„Brzy chceme studentům nabídnout nové, prakticky zaměřené studijní programy,“ říká Jaromír Leichmann, děkan PřF MU.

Rozhovor

Váš vztah s brněnskou přírodovědeckou fakultou (PřF MU) trvá téměř třicet let. Jste zdejším absolventem oboru geologie, doktorát jste získal v Salzburgu, docentem jste se stal v roce 2004 v Brně a od roku 2010 jste děkanem fakulty. Jak byste svůj vztah k fakultě popsal?

Já jsem jsem se chtěl od dětství zabývat přírodními vědami, a tak jsem měl radost, že jsem se tehdy na fakultu dostal, vystudoval zde geologii a že nyní mohu fakultě část toho, co mi dala, vrátit ve funkci děkana tím, že se starám o její administrativu a provoz.

Jaké úkoly Vám přineslo postavení děkana Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity?

Když jsem nastupoval, neuměl jsem si představit administrativní zátěž, která je s funkcí děkana spojená. Mým cílem bylo část administrativy odbourat, ale to se mi vůbec nepovedlo. Administrativní zátěž je velká i pro moje kolegy na ústavech, zadávání veřejných zakázek, vypisování veřejných soutěží, s tím vším je spojená řada administrativních a komunikačních procesů. Bohužel není v silách fakulty ani v mých silách toto zatížení odstranit, což je mi líto.

Co vlastně funkce děkana obnáší? Co Vás čeká za úkoly, když přijdete ráno do práce?

V prvé řadě se obávám otevřít email, kde na mě nejspíš čekají nové úkoly a problémy. Jako děkan plním zejména funkci koordinační, aby se ve prospěch celé fakulty sladily zájmy oborů, ústavů a projektů tak, aby si navzájem nekonkurovaly, ale vytvořily celek, který fakultu posune dopředu. Proto jsem moc rád, že se jednotlivé ústavy fakulty staly autonomní a mají dostatek kompetencí, aby mohly řešit své odborné, investiční i personální otázky, a já jako děkan tuto činnost koordinuji na úrovni fakulty.

Současných třináct ústavů fakulty se zrodilo transformací původně padesáti malých kateder v letech 2003–2010, kdy byl děkanem docent Milan Gelnar. Co institut ústavů umožnil?

Já se domnívám, že změna na ústavy byla tím nejlepším, co se fakultě podařilo udělat, protože se povedlo převést na ústavy z úrovně fakulty velké množství kompetencí, pravomocí a odpovědnosti. Nyní jsou ústavy schopny řešit své personální a ekonomické úkoly samostatně, na rozdíl od doby, kdy jednotlivé malé katedry neměly žádné pravomoci ohledně investic a řízení. Myslím, že když jednotlivé ústavy tyto kompetence mají, a relativně samostatně se rozhodují, zda posílí investice nebo počet zaměstnanců a podobně, vlastním oborům jako fyzika, matematika či chemie to umožňuje snazší rozvoj.

Přírodovědecká fakulta je zapojena do řady projektů v oblasti výzkumu. Jak dokážete využít podpory operačního projektu Výzkum a vývoj pro inovace – VaVpI – a OPVK?

V rámci univerzity je fakulta v míře zapojení do projektů velmi úspěšná. V operačním programu VaVpI realizujeme tři projekty a na čtvrtém, CEITEC se lidé z fakulty významně podílejí nebo z naší fakulty vzešli. Oba typy projektů považuji za jednu z největších šancí, které se fakultě otevírají, a v současnosti také za jednu z mála možností jejího investičního rozvoje. Během těchto krátkých 3–4 let, kdy jsou programy otevřené, máme několik investičních projektů na dostavbu areálu v Bohunicích – CESEB pro biologické obory a CETOCOEN pro obor chemie životního prostředí. V rámci projektu CEPLANT je vytvářena základna pro aplikovanou fyziku v areálu na Kotlářské. Díky projektům VaVpI se nám podaří dostavět fakultu, vyřeší se dislokační problémy a oba areály na Kotlářské i v Bohunickém kampusu budou plně sloužit svému účelu.

Jak se fakulta zapojuje do realizace projektů, jejichž cílem je inovace systému vzdělávání studentů odborných i učitelských oborů?

V realizacích projektů OPVK je patrná snaha fakulty modernizovat výukový potenciál po stránce předmětů, výukových materiálů i po stránce materiální, aby studenti po skončení těchto projektů přicházeli do zcela moderního prostředí, kde najdou erudované učitele a kde se výuka realizuje z velké části prostřednictvím výzkumů. Projekty OPVK nám umožňují v poměrně krátkém období tří až čtyř let zvýšit kvalitu vzdělávání našich studentů.

V rámci projektů se zavazujete k dlouhodobé udržitelnosti, kterou pak fakulta hradí z vlastních prostředků. Takže peníze nejen dostáváte, ale také je investujete?

Část programů OPVK skončila, z VaVpI skončí některé v roce 2013. Byly konstruovány tak, aby je po skončení financování ze státního rozpočtu nebo operačních programů bylo možné hradit z vlastních zdrojů rozpočtu fakulty. A nově vybudovaná infrastruktura díky projektům VaVpI umožní jednotlivým pracovištím mnohem lepší podmínky pro získávání dalších projektů, případně pro získávání zakázek komerčního sektoru. Doufáme, že i díky realizaci projektů OPVK zatraktivníme studium pro další studenty a fakulta tak bude mít dostatek kvalitních studentů a absolventů.

Jak si fakulta stojí v hodnocení odborné a výzkumné činnosti?

V aktuálním návrhu hodnocení úspěšnosti jednotlivých pracovišť se fakulta ve většině oborů pohybuje mezi prvními čtyřmi příčkami v republice. Je srovnatelná s ústavy Akademie věd a Univerzitou Karlovou. Oceněný byl například tým profesora Kanického v oblasti chemie. Dalším významným úspěchům jsme věnovali publikaci Rozhovory s mladými vědci. Nerad bych na někoho zapomněl, takže toto téma přenechám spíše ředitelům jednotlivých ústavů, které představíme v dalších rozhovorech.

Jaké plány má fakulta pro akademický rok 2012–2013?

Z hlediska investic jde o dokončení stavby pracoviště pro CETOCOEN a přípravu stěhování. S tím souvisí po koordinační stránce řada úkolů, které bude děkanát řešit. Také by se měla v příštím roce dokončit stavba CESEBu, aby se mohly biologické ústavy připravit na přesun do areálu v Bohunicích. V roce 2013 bude důležité nastavit organizační parametry na fakultě tak, aby tyto tři velké projekty – CETOCOEN, CESEB a CEPLANT – přešly úspěšně do fáze udržitelnosti. Nyní jsou financovány ze státního rozpočtu a přechod do fáze udržitelnosti vyvolá tlak na děkanát, na služby, které jim bude poskytovat v oblasti personální, ekonomické i řízení zdrojů. Ve výukové oblasti je naším cílem zvýšit atraktivnost studia tak, aby za situace, kdy počet maturantů každoročně klesá, neupadal zájem uchazečů o studium na naší fakultě, protože to je jeden z předpokladů, že zde pro praxi připravíme perspektivní absolventy. I v tom nám OPVK pomáhají udržet atraktivitu oborů.

V čem je podle Vás studium oborů, které fakulta nabízí, pro studenty perspektivní z hlediska uplatnění v praxi?

U učitelských oborů je to jasné, vychováváme učitele pro střední školy. Tady jde o koloběh: snažíme se vychovávat kvalitní učitele přírodovědných oborů na středních školách, kteří vychovají šikovné absolventy středních škol, a z nich se stanou studenti naší fakulty. U odborného studia se snažíme využít probíhajících změn v systému financování vzdělávání, kdy dochází k utlumení kvantitativních ukazatelů – jako je počet studentů – k financování na základě kvality vzdělávání. To nám umožní vzdělávat méně studentů, ale za mnohem lepších podmínek, takže bychom se mohli přiblížit standardům kvality vzdělání běžným v západní Evropě. Podle prohlášení předsedy vlády je po zvýšení daní a dalších úkolech cílem státu podpora vzdělávání i výzkumu a v tom vidím pro naše absolventy perspektivu. Studium přírodních věd je základem všech technických odvětví, těžebního nebo třeba chemického průmyslu, kde stát potřebuje kvalitní výzkum, který pomáhá zvyšování národního produktu. I když se odborné studium stane pravděpodobně o něco náročnější, perspektivní z hlediska uplatnění na trhu práce určitě je.

Jak fakulta připravuje pro praxi studenty, kteří si volí studium tzv. aplikovaných neboli profesních oborů, kde se specializují velmi úzce, například na klinickou biochemii, biotechnologie nebo na práci ve firemní geologické praxi?

Naši absolventi aplikovaných oborů si často stěžují, že na fakultě dostanou perfektní teoretické vzdělání, ale při přechodu do praxe mají problém s aklimatizací. Snažíme se to řešit, jednou z cest jsou pro nás operační programy OPVK osy 2.3 a 2.4, kde se snažíme spolupracovat se společnostmi, ve kterých naši absolventi často nalézají své zaměstnání. Za obor geologie mohu říci, že jde třeba o společnosti Diamo, SÚRAO, Moravské naftové doly, RWE, dále firmy zabývající se hydrogeologií. Snažíme se tam studenty zavést, ukázat jim prostředí a specifika praxe, její odlišnosti od akademické práce. Ve spolupráci s průmyslovými podniky i soukromými firmami se snažíme nalézat témata bakalářských a diplomových prací vycházející z požadavků praxe. Připravujeme nový studijní program, a ten nám umožní vychovávat studenty, kteří budou už během studia výrazně orientovaní na praxi. V současnosti je to tak, že studenty umíme připravit spíše na praxi ve výzkumném ústavu, ve vědecké nebo akademické sféře. Takovému uplatnění se ale může a chce věnovat jen část našich absolventů. Ostatním tedy chceme nabídnout zcela prakticky zaměřené studijní programy.

Co se týče akademicky zaměřených studentů, PřF MU je specifická v tom, že má vysoké procento studentů v doktorských programech. Je to tak?

Ano, a právě z doktorských studentů se rekrutuje největší procento těch, kteří pracují ve výzkumných ústavech, v akademii věd, případně si z nich fakulta vybírá nové učitelské či vědecké pracovníky. Je to dáno zaměřením fakulty, podobně je na tom s doktorandy tradičně lékařská fakulta. Na akademicky zaměřených studentech je vlastně postaven vědecký výkon naší fakulty, protože oni se podílejí na řešení konkrétních vědeckých úkolů, publikují o tom články společně se svými učiteli a tím přispívají k rozvoji vědeckého profilu fakulty.

Zmíním ještě jedno specifikum, a tím je silný vztah absolventů k přírodovědecké fakultě, který potvrdila i jejich hojná účast na oslavách 90. výročí založení Masarykovy univerzity. Čím si takové pouto vysvětlujete?

Domnívám se, že důvodem je fakt, že v rámci univerzity na naší fakultě připadá relativně nejmenší počet studentů na jednoho učitele. A tady vzniká silný osobní vztah, když studenti píší bakalářské, diplomové a doktorské práce, jsou se svým učitelem v osobním kontaktu. Navíc když naši absolventi pracují ve firmách a narazí na problém, k jehož řešení nemají například dostatečné zázemí nebo nemají potřebné vybavení, rádi se obrátí na fakultu kvůli spolupráci. Systém, kdy student sleduje svého učitele, učí se od něj a učí se s ním spolupracovat, bychom rádi rozvíjeli, ale dosavadní způsob financování vzdělávacích institucí nám to plně neumožňuje. Věřím, že připravovaný systém, zaměřený na kvalitu, nikoli kvantitu vysokoškolských studentů, nám to umožní. Pro nás je opravdu důležitější vzdělávat raději menší počet úspěšných studentů, kteří rádi udržují vztah se svou fakultou.

Předpokládám, že zvládat úkoly děkana je časově náročné. Jak se Vám daří zvládat i Vaši vědeckou práci v oboru petrologie a geologie?

Naštěstí mám několik dobrých studentů, se kterými jsme se shodli na řešení nějakých témat a oni na nich pracují samostatně. S vědeckou prací v oboru geologie jsem v kontaktu tak, že studenti za mnou přicházejí s různými dílčími problémy a společně se je snažíme řešit. Ale je to velmi složité, myslel jsem si, že pro odbornou část budu mít větší prostor, avšak náročnost administrativy spojené s funkcí děkana mi to neumožňuje.

A co tedy znamená, když pan děkan zrovna fárá, jak jsem se posledně dozvěděla od sekretářky děkanátu?

Prostě sjedu do dolu a dívám se, jak vypadá ruda, odeberu vzorky, to patří k mé geologické profesi. Momentálně se v rámci spolupráce s uranovými doly Diamo snažíme přispět k tomu, aby jejich těžba byla efektivní. Snažíme se zjistit, jak to ložisko vzniklo, a zda je perspektivní hloubit zde dál.

V jednom odborném článku jste uvedl, že „Hornina je obdobou černé skříňky – jsou v ní ´zapsány´ události, jimiž prošla během své existence. A úkolem petrologa (z lat. petra – skála) je celý tento záznam přečíst.“ V takové práci vlastně odhalujete tajemství, které v sobě mají horniny zapsané. V čem je taková práce zajímavá?

Podle mne je úžasné si ve zkoumané hornině přečíst nebo spíš rozluštit, jakým způsobem vznikla. Hornina v sobě má opravdu zapsáno třeba to, že před třemi sty milióny let byla v hloubce 50 km za teploty 1 000 °C. Taková informace je v hornině zapsaná a velmi neochotně se nechá přečíst. To je jeden rozměr práce geologa, který směřuje k tomu, že se snaží postupně dekódovat historii Země a jejích procesů. Další využití je praktické, když se toho v hornině přečte dostatek, dá se vyslovit předpoklad, že je minerální výskyt perspektivní pro další těžbu, nebo že procesy v zemské kůře vedoucí ke vzniku surovin byly tak intenzivní, že je hornina pro těžbu prakticky nepoužitelná.

Takže odhalujete tajemství stará miliony let. Je to do určité míry dobrodružná práce?

Určitě. A když se vše povede a výsledek analýzy je takový, jaký člověk předpokládal, je to příjemné. Když se z celé řady analýz postupně vytváří jednotný obraz, který ukazuje, jak se geologický celek vyvíjel, je to dobrodružství, byť nijak dynamické, odehrává se za mikroskopem nebo v laboratoři.

Děkuji za rozhovor.

Zuzana Kobíková


login
© 2011 Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. tel: +420 549 49 1111, e-mail:
Všechna práva vyhrazena.
Webmaster: Alan Kuběna,
Grafický design: © 2011 Mgr. Pavel Brabec,
Obsahová struktura: © 2011 Mgr. Zuzana Kobíková
Počet přístupů: 3327 od 4.9.2012