„Environmentální vědy ukazují cestu k řešení.“ Rozhovor s bývalým ředitelem Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), prof. RNDr. Ivanem Holoubkem, CSc.

Rozhovor

Jak Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) vzniklo?

Pracoviště slaví 8. listopadu 30 let, vzniklo v roce 1983 jako Katedra ochrany a tvorby životního prostředí, od roku 1987 to pak byla katedra Ochrany životního prostředí. Počátkem 90. let bylo pracoviště přejmenováno na Katedru chemie životního prostředí a ekotoxikologie, orientace hlavních směrů činnosti se soustředila na problematiku chemického znečištění prostředí a jeho důsledků, především se zaměřením na tzv. perzistentní organické polutanty (POPs), které jsou v centru našeho zájmu doposud.

To souviselo také na svou dobu originálním počinem, kdy v srpnu roku 1988 vznikl vědecký projekt TOCOEN (Toxic Organic COmpounds in the ENvironment), prapůvod všech našich dnešních projektů, jakožto volné sdružení odborníků věnujících se právě problematice POPs v prostředí. Název projektu pak dal vznik stejnojmenné soukromé firmě, která v 90. letech napomohla mnohým aktivitám, pro které na univerzitě nebyl prostor. Podstatné však byly ony pro nás až mysteriózní chemické látky, fascinující i děsící, zdroj problémů na dlouhá desetiletí.

To vedlo postupně ke koncepci, kterou jsem se snažil v činnosti centra RECETOX dlouhodobě uplatňovat. Klíčovým pojmem se stal pojem „osud“, přesněji řečeno osud chemických látek v prostředí. Osudem v tomto smyslu se myslí vše, co souvisí se vstupem chemických látek do jednotlivých složek prostředí, jejich transport těmito složkami, mezifázové přechody mezi složkami, transport na často velmi dlouhé vzdálenosti globálních rozměrů. Patří sem i všechny možné přeměny, transformace a reakce – tedy vše, co mění primárně vnášené látky na jiné: někdy méně problémové, někdy ještě problematičtější než původní látky. Výsledkem je globální distribuce, tzn. výskyt některých látek v místech, kde se nikdy nevyráběly a nikdy nepoužívaly. Některé z nich se mohou kumulovat ve složkách prostředí, jako jsou půdy či sedimenty, řada z nich má schopnost kumulace v živých organismech včetně člověka. Mnohé jsou velmi reaktivní, jiné naopak velmi stabilní a díky činnosti člověka mohou v prostředí setrvávat stovky let. Navíc mívají velmi široké spektrum škodlivých účinků.

V roce 1994 se nám podařilo získat velké, především investiční prostředky z EU fondu PHARE a to vedlo k tomu, že při katedře vzniklo v roce 1995 Výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii, užívající zkratku odvozenou z anglického názvu RECETOX. Ta značka je pro nás něco jako rodinné stříbro a Centrum ji používá dodnes.

Obě tyto součásti v roce 2001 splynuly v jedno pracoviště nesoucí název Výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii. Pracoviště, které – ač neslo možná poněkud zavádějící název Výzkumné centrum – bylo a je vědecko-pedagogickým pracovištěm PřF MU. A v roce 2001 vzniklo také nové pracoviště vycházející z aktivit centra RECETOX, to je Institut biostatistiky a analýz MU (IBA). Myšlenkové a personální propojení obou pracovišť dnes vytváří ojedinělý funkční celek spojující problematiku znečištění životního prostředí a lidského zdraví.

No a poslední změna je spojena s realizací Operačního programu Věda a výzkum pro inovace, v rámci kterého pracoviště připravilo projekt CETOCOEN, který umožnil zisk jednak nové budovy, ojedinělé přístrojové instrumentace, příchod nových pracovníků, především zahraničních, ale hlavně posun na kvalitativně významně vyšší úroveň vznikem Centra pro výzkum toxických látek v prostředí. To je tedy současný název pracoviště, které ale stále používá onu mezinárodně respektovanou zkratku RECETOX. Toto Centrum vzniklo jednak na základě toho, co bylo léta budováno, spojením s části pracovníků s PřF, především Ústavu chemie a Ústavu experimentální biologie, se zachováním vazeb na tato pracoviště.

Kuriozitou je možná také to, že se pracoviště za 30 let své existence desetkrát stěhovalo. Jsem přesvědčen, že budova a infrastruktura současná je dlouhodobá a hlavně umožňující využití všeho dobrého, co bylo dosaženo za těch předchozích 30 let s výrazným posunem na excelentní mezinárodní úroveň.

Jak byste tento ústav charakterizoval?

Výše zmiňovaná koncepce postupně uzrála do podoby trojúhelníku, který je úhelným kamenem veškerých aktivit centra RECETOX: trojúhelníku vztahů mezi chemií životního prostředí, ekotoxikologií a analýzou rizik, trojúhelníku mezi světem chemickým, biologickým a obecným. Nikdy nebylo a asi ani nebude úplně jednoduché dát dohromady chemiky s biology a ještě po nich chtít, aby koncepčně spolupracovali a hledali nejen to, co je spojuje, ale zejména to, co přesahuje jejich obory. Zmíněný trojúhelník se promítá do hledání vztahů a souvislostí mezi chemickou látkou v prostředí, studiem toho, co se s látkou v prostředí může dít, a studiem jejích možných biologických účinků – a to vše nakonec vede k hodnocení rizik a důsledků přítomnosti studované látky v prostředí, ať už pochází z přírodních či antropogenních zdrojů.

V současné době je Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) samostatným výzkumným a pedagogickým pracovištěm působícím v rámci Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzi¬ty v Brně. Pracoviště realizuje výzkum, vývoj, vý¬uku i expertní činnost a podporu v oblasti znečištění prostředí toxickými látkami. Předmětem zájmu jsou pře¬devším perzistentní organické polutanty (POPs), polár¬ní organické látky, toxické kovy a jejich specie, přírodní toxiny (cyanotoxiny).

V Centru rovněž sídlí dvě aplikač¬ní jednotky – Národní a Regionální centrum Stockholm¬ské úmluvy o perzistentních organických polutantech (POPs), které podporují správné nakládání s chemický¬mi látkami a přenos znalostí a technologií na národní i mezinárodní úrovni.

V novém pavilonu centra RECETOX, který sídlí v kampusu Bohuni¬ce v budově A29, od října 2012 pracuje 150 za¬městnanců na 120 úvazcích. Najdeme tu 52 laboratoří, 39 kanceláří, 2 přednáškové místnosti a jednu zasedací místnost. Bu¬dovu pak doplňuje dalších 10 servisních a technických místností.

Pokud se tedy ptáme na rozvoj, v roce 1983 mělo pracoviště jednu prázdnou laboratoř a 7 zaměstnanců. Čísla mohou být ošidná, leč ten posun vpřed je patrný především na vybavenosti současných laboratoří a výstupech, které Centrum produkuje.

Centrum se skládá ze čtyř vědeckých programů, tří cen¬trálních jednotek výzkumné infrastruktury, dvou aplikač¬ních jednotek a výkonného technicko-administrativní¬ho týmu.

Vědecká činnost Centra probíhá v jedenácti pracovních skupinách sdružených do vědeckých programů:

Environmentální chemie a modelování
Organická fotochemie a supramolekulární chemie
Proteinové inženýrství
Ekotoxikologie

Nejmodernější výzkumná infrastruktura je částečně centralizovaná do samostatných jednotek („core facilities“):

Laboratoře stopové analýzy
Informační systém GENASIS
Databáze ELSPAC

Podrobnější informace o aplikačních jednotkách najdete v našem zpravodaji, podrobnosti o jednot¬livých výzkumných skupinách naleznete v naší brožu¬ře, která je dostupná na internetových stránkách Centra v menu informační materiály http://www.recetox.muni.cz/index.php?pg=informacni-materialy.

Co je předmětem výzkumu centra RECETOX?

V našich čtyřech vědeckých programech za pomoci envi¬ronmentální chemie, ekotoxikologie, fyzikální chemie, analytické chemie, organické chemie a syntézy i studia mechanismu chemických reakcí, kinetiky a modelová¬ní, hodnocení rizik, statistiky a programování získává¬me data a vytváříme nástroje nebo definujeme přístupy a další vědecké i praktické využití.

Ve výzkumu se stále soustředíme na studium souvislostí a vztahů mezi chemickými látkami, životním prostře¬dím, biologickými systémy včetně dopadů na místní, národní a globální úrovni. Využíváme kombinaci che¬mických, biologických, ekologických a epidemiologic¬kých přístupů ke studiu výskytu, přenosu, bioakumu¬lace a vlivu toxických látek, vyhodnocujeme rizika pro zdraví a životní prostředí a využíváme statistických, analytických a softwarových nástrojů. Expertiza dostup¬ná v Centru nám dovoluje zkoumat klíčové procesy a me¬chanismy, nalézat propojení a hledat skutečná řešení pro identifikované problémy. Úzká spolupráce s partnery z příbuzných vědeckých oborů, soukromých společností, legislativy, regionální a státní správy umožňuje efektiv¬ní přenos vědeckých výsledků do environmentální pra¬xe, ať už ve formě metod pro čištění vod, půd nebo hod¬nocení dopadů na regionální úrovni.

V roce 2012 Centrum řešilo 46 výzkumných projektů (12 mezinárodních a 34 národních). Prostředky na ně získalo z 20 zdrojů od 13 různých poskytovatelů (5 mezi¬národních a 8 národních institucí).

Výstupy našeho výzkumu publikujeme v mezinárodních recenzovaných časopisech, elektronických portálech a dalších výstupech jako knihy a zprávy. Další výsledky vytváříme pro přímé využití v praxi – podklady pro le¬gislativní úpravy, patenty, nové odrůdy či plemena, cer¬tifikované metodiky nebo specializované mapy, které vy¬užije rozhodovací sféra a aplikační sektor.

Jakou výuku jakožto ústav zajišťujete?

Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí posky¬tuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity vysokoškolské vzdělání ve třech oborech v rámci dvou studijních programů – chemie život¬ního prostředí (studijní program Chemie), ekotoxikologie a matematická biologie (studijní program Biologie ve spolupráci s IBA MU) – na všech třech stupních vysokoškolského vzdělávání: bakalářském (Bc.), magisterském (Mgr.) a doktorském (Ph.D.). Což je na fakultě výjimečnou záležitostí. Naše obory vycházejí z environmentální praxe a jsou realizovány v úzké spolupráci s partnery z průmy¬slu, soukromého sektoru, nevládních organizací a rele¬vantních výzkumných institucí. V období 2011–2014 pro¬bíhá úprava studijních osnov podpořená dvěma projekty financovanými z Evropského sociálního fondu (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost).

Do nabídky vzdělávání bylo tak začleněno 14 nových kur¬zů s přesahovou environmentální tematikou, které se¬znamují studenty zejména s poznatky z praxe (odpadové hospodářství včetně případových studií, legislativa z ob¬lasti životního prostředí, remediace, trvale udržitelný rozvoj, environmentální informace, chemická bezpeč¬nost). V rámci nových kurzů jsou také studentům i peda¬gogům umožněny stáže v praxi a zajímavé exkurze.

Pravidelně také již řadu let (od roku 2005) organizuje každoročně mezinárodní Letní školu zaměřenou na pokroky environmentální chemie a ekotoxikologie, v posledních letech je její součástí i část organizované ve spolupráci se Sekretariátem Stockholmské úmluvy OSN o perzistentních organických polutantech a tato část je zaměřena především na rozvoj kapacit a transfer našeho know-how do zemí regionu střední a východní Evropy, ale také Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Naše letní škola již poskytla te¬oretické i praktické zkušenosti 368 odborníkům ze 77 zemí světa (cca 41 účastníků ročně) a někteří účastníci se opakovaně vracejí.

Jaké projekty Vašeho ústavu byste čtenářům rád představil?

Zmiňoval jsem už, že počet ročně řešených projektů v našem Centru je podle mého názoru poměrně významný. Pokud srovnáme situaci od vzniku nového Centra v roce 2010, tak v tomto roce bylo v Centru realizováno 22 projektů smluvního výzkumu (6 mezinárodních a 16 národních) podporovaných 15 různými institucemi (2 mezinárodní a 13 národních organizací).

V roce 2012 to pak bylo 38 smluvních projektů (17 mezinárodních a 21 národních) pro 23 subjektů (8 mezinárodních a 15 národních).

Je tedy těžké z tohoto množství vybrat pro představení některý, ale snad bych se pokusil představit ty, vycházejí z oné dlouhodobé koncepce a představuji pro nás stále střípky mozaiky poznání problémů chemických látek v prostředí, střípky poznání, kterými se dlouhodobě snažíme k tomuto poznání svou prací přispívat. A také přispívají k uplatnění výsledků základního výzkumu v aplikované sféře, kterou problematiky životního prostředí beze sporu je.

Tomu také odpovídá výrazná mezinárodní spolupráce. Vědečtí pracovníci Centra jsou členy konsorcií čtyř projektů EU FP7, což je napojuje na mnoho evropských univerzit a výzkumných institucí (Stockholm University, Lancaster University, ETH and EAWAG Zurich, UFZ Leipzig). Spolupráce s univerzitami v USA je podporovaná třemi projekty AMVIS/KONTAKT. Kromě toho participují vědci Centra v mezinárodní tréninkové síti Marie Curie (CSI Environment) a podepsali dohodu na společném programu Ph.D. s University of Queensland. Všechny tyto společné projekty vytvářely příležitosti pro mezinárodní mobilitu (studentům i vědeckých pracovníkům Centra se nabízejí vědecké stáže od jednoho týdne do tří měsíců).

Aplikovaný výzkum zaměřený na vývoj vzorkovačů a monitorovacích sítí centrum RECETOX spojuje s institucemi jako Environment Canada, ale také s agenturami OSN, jako je UNEP (United Nations Environment Programme), UNIDO (United Nations Industrial Development Organisation) nebo UNDP (United Nations Development Programme). Nové příležitosti pro mezinárodní spolupráci přinesli také zahraniční vědci, kteří do Centra nastoupili a tvoří dnes téměř čtvrtinu pracovníků Centra.

Z těch nejvýznamnějších projektů bych kromě projektu CETOCEON zmínil projekt výzkumné infrastruktury RECETOX. Tato výzkumná infrastruktura vznikla za podpory projektu CETOCOEN (č. CZ.1.05/2.1.00/01.0001) Strukturálního fondu EU, Operačního programu „Výzkum a vývoj pro inovace“ (OP VaVpI), Prioritní osa 2: Regionální centra aplikova¬ného výzkumu a byla uvedena do provozu v říjnu 2012. Výzkumná infrastruktura RECETOX je zařazena do Čes¬ké cestovní mapy významných infrastruktur, kterou schválila česká vláda v roce 2010, a nabízí „otevřený pří¬stup“ tj. využití této infrastruktury národní i meziná¬rodní vědecké komunitě. Otevřený přístup se vztahuje i na další vybavení Centra. Využití infrastruktury pod¬poruje projekt Ministerstva školství, mládeže a tělový¬chovy (LM2011028).

Co zde znamená „otevřený přístup“?

Otevřený přístup je možnost navštívit a pracovat ve všem/se vším, co infrastruktura obsahuje, za předpo¬kladu, že uchazeč přichází s projektem, který je v sou¬ladu s výzkumem prováděným v infrastruktuře a jehož výsledky povedou ke společným publikacím s RECETOX.

Důležitou otázkou je samozřejmě, jak je infrastruktura průběžně využívána? V roce 2012 využili naši infrastrukturu šedesát tři vědci (z toho 59 zahraničních) na celkem 15 pracovních měsí¬ců.

Další výstupy našich dlouhodobých výzkumných aktivit se projevily ve spolupráci s mezinárodními úmluvami OSN zaměřenými na problematiku chemického znečištění prostředí a to především s již zmiňovanou Stockholmskou úmluvou o POPs. Tato spolupráce nám přináší jednak nové zajímavé projekty po celém světě, ale také a to považuji za významnější využití výsledků dlouhodobých výzkumných aktivit Centra pro praktické řešení problémů znečištění prostředí těmito látkami.

To také umožnilo v roce 2005 vznik tzv. Národního centra pro perzistentní organické polutan¬ty jako společného pracoviště Masa¬rykovy university a Ministerstva pro životní prostředí k podpoře plnění závazků České republiky vyplývajících z ratifikace Stockholmské úmluvy o perzistentních orga¬nických polutantech. Národní centrum je součást Centra pro výzkum toxických látek v prostředí a poskytuje pod¬poru v šesti širších oblastech:

  • Plnění opatření Stockholmské úmluvy v České republice
  • Věda a výzkum
  • Monitoring
  • Získávání a zpracování dat – zpřístupňování a interpretace dat
  • Spolupráce s aplikační sférou
  • Vzdělávání a osvěta

Další projekt, o kterém bych se rád zmínil a který představuje můj dlouhodobý vědecký zájem je problematika dlouhodobého monitoringu toxických látek v prostředí, jako nástroje pro studium reálných procesů ovlivňujících osud těchto látek v prostředí. Za nejvýznamnější počin v této oblasti považuji - od roku 1988 trvající spolupráci - s Českým hydrometeorologickým ústavem v rámci observatoře v Košeticích. Na této stanici zajišťuje naše Centrum od zmíněného roku 1988 světově unikátní dlouhodobý kontinuální integrovaný monito¬ring POPs ve všech složkách prostředí (ovzduší, atmosférická depozice, prach, rostliny, sediment, půda, voda). Výsledky těchto sledování jsou součástí mezinárodních monitorovacích sítí.

Na základě zkušeností z Košetic Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí vyvinulo modelovou monito¬rovací síť (MOnitoring NETwork) pro Českou republiku (MONET-CZ) využívající pro monitoring ovzduší pasivní vzorkování, které dokáže poskyt¬nout dostatečné informace pro prostorové a ča¬sové trendy výskytu těchto polutantů.

Tato zkušenost byla Centrem využita velmi široce na mezinárodní úrovni, byla rozšířena do řady dalších zemí v rámci meziná¬rodních monitorovacích sítí, které RECETOX provozu¬je. Od roku 2006 v zemích střední a východní Evropy (síť MONET-CEE) a všem zemím v Evropě (síť MONET Europe, monitoring ovzduší a půdy) od roku 2009. V síti MONET Africa zabezpečuje RECETOX ve spolupráci s programem OSN pro životní prostředí (UNEP) monito¬ring pro 17 zemí Afriky.

No a jedním z klíčových projektů současnosti je projekt realizovaný právě ve spolupráci s IBA MU a tím je Informační systém GENASIS (GLobal ENvironmental ASsessment In¬formation System, www.genasis.cz), což je elektronický in¬formační portál, který poskytuje souhrnnou informaci o znečištění životního prostředí chemickými látkami, zejména perzistentními organickými polutanty (POPs) v různých matricích (vzduch, voda, půda, biota a lidské tkáně). Vývoj toto systému velmi významně podpořil operační pro¬gram pro výzkum a inovace prostřednictvím projektu CETOCOEN.

GENASIS slouží jako repozitář dat z dlouhodobých i krátkodobých monitorovacích programů provozova¬ných Centrem, které vybavuje nadstavbou umožňující jejich vizualizaci, analýzu a interpretaci. Propojuje zna¬losti, validovaná data partnerských institucí a z pravi¬delných monitorovacích programů a sdílí je uživatelům prostřednictvím informačního portálu a interaktivního prohlížeče a zároveň umožňuje většinu podkladů prohlí¬žet, třídit a dále analyzovat. Na národní úrovni je GENASIS zařazen do Jednotného informačního systému o životním prostředí ČR (JISŽP) jako Přidružený informační systém. GENASIS poskytu¬je národní i globální informační podporu pro plnění zá¬vazků ČR plynoucích ze Stockholmské úmluvy o POPs, zejména pro hodnocení účinnosti přijatých koncepcí a strategií i priorit Státní politiky životního prostředí. Jeho nástroje umožňují prostorové hodnocení antropo¬genních vlivů na životní prostředí v reálném čase i včet¬ně příslušných ekologických rizik a poskytuje informace o dynamickém vývoji stavu a kvality životního prostředí

Jak spolupracujete s dalšími ústavy fakulty, jinými fakultami MU, případně dalšími institucemi?

Jsme pracoviště Masarykovy univerzity a její Přírodovědecké fakulty a jsme na to hrdi, takže spolupráce v rámci naší fakulty je přirozenou a také se přirozeně rozvíjí řešením společných projektů. Myslím, že některé příklady už byly uvedeny, tímto rozhodně nejvýznamnějším je spolupráce s IBA a také s Ústavem chemie, Ústavem experimentální biologie a dalšími ústavy PřF MU.

Jak se Váš ústav otevírá veřejnosti? Popularizujete svou činnost nějak?

Jak jsem uvedl, interakce s aplikační sférou na regionální, národní a mezinárodní úrovni se odehrává skrze Národní a Regionální centrum. Vzhledem k tomu, že oblasti kvality životního prostředí a zdraví patří mezi důležité společenské priority, má RECETOX nejvíce kontaktů s veřejnou sférou, jako jsou státní orgány, vláda a ministerstva, sekretariáty mezinárodních úmluv, orgány OSN nebo Světová zdravotnická organizace. Centrum ovšem udržuje úzké vztahy také se soukromými firmami na likvidaci odpadů a ekologických škod, s remediačními firmami a některými průmyslovými partnery.

Působení v roli Národního centra v praxi znamená, že má Centrum dlouhodobou dohodu s Ministerstvem životního prostředí. Tato smlouva pokrývá poskytování vědeckých informací a dalších služeb potřebných k úspěšné implementaci mezinárodních úmluv o chemických látkách, kterých je ČR smluvní stranou. K nim patří například vývoj a aktualizace Národní inventury ČR o perzistentních organických polutantech (včetně provozování monitorovacích sítí měřících hladiny POPs v prostředí, vývoj elektronické databáze a vizualizačního portálu nebo aktualizace Národního implementačního plánu. Každoročně podepisuje Centrum bilaterární smlouvy na chemické nebo toxikologické testování, analýzu rizik nebo konzultační činnost s řadou partnerů.

Tyto aktivity jsou prezentování jednak na našich webových stránkách (recetox.muni.cz, genasis.cz), na řadě konferencí a odborných setkání, z nichž mnohé sami organizujeme, spolupráci se středními školami, popularizačními přednáškami, spoluprací s médii při vysvětlování problematiky znečištění prostředí apod.

K 1. září 2013 jste vedení ústavu předal paní profesorce Janě Klánové. Jak dlouho jste ústav vedl a co bylo vaším hlavním cílem?

No celkem téměř neuvěřitelných 23 let, od 1. ledna 1990. To, co bylo a je mým cílem, jsem se myslím snažil popsat v předchozích odstavcích. Kdybych to měl shrnout, pokud jde o koncepci mé dlouhodobé odborné činnosti, tak to bylo ono systematické získávání střípků vědomosti o osudu chemických látek v prostředí a důsledcích, které jsou s tím spojeny. Myslím, že to se mně podařilo, a pevně věřím, že Centrum bude v tomto směru i nadále pokračovat. A tím druhým cílem bylo z té jedné prázdné laboratoře v listopadu 1983 vybudovat pracoviště, které bude špičkově vybavené a kde bude radost pracovat. Řekl bych asi trochu neskromně, že i toto se podařilo. Ale to asi musí posoudit jiní.

Když byste měl rekapitulovat svou činnost v pozici ředitele ústavu: co se podle Vás podařilo? Z čeho máte největší radost?

Tak trochu jsem zase odpověděl v předchozí otázce. Ale ještě bych zmínil jednu věc, kterou považuji za klíčovou při realizaci výše zmiňované koncepce a to především z pohledu výchovy studentů.

Podařilo se mi přispět k založení nových studijních oborů, především chemie životního prostředí a Ekotoxikologie. Příprava přednášek, výchova studentů a i osvětová činnost v této oblasti mě vedly k přemýšlení o postavení exaktních věd v problematice související se životním prostředím.

To pak vedlo k jednomu příměru, který používám v úvodní přednášce Chemie životního prostředí I, kdy se právě snažím studentům vysvětlit svůj, lépe řečeno náš koncepční přístup. Je v tom trocha schematismu, ale snad to podstatu možného přístupu vystihuje.

Budete-li astrofyzikem a budete-li studovat černou díru v sousední galaxii a budete-li dobrý a budete-li mít trochu toho patřičného štěstí, podaří se Vám poznat její podstatu, zákonitosti jejího vývoje. A protože jste dobrý, popíšete to vše úžasnou soustavou rovnic, článek Vám vyjde v Nature či Advance and Progress in Astrophysics, budete mít úžasnou citovanost, ale té černé díře to bude úplně jedno, ona se bude vyvíjet podle svého, Vy to neovlivníte, jen popíšete a možná tomu porozumíte.

Jestliže se ale řešíte problémy životního prostředí a jdete cestou, kterou jsem Vám naznačil, snažíte se neklouzat jen po povrchu, tedy jít do hloubky a zajímají Vás vztahy a souvislosti; jste-li dobrý a máte trochu toho patřičného štěstí, pochopíte, poznáte, popíšete problémy související s osudem POPs či jiných látek, jejich transformacemi, mechanismem účinků, neznámými efekty, riziky, které znamenají tím, že jsou v prostředí, riziky pro prostředí a život. Článek Vám vyjde v Nature či Advance and Progress in Environmental Sciences, budete mít úžasnou citovanost, bude to paráda. Ale v tomto případě u toho nemůžete skončit. Bude to jen A. Přispěl jste k poznání reálného problému, problému, který vyžaduje řešení. Vyžaduje B a další kroky. Zákaz výroby, destrukci, remediaci, akci.

A v tom jsou environmentální vědy jiné. Ukazují cestu k řešení. A řešení musí navazovat. Jinak ohrožujeme život, volně žijící organismy, budoucnost planety. A v tom se tato koncepce musí lišit od často velmi naivních rádoby odborných přístupů a řešení kolem nás. Jsme přírodovědci a nenechme se klamat povrchy. V hloubkách je veškerý zákon.

Prostředí a svět kolem nás je složitý a vždy bude o interdisciplinárním přístupu a řešení. O nutnosti nalézt A, a pak vyvolat další kroky, B, C.

V našem případě snaha o poznání podstaty, vztahů a souvislostí vedla také ke snaze přispět k řešení. Projevilo se to řadou aktivit ve spolupráci s mezinárodními úmluvami a institucemi zabývající se řešením problematiky perzistentních organických látek, především v současné době se Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických polutantech.

Při té rekapitulaci musím zmínit ještě jednu věc. A to je poděkování. Nejprve poděkování těm, kterým říkám Velcí učitelé. Tedy ti, kteří mé zaměření iniciovali a pomáhali ho rozvíjet. Díky Vám pánové. To jsou kořeny, člověk nesmí zapomínat na ty, kteří ho k nim přivedli.

Sám bych ovšem těžko co dokázal. Proto musím poděkovat všem svým spolupracovníkům a studentům, za vše čím kdy přispěli, přispívají a věřím, že nadále budou přispívat k tomu, co dnes RECETOX je.

Budete na ústavu působit i nadále? Jakých činností souvisejících s řízením se „zbavíte“ nejraději?

Samozřejmě a rád. Poslední roky jsem se věnoval především organizaci, přípravě a zajištění onoho širokého spektra aktivit, které jsem se snažil pospat v předchozích odpovědích. Jeden z osobních dluhů, které mám, je dlouhodobě rozpracovaný záměr přípravy velké učebnice Chemie životního prostředí pokrývající mé přednášky Chemie životního prostředí I–IV. To skutečně beru jako svůj velký dluh, od kterého mě stále něco „důležitějšího“ odvádělo, tak snad teď. No snad…

A to, čeho se skutečně rád zbavuji, je bující byrokracie, žijící si naprosto nezávislým životem, která se v podobě třeba nesmyslně připraveného zákona o veřejných zakázkách dostala do tak absurdních a nesmyslných podob, že mně zůstává rozum stát a hlava mně to nebere. Tento zákon a z něj vyplývající opatření, jsou myslím docela schopné v brzké době způsobit vážné ekonomické ztráty a problémy, což už se myslím bohužel úspěšně děje. I když reality z toho plynoucí se nezbavím jen odchodem z funkce .

Jaká témata jsou (budou) předměty vašeho výzkumného zájmu v rámci RECETOXu? Čeká vás nějaká další profesní výzva?

Kromě dříve započatého, kdy bych samozřejmě v mnohém rád pokračoval, jsou tu samozřejmě skutečně i nové výzvy. Nové projekty, představující výzvy k trochu něčemu jiného výzvy k narušení stereotypu a poklidu. Proto jsem přijal nabídku působit po delší dobu na částečný úvazek v Turecku a pomoci tam s realizací opatření souvisejících s EU legislativou kolem perzistentních organických polutantů s využitím zkušeností, které jsem za posledních téměř 20 let svými aktivitami kolem Stockholmské úmluvy a také zkušenostmi celého Centra RECETOX získal.

Děkuji za rozhovor.
Zuzana Kobíková


login
© 2011 Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. tel: +420 549 49 1111, e-mail:
Všechna práva vyhrazena.
Webmaster: Alan Kuběna,
Grafický design: © 2011 Mgr. Pavel Brabec,
Obsahová struktura: © 2011 Mgr. Zuzana Kobíková
Počet přístupů: 1722 od 26.9.2013