BIODIVERSITY Research Group

Annual report 2003 (in Czech)

Year

Výzkumný záměr Masarykovy univerzity CEZ: MSM 143100010 (= J07/98:143100010)

číslo zakázky MU 0429

Časoprostorová dynamika biodiverzity v ekosystémech střední Evropy

Oponentské posudky: Prof. MVDr Oldřich Štěrba,DrSc,
                                   RNDr. Milan Valachovič, CSc.

Postup řešení v roce 2002 a Plnění stanovených cílů od začátku řešení VZ (1999-2002)

Řešený VZ, jehož trvání bylo prodlouženo do roku 2004, je zastřešen zřízením dočasného pracovistě Sekce biologie PřF MU pod názvem „Pracovní skupina BIODIVERZITA“, s velkou pracovní, personální i finanční autonomií. Pracoviště je členěno podle zaměření na šest pracovních skupin s celkem 42 pracovníky, tj. 12 “přepočtenými” úplnými úvazky (stav prosinec 2003) a s několika desítkami studentů DSP, Mgr. i Bc. studijního programu. Veškerá činnost pracoviště je v úplnosti zveřejňována na vlastních internetových stránkách http://elanor.sci.muni.cz/zoolecol/biodivst/

Struktura předkládané výzkumné zprávy je obdobná jako v minulých letech, tj. vždy podle zadaných okruhů zpracovaných jednotlivými odděleními tak, aby byly naplněny požadavky zadavatele VZ, kterým je Masarykova univerzita. Zvlášť jsou vyčleněny krátké informace o řešení tří post-doc grantů GA ČR, navázaných na tento VZ. Jejich vazba na VZ je však volná, týká se jen směru zaměření a osoby garanta. Finančně jsou post-doc řešitelé nezávislí.

Současný stav řešené problematiky

(viz také kapitola „Dosažené výsledky a jejich prezentace“ na str. 24, obsahující úplný výčet publikovaných výsledků za r. 2003)

Biosystematika rostlin

Cíle 2003

1. Morfologická diverzita a rozšíření modelových skupin rostlin v geografickém měřítku České republiky, popř. střední Evropy, včetně nomenklatoricko-taxonomických konsekvencí (Achillea, Bromus, Cirsium, Senecio a Veratrum - Grulich, Danihelka, Bureš, Řehořek, ve spolupráci s Bot. úst. SAV Bratislava a Výzk. úst. rostl. výr. Praha).

2. Karyologická diverzita vybraných modelových skupin rostlin v geografickém měřítku střední Evropy, popř. celé Evropy (Achillea, Eleocharis, Festuca, Hieracium, Cirsium, Polypodium, Pulmonaria, Artemisia, Agrostis, Triglochin - Rotreklová, Šmarda, Bureš, Danihelka, Helánová, Jarošová, Grulich, Kočí, ve spolupráci s Bot. Inst. Univ. Jena).

3. Diverzita velikosti genomu a její adaptivní aspekty v lokálním měřítku a ve vztahu mezidruhové hybridizaci (Ceratonia, Cirsium – Bureš, Horová a Wang Yi-Feng ve spolupráci s Inst. Evol. Univ. Haifa a Bot. úst. AV ČR Průhonice).

4. Sekvenční diverzita vybraných modelových skupin rostlin a její fylogenetická a fylogeografická interpretace (Poa, Cortusa – Stoneberg Holt, Horová, Bureš, ve spolupráci s Bot. odd. Mor. zemsk. muz. a Mendelovou zem. a lesn. univ. Brno).

5. Druhová diverzita rostlin v lokálním a regionálním měřítku (Danihelka, Grulich).

Výsledky 2003

1. Morfologická diverzita a rozšíření. Byl taxonomicky interpretován výskyt a variabilita populací Achillea asplenifolia na Moravě (Danihelka 2003). Na dřívější taxonomické studium navázal článek řešící nomenklaturu komplexu Senecio paludosus (Marhold, Grulich & Hodálová 2003) a Artemisia pancicii (Danihelka & Marhold 2003) a případová studie o taxonomii a rozšíření Senecio paludosus s. l. na Slovensku (Hodálová, Grulich & Oťahelová 2003). Do tisku byla předložena shrnující studie o rozšíření Veratrum album subsp. album v ČR, která vychází z rešerše dosavadních znalostí a nových terénních zjištění (Grulich & Vydrová, accepted). Byla dokončena a do tisku předána monografie o středoevropských druzích rodu Bromus (Míka & Řehořek, accepted).

2. Karyologická diverzita. Byla shrnuta data o chromosomálních počtech středoevropských populací komplexů Festuca ovina a F. pallens; výsledky byly konfrontovány kompletním souhrnem literárních dat a taxonomicky interpretovány (Šmarda & Kočí 2003). Dalším přehledem asi 230 nových údajů o ploidních úrovních středoevropských kostřav Festuca subg. Festuca založených na flow-cytometrické detekci ploidní úrovně byl zpracován v článku (Šmarda, Müller, Vrána & Kočí, submitted). Kromě živých vzorků byla při tomto studiu poprvé použita metoda stanovení ze suchého herbářového materiálu; poprvé je takto dokumentován stupeň ploidie pro Festuca alpina. Dále byl zpracován základní přehled ploidních úrovní kostřav z dosud neprobádané oblasti Rumunska založený na flow-cytometrických měřeních se zvláštním důrazem na středoevropskou Festuca supina, poprvé byl při tom stanoven ploidní stupeň pro endemickou Festuca bucegiensis (Šmarda, submitted).

Byly dokončeny dříve započaté analýzy chromosomálních počtů vybraných druhů za rodů Agrostis, Artemisia, Bromus, Cirsium, Eleocharis, Festuca, Senecio a Triglochin – celkem 21 druhů a jeden mezidruhový hybrid, z populací z České republiky, Chorvatska a Itálie, 19 údajů bylo nových pro studované oblasti (Rotreklová, Bureš & Grulich, accepted).

Cytometricky byl potvrzen výskyt pentaploidního hybrida Polypodium × mantoniae nově pro Českou republiku (Bureš, Tichý, Wang & Bartoš 2003) a pro Rumunsko (Helánová, Bureš, Šmarda & Horová, submitted) a byla zhodnocena morfologická variabilita, geografické rozšíření, variabilita ve velikosti genomu a zastoupení AT-bází v jaderné DNA (Bureš, Tichý, Wang & Bartoš 2003).

Shrnuta, cytogeograficky zhodnocena a diskutována byla rovněž vlastní a literární data o chromosomových počtech u poddruhů Eleocharis palustris v rámci Evropy – data pokrývající celkem 731 populací – (Bureš, Rotreklová & Pikner, submitted), čímž bylo mj. poprvé stanoveno spolehlivě rozšíření obou poddruhů v rámci Evropy.

K publikaci je připravován cytogeografický přehled Hieracium bauhini ve střední Evropě, doplněný hodnocením vazby rozmožovacích systémů na ploidní urovně – tetraploidi sexualní, penta- a hexaploidi apomiktičtí (Rotreklová unpubl.). Nově byly zjištěny cytotypy u H. pilosellinum (2n = 36, 45) a křížence H. macranthum × H. bauhini (2n = 27), dále byly detekovány triploidní rostliny také u H. piloselloides, H. zizianum, detekované cytotypy H. arvicola (2n = 45) v ČR, resp. H piloselloides (2n = 36) v Maďarsku nebyli dosud z těchto území uváděny (Rotreklová, unpubl.).

Byl zahájen screening karyologické variability populací druhů Pulmonaria officinalis a P. obscura v České republice (Jarošová, Danihelka & Rotreklová, unpubl.). Byl prováděn detailní průzkum stanovištních preferencí Polypodium vulgare a P. interjectum a jejich hybrida v oblasti Moravského krasu, spojený se sledováním variability velikosti obsahu jaderné DNA (Helánová & Bureš, unpubl.). Pokračuje screening ploidních úrovní slovenských populací Senecio jacobaea (Hodálová, Grulich & Horová, unpubl.).

Pokračuje zjišťování chromosomových počtů vybraných evropských zástupců rodu Achillea. Výsledky dosažené od roku 2000 budou připraveny k uveřejnění během roku 2004 (Danihelka & Rotreklová, in prep.). Je připravován popis nového druhu z okruhu Achillea distans (Saukel & Danihelka, in prep.). Část nomenklatorických důsledků taxonomického studia je připravována k uveřejnění (Danihelka, Ehrendorfer & Saukel, in prep.).

3. Diverzita velikosti genomu. U celkem 102 populací rodu Cirsium z České republiky, Slovenska, Maďarska a Rakouska byl zkoumán relativní obsah jaderné DNA. Tyto populace reprezentovaly 12 diploidních a jeden tetraploidní druh a také 12 mezidruhových hybridů. U vybraných populací byla pak měřena také absolutní velikost genomu a "base composition". Mezidruhové variabilita ve 2C-value velikosti DNA pokrývala u diploidů (2n=34) interval od 2.14 pg u C. heterophyllum do 3.60 pg u C. eriophorum (68% difference) 2C value tetraploidního C. vulgare bylo 5.54 pg. DNA obsah hybridů ležel mezi průměrnými hodnotami rodičovských druhů, vždy však signifikantně blíže k tomu s menším genomem. U dvouletých druhů byl detekován větší obsah DNA než u druhů vytrvalých. Velikost genomu negativně korelovala s Ellenbergovými indikačními hodnotami pro kontinentalitu a vlhkost a s východní zeměpisnou délkou východního okraje areálu zkoumaných druhů. Negativní korelace byla rovněž zjištěna mezi velikostí genomu a schopností tvořit mezidruhové hybridy. Pozitivně koreluje velikost DNA s ostnitostí tedy s adaptací na tlak herbivorů. AT frekvence pokrývala interval od 48.38 % u C. eriophorum do 51.75 % in C. arvense. Significantní intraspecifická variabilita ve velikosti genomu byla detekována u C. acaule (u něhož jako u jediného ze sledovaných druhů jsou známy B-chromosomy) a u tetraploidního C. vulgare. Pouze diploidní úroveň byla opakovaně potvrzena pro panonského endemita C. brachycephalum, obecně považovaného za tetraploida. Jako by-product byl náhodně detekován dosud neznámý triploidní cytotyp u C. rivulare (Bureš, Wang, Horová & Suda, submitted).

Na lokalitě “Evolution Canyon” (Mt. Carmel, Israel) byla studována mikrogeografická diferenciace velikosti genomu u klíčních a adultních rostlin Ceratonia siliqua. U dospělých stromů bylo detekováno signifikantně větší množství DNA na extrémně osluněném, teplejším, sušším a mikroklimaticky více proměnlivém "africkém", jižně exponovaném svahu, než na méně insolovaném, chladnějším a vlhčím, severně exponovaném svahu "evropském"; vzdálenost mezi oběma svahy přitom na bázi kaňony činí jen 100 m a 400 m na horní hraně, u semenáčků nebyl tento trend zaznamenán. Obsah DNA negativně koreloval jak s průměrem kmene, tak s délkou listů, u jiných sledovaných morfometrických parametrů nebyla korelace zjištěna. Ojedinělé triploidní a tetraploidní cytotypy, dosud u tohoto druhu neznámé, byly náhodně detekovány při rozsáhlém screeningu (Bureš, Pavlíček, Horová, Nevo, submitted).

Hlavní výsledky studia velikosti jaderné DNA u evropských populací Eleocharis palustris agg. (polyploidní Eleocharis sterneri infraspecifickou variabilitu řádově převyšující variabilitu zbývajících 5 druhů, E. vulgaris s větším obsahem jaderné DNA než E. uniglumis, ačkoli má menší počet chromozómů, 16 chromozómové E. mamillata a E. austriaca mají genomy stejné, ale liší se od E. palustris, která má také 2n=16) byly prezentovány formou posteru na konferenci Analytická cytometrie (Bureš, Horová & Stoneberg Holt 2003).

4. Sekvenční diverzita. Reliktní endemická populace Cortusa matthiolii subsp. moravica na svazích propasti Macocha byla zkoumána po stránce velikosti genomu a z hlediska variability sekvencí ve dvou úsecích chloroplastové DNA (trnL intron a trnL-F intergenický spacer) a jaderné DNA (ITS 1 a ITS 4). Jako srovnávací byly zvoleny nejbližší lokality ležící v Alpách (Raxalpe) a v Karpatech (Malá Fatra) a lokality nejvzdálenější – Švýcarské Alpy (Engadin) a Rumunsko (Bihor). Výsledky prokazují vysokou shodu mezi populacemi z Macochy a Malé Fatry; taxonomické hodnocení Macošské populace se jeví nadále neudržitelné (Bureš, Šmerda, Sutorý, Horová, Stoneberg Holt, unpubl., viz též registrace sekvencí Smerda J. Bures P. Sutory K. Horova L. & Stoneberg Holt S.D. AY232295, AY232294, AY232293 in http://www.ncbi.nlm.nih.gov

Analýzou sekvenční variability trnL intronu a trnL–trnF intergenického spacereru chloroplastové DNA u 20 druhů rodu Poa bylo zjištěno 44 variabilních pozic, z nichž jako potenciálně evolučně zajímavých se jevilo 16, dále bylo zjištěno 12 indelů (Stoneberg Holt, Horová, Bureš submitted). Na základě těchto informací byly vymezeny 4 skupiny II. (Poa alpina, P. badensis, P. bulbosa, P. crassipes, P. molinerii), III. (P. annua), IV. (P. chaixii, P. granitica, P. pratensis, P. sibirica), V. (P. botryoides, P. compressa, P. laxa, P. margilicola, P. nemoralis, P. palustris, P. pannonica, P. pirinica, P. riphaea, P. sejuncta), které nezávisle potvrzují infragenerické členění rodu vypracované na základě restrikční analýzy celé chloroplastové DNA (cf. Soreng 1990 in Amer J Bot 77: 1383–1400).

5. Druhová diverzita rostlin v lokálním a regionálním měřítku. Bylo dokončeno zpracování nálezových zpráv z floristických kursů České botanické společnosti v Novém Jičíně a Kroměříži (celkem více než 25 000 údajů) a tyto výsledky byly publikovány (Grulich 2003a, 2003b). Byl zpracován také detailní přehled rozšíření Cirsium heterophyllum a jeho hybridů v ČR, včetně korelací s klimatickými parametry, doplněný o poznámky k ekologii, cenologii a karyologii (Bureš 2003). Zhodnocení dalších výsledků průzkumu flóry v oblasti soutoku Moravy a Dyje bylo podáno ve dvou pojednáních (Danihelka & Lepší, accepted; Danihelka & Šumberová accepted) o výskytu Urtica kioviensis a dalších vzácných druhů v této oblasti.

Nálezová databáze cévnatých rostlin biosférické rezervace Pálava v současné době obsahuje 127 tis. záznamů o nálezech cévnatých rostlin od roku 1992; dále bylo excerpováno téměř 600 pramenů od počátku floristického výzkumu do současnosti. Na základě těchto je je připravován rukopis katalogu cévnatých rostlin biosférické rezervace.

Geobotanika

Cíle 2003

1. Publikace monografie shrnující diagnostické, konstantní a dominantní druhy vegetačních jednotek ČR na základě nově vyvinutých statistik a s využitím dat z České národní fytocenologické databáze.

2. Sumarizace přehledu dostupných fytocenologických dat v České národní fytocenologické databázi a jejich prezentace v publikacích.

3. Postupná integrace projektu České národní fytocenologické databáze do projektu evropské fytocenologické databáze (SynBioSys).

4. Další zdokonalování programu JUICE pro klasifikaci vegetace.

5. Vývoj a testování metod formalizované reprodukce tradičně vymezených vegetačních jednotek.

6. Teoretické rozpracování vztahu mezi klasifikací vegetace v lokálním a velkoplošném měřítku a publikace výsledků.

7. Rešerše evropské fytocenologické literatury s cílem stanovit nejčastěji používané velikosti ploch pro fytocenologické snímkování vegetace a předložení návrhu na standardizaci velikosti těchto ploch.

8. Studium ekologie západokarpatských svahových prameništních rašelinišť se zaměřením na druhovou bohatost, nadzemní biomasu, vliv chemismu vody a půdy, vztah mezi vegetací a společenstvy měkkýšů a vliv druhů rodu Sphagnum na ostatní složky ekosystému.

9. Identifikace vztahů mezi pH půdy a druhovou bohatostí hlavních vegetačních typů stření Evropy a zasazení výsledků do teorie species pool.

10. Studium plevelové vegetace České republiky a Slovenska s cílem identifikace hlavních vegetačních typů, hlavních gradientů ovlivňujících druhové složení, změn plevelové vegetace v čase a nejvýznamnějších ekologických faktorů určujících druhovou bohatost a zastoupení invazních druhů.

11. Zhodnocení změn ve vegetaci městských aglomerací v průběhu 2. poloviny 20. století na základě srovnání historických a aktuálních dat.

12. Zhodnocení variability luční vegetace České republiky ve vztahu k abiotickým faktorům prostředí.

13. Pokračování floristické dokumentace rozšířené CHKO a BR Pálava (v rámci post-doc grantu navazujícího na VZ).

14. Lokální studie flóry a vegetace vybraných území v ČR.

Výsledky 2003

V roce 2003 byla publikována obsáhlá studie Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision (CHYTRÝ & TICHÝ 2003; A), která vůbec poprvé hodnotí diagnostickou hodnotu druhů pro všechny typy vegetace ve velkém území s využitím metod statistické analýzy reálných dat, vyvinutých v rámci výzkumného záměru v předchozích letech. Tato studie umožňuje nahradit starší intuitivní a v mnoha ohledech nekonzistentní koncepce formalizovanou parametrizací druhů s využitím objektivních kritérií. Sumarizace výsledků získaných pro jednotlivé druhy umožnila stanovit kvalitu vymezení různých vegetačních jednotek používaných v tradiční klasifikaci.

Byla publikována sumarizace dat dostupných v České národní fytocenologické databázi (CHYTRÝ & RAFAJOVÁ 2003; B), spravované na Katedře botaniky PřF MU v Brně, z hlediska počtu fytocenologických snímků, jejich geografického rozšíření, zastoupení různých vegetačních typů a druhů, zastoupení snímků z různých časových období apod. Vzhledem ke stále většímu zájmu o tato data ze strany badatelů i ochránců přírody v ČR i v zahraničí jsou informace o databázi vystaveny na internetu (v anglické verzi na www.sci.muni.cz/botany/database.htm, v české verzi na www.sci.muni.cz/botany/dbase_cz.htm). Byly učiněny další organizační kroky k integraci České národní fytocenologické databáze do mezinárodní databáze SynBioSys na workshopech ve Wageningenu (duben 2003) a Neapoli (červen 2003) (C).

V návaznosti na výše uvedené aktivity L. Tichý dále zdokonaloval počítačový program JUICE pro klasifikaci a analýzu vegetace. Verze 6.1 programu je vystavena na internetové stránce www.sci.muni.cz/botany/juice.htm (D). Hlavním zdokonalením programu v roce 2003 bylo vypracování modulů pro formalizovanou reprodukci tradičně rozeznávaných vegetačních jednotek (KOČÍ, CHYTRÝ & TICHÝ 2003, LOSOSOVÁ, submitted) a zejména statistických indexů pro automatické přiřazování fytocenologických snímků k vegetačním jednotkám, založených na výpočtu fidelity ve velkých souborech dat (TICHÝ, submitted; E). Kromě publikací byly výsledky prezentovány v celkem čtyřech příspěvcích na symposiu International Association for Vegetation Science v Neapoli v červnu 2003.

Byly studovány teoretické aspekty klasifikace vegetace z hlediska kompatibility lokální a velkoplošné klasifikace. Výsledky studia na modelu travinné vegetace ČR byly přijaty k publikaci (KUŽELOVÁ & CHYTRÝ, accepted; F).

Další teoretický aspekt klasifikace vegetace analyzovaný v rámci výzkumného záměru je vliv velikosti ploch fytocenologických snímků na výsledek klasifikace. Jako dílčí studie k tomuto problému byla publikována rešerše rozsáhlého, reprezentativního souboru evropské fytocenologické literatury (CHYTRÝ & OTÝPKOVÁ 2003; G). Statistické vyhodnocení získaných dat podalo přehled o tom, jaké velikosti ploch se tradičně používají pro studium různých vegetačních typů. Na základě toho byl podán návrh na standardizaci velikosti ploch v budoucích projektech zahrnujících sběr dat.

Byla studována diverzita a ekologie slatinišť a přechodových rašelinišť Západních Karpat. Hodnotili jsme vztah mezi chemickými vlastnostmi půdy a vody v rašeliništních biotopech, druhovou bohatostí a nadzemní biomasou jejich vegetace (HÁJKOVÁ & HÁJEK 2003; H) a vztah mezi chemismem prostředí, vegetací a společenstvy měkkýšů v prameništních slatiništích (HORSÁK & HÁJEK 2003; H). Rovněž jsme hodnotili data o sezónní variabilitě chemismu vody na slatiništích ve vztahu k vegetaci, včetně posouzení možných rozdílů v interpretaci vztahů mezi biotou a prostředím při použití jednorázově a opakovaně naměřených faktorů prostředí (HÁJEK & HEKERA, accepted; HÁJKOVÁ, WOLF & HÁJEK, submitted.; H). Zpracovávají se data o distribuci a nikách jednotlivých druhů rodu Sphagnum a o druhové bohatosti mechorostů a cévnatých rostlin podél gradientů pH a výšky hladiny vody o oblasti Oravy a Kysuc (Hájková).

Byl studován vliv gradientu pH na alfa diverzitu a species pool v různých široce vymezených typech vegetace střední Evropy. Bylo zjištěno, že tradovaný pozitivní vztah mezi počtem druhů a pH platí pro lesní vegetaci, zatímco pro rašeliniště platí vztah unimodální. U ostatních vegetačních typů jasný pattern spíše chybí. Příčiny těchto vztahů byly vysvětleny historickými procesy formování dnešních species pools v pleistocénu a holocénu (CHYTRÝ, TICHÝ & ROLEČEK 2003, I).

Modelově byla zpracována diverzita plevelové vegetace České republiky a Slovenska (J). Byly stanoveny hlavní typy této vegetace ve velkém měřítku (Lososová, Chytrý, Cimalová, Kropáč, Otýpková, Pyšek & Tichý submitted) a pomocí metody formalizované klasifikace byly definovány pro jižní Moravu (LOSOSOVÁ submitted). Pro jižní Moravu byl rovněž vyhodnocen soubor dat o historickém rozšíření ohrožených druhů plevelů a připraven k publikaci (LOSOSOVÁ 2003a). Na základě toho byla vypracována studie s odhadem rozšíření plevelových společenstev v minulosti (LOSOSOVÁ 2003b). Byl publikován materiál o aktuálním rozšíření ohrožených druhů plevelové flóry v Bílých Karpatech (OTÝPKOVÁ 2003) a studie o sezónní dynamice plevelové vegetace vinohradů a jejím ovlivnění různými typy managmentu (LOSOSOVÁ, DANIHELKA & CHYTRÝ 2003). Byly vyhodnoceny hlavní faktory ovlivňující druhovou bohatost plevelové vegetace v širokém geografickém měřítku (Pyšek, Jarošík, Kropáč, Chytrý, Wild, Tichý submitted) a zastoupení invazních druhů rostlin v této vegetaci (Pyšek, Jarošík, Chytrý, Kropáč, Tichý, Wild submitted).

Byla připravena studie o změnách diverzity vegetace městské aglomerace v průběhu několika desetiletí na příkladu Plzně, na základě srovnání fytocenologických dat v období od 60. do 90. let 20. století (Pyšek, Chocholoušková, Pyšek, Jarošík, Chytrý, Tichý, submitted; K).

Byla vyhodnocena diverzita luční vegetace České republiky pomocí statistické analýzy velkého souboru fytocenologických dat a identifikovány hlavní typy této vegetace pomocí numerických klasifikačních metod (HAVLová, Chytrý & Tichý submitted). Specificky byly studovány vlhké louky, u nichž byl statisticky vyhodnocen vztah mezi druhovým složením a měřenými vlastnostmi půdy (HÁJEK & HÁJKOVÁ submitted; L).

Regionální studie flóry byly zpracovávány v návaznosti na post-doc grant J. Danihelky pro CHKO a BR Pálava a navazující území (M), dále pro území Národního parku Podyjí a navazujícího rakouského Národního parku Thayatal (CHYTRÝ & VICHEREK 2003), Bílé Karpaty (Otýpková 2003), nivu řeky Opavy (Pečinka & Špačková, submitted) a Třeboňsko (Navrátilová submitted) (N).

Post-doc grant:

J. Danihelka řeší ve vazbě na VZ (2001-2003) post-doc projekt GA ČR 206/01/P115 „Cévnaté rostliny biosférické rezervace UNESCO Pálava”, (garant M. Chytrý).

Cílem projektu je:

1. dokončit terénní mapování flóry rozšířené biosférické rezervace Pálava a získané údaje uložit do databáze, která bude využita pro (a) další výzkum v rámci VZ a (b) praktické potřeby ochrany přírody.

2. zpracovat historický check list flóry zájmového území na základě excepce literárních pramenů a studia herbářových dokladů.

3. porovnat změny flóry zájmového území v období od počátku botanického výzkumu až do současnosti, přičemž zvláštní pozornost bude věnována ohroženým, fytogeograficky významným a synantropním druhům.

4. zpracovat floristickou databázi biosférické rezervace Pálava v databázovém programu MABFlora pro potřeby mezinárodní výměny informací v rámci celosvětové sítě biosférických rezervací.

V roce 2003 pokračovalo (A) v terénní floristické mapování, které bylo víceméně ukončeno. Celkem bylo získáno asi 9000 záznamů o výskytu cévnatých rostlin na vybraných lokalitách. (B) Bylo pořízeno asi 300 herbářových dokladů o výskytu význačných druhů rostlin, které budou uloženy v herbářích BRNU a MMI. (C) Byla dokončena excerpce literárních zdrojů ke květeně studovaného území. K 1. 12. 2003 byly v databázovém programu MABFlora uloženy údaje z 570 prací. Databáze je přístupná na adrese http://www.palava.cz/czw/plants/ DANIHELKA 2002). (D) Byla dokončena konverze elektronické databáze síťového mapování květeny rozšířené biosférické rezervace z let 1992–2000. V současné době je tak v databance 127 tis. záznamů z let 1992–2003 vztažených k polím podrobného síťového mapování. Jde o největší soubor reálných dat v tomto formátu v ČR, který zároveň slouží jako testovací soubor při dalším vývoji a programu v laboratoři GIS Správy chráněných krajinných oblastí České republiky. Na základě dosavadních zkušeností byla výuka práce s programem SurveyPro začleněna do programu kursu Metody floristického výzkumu. (E) Je připravován rukopis komentovaného katalogu cévnatých rostlin biosférické rezervace Pálava.

V tisku je zpráva o nálezu nezvěstného druhu Urtica kioviensis (DANIHELKA & LEPŠÍ, in press) a rozsáhlá floristická práce, která shrnuje zejména nálezy z let 1995–2002 (DANIHELKA & ŠUMBEROVÁ, in press). Na konferenci Systematics (Fourth Biennial Conference of the Systematics Association, Dublin, Irsko) byl projekt představen plakátovým sdělením a v přednášce byl zasazen do kontextu ostatních botanických databází v České republice (DANIHELKA 2003a, 2003b).

Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů

Pracovníci Katedry zoologie a ekologie

Cíle 2003

1. Finalizace monografie o vodních druzích čeledi Muscidae (Diptera) pro Süsswasserfauna von Mitteleuropa (Rozkošný).

2. Vypracování podkladů pro Červený seznam ohrožených druhů pro vybrané čeledi dvoukřídlého hmyzu (Rozkošný, Vaňhara).

3. Nové nálezy západopalearktických hostitelů pro druhy čeledi Tachinidae (Diptera) (Mückstein, Tschorsnig, Vaňhara).

4. Zahájení prací na digitalizované podobě databáze rozšíření druhů čeledi Tachinidae (Diptera) v ČR za pomoci systému GIS (Vaňhara, Hájek O., Mückstein).

5. Ověřování mol.-biol. metod pro studium fylogeneze a taxonomie vybraných čeledí čeledí dvoukřídlých (Diptera: Ceratopogonidae, Stratiomyidae, Opetiidae, Platypezidae, Tachinidae) (Vaňhara, Bryja, Rozkošný, Tóthova, Mückstein).

6. Příprava nového vydání check-listu čeledi Ceratopogonidae (Diptera) z ČR a SK a dokončení studia zástupců této čeledi z NP Podyjí (Tóthová, Knoz).

7. Finalizace webového Soupisu české a slovenské dipterologické literatury za období 1996-2000 (Vaňhara, Rozkošný, Rozehnal), pokračování v digitalizaci zbylého období od r. 2001.

8. Studium struktury půdních společenstvech roupic na různých stanoviších v CHKO Bílé Karpaty jako základ pro srovnávací synekologickou studii (Schlaghamerský).

9. Studium společenstva roupic tvrdého lužního lesa z kvalitativního i kvantitativního hlediska (druhové složení, dominanční struktura, hustota) (Schlaghamerský).

10. Sběr materiálu létajícího hmyzu (a vzdušného planktonu) v kmenovém a korunovém patře tvrdého lužního lesa za použití nárazových pastí. Vyhodnocování materiálu z hlediska zastoupení saproxylických druhů brouků (v další fázi i dalších vybraných skupin), získáná data z těchto hůře přístupných vegetačních pater budou srovnávána s existujícími údaji z  bylinného a keřového patra (Schlaghamerský).

11. Studium mravence Liometopum microcephalum.

V rámci 2 post-doc grantů pokračovalo studium biosystematiky a ekologie mravčíků (Zodariidae) (Pekár) a diverzity taxocenóz vrtalek (Agromyzidae) (Vlk).

Výsledky 2003

1. Byla provedena závěrečná korektura monografie středoevropských akvatických druhů čeledi Muscidae jako svazku známé serie Süsswasserfauna von Mitteleuropa, (ROZKOŠNÝ in press), kde jsou zpracovány všechny limnické druhy čeledi na základě původních a ověřených poznatků o biologii a rozšíření jednotlivých druhů. Podrobně je komentováno 60 druhů, u kterých byl prokázán vztah k akvatickým stanovištím. U každého druhu je uvedená základní charakteristika dospělců i vývojových stádií (pokud jsou známa), vymezeny jsou diagnostické znaky a ekologické požadavky, doplněny jsou údaje o biologii a rozšíření. Monografie je provázena 28 obrazovými tabulemi.

2. Byly dokončeny příspěvky pro Červený seznam ohrožených druhů, týkající se vybraných čeledí dvoukřídlého hmyzu. Podle pokynů koordinátorů projektu pro část Diptera (M. Barták, ČZU Praha) zpracoval R. ROZKOŠNÝ čeledi Anthomyiidae, Ptychopteridae, Xylomyidae, Stratiomyidae a Sciomyzidae a J. Vaňhara čeledi Tachinidae a Platypezidae (s J. Ševčíkem). Seznam bezobratlých živočichů České republiky vyjde podle dohody s AOPK ČR jako supplementum periodika Příroda za rok 2003. Vydavatelem tohoto časopisu je AOPK ČR v Praze.

3. Byl připraven rukopis příspěvku o nových nálezech západopalearktických hostitelů druhů čeledi Tachinidae (ve spolupráci s H.-P. TschorsnigeM ze Staatliches Museum für Naturkunde, Stuttgart). Výsledky byly též předneseny na 17. Dipterologickém semináři v B. Štiavnici (Mückstein).

4. V první fázi byla provedena standardizace databáze výskytu druhů tak, aby byla kompatibilní s prostředím geografického informačního systému (GIS), především šlo o sjednocení popisu určení polohy. V další fázi byly lokalitám s nálezy přiřazeny charakteristické přírodní podmínky z GISových vrstev (klimatické, pedologické, vegetační a výškové poměry). Po přiřazení těchto charakteristik bude vytypováno území, na kterém bude modelován výskyt druhů v závislosti na přírodních podmínkách i v závislosti na výskytu hostitelských druhů. Pro trofický řetězec týkající se dvoukřídlých parazitoidů nebyla tato metoda dosud použita. Budovaná databáze obsahuje dosud asi 6000 položek.

5. Byly provedeny ověřovací analýzy mitochondriálních a jaderných sekvencí DNA pro studium rekonstrukce fylogeneze a intra a interpopulační genetické variability u vybraných čeledí dvoukřídlého hmyzu (Ceratopogonidae, Stratiomyidae, Opetiidae, Platypezidae, Tachinidae). V této ověřovací fázi byly konfrontovány různé metodické postupy využívané pro analýzy hmyzu konzervovaného různými metodami. První pozitivní výsledky byly získány u materiálu z čeledi Ceratopogonidae (Vaňhara, Bryja, Rozkošný, Tóthova, Mückstein).

6. Byl připraven inovovaný check-list čeledi Ceratopogonidae (Diptera) a dokončen rukopis o zástupcích této čeledi v NP Podyjí (Tóthová, Knoz, Barták-ČZU Praha).

7. Pro ČR a SK je periodicky zpracováván (Rozkošný, Vaňhara) „Přehled dipterologické literatury“, jsou to již 4 svazky za období let 1758-1995. V průběhu roku 2002 byly ve spolupráci s Katedrou biológie a ekológie Fakulty ekológie Technickej univerzity ve Zvoleni (P. Bitušík) ukončeny práce na další části tohoto přehledu za 1996-2000. V letošním roce proběhly korektury a kompletní bibliografie za období 1758-2000 je zveřejněna na webových stránkách KZE http://www.sci.muni.cz/zoolecol/inverteb/research.htm. Nejnovější období od 2001 je již zpracováno a systémem průběžného doplňování bude zpřístupněno na webu v příštím roce.

8. Byly získány údaje k struktuře půdních společenstev roupic na dalších lokalitách v CHKO Bílé Karpaty. Tyto výsledky budou po doplnění použity pro nový check-list roupic ČR, pro projekt Fauna Europaea (viz výše) a pro odbornou publikaci. V rámci tohoto výzkumu byly rovněž získány údaje o půdních ploštěnkách (úroveň poznání o této skupině půdní fauny je obzvlášť nízká) (schlaghamerský, in prep.).

9. Byla vyhodnocena data k struktuře společenstva roupic v tvrdém luhu u Lednice na Moravě. Publikace výsledků (schlaghamerský, in prep.) byla odložena na r. 2004 vzhledem k nutnosti konfrontace výsledků determinace s novou revizí rodu Fridericia, která měla vyjít do konce roku.

10. Byl proveden odchyt hmyzu pomocí nárazových pastí v korunovém patře a přízemním patře lužního lesa. Získaný zoologický materiál (brouci, mravenci) je zpracováván. (schlaghamerský, in prep.).

11. Byl mapován výskyt mravence Liometopum microcephalum na jižní Moravě a byla provedena literární rešerše k biologii a rozšíření druhů rodu Liometopum (omelková, Schlaghamerský, 2003).

12. Byly publikovány výsledky metodické studie k efektivitě extrakce roupic (Clitellata, Enchytraeidae) základní metodou podle O’Connora a jejích modifikací podle Chalupského a Graefeho (KOBETIČOVÁ, SCHLAGHAMERSKÝ, 2003).

Post-doc granty:

S. Pekár řešil ve vazbě na VZ post-doc projekt GA ČR 206/01/P067 „Biosystematika a ekológia mravčíkov (Araneae, Zodariidae) strednej Európy“ (2001-2003, garant J. Vaňhara). Cílem projektu bylo:

1. studium biologie a karyotypu druhu Zodarion hamatum

2. studium biologie druhu Z. italicum

3. histologická studie femorálního orgánu druhů rodu Zodarion

Byla dokončena analýza karyotypu rakouského druhu Zodarion hamatum. Tím byly zkompletovány všechny aspekty biologie tohoto druhu. Dále byla sledována biologie dvou nejhojnějších druhů mravčíků z Portugalska, konkrétně Zodarion syliferum a Z. extraneum. Výsledky ukazují, že oba druhy jsou si v mnoha aspektech biologie (fenologie, aktivita, preference kořisti a reprodukce) velmi podobné. Liší se pouze mimikrami a v karyotypech. To naznačuje, že oba druhy mohou tvořit druhový komplex, resp. formy.

S Pekár se v r. 2003 habilitoval ze zoologie na PřF MU. (Habilitační práce: Využitie pavúkov a iných predátorov v ochrane pred škôdcami).

R. Vlk z Pedagogické fakulty MU v Brně řeší v návaznosti na tento VZ post-doc projekt GA ČR 206/01/DO36 “Analýza rozdílů v diverzitě taxocenóz imág vrtalek (Agromyzidae, Diptera) a jejich časoprostorové dynamice v lučních a stepních ekosystémech ČR ve srovnání s agroekosystémy” (2001-2004, garant J. Vaňhara).

Cílem projektu je:

1. pokračovat ve studiu synúzií imág vrtalek, které řešitel studoval ve sve DSP práci (Výskyt a škodlivost vrtalkovitých (Diptera, Agromyzidae) v polních a skleníkových kulturách v České republice v období 1994-1998).

2. studovat na vhodných stepních a lučních biotopech CHKO Pálava a CHKO Bílé Karpaty diverzitu, abundanci a populační dynamiku eudominantních druhů.

Byla dokončena determinace materiálu ze sezóny 2002 na základě preparace genitálií samců a ukládání příslušných dat do databaze 2002. V roce 2003 bylo provedeno 5 odběrů vzorků na 9 lokalitách v oblasti CHKO Pálava (6 lokalit), NPR Pouzdřanská step a Kolby (3 lokality) a 4 odběry vzorků na 6 lokalitách v oblasti CHKO Bílé Karpaty. Celkem bylo získáno 69 vzorků (45+24) imág vrtalek. Všichni jedinci byli preparováni a zčásti už i determinováni na základě vnějších morfologických znaků, zejména na základě preparace genitálií samců).

V září 2003 byly na 17. semináři českých a slovenských dipterologů v Banské Štiavnici (2.-5.9.2003) předneseny 2 příspěvky shrnující aktuální stav řešení projektu (Vlk R.: Diverzita taxocenóz imág vrtalek (Diptera: Agromyzidae) stepních ekosystémů jižní Moravy; Černý M., Vlk R.: Agromyzidae luk CHKO Bílé Karpaty), z nichž jeden byl předán do tisku.

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

Cíle 2003

1. Racionalizace metodik laboratorních chovů různých druhů čmeláků.

2. Sledování výskytu čmeláků v okolí Brna.

3. Průzkum vhodnosti různých druhů čmeláků k opylování genetických zdrojů bobovitých pícnin v technické izolaci.

Výsledky 2003

1. Pro chovy čmeláků skupiny tzv. "pollen storrers" byla použita jako standard metodika vypracovaná pro druh Bombus terrestris. Podle tohoto postupu se z dosud nejasných důvodů nedařil plně chov druhu B. lucorum. Podobně jako v minulých letech hnízda velmi záhy dosáhla tzv. "switch point", kdy přešla k produkci mladých matek a posléze jen samčího potomstva. Velmi dobře reagovaly na laboratorní podmínky matky druhu B. lapidarius. Hnízda tohoto druhu lze nyní podle standardní metodiky v laboratoři pravidelně získávat. U druhu B. hypnorum se podařilo vychovat v laboratoři potomstvo dělnic, ale hnízdo se dále nerozvíjelo v důsledku infekce pylových zásob kvasinkami. Nezdařil se dosud chov druhu B. pratorum, kde 2 matky založily první buňku, avšak nevychovaly potomstvo. Po prvé byl úspěšně vyzkoušen chov druhu B. soroiensis. Dvojice matek založila hnízdo, které se v laboratorních podmínkách dobře rozvíjelo. Podobně jako v roce 2002, snadno plodovaly v laboratoři matky B. pascuorum. Metodiku chovu tohoto druhu lze považovat za standardní metodu pro skupinu tzv. "pocket makers". Výsledky ukázaly, že v laboratoři je nutno více respektovat potravní požadavky jednotlivých druhů, což je úkol pro další výzkum.

2. V Brně a okolí byly pozorovány následující druhy rodu Bombus s.l. (seznam přibližně v sestupné řadě podle hojnosti výskytu): B. terrestris, B. lapidarius, B. pascuorum, B. lucorum, B. hortorum, B. hypnorum B. pratorum, B. ruderarius, B. sylvarum. Na rozdíl od let 2001 a 2002, nebyl pozorován žádný zástupce druhu B. humilis. Počátkem května byly pozorovány v oblasti Karlova druhy B.pascuorum, B. pratorum, B. soroiensis, B. lucorum. Na rozdíl od nížinné oblasti brněnské bylo v podhůří Jeseníku čmeláků proti očekávání nápadně málo.

3. Rovněž v roce 2003 byla testována možnost využít čmeláků k opylování genetických zdrojů jetelovin v technické izolaci. Kromě praktických aplikací, dovolují tyto pokusy studovat vzájemné vztahy mezi různými druhy čmeláků a jejich potenciálními hostitelskými rostlinami, což je důležité pro možná opatření na udržení biodiverzity. Jednalo se o opylování těchto druhů: Anthyllis vulneraria, Anthyllis taurica, Coronilla varia, Lotus corniculatus, Lotus sp., Medicago romanica, Medicago falcata, Trifolium medium, Trifolium pratense v různých kombinacích celkem v 10 klecích. Úrody semen se v současnosti analyzují.

Hydrobiologie

Cíle 2003

1. Faunistický výzkum vodních toků Moravského krasu, Drahanské vrchoviny a Českomoravské vrchoviny a širších oblastí se zaměřením na vodní hmyz, korýše a měkkýše.

2. Inventarizační výzkum v řece Ploučnici a Pšovce (CHKO Kokořínsko).

3. Provést klasifikaci toků ČR podle makrozoobentosu na základě dat obsažených v databázi PERLA.

4. Vyhodnotit přirozenou variabilitu abiotických i biotických charakteristik v jednotlivých typech toků, definovaných podle makrozoobentosu.

Výsledky 2003

1. V roce 2003 bylo uskutečněno několik terénních vzorkovaní na lokalitách s předpokládaným výskytem vzácných nebo vymírajících druhů vodních organismů. Byly především vzorkovány toky v oblasti Moravského krasu, Drahanské vrchoviny a Českomoravské vrchoviny. Cíleně se pak ověřovaly výskyty vybraných druhů. Pozornost byla věnována tzv. neovlivněným nebo relativně málo ovlivněným tokům. Dále pokračoval extenzivní výzkum tůňových systémů v povodí dolní Dyje a Moravy a nově i umělých tůní u Mašovic v NP Podyjí (diplomová práce bude obhájena v roce 2004).

V drobných tocích Českomoravské vrchoviny (diplomová práce Straka M.: Hydrobiologie drobných toků v oblasti útlumu těžby uranu v území Drahonín-Olší na Českomoravské vrchovině, vedoucí J. Helešic) byl prokázán výskyt horských druhů jepic pošvatek a chrostíků, doplněny některé znalosti o ekologické nice především ke vztahu k chemismu vody (obsah železa a maganu, celková mineralizace), stavu substrátu dna (inkrustace dna sraženinami železa a manganu, zaplnění intersticiálních prostorů jemnými sedimenty) a změna potravní nabídky resp. vliv inhibice rozkladných procesů na hrubou organickou hmotu. Výsledky budou publikovány v roce 2004.

Dále byla obhájena diplomová práce (B. Starcová: Amphipoda povrchových tekoucích vod České republiky, vedoucí S. Zahrádková). Byl zmapován výskyt blešivců – Gammarus fossarum, G. roeseli a Dikerogammarus villosus. Na území ČR nebyl prokázán výskyt Gammarus pulex, i když ho mnozí autoři uváděli v tocích Šumavy a Krušných hor.

V rámci rozšiřování sítě referenčních lokalit systému PERLA byly uskutečněny 3 série odběrů na 10 lokalitách toků v oblasti České tabule. Jednalo se o minimálně antropogenně ovlivněné úseky toky nižších řádů nižších středních nadmořských výšek. Materiál je průběžně zpracováván.

2. Je dokončována determinace bioty z úseku řeky Ploučnice mezi městy Mimoň a Česká Lípa. Na řece byly vybrány 4 profily, které byly podrobně vzorkovány podle zjištěných mikro a meiobiotopů. Zároveň byl prováděn odběr imág a průzkum přilehlých tůní. Bylo nasbíráno velké množství materiálu, který prokázal význam tohoto říčního úseku z hlediska biodiverzity vodního hmyzu. Vyskytují se zde některé druhy vodních bezobratlých, kteří buď byli považováni za vyhynulé nebo již dlouhou dobu nebyli v ČR nalezeni. Jedná se např. o pošvatku Agnetina elengatula (Klapálek 1905). Tato pošvatka byla popsána z lokality na Zlaté stoce a v současné době se vyskytuje na jednom místě na horní Lužnici, v Orlici nad Hradcem Králové a velká populace je právě v Ploučnici nad Českou Lípou. Diplomová práce byla již úspěšně obhájena (Krausová S.: Hydrobiologie řeky Ploučnice v bývalém Vojenském výcvikovém prostoru Ralsko, Česká Lípa, vedoucí: J. Helešic).

Dále byly ve studovaném úseku nalezeny vzácnější druhy např. Pisidium amnicum, P. henslowanum, P. nitidum, Pigutiella blanci (první nález v ČR a v povodí Labe), Uncinais uncinata, Heptagenia flava, Ohiogomphus cecilia, Platycnemis pennipes, Nemoura dubitans, Aphelocheirus aestivalis a další. Všechny tyto druhy indikují velmi zachovalý stav potamálního, meandrujícího toku s převahou písčitého dna.

Byl proveden extenzivní podzimní průzkum řeky Pšovky a doprovodného systému mokřadů v CHKO Kokořínsko. Bylo podrobně vzorkováno 5 profilů na toku a 5 tůňových systémů. Materiál je nyní zpracováván.

V rámci determinace materiálu z projektů EU STAR a PERLA byla v roce 2003 na toku Střela pod městem Plasy nalezena pošvatka Euleuctra geniculata (Stephens, 1936) (leg. P. Pařil, det. J. Helešic) u které výskyt na území ČR nebyl nepřepokládán. Jde o první nález mimo povodí Rýna.

Souhrn informací vyústil do práce na Červené knize a seznamu bezobratlých živočichů. Zpracovatelem řadu Plecoptera je J. Helešic, a informace z našich databázi byly využity i ostatními autory např. T. Soldánem, K. Chvojkou aj. (řady Ephemeroptera, Trichoptera aj.). Červený seznam bezobratlých živočichů České republiky vyjde podle dohody s AOPK ČR jako supplementum periodika Příroda za rok 2003. Vydavatelem tohoto časopisu je AOPK ČR v Praze.

C, D. Byla provedena základní klasifikace toků ČR podle makrozoobentosu na základě dat obsažených v databázi PERLA a identifikovány proměnné prostředí nejlépe vysvětlující variabilitu bioty. V rámci jednotlivých typů (stanovených zvlášť pro povodí Labe a povodí Moravy+Odry) pak byla hodnocena variabilita abiotických i biotických charakteristik. Výsledky byly prezentovány na konferenci „The Ninth International Symposium on Regulated Streams“ (NISORS), konané 6.-11.7.2003 v Albury, New South Wales, Australia, jejímž hlavním tématem bylo “The Nature, Causes and Consequences of Variability in Large Rivers“. Příspěvek (Variability of natural benthic macroinvertebrate communities in running waters of Central Europe /Czech Republic/) přednesli T. Soldán (AV ČR Č. Budějovice) a S. Zahrádková.

Naše data jsou velmi ceněna v rámci celé Evropy, což dokládá zadání garance zpracování checklistů a map výskytu druhů řádů jepice, pošvatky a chrostíci v Evropě (No. EVK1-1999-00132). Vodní fauna hlavních povodí v ČR je zveřejnována na internetu http://www.sci.muni.cz/zoolecol/hydrobio/index.html, v současné době vodní měkkýši a odkazy na publikace věnované skupinám Oligochaeta, Ostracoda, Ephemeroptera, Plecoptera a vodní Heteroptera. Nově jsou i zařazeny odkazy na publikace o faunistice jednotlivých řek (Jihlava, Dyje, Fyršávka a Říčka).

Byla obhájena dizertační práce o vlivu hydrologie toku a fyzikálně-chemických parametrů na strukturu společenstva akvatických máloštětinatců (Oligochaeta, Annelida) (J. Schenková: Oligochaeta - druhová diverzita, prostorová distribuce a habitatové preference v kolinním typu toku). Vzorkování bylo prováděno na řece Rokytné, habitatové preference máloštětinatců byly vyhodnoceny Kanonickou korespondenční analýzou (CANOCO). Nejvýznamnější proměnné prostředí vysvětlující distribuci zástupců podtřídy Oligochaeta byly BSK₅, koncentrace NO^3- iontů, rychlost proudění ve 40 % hloubky a teplota vody. Kanonická korespondenční analýza dále umožnila sestrojit unimodální modely (species response curves), které vyjadřují závislost hodnot (abundancí) na gradientu proměnných prostředí. Tato závislost byla vyhodnocena pro jedenáct druhů. Pro čtyři druhy s vysokými denzitami, u nichž se juvinilní stádia dají přesně determinovat, byla vyhodnocena sezónní dynamika druhů Bothrioneurum vejdovskyanum, Psammoryctides barbatus, Nais elinguis a Bythonomus lemani, u posledního druhu byly zjištěny nové poznatky o jeho biologii.

Drobní savci

Cíle 2003

1. Pokračování v dlouhodobém monitoringu vybraných zimovišť netopýrů v Českém ráji, severních Čechách, Jeseníkách, na Hlučínsku, v Javoříčských jeskyních, na Olomoucku, Vsetínsku, v Moravském krasu a na jižní Moravě (Turold, Lednice).

2. Zpracování dřívějších výsledků ze studia letové aktivity netopýrů v různých biotopech Jablonce n./N. a v blízkosti významného zimoviště na vrchu Třesín.

3. Revize nálezové databáze, zpracování faunistického přehledu a konstrukce map distribuce drobných zemních savců (hmyzožravci a hlodavci) a netopýrů navrhovaného rozšíření CHKO a BR Pálava.

4. ukončení inventarizačního výzkumu drobných savců na vrchu Kotouč u Štramberka a v okolí.

5. Ukončení 1. etapy monitoringu netopýrů v NPR Hůrka se zvláštním zřetelem na Hranickou propast.

6. pokračování dlouhodobého monitoringu letové aktivity netopýrů na hlavním hřebenu Orlických hor a monitoringu drobných zemních savců v NPR Bukačka v Orlických horách.

7. Ukončení terénního sběru dat v rámci výzkumu letové aktivity, potravního a echolokačního chování netopýra severního, Eptesicus nilssonii a analýza nahrávek echolokace.

8. vytvoření databáze nálezů netopýrů Pipistrellus pipistrellus s. l. na území ČR.

9. pokračování v ekologickém sledování kolonií Pipistrellus pygmaeus na JV Moravě.

10. ukončení výzkumu cirkaanuální a cirkadiánní aktivity a biotopové preference netopýra nejmenšího, Pipistrellus pygmaeus.

11. Systematický sběr vývržků T. alba a S. aluco a jejich analýza zaměřená na osteologické zbytky drobných savců.

12. Studium sezónních změn poměru pohlaví a věkové variability v populacích Microtus arvalis.

Výsledky 2003

1. V lednu a únoru proběhlo na větším počtu lokalit pravidelné zimní sčítání netopýrů, a to ve stejném rozsahu jako v roce 2002. Na jednom zimovišti byl zahájen výzkum dynamiky mikroklimatu v průběhu zimy a jejího vlivu na hibernaci netopýrů. V jeskyni Na Turoldu bylo pokračováno v nové metodě sčítání hlavní kolonie vrápence malého (digitální fotografie). Na dvou nejdéle monitorovaných lokalitách byly zjištěny rekordní stavy za 45 let: Říčky 241, Turold 264 jedinců.

2. Do publikační podoby byla zpracována dříve získaná data o letové aktivitě netopýrů v základních typech habitatů města Jablonce n./N. (Bartonička & Zukal 2003) a v krasové oblasti vrchu Třesín u Litovle (Bartonička & Wolf 2003).

3. Na základě dlouhodobého výzkumu drobných savců navrhované rozšířené CHKO a BR Pálava (dnes již BR Dolní Morava) byl vytvořen faunistický přehled jak terestrických savců, tak netopýrů. S pomocí GIS byly zkonstruovány distribuční mapy jednotlivých druhů (Lučeničová & Řehák 2003, Řehák et al. 2003).

4. Byl ukončen terénní výzkum drobných savců Štramberka a jeho okolí se zaměřením na inventarizaci drobných zemních savců dobývacího prostoru lomu Kotouč. Získaná data jsou zpracovávána a na jaře 2004 bude předložena jedna diplomová práce na tento úkol zaměřená (Růžičková, in prep.).

5. Byl ukončen monitoring aktivity společenstva netopýrů NPR Hůrka u Hranic a bylo zahájeno studium sezónní dynamiky aktivity Pipistrellus pipistrellus v Hranické propasti za využití automatické registrace echolokačních signálů; výzkum bude pokračovat i vpříštím roce, kdy bude ukončen a výsledky zpracovány a připraveny k publikování. I v tomto roce proběhl na hraně propasti odchyt netopýrů do sítí spojený s jejich značkování. Výsledky nettingu a monitoringu letní kolonie Myotis myotis jsou postupně zpracovávány, aby mohly být v roce 2004 připraveny k tisku.

6. Monitoring populací drobných zemních savců na území NPR Bukačka (Orlické hory) potvrdil stabilitu této taxocenózy. Stejně jako na podzim 2002 byla i v podzimním období letošního roku invaze myšic rodu Apodemus do budovy málo výrazná. Z habitatů na hřebeni Orlických hor jsou lovícími netopýry nejvíce využívány ekotony a rozptýlená stromová zeleň v okolí soliterních budov.

7. Byl ukončen výzkum potravy (analýza trusu) a terénní sledování letové aktivity, potravního a echolokačního chování netopýra severního, Eptesicus nilssonii, na vybraných lokalitách Žďárských vrchů a Vsetínska. Výsledky rozborů trusu E. nilssonii, jednak samostatně, jednak ve srovnání s příbuzným druhem E. serotinus, byly prezentovány na mezinárodní konferenci Zoologické dny Brno 2003 (Gajdošík 2003b), na IV. evropské mammaliologické konferenci (Gajdošík 2003a) a byl odevzdán článek do impaktovaného periodika, který byl přijat k otištění (Gajdošík & Gaisler, in press). Byla předložena a úspěšně obhájena doktorská dizertační práce (Gajdošík 2003c). Byla také vyhodnocena veškerá získaná data o lovecké aktivitě v různých typech biotopů a analyzovány ultrazvukové záznamy echolokačního chování E. nilssonii z oblasti Vsetínska. V současnosti je ukončována diplomová práce (Krupová in prep).

8. S pomocí ultrazvukové detekce bylo prováděno velkoplošné mapování netopýra hvízdavého (P. pipistrellus) a netopýra nejmenšího (P. pygmaeus) a byla průběžně doplňována databáze nálezů. Na jejím základě vznikla distribuční mapa a bylo v podobě ročníkové práce (Bielik) vyhodnoceno nejen geografické rozšíření obou druhů, ale i jejich hypsometrická distribuce. U odchycených netopýrů byly odebírány vzorky pro analýzu DNA. Některé z výsledků již byly prezentovány na IV. evropské mammaliologické konferenci (Hulva et al. 2003) a další budou prezentovány v příštím roce na mezinárodní konferenci. Měl by být do tisku připraven manuskript.

9. Byly provedeny analýzy o složení potravy a o výletové aktivitě netopýrů P. pygmaeus z kolonie na Soutoku a výsledky jsou zpracovávány do publikační podoby. Po zániku kolonie P. pygmaeus v oboře Soutok se výzkum prostorové aktivity zaměřil na kolonii u Vranovic. Bylo úspěšně započato telemetrické sledování, které bude ukončeno v příštím roce. Začalo testování techniky na poloautomatické vzorkování potravní nabídky, jejíž výzkum proběhne v příštím roce. S různými technickými problémy bylo zahájeno automatické sledování netopýrů ukrytých v budkách v NPR Křivé jezero (automatické sledování teploty, vlhkosti, intenzity světla, pasivní infračervené monitory pohybu, automatický systém pro zaznamenávání obrazu tvořený infračervenými kamerami, digitálním záznamníkem a monitorem). Rok 2003 lze považovat za zkušební, hlavní výzkum proběhne v roce 2004.

10. Do podoby doktorské dizertační práce (Bartonička, in prep.) byly zpracovány výsledky intenzívního sledování letové aktivity a biotopové preference netopýra nejmenšího, P. pygmaeus, na různých typech stanovišť v lužním lese, a to jak v průběhu roku, tak v průběhu noci. Studie věnovaná této problematice je přijata do tisku v mezinárodním periodiku Mammalia, Paris (Bartonička & Řehák, in press).

11. Analýzou nahrávek a statistickým zpracováním dat bylo ukončeno studium variability echolokačních projevů P. pygmaeus. Výsledky byly prezentovány na IV. Evropské mammaliologické konferenci a rukopis článku je nyní v recenzním řízení čas. Acta Theriologica (Bartonička & Řehák, submitted). I tato problematika je součástí výše uvedené dizertační práce.

12. Sběr vývržků Tyto alba z různých lokalit Moravy byl ukončen a vývržky jsou průběžně zpracovávány stejně jako vývržky Asio otus. Rozbor osteologických zbytků drobných savců a jejich vyhodnocení bude obsahem 2 diplomových prací (Bencová, Puharičová).

13. Pokračovalo intenzívní studium sezónních změn poměru pohlaví a věkové variability v populaci Microtus arvalis. Výsledky byly prezentovány na IV. evropské mamaliologické konferenci (Bryja et al. 2003a, 2003b, Jánová et al. 2003) a na mezinárodní konferenci Zoologické dny (Bryja et al. 2003, Konečný et al. 2003, Tkadlec, Bryja 2003) a část z nich je již v tisku (Jánová et al. 2003, v tisku). Byla ověřena i možnost testování pohlaví u embryjí hraboše polního (Bryja, Konečný 2003).

Paraziti obratlovců

Oddělení parazitologie Katedry zoologie a ekologie

Cíle 2003

1. Studium biologické diverzity cizopasníků

Diverzita na úrovni organismů:

1. Pokračovat ve studiu morfometrické variability taxonomicky významných struktur živorodých monogeneí rodu Gyrodactylus.

2. Pokračovat ve studiu morfometrické variability taxonomicky významných struktur vejcorodých monogeneí čeledi Diplozoidae.

3. Vypracovat typologii malformací přichycovacích svorek modelových druhů čeledi Diplozoidae.

4. Sledovat výskyt patogenních monogeneí na akvarijních rybách dovážených do střední Evropy za účelem chovu z mimoevropských teritorií.

5. Zahájit analýzu fauny monogeneí jihovýchodní Asie s cílem připravit podklady pro mezinárodní spolupráci týkající se studia diverzity těchto cizopasníků.

6. Vypracovat morfometrickou analýzu zástupce tasemnic rodu Proteocephalus z hostitele mřenky mramorované (Barbatula barbatula) a ověřit validitu druhu P. sagittus.

7. Sledovat výskyt, sezónní dynamiku a patologii larev hlístice Raphidascaris acus v mezihostiteli (Barbatula barbatula).

8. Studovat výskyt vybraných druhů kraniálních parazitů drobných šelem s cílem připravit podklady pro analýzu jejich morfometrické variability a druhové validity.

Diverzita na úrovni molekulární:

1. Na základě molekulárně genetických dat provést fylogenetickou analýzu studované skupiny druhů čeledi Gyrodactylidae a pokusit se o srovnání těchto výsledků s dosavadními poznatky morfologickými.

2. Na základě molekulární a morfologické studie gyrodaktylů z mřenky mramorované z lokalit střední Evropy provést revizi druhů vyskytujících se na tomto hostiteli.

3. Na základě molekulárně genetických dat (ITS2, RFLP, genetické distance) vypracovat metodiku pro identifikaci evropských druhů diplozoonů (Monogenea, Diplozoidae).

Diverzita na úrovni společenstev:

1. Specifikovat metodické přístupy umožňující statistickou analýzu společenstev modelových druhů ryb s cíle zvýšit vypovídací schopnost získaných dat.

2. Provést analýzu společenstva cizopasníků modelového druhu ryby Rhodeus sericeus v podmínkách fragmetovaných habitatů na jižní Moravě.

3. Provést analýzu společenstva cizopasníků modelového druhu ryby Perca fluviatilis v podmínkách fragmetovaných habitatů na jižní Moravě.

4. Pomocí metody OMI analyzovat prostorovou distribuci monogeneí na žáberním aparátu parmy Barbus barbus.

2. Studium modelových parazito-hostitelských systémů

1. Získat originální data týkající se cirkulace posthodiplostomózy v podmínkách fragmetovaných habitatů jižní Moravy a analyzovat vlivy prostředí na průběh této parazitární invaze.

2. Provést základní molekulární charakteristiku komplexu genů MHC a vytvořit tak předpoklady pro analýzu heterogenity tohoto genového komplexu odpovídajícího za iniciaci speficické imunity hostitele.

3. Zahájit analýzu molekulární topografie lektinů a glykopolysacharidů na povrchu těla vývojových stádií modelových druhů monogeneí čeledi Diplozoidae v průběhu jejich ontogenetického vývoje.

Výsledky 2003

Podobně jako v předešlých letech jsou výsledky strukturovány do dvou celků. První se týká studia biologické diverzity cizopasníků na úrovni organismů, populací a společenstev. Druhou část tvoří výsledky studia modelových parazito-hostiteských systémů.

1. Studium biologické diverzity cizopasníků

Diverzita na úrovni organismů:

1. Byla prostudována sezónnost výskytu a morfometrická variabilita taxonomicky významných struktur druhu Gyrodactylus rhodei parazita Rhodeus sericeus. Bylo zjištěno, že největší abundance a prevalence cizopasníci dosahovali v chladné části roku, především v zimě a na počátku jara, v měsících teplejších tomu naopak. Ve smyslu variability morfologických struktur haptoru cizopasníků byla zjištěna inverzní závislost vůči teplotě vody. V chladnějších měsících dosahovaly metrické charakteristiky cizopasníků mnohem větších hodnot, naproti tomu v teplé části roku byly tyto hodnoty výrazně nižší. Identita studovaných cizopasníků byla ověřena pomocí sekvencování komplexu ITS (rDNA). (Dávidová, Jarkovský, Matějusová & Gelnar 2003).

2. Sledováním 5 lokalit na řekách Vlára a Svratka byl prokázán výskyt morfologických abnormalit na přichycovacích svorkách monogeneí druhu Diplozoon homoion (Diplozoidea) parazitujících na žábrech hrouzka Gobio gobio. Frekvence výskytu těchto abnormalit dosahovala hodnoty přes 20%, což zhruba 4 až 5krát více, než je uváděno v literatuře. Na základě morfologie a velikosti byla provedena klasifikace těchto abnormalit. Celkem bylo zjištěno 7 typů těchto malformací, 4 typy byly popsány jako nové. Skutečnost, že častěji se malformace vyskytovaly u svorek, které se vyvíjejí až později během ontogeneze cizopasníků nasvědčuje tomu, že jejich příčinou může být nepříznivé působení vnějšího prostředí znečištěného různými polutanty. (Mazourková, Koubková, Matějusová & Gelnar 2003).

3. Detailní morfo-metrická studie determinačních znaků druhu Paradiplozoon homoion pocházejících ze 7 druhů hostitelských ryb (Alburnoides bipunctatus, Barbus, barbus, Chondrostoma nasus, Gobio gobio, Leuciscus cephalus, Phoxinus a Rutilus rutilus) prokázala stabilitu všech znaků sloužících k druhové identifikaci cizopasníka. Studováno bylo celkem 21 charakteristik, které mají význam při identifikaci cizopasníků čeledi Diplozoidae, jejichž evropští zástupci jsou poměrně úzce specifičtí. Výjimku tvoří práce zde studovaný druh P. homoion, který se v podmínkách střední Evropy vyskytuje na celkem 12 druzích ryb. Uvedená studie prokázala značnou stabilitu fenotypu a potvrdila již dříve získané poznatky týkající se studia genetických markerů těchto cizopasníků (Přikrylová, Matějusová & Gelnar 2003).

4. Zástupce živorodých monogeneí druhu Macrogyrodactylus polypteri byl nalezen na žábrech ryb Erpetoichthys calabariscus pocházejících z Afriky. Uvedený druh ryby je pro uvedeného cizopasníka nových hostitelem. Z oblasti původního rozšíření v Gambii je tento cizopasník znám pouze jako parazit Polypterus senegalus. Byla provedena podrobná studie topografie povrchu cizopasníka pomocí SEM, včetně studie jeho přichycení k hostiteli. (Řehulková & Gelnar 2003).

5. Byla provedena analýza fauny monogeneí jihovýchodní Asie (Malajsie, Vietnam, Thajsko). V uvedené oblasti je dosud doložen výskyt 140 druhů monogeneí náležejících do 7 čeledí a 27 rodů. Na akvarijních rybách chovaných v ČR a pocházejících z této oblasti bylo nalezeno 15 druhů monogeneí parazitujících na 11 druzích ryb. Na hostitelích Balantiocheilus melanopterus a Heteronchocleidus butschkieli byly nalezeny tři druhy náležející do rodu Dactylogyrus, které se dosud nepodařilo identifikovat s žádných z dosud popsaných asi 900 druhů uvedeného rodu. Lze tedy očekávat, že uvedené tři druhy bude možné popsat jako nové (Řehulková & Gelnar 2003).

6. Byla provedena první studie sezónního cyklu tasemnice druhu Proteocephalus sagittus (hostitel mřenka mramorovaná, Barbatula barbatula) z řeky Haná (Vyškov). Byly studovány standardní epidemiologické parametry a data byla zpracována statisticky. Bylo zjištěno, že P. sagittus vykazuje výraznou sezónní dynamiku s výskytem juvenilních jedinců v zimě a na začátku jara, a dospělců na konci jara a začátku léta. Abundance a prevalence parazitů byla nejvyšší koncem zimy a začátkem léta. Tento průběh je zcela odlišný od příbuzného druhu P. torulosus a reprezentuje ekologické mezidruhové rozdíly. Zároveň bylo zjištěno, že intenzita infekce není závislá na pohlaví ani velikosti hostitele (Jarkovský, Koubková, Scholz, Prokeš & Baruš, 2003).

7. Podle materiálu nově nasbíraného z typového hostitele (Barbatula barbatula) na území České republiky byla provedena redeskripce tasemnice druhu Proteocephalus sagittus. Byly použity standardní morfometrické metody i metody molekulárně biologické (sekvence ITS2-5.8S r RNA a 18SrRNA genů) (Scholz, Škeříková, Hanzelová, Koubková & Baruš, 2003).

8. Bylo prokázáno, že mřenka mramorovaná, Barbatula barbatula, je typickým a dominantním mezihostitelem hlístice druhu Raphidascaris acus ve střední Evropě. Intenzita infekce byla vysoká v průběhu celého roku a prevalence kolísala od 73,3 – 100%. Larvy hlístic byly lokalizovány především v parenchymu jater. Vysoký počet larev a jejich migrace tkání způsobuje tvorbu cystických útvarů a abscesů v parenchymu hostitelské tkáně. Onemocnění je závažné a může dosáhnout až letální úrovně. Domníváme se, že infekce mřenek larvami druhu R. acus může regulovat populační denzitu a abundanci mezihostitelů v pomalu tekoucích vodách, zvláště tam, kde chybí přirození predátoři (Koubková, Baruš, Prokeš& Dyková, 2003).

9. Při kraniometrických studiích lebek malých šelem z území ČR byly sledovány charakteristické změny viscerální části, způsobené motolicí Troglotrema acutum. Motolice byla nalezena u 6 druhů hostitelů. Jako typický hostitel byl potvrzen tchoř (Mustela putorius). Distribuce T. acutum má ohniskový charakter, většina lokalit se pohybuje v rozmezí 201 – 300 m n.m. Na základě toho byla formulována hypotéza, že prvním mezihostitelem této motolice mohou být kromě měkkýšů rodu Bythinella i jiné druhy prosobranchiat, jejichž distribuce není limitována nadmořskou výškou (Koubek, Baruš & Koubková, 2003).

10. Je popsán prvý nález hlístice Skrjabingylus petrowi z území ČR a střední Evropy. Byly nalezeny v nosolakrimální části lebky dvou druhů kun (Martes martes a Martes foina). Díky poznatkům, získaných pitvou čerstvého materiálu, bylo možné upozornit na absenci dostatečně zřetelných změn viscerální části lebky infikovaného hostitele. Tato skutečnost vylučuje použití suchých lebek ke studiu rozšíření tohoto druhu parazita (Koubek, Baruš & Koubková, 2003).

11. Byl studován vliv sezóny, velikosti a pohlaví hostitele jako faktorů, ovlivňujících sezónní dynamiku napadení hostitelské ryby (Barbatula barbatula) čtyřmi druhy parazitů. Byla zjištěna pozitivní korelace mezi velikostí gonád samic mřenky mramorované a abundancí parazitů Gyrodactylus spp. a Raphidascaris acus. Pozitivní korelace mezi intenzitou infekce roteocephalus sagittus a gonádosomatickým indexem (GSI) byla zjištěna u celého vzorku studovaných ryb bez rozdílu pohlaví a velikosti. Životní cyklus tohoto parazita je synchronizován s reprodukcí hostitele a zvyšující se hladina hormonů může indukovat vývoj tasemnic.

Diverzita na úrovni molekulární:

1. Na základě analýzy sekvencí malé podjednotky ribosomální RNA zástupců Monophistocotylea je známo, že lze takto rozlišit několik sesterských skupin monogeneí rodu Gyrodactylus. Byla provedena analýza sekvencí jaderné rDNA kompletu oblasti ITS a byla sestavena fylogenie 37 druhů rodu Gyrodactylus a Gyrodactyloides bychowskii, Macrogyrodactylus polypteri a Gyrdicolus gallieni. Byl prokázán monofyletický původ rodu Gyrodactylus, uvnitř tohoto rodu byly rozeznány tři hlavní skupiny. Druhy podruhu G.(Gyrodactylus) a druhy skupin G. (Mesonephrotus) a G. (Metanephrotus) se odlišovaly od G. (Paraneohrotus), G. (Neonephrotus) a G. Limnonephrotus). Žádný z těchto podrodů však neměl monofyletický původ a podrod G. (Gyrodactylus) byl parafyletický. Tento stav neodpovídá zcela poznatkům Malmberga (1970) založených na výsledcích studia exkreční soustavy těchto cizopasnků. Zjištěnému členění dobře odpovídalo seskupení cizopasníků do skupin založených na tvaru ventrální spojovací destičky a tvaru marginálního háčku (Matějusová, Gelnar, Verneau, Cunningham, Littlewood 2003).

2. Sekvence úseku ITS2 ribosomální DNA (druhý vnitřní spacer ribosomální DNA) šesti evropských druhů dipozoonů (E. nipponicum, P. bliccae, P. homoion, P. megan, P. pavlovskii a P. sapae) demonstrují druhové rozdíly a potvrzují validitu druhů, určených na základě taxonomických znaků.

3. Na základě molekulární a morfologické studie gyrodaktylů z mřenky mramorované z lokalit střední Evropy byla zjištěna přítomnost 7 druhů gyrodaktylů. Vzhledem k složité historii používaným jmen a taxonomickému statutu jednotlivých druhů je nutno provést revizi těchto druhů podloženou jak molekulárně-genetickými daty, tak morfometrickou studií.

Diverzita na úrovni společenstev:

1. Na materiálů cizopasníků tlouště Leuciscus cephalus byla testována sada statistických metod využívaných při hodnocení diverzity společenstev cizopasníků. Bylo prokázáno, že frakcionace společenstva může poskytnout velmi cenné informace o různě jednotlivých definovaných skupinách cizopasníků reagujících často rozdílně na environmentální stress. Vhodnými způsoby frakcionace společenstva je jeho členění na následující tři úrovně: (1) podle evolučních strategií cizopasníků, tj. podle míry specifičnosti (generalisti versus specialisti); (2) podle lokalizace na hostiteli (např. ekto versus endoparaziti) a konečně (3) podle systematických kategorií (např. rody). Vyhodnocení diverzity společenstev metodami zaměřenými na species-richness a měření jejich heterogenity se ve spojení s frakcionací ukázalo být velmi užitečným přístupem, který umožnil podstatně zvýšit míru informací poskytovaných uvedeným biologickým systémem (Gelnar, Jarkovský, Šebelová, Koubková & Dušek 2003).

2. Studiem společenstev cizopasníků hořavky Rhodeus sericeus bylo zjištěno u tohoto hostitele celkem 13 druhů cizopasníků (5 monogenea, 4 digenea, 2 nematoda, 2 crustacea). Tva druhy Gyrodactylus rhodei a Lerneaea cyprinacea lze označit jako dominantní. Maximální počet druhů na jednom hostiteli dosáhl hodnoty 4, přičemž nejčastějším typem infraspolečenstva byla současná přítomnost 2 druhů parazitů. Výskyt cizopasníků a jejich druhové spektrum positivně korelovalo s věkem ryb, zástupci monogeneí především G. rhodei, byl zjišťován již na rybách od velikosti 9,5mm. Naproti tomu endoparaziti, zejména metacerkárie motolic ve tkáních (Rhipidocotyle illense), byli poprvé zjišťováni u ryb od velikosti od 11mm, nematoda Philometra abdominalis až u ryb od velikosti 26mm (Dávidová & Gelnar 2003).

3. Na třech rozdílných lokalitách byla studována diverzita společenstev cizopasníků okouna Perca fluviatilis. Vyšetřením 105 juvenilních a 28 adultních ryb bylo získáno celkem 6 678 jedinců náležejících ke 20 druhů vícebuněčných cizopasníků. Většina cizopasníků náležela do třídy Cestoda a Trematoda. Dominantními byly tasemnice druhu Trienophorus nodulosus a metacerkarie náležející do rodu Tylodelphys (Lichtenbergová & Gelnar 2003).

4. S využitím metody OMI analýzy byla prostudována prostorová distribuce dvou druhů Dactylogyrus carpathicus a D. malleus parazitujících na žábrech Barbus barbus. Bylo zjištěno, že při vysokých abundancíxh cizopasníků docházelo k segregaci mikrohabitatů cizopasníků ve smyslu jejich distribuce na žaberních segmentech a plochách. Přesah prostorových nik byl velmi slabý při nízkých abundancích, při růstu počtu cizopasníků se přesah jejich nik zvětšoval. Analýza dat metodou OMI prokázala, že oba druhy měly své specifické prostorové nároky, které byly v přímé souvislosti s adundancí cizopasníků. Výrazně segregované mikrohabitaty obou druhů jsou dokladem zvyšování pravděpodobnosti vnitrodruhových kontaků a tedy také větší pravděpodobnosti vzájemné kopulace těchto cizopasníků (Kadlec, Šimková & Gelnar 2003).

2. Studium modelových parazito-hostitelských systémů.

1. Podrobně byl prostudován modelových parazito-hostitelský systém motolice druhu Posthodiplostomum cuticola v podmínkách fragmentovaných habitatů na jižní Moravě. Široké spektrum ekologických faktorů (abiotické charakteristiky jednotlivých lokalit, abundance prvních mezihostitelů - plži čeledi Planorbidae a struktura společenstva ryb) bylo testováno ve vztahu k infekci jak juvenilních tak adultních hostitelských ryb. V případě adultních ryb se infekce cizopasníků zvyšovala s rostoucím druhovým spektrem ryb v nádrži a při přítomnosti ostrůvků, které zvyšovaly délku břehové linie. Velký význam měl rovněž typ dna a průhlednost vody. Napadení juvenilních ryb bylo silně ovlivňováno především abiotickými faktory vodního prostředí a denzitou prvních mezihostitelů. Podobnost v napadení adultních ryb cerkáriemi P. cuticola souvisela s podobnou diverzitou společenstev ryb a dominancí, charakterem makrohabitatu (tj. přítomnost ostrovů a plocha nádrže). Podobnosti v charakteru napadení juvenilních ryb souvisely spíše než se strukturou rybích společenstev s abitickými faktory prostředí jednotlivých lokalit. Frekvence výskytu definitivních hostitelů (rybožravých ptáků) souvisela s charakterem habitatu a adundancí ryb (Ondračková, Šimková, Gelnar & Jurajda 2003).

2. Dalším modelovým systémem byl MHC (Major histocompatibility complex), který je charakterizován velmi polymorfními heterodimerickými glycoproteiny, které se podílejí na iniciaci specifické imunitní reakce hostitele vůči cizopasníkům. Byl studován polymorfismus DAB genů (částečně exon 2 a exon 3) kodující MHC třídy IIβ u 19 druhů středoevropských kaprovitých ryb náležejících do 5 podčeledí: Alburninae, Cyprininae, Tincinae, Gobioninae a Leuciscinae. Na základě podobnosti sekvencí nukleotidů a aminokyselin byly identifikovány dvě skupiny alel (DAB1 a DAB3). V případě exonu 2 byla zjištěna vysoká variabilita alel naznačující rozsáhlý MHC polymorfismus. V případě exonu 3 byla tato variabilita mnohem menší. Také diverzita nukleotidů byla mnohem vyšší u exonu 2 než u exonu 3, navíc u exonu 2 byla vyšší při srovnání mezi studovanými druhy, než ve vztahu k exonu 3. Provedená fylogenetická analýza podpořila separaci skupin DAB1 a DAB3, fylogenetická analýza exonu 2 pak podporuje hypotézu existence trans-druhového polymorfismu. Fylogenetická analýza sekvencí exonu 3 odpovídala dříve zjištěným fylogenetickým vztahům v rámci čeledi Cyprinidae. Bylo zjištěno, že specifické nukleotidy a aminokyseliny dobře oddělovaly podčeledi Cyprininae a Leuciscinae, stejně jako jednotlivé druhy uvnitř podčeledi Cyprininae. Radiace alel se skupinami DAB pravděpodobně předcházela speciaci ryb podčeledi Leuciscinae, ale v případě Cyprininae se objevila až během jejich speciace. (Ottová, Šimková, de Bellocq, Gelnar, Alliene & Morand 2003; Ottová, Šimková, Gelnar, Morand 2003).

3. Byla studována molekulární topografie povrchu monogeneí druhu Eudiplozoon nipponicum v průběhu párování jejich larválních stádií tzv. diporp. Na povrchu uvedených cizopasníků byla zjištěna expozice 12 glykokonjugátů a lektinů. Všechna vývojová stádia E. nipponicum specificky vázala 10 lektinů, přičemž následující: Man/Glc, GlcNAc, Gal a GalNAc jsou pravděpodobně přítomny také na jejich povrchu těla. Žádné reakce nebyly prokázány s Fuc- specifickými lektiny (UEA-I a LTA). Bylo zjištěno, že vývoj parazita je provázen kvalitativními a kvantitativními změnami v distribuci sacharidů. Přísavka diporpy positivně reagovala na 9 lektinů mimo BS-II. Velmi silná vazba PNA, LCA a ConA byla zjištěna v blízkosti papilárních žlázek juvenilních cizopasníků. Zda tyto změny molekulární struktury povrchu E. nipponicum souvisí s procesem párování diporp během ontogeneze však bude nezbytné prokázat dalším výzkumem. (Schabussová, Koubková, Gelnar, Schabuss & Horák 2003).

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

Cíle 2003

1. Dokončit 6 letý výzkum promořenosti klíšťat Ixodes ricinus na výskyt patogenních spirochet, borrelií na parkové lokalitě Pisárky v Brně.

2. Porovnat metody sledování výskytu spirochét, spec. borrelií v klíšťatech. Původně prováděné sledování metodou zástinové mikroskopie (DFM) a pak následně PCR; jen metodou PCR a srovnat je s metodou kultivace, DFM a následné PCR s předpokládaným výtěžkem izolátů.

3. Analyzovat nové získané izoláty borrelií z klíšťat metodou PCR-RFLP.

4. Sledovat přítomnosti spirochet se zaměřením na Borrelia burgdorferi sensu lato v jiných hematofágních členovcích než I. ricinus, tj. zpracování dalších vzorků larev komárů. Zjistit, zda je možný výskyt patogenních spirochet také u jiných hematofágních členovců než u klíštěte Ixodes ricinus na dalších lokalitách v okolí Brna.

5. Pokračovat v zjišťování promořenosti patogenní Borrelia burgdorferi u divoce žijících hlodavců na lokalitě CHKO Poodří za použití postupů: rozborem krevních sér nebo výplachů srdcí s následným stanovením pozitivity metodou ELISA: přímou kultivací živých spirochet odebraných z tkání v BSK-H médiu, nepřímým výzkumem za účelem zjištění pozitivity exoparazitů zajištěných u vyšetřovaných hlodavců.

6. Připravovat genovou analýzu získaných vzorků neznámých spirochet ke zjištění jejich antigenní rozdílnosti.

7. Postupně přenést a uschovat všechny doposud získané izoláty spirochét, spec. borrelií z Ústavu medicíncké zoologie ČSAV Valtice na Př. fakultu.

8. Rozšířit sbírku našich spirochetálních, spec. borreliových izolátů o nové izoláty.

Výsledky 2003

1. Byl dokončen 6 letý výzkum promořenosti klíšťat Ixodes ricinus na výskyt patogenních spirochet, borrelií na parkové lokalitě Pisárky v Brně. Proběhl poslední podzimní sběr, ve kterém bylo odchytáno 305 klíšťat, z nichž 36 bylo pozitivních, což je 11,8%. Tato problematika byla zpracována v problematice celkem 4 DP, které byly úspěšně obhájeny: Marie Mejzlíková, Hana Martinková, Petra Nejedlá, Alena Holíková. Dále byla problematika prezentována na konferencích v ČR–„Pečenkovy epidemiologické dny“ Poděbrady 2003 i zahraničí – „Current research in Zoonotic Ecology and Epidemiology“ Kalmar, Švédsko 2003.

2. Porovnáním výše uvedených metod viz B byla metodou zástinové mikroskopie (DFM) a pak následně PCR průměrná pozitivita klíšťat získaná z let 1997-2000 7,3%, jen metodou PCR v r. 2001-2002 4,9% a metodou kultivace s následnou DFM a PCR metodami v r. 2002-2003 se dosáhlo pozitivity 11,8% při dodržování stejným podmínek sběru. Tyto výsledky se objevují také v pracích obhájených DP: Marie Mejzlíková, Hana Martinková, Petra Nejedlá, Alena Holíková a na konferencích v ČR – „Pečenkovy epidemiologické dny“, poděbrady 2003 i zahraničí – „Current research in Zoonotic Ecology and Epidemiology„ Kalmar, Švédsko 2003.

3. Bylo získáno celkem 20 nových izolátů z klíšťat, u kterých proběhla analýza PCR reakce na přítomnost Borrelia burgdorferi sensu lato. Všechny byly pozitivní. Nyní probíhá analýza podle metody PCR-RFLP a některé z izolátů vykazují pozoruhodné výsledky. Doposud se nám objevily 3 směsné infekce, jeden z izolátů má charakter druhu v ČR se vzácně ukazující Borrelia burgdorferi sensu stricto, 2 další se podle genetické analýzy jeví být podobné jako u nás ještě neobjevená Borrelia andersonii, ale tyto výsledky je třeba ještě jednou potvrdit.

4. Bylo zpracováno dalších 500 larev komárů druhu Culex (C.) pipiens s.l. Z nich asi 4% vykazovalo pozitivitu na přítomnost spirochét. Momentálně probíhá zpracování vzrků na jejich DNA analýzu. Podle předběžných výsledků se polovina z DFM pozitivních vzorků jeví být negativní na přítomnost patogenní Borrelia burgdorferi s.l. Problematika výskytu borrelií v dospělcích i larvách komárů se objevuje v obhájených DP: Alena Holíková, Petra Nejedlá, příspěvcích na čs. konferencích „Tomáškovy dny“ Brno 2003 i v zahraničí-„Current research in Zoonotic Ecology and Epidemiology„ Kalmar, Švédsko 2003 a článcích publikovaných v časopisech Scripta, Fac.Sci.Nat.Univ.Masaryk.Brun. 2002 a Biológia (Bratislava), 2003

5. V letošním roce byl velmi nízký výskyt hlodavců, a proto bylo odchyceno jen 15 jedinců. Z hlodavců se nám ale podařilo získat 3 nové izoláty spirochet, které byly identifikovány dosud jako borrelia burgdorferi s.l. výsledky z doposud zpracovaných vzorků sér a výplachů srdcí byly prezentovány na konferencích v ČR- „8. Setkání biochemiků a molek. biologů“ Brno, 2003, “Československý kongres o infekčních nemocech“ Pec pod Sněžkou 2003 a v článku časopisu Ann. Agric Environ Med 2003. Výsledky výzkumu exoparazitů jsou uvedeny v obhájené DP: Jakub Netušil.

6. V souvislosti s analýzou neznámých vzorků spirochét, připravujeme program na sekvenční analýzu jednoho z genů. Výsledky z této analýzy bychom použili na identifikaci neznámých spirochet izolovaných z komárů. Zatím navrhujeme analýzu 16S rRNA genu. Sequence tohoto genu u jednotlivých spirochetálních druhů získaných z genové banky je třeba ověřit a srovnat pomocí počítačových souborů. Ve snaze zjištění antigenní rozdílnosti jednotlivých borreliových izolátů jsme začali provádět imunizační pokusy. Výsledky prvních pokusů jsou uvedeny v DP: Helena Rusňáková a prezentovány na konferenci „Zoologické dny“Brno, 2003.

7. Podařilo se nám postupně přenést a uschovat velkou část z 54 spirochét, spec. borrelií z Ústavu medicíncké zoologie ČSAV Valtice, na Př. fakultu. Izoláty jsou uchovávány v tekutém dusíku v Dewarově nádobě.

8. Obohatili jsme naši sbírku borrelií o 23 nových izolátů. 20 z klíšťat viz bod C a 3 z hlodavců, viz bod E. Tím vlastníme celkem 54 izolátů. V souvislosti s tím jsme navázali spolupráci s diagnostickou imunologickou laboratoří v Brně pod vedením M. Kapičkové a poskytli jsme jim antigen na PCR analýzu krevních vzorků z pacientů podezřelých na onemocnění Lymeská borrelióza.

Na studium jsou využívány metodiky molekulární biologie a imunologie, jako jsou polymerázová řetězová reakce (PCR), restrikční analýza, SDS - polyakryl amidová gradientová elektroforéza (PAGE), ELISA atd. (Naše studium probíhá pod hlavičkou dvou VZ, a to VZ MSM 143100008. (J. Relichová), kde je řešena problematiky některých aspektů onemocnění Lymeská borrelióza z hlediska molekulární biologie). Pomocí zmíněných technik se snažíme o studium antigenních vlastností původce onemocnění – patogenní bakterie Borrelia burgdorferi s.l. Spolupráce v rámci obou VZ tkví v tom, že můžeme pracovat v celé oblasti tohoto výzkumu, tj. výzkumu patogenního mikroorganismu nejen z hlediska epidemiologického, tj, studovat jeho přenašeče, hostitele, což je vlastně hlavní náplní tohoto VZ, ale také s mikroorganismem jako takovým, s infekčním agens, kde můžeme pomocí technik molekulární biologie odhalovat vlastnosti infekčního agens a jeho přítomnost právě v jeho přenašečích, hostitelích, a tak upozorňovat na nebezpečí přenosu a na nebezpečné druhy přenašečů i hostitelů a na promořené lokality, na kterých se infekční mikroorganismus nachází.

Plnění stanovených cílů od začátku řešení VZ (1999-2003)

Tato kapitola byla zařazena na zakladě požadavku zadavatele již do zprávy za rok 2001. Každoročně jsou tyto podklady dále upřešňovány podle publikačních aktivit jednotlivých kolektivů. Petitem jsou uvedeny citace zvláště významných výsledků od počátku řešení VZ. V kapitole „Dosažené výsledky“ jsou uvedeny pouze publikace za r. 2003.

Biosystematika rostlin

1. Výzkum biodiverzity rostlin je zaměřen především na mikroevolučně mladé druhové agregáty: Achillea millefolium agg., (Asteraceae), Eleocharis palustris agg. (Cyperaceae), Festuca ovina agg. a F. palens agg. (Poaceae), Hieracium sect. Pilosella (Asteraceae), Poa pratensis agg. (Poaceae), ale také na skupiny s intenzivní mezidruhovou hybridizací Cirsium (Asteraceae) a polyploidizací Polypodium (Pteridophyta), Senecio jacobaea agg. (Asteraceae).

2. Základním přístupem ke studiu biodiverzity těchto okruhů je založen na hodnocení klasických parametrů morfometrických, fytochorologických či autekologických vyúsťujících do klasických taxonomických a chorologických hodnocení biodiverzity s případnými nomenklatorickými konsekvencemi (Achillea, Festuca, Senecio paludosus, Eleocharis a další:

EHRENBERGEROVÁ K., 2001: A review of taxonomic opinions on division of Festuca ser. Festuca in the Czech Republic and Central Europe. Zpr. Čes. Bot. Společ., 35 (2000): 129-144.

DANIHELKA J., 2001a: Achillea setacea in the Czech Republic, with taxonomic remarks. Preslia, 73: 97-120.

DANIHELKA J., 2001b: Achillea pannonica in the Czech Republic, with taxonomic remarks. Preslia, 73: 213-244.

DANIHELKA J. & ROTREKLOVÁ O., 2001b: Achillea pratensis – a recently recognized species of the Czech flora. Preslia, 73: 1-27.

Bureš P., 2002: Eleocharis subser. Eleocharis v České republice: komentáře k rozšíření a určovací klíč středoevropských taxonů. Zprávy Čes. Bot. Společ., 37: 3–10.

Filippov P. & Bureš P., 2002: Rod Schoenoplectus v České republice: komentáře k rozšíření a určovací klíč středoevropských druhů. Zpr. Čes. Bot. Společ., 37: 11–20.

Danihelka J. & Rotreklová O., 2002: Achillea distans confirmed as native in the Bieszczady Mts (southeastern Poland). Fragm. Flor. Geobot., 45: 257–263.

Marhold. K., Grulich V. & Hodálová I., 2003: Taxonomy and nomenclature of Senecio paludosus (Compositae) in Europe. Annales Botanici Fennici 40: 373-379.

Danihelka, J. 2003: Achillea asplenifolia in Mähren, mit taxonomischen Bemerkungen. Preslia 75: 115-135.

Bureš P., 2003: Cirsium heterophyllum in the Czech Republic: distribution, hybrization, ecological and karyological remarks. Acta Mus. Moraviae, Sci. biol. 88: 95–161.

Hodálová I., Grulich V. & Oťahelová H., 2003: Rozšírenie Senecio paludosus (Asteraceae) na Slovensku. Bulletin Slovenskej botanickej spoločnosti. Bratislava 25 69-76.

Danihelka J. & Marhold K., 2003: Validation of the name Artemisia pancicii (Asteraceae). Willdenowia 33: 251-255.

3. Integrujícím biosystematickým výzkumu však je také studium genomové biodiverzity, a to na třech strukturních úrovních:

(i) Ploidní úrovneň a počet chromosomů, především ve vztahu

• k hybridizaci (Hieracium, Festuca, Polypodium – Šmarda & Kočí (2003) – Bureš et al. (2003b) – Rotreklová et al. (Biológia-accepted.) – Helánová et al. (Contributii Botanice-submitted) – Rotreklová (in prep.).

• ke geografickým parametrům (Achillea, Eleocharis, Hieracium, Senecio jacobaea Danihelka & Rotreklová (2001a) – Pikner & Bureš (2002) – Bureš et al. (Folia Geobot.-submitted) – Šmarda (Preslia, submitted), Šmarda et al. (Biológia, submitted).

• k reprodukčním způsobům (Hieracium – Rotreklová et al. (2002), Rotreklová (in prep.).

DANIHELKA J. & ROTREKLOVÁ O., 2001a: Chromosome numbers within the Achillea millefolium and the A. distans Groups in the Czech Republic and Slovakia. Folia Geobot., 36: 163-191.

Rotreklová O., Krahulcová A., Vaňková D., Peckert T. & Mráz P., 2002: Chromosome numbers and breeding systems in some species of Hieracium subgen. Pilosella from Central Europe. Preslia, 74: 27–44.

Pikner R. & Bureš P., 2002: Cytogeografie Eleocharis subser. Eleocharis v jihovýchodní Evropě. Zpr. Čes. Bot. Společ., 37: 21–26.

Šmarda P. & Kočí K., 2003: Chromosome number variability in central European members of the Festuca ovina and F. pallens groups (sect. Festuca). Folia Geobotanica 38(1): 65–95.

Bureš P., Tichý L., Wang Y.-F. & Bartoš J., 2003b: Polypodium ×mantoniae and new localities of P. interjectum in the Czech Republic confirmed using flow cytometry. – Preslia 75: 293–310.

Rotreklová O., Bureš P. & Grulich V.: Chromosome numbers for some species of vascular plants from Europe. Biológia, accepted.

Bureš P., Rotreklová O. & Pikner R.: Cytogeographical survey of Eleocharis subser. Eleocharis in Europe 1: Eleocharis palustris. Folia Geobotanica, submitted.

Šmarda P., Müller J., Vrána J. & Kočí K.: Ploidy level variability of some Central European fescues (Festuca subg. Festuca L., Poaceae) Biológia.

Šmarda P.: Ploidy levels of some Rumanian fescues (Festuca L., Poaceae). Preslia.

Helánová K., Bureš P., Šmarda P. & Horová L.: Polypodium ×mantoniae (P. interjectum × P. vulgare) new hybrid in Rumania confirmed using flow cytometry. Contributii Botanice, submitted.

(ii) Velikost genomu a její adaptivní vlastnosti, především ve vztahu

• k různým ekogeografickým faktorům, morfologickým parametrům a k hybridizaci (Cirsium, Ceratonia – Bureš, Wang, Horová & Suda (Annals of Botany, submitted. – Bureš, Pavlíček, Horová, Nevo (Annals of Botany, submitted).

(iii) Variabilita na úrovni sekvencí DNA a její interpretace

• fylogenetická (Poa – Stoneberg Holt et al. (J. Plant Res., submitted) nebo

• fylogeografická (Cortusa matthiolii – Bureš, Šmerda, Sutorý, Horová & Stoneberg Holt in prep.).

Stoneberg Holt S. D., Horová L. & Bureš P.: Indel patterns of the trnL–trnF region for selected members of the genus Poa (Poaceae). – J. Plant Res. (submitted).

Bureš P., Wang Y.-F., Horová L., Suda J.: Genome Size Variation in Central European Species of Cirsium (Compositae) and their Natural Hybrids. – Annals of Botany. (submitted).

Bureš P., Pavlíček T., Horová L. & Nevo E.: Microgeographic genome size differentiation of the carob tree, Ceratonia siliqua, at “Evolution Canyon”, Israel. Annals of Botany. (submitted).

K účelům tohoto studia byly vybudovány dvě nové laboratoře: laboratoř molekulární systematiky rostlin (prosinec 1999) a laboratoř průtokové cytometrie (červen 2001).

4. Důležitou součástí výzkumu bylo shromáždění cenných kolekcí vzorků přirozených populací: Eleocharis palustris agg. 340 populací (ČR, Slovensko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Irsko, Španělsko, Švýcarsko, Lucembursko, Německo, Rakousko, Itálie, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Rusko, Litva, Estonsko, Řecko, Kréta, Portugalsko); Festuca ovina agg. + F. pallens agg. + F. valesiaca agg. + F. varia agg.: 702 populací (ČR, Slovensko, Maďarsko, Švýcarsko, Francie, Itálie, Polsko, Rakousko, Německo, Rumunsko); Hieracium sect. Pilosella: 98 populací (ČR, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Francie, Polsko, Maďarsko, Německo, Rumunsko); Poa pratensis agg.: 190 populací (ČR, Slovinsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Island, Sibiř, Montana, Illinois, Aljaška).

5. Objektivním oceněním výsledků taxonomické erudice jednotlivých pracovníků v rámci studovaných skupin bylo jejich přizvání ke zpracování příslušných skupin v rámci kompendií typu Květena České republiky nebo Klíč ke květeně České republiky:

BUREŠ P., 2002: Cirsium. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 669–671.

BUREŠ P. & Filippov P., 2002: Schoenoplectus. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 796.

BUREŠ P., 2002: Eleocharis. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 798–800.

Danihelka J., 2002: Achillea. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 645–650.

GRULICH V., 2002: Crassulaceae. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 301–305.

GRULICH V., 2002: Santalaceae. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 484–485.

GRULICH V., 2002: Laserpitium. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 474.

GRULICH V., 2002: Peucedanum. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 477–478.

GRULICH V., 2002: Linaria. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 545–546.

GRULICH V., 2002: Microrhinum. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 545.

GRULICH V. & Hrouda L., 2002: Scorzonera. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 681.

GRULICH V., 2002: Senecio. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 660–664.

GRULICH V., 2002: Artemisia. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 654–657.

GRULICH V., 2002: Lactuca. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 684–685.

GRULICH V., 2002: Calamagrostis. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp.861–863.

GRULICH V., 2002: Hierochloe. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 858–859.

GRULICH V., 2002: Rhynchospora. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 801.

GRULICH V., 2002: Cladium. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 801.

GRULICH V., 2002: Schoenus. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 801.

GRULICH V., 2002: Eriophorum. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 797–798.

GRULICH V., 2002: Trichophorum. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 797.

GRULICH V., 2002: Blysmus. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 797.

GRULICH V., 2002: Isolepis. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 796–797.

GRULICH V., 2002: Scirpoides. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 796.

GRULICH V., 2002: Scirpus. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 794.

GRULICH V., 2002: Cyperus. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, p. 800.

GRULICH V., Krahulec F., Šmarda P. & Kočí K., 2002: Festuca. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 828–834.

GRULICH V. & Řepka R., 2002: Carex. In: Kubát K. [ed.], Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, pp. 801–820.

Dosavadní publikační výsledky skupiny biosystematiky rostlin jsou 52 publikací vyšlých tiskem, 13 publikací v tisku, 25 vystoupení na konferencích, 2 internetové instalace a 14 sekvencí registrovaných NCBI.

Geobotanika

Dosavadní výsledky geobotanické pracovní skupiny za období 1999–2003 zahrnují 6 monografií, z toho jednu vydanou v zahraničním nakladatelství (Opulus Press, Uppsala), 16 časopiseckých článků zahrnutých v databázi Web of Science, 20 článků v dalších recenzovaných časopisech, 10 kapitol v knihách nebo sbornících, 8 samostatně vydaných botanických průvodců, 23 prezentací na konferencích v zahraničí (mimo Slovenska), včetně dvou zvaných přednášek (Novosibirsk, Göttingen) a nesledované množství prezentací na konferencích v ČR a SR. Dalších 21 publikací je nabídnuto nebo přijato do tisku.

1. Hlavním dlouhodobým cílem geobotanické pracovní skupiny výzkumného záměru je tvorba formalizovaných popisů vegetace se schopností prediktivní výpovědi o vztahu mezi vegetací a faktory prostředí na úrovni krajiny. Podstatná část pracovní kapacity skupiny je věnována vývoji a testování formalizovaných statistických metodik klasifikace vegetace, jejich propojení na počítačové expertní systémy a na prediktivní mapování geografického rozšíření, vše v návaznosti na rozvoj a využití České národní fytocenologické databáze. Hlavními dosavadními výsledky v tomto směru je adaptace klasifikační metody Cocktail, její zasazení do nově vyvinutého softwaru JUICE a otestování její funkčnosti na reálných souborech dat, např. na subalpínské vysokobylinné vegetaci a plevelové vegetaci. Druhým hlavním výsledkem je vyvinutí statistických měr fytocenologické fidelity, které byly úspěšně otestovány a použity pro stanovení diagnostických druhů na různých typech vegetace. Tyto pozitivní výsledky umožnily provedení rozsáhlé parametrizace vegetačních jednotek a druhů cévnatých rostlin České republiky z hlediska jejich diagnostické kapacity, která byla publikována ve formě samostatné monografie. V návaznosti na formalizované klasifikační metody byl prováděn výzkum kvality dat ve fytocenologických databázích. Postupně se pracuje na integraci České národní fytocenologické databáze do budoucí evropské databáze v rámci mezinárodní iniciativy SynBioSys.:

CHYTRÝ M., 2001: Phytosociological data give biased estimates of species richness. Journal Vegetation Science 12: 439–444.

Chytrý M., Exner A., Hrivnák R., Ujházy K., Valachovič M. & Willner W., 2002: Context dependence of diagnostic species: a case study of the Central European spruce forests. Folia Geobotanica 37: 403–417.

Chytrý M. & Otýpková Z., 2003: Plot sizes used for phytosociological sampling of European vegetation. Journal of Vegetation Science 14: 563–570.

Chytrý M. & Rafajová M., 2003: Czech National Phytosociological Database: basic statistics of the available vegetation-plot data. Preslia 75: 1-15.

Chytrý M. & Tichý L., 2003: Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1–231.

Chytrý M., Tichý L., Holt J. & Botta-Dukát Z., 2002: Determination of diagnostic species with statistical fidelity measures. Journal of Vegetation Science 13: 79–90.

Kočí M., Chytrý M. & Tichý L., 2003: Formalized reproduction of an expert-based phytosociological classification: A case study of subalpine tall-forb vegetation. Journal of Vegetation Science 14: 601-610.

TICHÝ L., 2002: JUICE, software for vegetation classification. Journal of Vegetation Science 13: 451–453.

2. Kromě obecné problematiky klasifikace vegetace jsou systematičtěji studovány vybrané vegetační typy z hlediska jejich biodiverzity, ekologie a dynamiky. Zejména jde o západokarpatská prameništní slatiniště, vegetaci polních plevelů České republiky a Slovenska a boreální jehličnaté lesy:

HÁJEK M., 2002: The class Scheuchzerio-Caricetea fuscae in the Western Carpathians: indirect gradient analysis, species groups and their relation to phytosociological classification. Biologia 57: 461-469.

Hájková P. & Hájek M., 2003: Species richness and above-ground biomass of poor and calcareous spring fens in the flysch West Carpathians, and their relationships to water and soil chemistry. Preslia 75: 271-287.

Horsák M. & Hájek M., 2003: Composition and species richness of mollusc communities in relation to vegetation and water chemistry in the Western Carpathian spring fens: the poor-rich gradient. J. Moll. Stud. 69: 349-357.

CHYTRÝ M., SEDLÁKOVÁ I. & TICHÝ L., 2001: Species richness and species turnover in a successional heathland. Appl. Veg. Sci. 4: 89-96.

Chytrý M. & Spribille T. (eds), 2002: Vegetation of circumboreal coniferous forests. OPULUS Press, Uppsala.

Chytrý M., Tichý L. & Roleček J., 2003: Local and regional patterns of species richness in Central European vegetation types along the pH/calcium gradient. Folia Geobotanica 38: 429-442.

LOSOSOVÁ Z., 2003: Estimating past distribution of vanishing weed vegetation in South Moravia. Preslia 75: 71-79.

Lososová Z., Danihelka J. & Chytrý M., 2003: Seasonal dynamics and diversity of weed vegetation in tilled and mulched vineyards. Biologia 58: 49-57.

Spribille T. & Chytrý M., 2002: Vegetation surveys in the circumboreal coniferous forests: a review. Folia Geobot. 37: 365-382.

3. Nedílnou součástí výzkumných prací je regionální terénní výzkum vegetace, který dodává nezbytná data pro nadregionální syntézy a obecně zaměřené studie. Tento výzkum je koncentrován zejména do oblastí, z nichž dosud data spíše chyběla, a soustředí se na všechny typy vegetace České republiky i okolních zemí. Dosud byl orientován hlavně do území Národního parku Podyjí, Pavlovských vrchů, oblasti soutoku Moravy a Dyje, Bílých Karpat a Hostýnských vrchů, ale i do dalších oblastí. Většina z těchto studií byla publikována v časopiseckých publikacích regionálního významu a některé byly shrnuty ve formě knižních monografií:

OTÝPKOVÁ Z., 2001: Plevelová vegetace Bílých Karpat. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 140 pp.

VICHEREK J., ANTONÍN V., DANIHELKA J., GRULICH V., GRUNA B., HRADÍLEK Z., ŘEHOŘEK V., ŠUMBEROVÁ K., VAMPOLA P. & VÁGNER A., 2000: Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 362 pp.

Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů

Pracovníci Katedry zoologie a ekologie

1. Soubor publikací i www databáze komentovaného prodromu terestrických a vodních bezobratlých živočichů z Biosférické rezervace UNESCO Pálava završil mnohaleté pracovní úsilí celkem 116 autorů. V  6 svazcích (z nichž 2 z nich byly zpracovány v rámci VZ, viz *) bylo na 1370 stranách publikováno téměř 13 000 druhů, což je 42 % fauny bezobratlých České republiky, přitom se jedná o území, které je pouhých 0,3 % rozlohy ČR. Každá zařazená systematická skupina je zpracována jednotným způsobem. Uvedené kompendium dokládá unikátnost prostředí této BR. Jeho zpracování bylo rovněž motivováno snahou podpořit rozšíření stávající BR:

Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds), 1995-1996: Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Vols. 1-3. Folia Fac. Sci. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 92-94: 1-208, 209-408, 409-631.

*Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds), 1998-1999: Diptera of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Vols. 1-2. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 99-100:(1-219, 221-458.

*OPRAVILOVÁ V., VAŇHARA J. & SUKOP I. (eds), 1999: Aquatic Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 101: 1-280. (U tohoto svazku věnovaného bezobratlým je přesah do Hydrobiologie).

2. Jako další svazky série Süsswasserfauna von Mitteleuropa, (ROZKOŠNÝ 2000, 2002, in press) byly vydány monografie středoevropských druhů čeledí Stratiomyidae, Sciomyzidae a Muscidae, kde jsou zpracovány všechny limnické a malakofágní (jen Sciomyzidae) druhy zmíněných čeledí na základě původních a ověřených poznatků o biologii a rozšíření jednotlivých druhů. Podrobně jsou komentovány známé druhy, u kterých byl prokázán vztah k akvatickým stanovištím. U každého druhu je uvedená základní charakteristika dospělců i vývojových stádií (pokud jsou známa), vymezeny jsou diagnostické znaky a ekologické požadavky, doplněny jsou údaje o biologii a rozšíření. Všechny tři svazky jsou bohatě ilustrovány:

Rozkošný R.., 2000: Insecta: Diptera: Stratiomyidae. In: Süsswasserfauna von Mitteleuropa. Vol. 21/18. Spektrum -Akademischer Verlag, Heidelberg-Berlin, pp.1-110.

Rozkošný R., 2002: Insecta: Diptera: Sciomyzidae. In Swoerbel J. & Zwick P. [Eds], Susswasserfauna von Mitteleuropa. Vol. 21/23. Spektrum -Akademischer Verlag, Heidelberg-Berlin., pp. 15-122.

Rozkošný R. & Gregor F., 2004: Insecta: Diptera: Muscidae. Süßwasserfauna von Mitteleuropa, Vol. 21/24. Spektrum -Akademischer Verlag, Heidelberg-Berlin. (In press).

3. Byl vydán komentovaný prodromus dvoukřídlého hmyzu severozápadních Čech, (ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze) je věnován oblasti Duchcov-Bílina, kde v letech 1992-1999 proběhl výzkum pokrývající všechny nejdůležitější, těžbou ovlivněné, typy biotopů (Barták M. & Vaňhara J., 2000-2001). První díl monografie, vydaný v r. 2000, přinesl celkem 43 čeledí skupiny Nematocera a Brachycera, kromě Schizophora. Druhy svazek z 2001 vyhodnotil zbývajících 47 čeledí. Dohromady bylo zjištěno 2,887 druhů, mezi nimi 180 nových pro faunu ČR a 224 spp. nových pro faunu Čech. Každý druh je doplněn obsáhlým komentářem, který zahrnuje poznámky k rozšíření, početnosti a trofickým požadavkům larev. Na uvedených základech je pak komentována biologická hodnota studované oblasti. Studie přináší i hodnocení plánovaných nebo spontánně probíhajících revitalizací:

Barták M. & Vaňhara J., 2000-2001: Diptera in an Industrially Affected Region (North-Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs) I-II. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 104-105: 1-240/241-514.

4. Byla dokončena monografie středoevropských druhů čeledi Muscidae (Gregor F., Rozkošný R., Barták M. & Vaňhara J. 2002), která je zaměřena na ekologicky významnou skupinu saprofágů a predátorů, z nichž mnozí mají nepopiratelný význam hygienický a zdravotní. Patří sem i známí přenašeči patogenů a původci myiáz. Monografie vyplňuje citelnou mezeru ve speciální literatuře, neboť skupina byla naposled souborně zpracována před více jak půl stoletím. Oponent studie, A.C. Pont (spolupracovník univerzity v Oxfordu), napsal ve svém posudku, že se studie stane základní příručkou pro studium evropské fauny čeledi Muscidae pro celou následující generaci dipterologů:

Gregor F., Rozkošný R., Barták M. & Vaňhara J., 2002: The Muscidae of Central Europe (Diptera). Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 107: 1-274.

5. Studium saproxylických společenstev členovců (druhů, které jsou vázány na odumřelé či odumírající stromy resp. jejich dřevo) vyústilo v rámci VZ ve vydaní monografie k saproxylickým broukům a tvrdého lužního lesa na jižní Moravě. Zvláštní pozornost byla přitom věnována společenstvům v ležících dubových kmenech a vlivu záplav, jako ekologického faktoru, který je pro ekosystém lužního lesa charakteristický. Kromě synekologické analýzy společenstev zjištěných na lokalitách s odlišným vodním režimem obsahuje práce srovnání s údaji z jiných lesních biotopů, ve kterých tato společenstva byla studována. Dále obsahuje komentáře k řadě druhů z hlediska ohrožení, faunistického významu, možného působení jako lesních škůdců atd. Další publikace pojednávají o vlivu záplav na saproxylické společenstvo dvoukřídlých (Diptera: Brachycera) v jihomoravském tvrdém luhu a o pavoucích vyskytujících se na odumřelých stromech:

Schlaghamerský J., 2000: The saproxylic beetles (Coleoptera) and ants (Formicidae) of Central European hardwood floodplain forests. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 103: 1-205.

Kubcová L. & Schlaghamerský J., 2002: Zur Spinnenfauna der Stammregion stehenden Totholzes in südmährischen Auenwäldern. Arachnologische Mitteilungen, 24: 35-61.

Urbánková M. & Schlaghamerský J., 2002: The impact of inundation on floodplain forest Brachycera (Diptera) associated with oak logs. In. Tajovský, K., balík, V., pižl, v. (eds). Studies on Soil Fauna in Central Europe, Institute of Soil Biology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, České Budějovice, Czech Republic, pp. 253-260.

6. Studium půdních společenstev roupic (Enchytraeidae) a dalších drobných kroužkovců bylo, kromě publikace starších dat, zaměřeno na oblast jihovýchodní Moravy. Bylo provedeno srovnání extrakčních metod pro zjištění optimální metody pro dané půdy, které bylo rovněž publikováno. V Bílých Karpatech je studována sukcese společenstva při obnově luk na orné půdě, výsledky z iniciálního stádia sukcese jsou v tisku:

Schlaghamerský J., 2002: The Enchytraeidae of spruce forest plots of different exposure and acid deposition in a German mountain range. Europ. J. Soil Biology, 38: 305-309.

Schlaghamerský J., The community of small annelids (Enchytraeidae, Tubificidae, Aeolosomatidae) in the first phase of meadow restoration on arable land. Proceedings of the 7th Central European Workshop on Soil Zoology, Institute of Soil Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, České Budějovice. (in press).

Od počátku řešení tak bylo zveřejněno celkem 10 monografií (z toho 1 ve spolupráci se skupinou Hydrobiologie), 60 článků (z toho 23 v tisku), bylo připraveno 23 konferenčních příspěvků a bylo provedeno celkem 7 rozsáhlých webových instalací databázového charakteru.

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

1. Podle dlouhodobého záměru racionalizovat metodiku chovu čmeláků byly vypracovány základní postupy pro chov dvou modelových druhů: a) Bombus terrestris pro skupinu tzv. "pollen storrers", podle níž lze rozchovat také druh B. lapidarius a pravděpodobně i B. soroiensis, b) Bombus pascuorum pro druhy skupiny tzv. "pocket makers".

2. Chovy uvedených druhů umožňují využívání čmeláků jako opylovačů v udržování biodiverzity genetických zdrojů bobovitých, jejich případných živných rostlin (spolupráce s VÚRV Piešťany). Poznání v tomto směru může vést i k opatřením pro podporu biodiverzity čmeláků samých, jako civilizací ohrožené skupiny.

3. V Brně a na vybraných lokalitách bylo registrováno 10 druhů čmeláků: Bombus terrestris, B. lapidarius, B. pascuorum, B. lucorum, B. hortorum, B. hypnorum B. pratorum, B. ruderarius, B. sylvarum, B. humilis, z nichž výskyt B. humilis je raritní – ve dvou letech po 1 exempláři na téže lokalitě. V podhůří Jeseníku v oblasti Karlova byl registrován překvapivě nízký výskyt čmeláčích matek obecně a také druh B. soroiensis:

DROBNÁ J., PTÁČEK V., 2003: Experience with using bumblebees as pollinators in the regeneration of the genetic resources of some forage legumes. J. Apicult. Sci., 47 (1) 31-36.

DROBNÁ, J. Ptáček V., 2001: Genetic resources conservation in some forage legumes using bumblebee (Bombus terrestris) Acta Horticult., 561: 211-213.

PTÁČEK V. 2000: Obtaining and overwintering young bumble bee (Hynenoptera, Bombinae) queens. In: Insect pollination in greenhouses. The Netherlands, 30 Sept.-2 Oct., 1999. Utrecht, The Netherlands: Apimondia, ICPBR-Pollination Section 2000, pp. 55-57.

PTÁČEK V., 2001: Some biological aspects of bumble bee (Bombus, Hymenoptera) management. Acta Horticulturae, 561: 279-286.

PTÁČEK V., 2003: Deliberate production of young queens in Bombus terrestris L. (Hymenoptera Apoidea) colonies reared in laboratory. J.Apicult. Sci., 47 (1) : 67-71

Ptáček V., PERNOVÁ E., BOROVEC R., 2000: The two-queen cascade method as an alternative technique for starting bumble bee (Bombus, Hymenoptera, Apidae) colonies in laboratory (Preliminary study). Pszczel. Zesz. Nauk., 44, (2): 305-309

Od počátku řešení bylo zveřejněno celkem 8 odborných publikací (1 v tisku) a bylo předneseno 6 referátů na konferencích.

Hydrobiologie

1. Za dobu řešení záměru se podařilo prokázat výskyt mnoha druhů vodních bezobratlých, kteří byli mnohdy považováni za vyhynulé nebo se jejich výskyt v povodích Labe, Odry a Moravy vůbec nepředpokládal. Např. v tůni Červený rybníček u Znojma byl prokázán výskyt žábronožek Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnuntannus. První jmenovaný druh byl na této lokalitě zjištěn po 50 letech a druhý poprvé tak daleko od předpokládaného areálu výskytu v panonské nížině. V roce 2002 byl na stejné lokalitě zaznamenán raritní výskyt Lepidurus apus v měsíci říjnu:

BERAN L. & HORSÁK M., 2001: Současný stav výskytu hrachovky čákované - Pisidium tenuilineatum (Mollusca: Bivalvia) v České republice. In Sborník Severočeského Muzea - Přírodní vědy. Liberec : 2001. 22, 71-76.

Beran L. & Horsák M., 2002: Gyraulus parvus (Mollusca: Gastropoda) in the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem., 66: 81-84.

Čejka T & Horsák M., 2002: First records of Theodoxus fluviatilis and Sphaerium solidum (Mollusca) from Slovakia. Biologia (Bratislava), 57: 561-562.

HORSÁK M,. 2001: Současný stav našich hrachovek (Pisidium) a možnosti jejich využití v bioindikaci. Ochrana přírody, 56: 53-56.

HORSÁK M. & DVOŘÁK L., 2001: Present distribution of Lehmannia macroflagellata (Mollusca: Gastropoda) in the Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A). 50, 1: 89-93.

Horsák M. 2003: Měkkýši ”Ženklavského lesa” u Štramberka (severní Morava) [The molluscs of the ”Ženklavského les” forest near the town of Štramberk (North Moravia)]. Malacologica Bohemoslovaca, 2: 15-18.

Horsák M. 2003: Mlži rodu Pisidium C. Pfeiffer (Mollusca: Bivalvia) České republiky [Members of the genus Pisidium C. Pfeiffer (Mollusca: Bivalvia) of the Czech Republic]. In: Bitušík P. & Novikmec M. (eds): Proc. 13th Conference of Slovak Limnol. Soc. and Czech Limnol. Soc., Banská Štiavnica, June 2003. Acta Facultatis Ecologiae, 10, Suppl. 1: 217-227.

JUŘIČKOVÁ L., HORSÁK M. & BERAN L., 2001: Check-list of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem. . 65, 1: 25-40.

2. V rámci průzkumu podzemních prostor v povodí Moravy a Odry, pracovníci Agentury ochrany životního prostředí a správ CHKO sbírají podzemní blešivce. Na více místech byl zjištěn výskyt druhů Niphargus ardnti, N. dudichi, N. aquilex. Byl prokázán výskyt pravých stygobiontních měkkýšů rodu Alzoniella v podzemních vodách Bílých Karpat:

BERAN L. & HORSÁK M., 2001: Taxonomic revision of the genus Alzoniella (Mollusca, Gastropoda) in the Czech Republic and Slovakia. Biologia (Bratislava), 56, no. 2,: 141-148.

3. Byl studován výskyt jepic Ecdyonurus sk. helveticus v ČR a upřesněn výskyt dalších druhů jako např. Rhithrogena carpatoalpina, Ecdyonurus starmachi, Electrogena quadrilineata. V Gránickém potoce byl zjištěn vzácně se vyskytující druh Electrogena ujhelyi (Sowa, 1971). V řece Dyji na profilech nad a pod Břeclaví byl prokázán výskyt nového druhu pro faunu ČR Baetis pentaphlebodes Ujhélyi, 1966:

Horsák M. & J. Helešic: Downstream effect of reservoirs and stream regulation on lowland rivers macroinvertebrates. River Research and Applications. (Submitted).

Horsák M., 2001: Contribution to the knowledge of macroinvertebrate fauna of the Dyje River downstream the Nové Mlýny Reservoirs (Czech republic). Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 41-62.

4. Z pošvatek byl prokázán výskyt mnoha druhů, které byly považovány v ČR za vyhynulé např. Agenetina elengatula (Orlice, Lužnice, nově Ploučnice), Isoptena setticornis (Ploučnice), Acrynopteryx compacta (prameny Labe). Na několika místech v Krkonošském národním parku, na Šumavě, v Novohradských Horách a Jesníkách byl ověřen výskyt pošvatek Capnopsis schilleri, Taeniopteryx nebulosa, Taeniopteryx hubaulti, Nemoura monticola, Xanthoperla apicalis, Protonemura brevistila a Leuctra alpina. Z chrostíků byl prokázán výskyt druhů Oecismus menedula, Ecclisopteryx daalecarlica (Moravský kras); v Krkonoších v povodí Mumlavy byl nalezen chrostík Melampophylax nepos a v pramenech Labe Psilopteryx psorosa:

Helešic J., Špaček J, & Soldán T.: Plecoptra. In, Frkač J., Král D., Škorpík M. (eds): Červený seznam bezobratlých živočichů ČR. AOPK Praha Suppl. Příroda (v tisku).

Kroča J. 2003: Makrozoobentos divočícího toku [Macrozoobenthos of braided stream]. In: Bitušík P. & Novikmec M. (eds): Proc. 13th Conference of Slovak Limnol. Soc. and Czech Limnol. Soc., Banská Štiavnica, June 2003. Acta Facultatis Ecologiae, 10, Suppl. 1: 153-156.

Špaček J., J. Helešic & T. Soldán: Rare and endangered species of Stoneflies (Plecoptera) in Central Europe (Czech Republic). Aquatic Insects nebo Klapalekiana. (Submitted).

5. Byla komplexně zpracována fauna vodních bezobratlých (makrozoobentos) dolního toku Dyje od VD Nové Mlýny po ústí (260 druhů), úseku řeky Dyje v NP Podyjí a vodních toků Moravského krasu - 42 druhů jepic, 45 druhů pošvatek a asi 70 druhů chrostíků. Rozpracováno je studium makrozoobentosu Českomoravské vrchoviny, především povodí Svratky a fauna vodního hmyzu Jeseníků, především Velké Kotliny v NPR Praděd:

Bernardová I., Zahrádková S., Kokeš J. Zahrádka J. & Rozkošný M. 2003: Analýza hodnocení ekologického stavu řek Dyje a Bečvy [An analysis of ecological state assessment of Dyje and Bečva River]. In: Bitušík P. & Novikmec M. (eds): Proc. 13th Conference of Slovak Limnol. Soc. and Czech Limnol. Soc., Banská Štiavnica, June 2003. Acta Facultatis Ecologiae, 10, Suppl. 1: 135-139.

Degma P. & Opravilová V., 2001: Synopsis of Tardigrada in Czech Republic. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 13-39.

Helešic J & Kubíček F. (eds)., 1999: Hydrobiology of the Dyje River in the National Park Podyjí, Czech Republic. Folia Fac. Sci. Nat. Masaryk. Brun., Biologia 102: 1–138.

Helešic J., Kubíček F., Losos B., Sedlák E., & Zahrádková S. 2001: Vodní bezobratlí a hydrobiologie řeky Dyje v Národním parku Podyjí. (Aquatic Invertebrates and Hydrobiology of the Dyje (Thaya) River in National park Podyjí). Thayensia, 4: 53-65.

Horsák M., 2001: Contribution to the knowledge of macroinvertebrate fauna of the Dyje River downstream the Nové Mlýny Reservoirs (Czech republic). Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 41-62.

Komzák P., 2001: Saptio-temporal diversity in the caddis fly (Trichoptera, Insecta) communities of the Oslava and Chvojnioce Rivers. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 63-85.

Kopecký J., 2001: New Records of Freshwater Ostracoda (Crustacea) from the Southern Moravia (Czech Republic). Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 87-98.

Němcová J., 2001: Macrozoobentos of the Jihlava River downstream the Dalešice-Mohelno Reservoirs. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 99-128.

Opravilová V., 2001: Krytenky (Protozoa: Rhizopoda Testacea) potoků Moravského krasu a dvou potoků v Brně a okolí. (Testate Amoebae (Protozoa: Rhizopoda) from brooks of the Moravian Karst and two brooks in Brno and surrounding area). Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně, 1989 – 2000, pp. 45-54.

Opravilová V., Vaňhara J. & Sukop I. (eds), 1999: Aquatic Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 101: 1-280. (Viz také zpráva odd. Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů jako součást projektu „Pálava“).

Pořízková Y., 2001: Macrozoobenthos of the Říčka River in the Moravian krast. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 129-157.

Sedlák E., 2001: Caddisflies (Trichoptera) from crenal and epirhuitral of the Moravice River in the Velká kotlina Cirque and from the others localities form the Jeseniky Mts. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 159-171.

Scheibová D. & Helešic J., 1999: Hydrobiological assessment of stream acidification in Czech-Moravian Highlands, Czech Republic. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., 25: 13-32.

Schenková J. & Komárek O., 1999: Oligochaeta of the Morava River basin: distribution patterns, community and abundance. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., 25: 33–51.

Schenková J., Komárek O. & Zahrádková s., 2001: Oligocheta of the Morava and Odra River basins (Czech Republic): species distribution and community composition. Hydrobilogia 463: 235-240.

Schenková J., Komárek O. & Zahrádková S., 2001: The plausability of using Oligochaeata to evaluate running waters in the Czech Republic. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp.173-187.

Váňa M., Holoubek I., Helešic J., Šeda Z., Pacl A., Pekárek J. a kol., 2001: Quality of the natural environment in the Czech Republic at regional lavel. Results of the Košetice Observatory. Nakl. ČHMU Praha, 189 pp.

Zahrádková S., Dušek L., Němejcová D. Mergl A. & Soldán T. 2003: Ephemeroptera – environmentální profily druhů, rodů a čeledí [Ephemeroptera – environmental profiles of species, genera and families]. In: Bitušík P. & Novikmec M. (eds): Proc. 13th Conference of Slovak Limnol. Soc. and Czech Limnol. Soc., Banská Štiavnica, June 2003. Acta Facultatis Ecologiae, 10, Suppl. 1: 179-182.

Od počátku řešení byly zveřejněny 2 monografie (z toho 1 je ve spolupráci se skupinou Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů), 56 článků (z toho 3 v tisku) a bylo předneseno 27 konferenčních příspěvků.

Drobní savci

1. Probíhá dlouhodobý monitoring netopýrů na vybraných zimovištích ČR. Výsledky zimních sčítání do roku 2001 a jejich analýza byly publikovány:

Bartonička T., 2001a: Netopýři zimující ve štolách v okolí Olomouce. Vespertilio, 5: 11-15.

Bartonička T., 2001b: Netopýři zimující v přepouštěcím kanálu Mšeno I a II. Vespertilio, 5: 16-17.

Gaisler J. & Chytil J., 2002: Mark-recapture results and changes in bat abundance at the cave of Na Turoldu, Czech Republic. Folia Zool., 51(1): 1-10.

Gaisler J. & Řehák Z., 2001: Netopýři zimující v jeskyních v údolí Říčky u Ochozu (Moravský kras). Vespertilio, 5: 111-114.

Řehák Z. & Gaisler J., 1999: Long-term changes in the number of bats in the largest man-made hibernaculum of the Czech Republic. Acta Chiropterologica, 1 (1): 113-123.

Řehák Z. & Gaisler J., 2001: Netopýři zimující ve štolách pod Jelení cestou u Malé Morávky v Jeseníkách. Vespertilio, 5: 265-270.

Řehák Z., 2001: Netopýři zimující v opuštěných bunkrech Hlučínska a Opavska. Vespertilio, 5: 257-263.

Zukal J., Kovařík M., Řehák Z. & Berková H., 2001: Početnost netopýrů zimujících ve dvou jeskyních v severní části Moravského krasu a její dlouhodobé změny. Vespertilio, 5: 321-328.

2. Byl dokončen dlouhodobý letní monitoring netopýrů v údolních nivách velkých moravských řek (CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Poodří, lužní lesy na dolní Dyji). Byly vypracovány faunisticko-ekologické přehledy o výskytu netopýrů v těchto oblastech (včetně zimních nálezů):

Bartonička T., Řehák Z., Wolf P. & Bryja J., 2002: Drobní savci CHKO Litovelské Pomoraví. Část 1. Netopýři – Chiroptera. Lynx (Praha), n. s., 33: 35-46.

Gaisler J., Řehák Z. & Bartonička T., 2002: Mammalia: Chiroptera. In: Řehák Z., Gaisler J. & Chytil J.[eds], Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 106: 139-149.

Řehák Z., 1999a: Netopýři (Chiroptera) v CHKO Poodří. In: Neuschlová Š. (ed.): Poodří - současné výsledky výzkumu v Chráněné krajinné oblasti Poodří, Společnost přátel Poodří, Ostrava: 109-114.

Řehák Z., 1999b: Chiropterologický výzkum vybraných zvláště chráněných území v CHKO Litovelské Pomoraví. Studie. KZE PřFG MU, Brno, 19 pp.

3. Byl vypracován přehled netopýrů Vsetínska a CHKO Žďárské vrchy:

Řehák Z., 2001: Letouni (Chiroptera). In: Příroda Valašska. 1st. Vsetín, Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, 2001, pp. 251-254.

Řehák Z., Eleder P. & Gajdošík M., 2000: Příspěvek k poznání fauny netopýrů v CHKO Žďárské vrchy. Žďárské vrchy v čase a prostoru - sborník konferenčních příspěvků, 19.-20. října 2000, hotel Skalní Dvůr: 93-98.

4. Při výzkumu ekologie netopýrů byla věnována pozornost studiu letové aktivity, potravního chování a biotopové preference. Aktivita byla sledována nejen na lovištích, ale i při opouštění úkrytů (výlety z letní kolonie, aktivita u vchodu jeskyní atd.). Byly modifikovány a testovány metodické postupy pro využití detekce echolokačních signálů při studiu aktivity:

Bartonička T., 2002: Flight activity and habitat use of Pipistrellus pygmaeus/mediterraneus in the floodplain forest. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 72.

Bartonička T. & Zukal J., 2003: Flight activity and habitat use of four bat species in a small town revealed by bat detectors, Folia Zool., 52(2):155-166.

Berková H., Zukal J. & Řehák Z., 2002: Flight activity of bats at the entrance of a natural cave. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 76.

Kovařík M., Zukal J. & Řehák Z., 2000: Aktivita netopýrů v Moravském krasu. Estavela, 2 (4): 5-6.

Petrželková K. & Zukal J. 2001: Emergence behaviour of the serotine bat (Eptesicus serotinus) under the predation risk. Netherlands Journal of Zoology, 51(4): 395-414.

Petrželková K., Downs N.C. & Racey P.A., 2002: Comparison of roost emergence and return activity in maternity colonies of Pipistrellus pipistrellus and P. pygmaeus. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 102.

Pokorný M., Berková H. & Zukal J., 2002: Data on the distribution of bat summer colonies in the surrounding of Moravia karstic area. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 102-103.

Řehák Z., 2000: The Central European bat sounds. Nietoperze, I (1): 29-37.

Řehák Z., 2001: The proposal of a modification of bat-detectoring in the field. Nietoperze, 2 (2): 209-212.

Řehák Z. & Baroň I., 2001: Detectoring of flight activity of lesser horseshoe bats, Rhinolophus hipposideros, at a cave entrance over a year. Nietoperze, 2 (2): 202-208.

Řehák Z. & Zukal J., 1999: Flight activity and habitat preference of bats recorded by bat detectors. Abstracts of the VIIIth European Bat Research Symposium, 23 - 27 August 1999, Kraków, Poland: 55.

5. Z vlastních odchytů a z dostupných zdrojů byly vytvořeny faunistické přehledy drobných zemních savců vyskytujících se v údolních nivách velkých moravských řek se zaměřením na zvlášť chráněná území (CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Poodří, lužní lesy na dolní Dyji). Byla provedena srovnání struktury synuzií jednotlivých oblastí nebo jejich částí:

Bryja J. & Řehák Z., 1999: Drobní zemní savci na území CHKO Poodří. - In: Neuschlová Š. (ed.): Poodří - současné výsledky výzkumu v Chráněné krajinné oblasti Poodří, Společnost přátel Poodří, Ostrava: 104-108.

Bryja J., Řehák Z., Vermouzek Z., Wolf P. & Bartonička T., 2002: Drobní savci CHKO Litovelské Pomoraví. Část 2. Hmyzožravci a hlodavci – Insectivora et Rodentia. Lynx (Praha), n. s., 33: 79-87.

Řehák Z., 2002: Diverzita společenstev drobných savců (Insectivora, Rodentia, Chiroptera) mokřadních ekosystémů údolních niv řek Odry, Moravy a Dyje. Celostátní konference s mezinárodní účastí zaměřená na ochranu biologické rozmanitosti „Přežili rok 2000 - A co dál?“. Sborník z konference, Nový Jičín, 4.-6. září 2002. (in press).

Řehák Z. & Bryja J., 2000: Drobní zemní savci (Insectivora, Rodentia) mokřadních ekosystémů údolních niv řek Odry, Moravy a Dyje. Práce správ chráněných krajinných oblastí ČR, ročník 3: Sborník z konference Mokřady 2000, 13.-15.9.2000, Olomouc: 251-258.

Řehák Z., Gaisler J. & Chytil J.(eds), 2002: Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 106: 1-162.

Dosavadní publikační výsledky vertebratologické skupiny (1999-2003): 40 publikací vyšlých tiskem, 13 publikací v tisku, 75 prezentací na konferencích, 4 sborníky a 2 kapitoly v monografiích.

Paraziti obratlovců

Oddělení parazitologie Katedry zoologie a ekologie

Práce týmu parazitologů KZE podílejících se na řešení tohoto VZ byla od počátku koncipována do dvou tématických celků. První se bezprostředně týká studia biologické diverzity cizopasníků avšak na třech rozdílných úrovních - na úrovni organismů (1), úrovni molekulární (2) a na úrovni společenstev cizopasníků (3). Druhým tématem je studium modelových parazito-hostitelských systémů (4).

Za dosavadních 5 let řešení VZ bylo publikováno celkem 38 prací, z toho v roce 2003 bylo publikováno 10 celkem prací a 12 prací bylo přijato do tisku. Připraveno bylo dále 12 rukopisu, které byly z velké části zaslány do tisku. Od roku 2001 parazitologický tým (Monogenean Research Group) publikuje cca 8-10% světové produkce literatury specializované na monogenea, přičemž potěšující je zejména skutečnost, že zhruba třetina publikací vychází s časopisech s IF větším než 2. Výsledky byly rovněž prezentovány na 5 konferencích, z toho 2 národních (12. Helmintologické dny, Dolní Věstonice; Zoologické dny, Brno, Biodiverzita ryb, Brno), a 4 mezinárodních (9^th International Helminthological Symposium, Stará Lesná, High Tatras, Slovakia; 21^th Symposium of the Scandinavian Society for Parasitology, Bergen, Norway; 6^th International Symposium on Fish Parasites, Bloemfontain, South Africa, Annual International Symposium, Norwich, Anglie,). Celkový počet přednesených příspěvků byl 31 Za čtyři roky řešení VZ tak bylo doposud na konferencích prezentováno 137 příspěvků. Cenné jsou především 4 zvané přednášky přednesené na prestižních vědeckých konferencích (Eurokonference Water and Life, 1999, Francie; Společné zasedání americké, britské a japonské parazitologické společnosti u příležitosti nového milénia, Oxford, 2000; jubilejní 10. ročník konference Helmintologické dny, Dolní Věstonice, 2001; 10th International Congress of Parasitology, Vancouver, Kanada, 2002):

Gelnar M., 2001: What can parasites tell us about environmental stress. Proceedings of the 10th Helminthological Days, 4-8 June, 2001 Dolní Věstovice, Czech Republic.

Gelnar M., Dušek L., Koubková B., Šebelová Š., Mazourková M., Matějusová I., Jarkovský J., Machala M., Jurajda P., Zahrádková S., 2002: Parasites as pollution indicators: Evaluation of indicative potential of fish parasites using hierarchically structured data. The 10th International Congress of Parasitology, "Parasitology in a New World", 4 – 9 August 2002, Vancouver, Canada, pp. 49.

GELNAR M., MATĚJUSOVÁ I., ŠIMKOVÁ A., 2000: Evolutionary perspectives of monogenean parasite ecology. New challenges in tropical medicine and parasitology, September 18-22, 2000, Oxford, United Kingdom.

GELNAR M., ŠEBELOVÁ Š., DUŠEK L., MACHALA M., JURAJDA P., ZAHDRÁDKOVÁ S., 1999: Biodiversity of parasites like an indicator of environmental stress of freshwater ecosystem. Euroconference WATER and LIFE, , September 22-25,1999, Orleans, France.

Během řešení VZ bylo rovněž úspěšně obhájeno 7 disertačních prací a jedna práce habilitační. Parazitologický materiál získaný při řešení tohoto projektu umožnil také zpracování celkem 15 diplomových prací. Nejdůležitější výsledky získané během období let 1999 až 2003 lze stručně sumarizovat následujícím způsobem:

(1) Diverzita na úrovni organismů

V této oblasti byly získány originální poznatky o výskytu a rozšíření monogeneí parazitujících u ryb ve střední Evropě. Nově byl doložen výskyt 51 druhů, což představuje faunistický nárůst o více než 40%. Tyto znalosti umožnily studium cizopasníků jako potencionálních indikátorů znečištění vodního prostředí:

Gelnar M., 2000: Monogenea – vybrané aspekty biologie a ekologie. Habilitační práce v oboru parazitologie. PřF UK, Praha.

Kadlec D., 2002: Hierarchie procesů v parazito-hostitzelských systémech: multispektrální analýza distribuce parazitů v hostiteli. Katedra zoologie a ekologie, Př.f. MU Brno.

Koubková B. 1999: Morfogeneze a taxonomická stabilita druhových determinačních kritérií vybraných druhů čeledi Diplozoidae. Katedra zoologie a ekologie, Př.f. MU Brno.

Matějusová I, 2001.: Molecular and organismal diversity of monogenean parasites of the genus Gyrodactylus Nordmann, 1832. Katedra zoologie a ekologie, MU Brno.

Schabussová I. 2003: Use of lectins in characterizing species and stage-specific differences in surface sacharide patterns of diplozoon parasites (Monogenea: Diplozoidae). Katedra zoologie a ekologie, PřF MU, Brno.

Šebelová Š., 1999: The effect of aquatic pollution on metazoan parasite community of chub (Leuciscus cephalus L.). Katedra zoologie a ekologiePřF MU Brno.

Šimková A,.2001: Analýza rodu Dactylogyrus (Monogenea): evolučne-ekologické aspekty v systéme parasit-hostitel”. Ústav zoológie, UK Bratislava.

Zurawski H. T., 2002: Nerve and musclee systems of the monogenean parasite, Eudiplozoon nipponicum (Goto, 1891) with respect to ontogenetic development. Katedra zoologie a ekologie, PřF MU, Brno.

(2) Diverzita na úrovni molekulární

Při studiu diverzity cizopasníků na molekulární úrovni byla věnována pozornost třem nejdůležitejším skupinám monogeneí představujících podstatnou část fauny uvedených cizopasníků v podmínkách střední Evropy. Jsou to především zástupci rodů Dactylogyrus a Gyrodactylus a cizopasníci náležející do čeledi Diplozoidae. Doposud bylo osekvenováno celkem 29 druhů živorodých monogeneí rodu Gyrodactylus, přes 50 druhů vejcorodých monogeneí rodu Dactylogyrus a 6 druhů náležejících do čeledi Diplozoidae. Ve všech případech byly takto získány zcela originální údaje o vhodných molekulárně genetických markerech těchto cizopasníků. Lze řící, že z pohledu genetické analýzy fauny monogeneí střední Evropy, bylo analyzováno zhruha 50% fauny této oblasti. Dalším krokem bude sestavení molekulární fylogeneze těchto cizopasníků a srovnávací analýza dosavadních morfologických a molekulárně-genetických charakteristik umožňujících identifikaci jednotlivých druhů:

Matějusová I., Cunnigham C. O., Gelnar M., Verneau O.: Phylogenetic relationships among Gyrodactylus species (Gyrodactylidae, Monogenea): A reflection of subgenera and morphology of opisthaptor. Journal of Parasitology. (In press).

Matějusová I., Gelnar M., McBeath A.J.A., Collins C.M., Cunningham C.O., 2001: Molecular markers for gyrodactylids (Gyrodactylidae: Monogenea) from five fish families (Teleostei). International Journal for Parasitology 31: 738-745.

Matějusová I., Koubková B. & Cunningham C. O.: Identification of European diplozoids (Diplozoidae, Monogenea) using the RFLP pattern of second internal transcribed spacer (ITS2). Journal of Parasitology (In press).

Matějusová I., Koubková B., D´Amelio S., Cunningham C.O., 2001: Genetic characterization of six species of diplozoids (Monogenea: Diplozoidae). Parasitology 123: 465-474.

MatĚjusová I., Koubková B., Gelnar M., Cunningham C. O., 2002: Paradiplozoon homoion Bychowsky and Nagibina, 1959 versus Paradiplozoon gracile Reichenbach-Klinke, 1961: two species or phenotypic plasticity? Systematic Parasitology 53: 39-47.

Matějusová, I., Gelnar, M., Verneau, O., Cunningham, C.O. & Littlewood, D.T.J.: Molecular phylogenetic analysis of the genus Gyrodactylus inferred from rDNA ITS region: subgenera versus species groups. Parasitology (In press).

Šimková A., Jobet E., Morand S., Gelnar M., Verneau O., Molecular phylogeny of congeneric fish ectoparasites (Dactylogyrus: Monogenea): the host-parasite associations inferred from phylogenies. International Journal for Parasitology. (In press).

Šimková A., Verneau O., Gelnar M., Morand S., Host and niche specificity of congeneric monogenean species (Dactylogyrus spp.): inference from molecular phylogeny and morphology. Parasitology. (In press).

Šimková, A., Plaisance, L., Matějusová, I., Morand, S. & Verneau, O., 2003: Phylogenetic relationships of the Dactylogyridae Bychowsky, 1933 (Monogenea: Dactylogyridea): A need of systematic revision of Ancyrocephalinae. Systematic Parasitology. 54: 1-11.

(3) Diverzita na úrovni společenstev

Studiu diverzity cizopasniků na úrovni jejich společenstev je v rámci cílů VZ věnována velká pozornost. Prováděna je komplexní analýza složení a struktury společenstev cizopasníků a jsou studovány jsou procesy ovlivňující časoprostorovu dynamiku těchto společenstev. Během řešení projektu bylo dosaženo řady významných poznatků o procesech formujících různé úrovně společenstev cizopasníků. Předmětem těchto analýz jsou nejen vliv abiotické povahy, např. teplota vody, znečištění vody případně povodně, ale také faktory biotické:

Gelnar M., Dušek L., Koubková B., Šebelová Š., Mazourková M., Matějusová I., Jarkovský J., Machala M., Jurajda P., Zahrádková S., 2002: Parasites as pollution indicators: Evaluation of indicative potential of fish parasites using hierarchically structured data. Monduzi Editore, MEDIOMOND Inc. International Proceedings Division. ICOPA X: 255- 264.

Kadlec D., Šimková A., Gelnar M., 2003: The microhabitat distribution of two Dactylogyrus species (Monogenea) parasitizing the gills of barbels: could interspecific interactions be attributed to microhabitat specificity? Journal of Helminthology. 77: 317-325.

Kadlec D., Šimková A., Jarkovský J., Gelnar M., 2003: Parasite communities of freshwater fish under flood conditions. Parasitology Reserach . 89: 272-283.

MATĚJUSOVÁ I., MORAND S., GELNAR M., 2000: Nestedness in assemblages of gyrodactylids (Monogenea: Gyrodactylidae) parasitising two species of cyprinid – with reference to generalists and specialists. International Journal for Parasitology 30: 1151–1158.

MATĚJUSOVÁ I., ŠIMKOVÁ A., SASAL P., GELNAR M: 2003: Microhabitat distribution of Pseudodactylogyrus anguillae and Pseudodactylogyrus bini amnog and within gill archem of the European eel (Anguilla anguilla). Parasitol. Res. 89: 290-296.

Ondračková M., Matějusová I., Šimková A. & Gelnar M.: New reports of dactylogyridean species (Monogenea) for Central Europe. Helminthologia (in press).

ŠIMKOVÁ A., Desdevises Y., Gelnar M., Morand S., 2000: Co-existence of nine gill ectoparasites (Dactylogyrus: Monogenea) parasitising the roach (Rutilus rutilus L.): history and present ecology. International Journal for Parasitology 30: 1077-1088.

Šimková A., Desdevises Y., Gelnar M., Morand S., 2001: Morphometric correlates of host specificity in Dactylogyrus species (Monogenea) parasites of European Cyprinid fish. Parasitology 123: 169-177.

Šimková A., Gelnar M., Morand S., 2001: Order and disorder in ectoparasite communities: the case of congeneric gill monogeneans (Dactylogyrus spp.) International Journal for Parasitology 31: 1205-1210.

Šimková A., Kadlec D., Gelnar M., Morand S., 2002. Abundance-prevalence relationship of gill congeneric ectoparasi tes: testing the core satellite hypothesis and ecological specialisation. Parasitology Research 88: 682-686.

Šimková A., Morand S., Matějusová I., Jurajda P., Gelnar M., 2001: Local and regional influences on patterns of parasite species richness of central European fishes. Biodiversity and Conservation 10: 511-525.

Šimková A., Ondrackova M., Gelnar M., Morand S., 2002. Morphology and coexistence of congeneric ectoparasite species: reinforcement of reproductive isolation? Biological Journal of the Linneans Society 76: 125-135.

(4) Modelové parazito-hostitelské systémy

V tomto tématickém okruhu je prováděno komplexní studium introdukovaného cizopasníka kapra druhu Eudiplozoon nipponicum. Cenné je především to, že bylo dosaženo řady prioritních výsledků týkajících se procesu párování cizopasník a vývoje jeho nervosvalového systému v průběhu jeho ontogenetického vývoje:

Ondrackova, M., Simkova, A., Gelnar, M. & Jurajda, P.: Posthodiplostomum cuticola (Digenea: Diplostomatidae) in fish hosts:factors contributing to the infection and selection performed by definitive bird host. Parasitology (Submitted).

Ottová E., Šimková A, De Bellocq J.G., Gelnar M., Alliene J.F., Morand S.,: Evolution of MHC IIβ genes in European cyprinid fish (Submitted).

Schabussova I., Schabuss M., Gelnar M., Horák P., 2003: Use of lectins characterizing developmentally regulated changes on the surfaře of Paradiplozoon megan (Monogenea: Diplozoidae). Helminthologia 40: 135-140.

Zurawski T. H., Mair G. R., Maule A. G., Gelnar M & Halton D. W., 2002: Microscopical Evaluation of Neural Nocnectivity Between Paired Stages of Eudiplozoon nipponicum (Monogenea: Diplozoidae). Journal of Parasitology 89: 198-200.

Zurawski T. H., Mousley A., Gelnar M & Halton D. W., 2002: Cytochemical Studies of the Neuromuscular Systems of the Diporpa and Juvenile Stages of Eudiplozoon nipponicum (Monogenea: Diplozoidea). Parasitology 126:349-357.

Zurawski T.H., Mousley A., Mair G.R., Brennan G.P., Maule A.G., Gelnar M., Halton D.W., 2001: Immunomicroscopical observations on the nervous system of adult Eudiplozoon nipponicum (Monogenea: Diplozoidae). International Journal for Parasitology 31: 783-792.

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

1. Dlouhodobým cílem je studium některých aspektů infekčního onemocnění Lymeská borrelióza (LB) sledovaného ze zoologického a imunologického hlediska. Zaměřili jsme se na sledování interakcí mezi hematofágními členovci čeledí Culicidae a Ixodidae a savci čeledí Microtidae a Muridae ve vazbě na přenos možných patogenů. Výzkumná činnost se týkala sledování výskytu spirochet a jejich identifikace se zvláštním zřetelem na patogenní Borrelia burgdorferi s.l. na několika lokalitách v ČR. Průkaz infekčního agens se blíže zaměřuje na identifikaci a objevení nových antigenních struktur. Práce také zahrnuje studium imunitní odpovědi antigenů v obratlovcích, objasnění výskytu těchto patogenních spirochet i v jiných členovcích než klíšťatech Ixodes ricinus:

Žákovská, A., Dendis, M., Pejchalová, K., 2000: Spirochaetes in Aedes sp., Culex pipiens pipiens larvae and hibernating Culex pipiens molestus mosquitoes detected with dark field microscopy (DFM) and polymerase chain reaction (PCR) methods. Biológia Bratislava, 55: 663-666.

Čapková, L., Žákovská, A., Knoz, J., Dendis M., Šerý, O.: 2002: Further spirochaetes findings in Culex sp., Aedes sp. mosquitoes and in Ixodes ricinus ticks. Biológia Bratislava 57: 389-394.

2. V letech 1998 – 2002 bylo vyšetřeno 3 346 klíšťat, 2700 dospělců a 1798 larev komárů, orgány z 219 drobných savců a 72 čmelíkovců na přítomnost spirochet, se zaměřením na Borrelia burgdorferi s.l. Celkem se podařilo vyšetřit 535 výplachů srdcí získaných z drobných savců na pozitivitu Borrelia burgdorferi s.l.. Systematické vyšetření členovců a savců bylo prováděno na 6 různých lokalitách ČR. Z tohoto množství se podařilo získat 13 izolátů spirochet z klíšťat Ixodes ricinus, 15 izolátů z drobných savců, 1 izolát z roztoče rodu Haemogamasus sp., 1 izolát z  dospělce Culex pipiens molestus, 1 izolát z larvy Cx. pipiens pipiens. Všech 31 vzorků spirochet bylo elektroforeticky rozděleno a proteiny porovnány se standardními kmeny metodou SDS – gradient PAGE. U izolátů z klíšťat byly 3 vzorky určeny jako Borrelia garinii, ostatní vzorky z klíšťat byly určeny jako B. afzelii. Také všechny izoláty z hlodavců byly B. afzelii. Izolát z roztoče (exoparazita hlodavců) byl rovněž B. afzelii. Jeden izolát z dospělého komára byl určen jako B. afzelii, izolát z larvy komára však neodpovídal svým proteinovým složením Borrelia burgdorferi s.l. K identifikaci izolátů byla použita nezávisle na předchozí metodě one tube nested PCR s primery pro flagellin druhů B. afzelii, B. garinii, B burgdorferi s. l. U 29 izolátů byla potvrzena přítomnost DNA Borrelia burgdorferi s.l., v jednom případě (izolát z larvy komára) nebyla DNA Borrelia burgdorferi s.l. prokázána. K potvrzení druhové příslušnosti izolovaných borrelií byla použita metoda restrikční analýzy PCR – RFLP. Tato metoda potvrdila výsledky získané metodou SDS – gradient PAGE. Výsledky stanovení metodami SDS – gradient PAGE, PCR, PCR – RFLP vzájemně korespondují a identifikaci izolátů i výsledky pozitivity vzorků je možno považovat za potvrzené:

Žákovská, A., 2000: Seasonal distribution of borreliae in Ixodes ricinus ticks in Brno park Pisarky. Scripta, Fac.Sci.Nat.Univ.Masaryk.Brun., 26: 33- 42.

Janouškovcová, E., Žákovská, A., Halouzka, J., Dendis, M., 2002: Prevalence of Borrelia burgdorferi s. l. in Ixodes ricinus Ticks in localities of South Moravia and East Bohemia between 1996 - 2000 and Identification of isolated Species by PCR-RFLP and SDS-gradient PAGE Analysis. Scripta, Fac.Sci.Nat.Univ.Masaryk.Brun., 28: 41-50.

Žákovská, A., Janouškovcová, E., Dendis, M., Halouzka, J., 2002: Identification of isolated strains of Borrelia afzelii from rodent tissues using gradient PAGE and PCR methods. Scripta, Fac.Sci.Nat.Univ.Masaryk.Brun.,. 28: 51-60.

3. Byl dokončen 6 letý výzkum promořenosti klíšťat Ixodes ricinus na výskyt patogenních spirochet, borrelií na parkové lokalitě Pisárky v Brně. Proběhl poslední podzimní sběr. Díky zavedení nové metodiky zjišťování promořenosti klíšťat (kultivace, DFM a následná analýza pomocí PCR) se podařilo získat v r. 2003 dalších 20 izolátů borrelií, které po předběžné analýze pomocí metody PCR-RFLP vykazují přítomnost vzácných druhů borrelií, což je třeba několikrát potvrdit, a to bude jeden z úkolů na r. 2004. Potvrzení předběžných výsledků proběhne opakováním metoda PCR-RFLP, metodou gradientové PAGGE, která využívá proteinového rozdělení podle jejich molekulové hmotnosti a také seguenační analýzou. V souvislosti s analýzou neznámých vzorků spirochét, připravujeme program na sekvenční analýzu jednoho z genů. Výsledky z této analýzy bychom použili na identifikaci neznámých spirochet izolovaných z komárů. Zatím navrhujeme analýzu 16S rRNA genu. Sequence tohoto genu u jednotlivých spirochetálních druhů získaných z genové banky je však třeba nejdříve ověřit a srovnat pomocí počítačových souborů. Tuto počítačovou analýzu provádíme v současné době:

Žákovská, A., 2000: Monitoring of the presence of borreliae in Ixodes ricinus ticks in Brno park Pisarky, Czech Republic. Biológia Bratislava, 55, 657-662.

Žákovská, A., Šerý, O., Pejchalová, K., Horváth, R., Janouškovcová, E., Halouzka, J., 2000: Monitoring of presence of Borrelia burgdorferri sensu lato in Ixodes ricinus ticks in the years 1996-1998 in park Pisárky (Brno): dark - field microscopy and PCR method. Proceedings of the 3rd international Conference "Ticks and Tick – borne Pathogens: Into 21st Century". Bratislava, 97-103.

Žákovská A., Čapková L., Holíková A., Šerý O., 2002: The presence of Borrelia burgdorferi in Culex (culex) pipiens larvae proved by the PCR Metod. Scripta, Fac.Sci.Nat.Univ.Masaryk.Brun., 28: 35-39.

VostÁl K., Žákovská A., 2003: Two year study of Examination of Blood from Wild-living Rodents for the Presence of Antiborrelian Antibodies. Ann. Agric Environ. Med., 10, 1-4.

Žákovská A., Jörková M., Šerý O., Dendis M., Spirochaetes in Culex (C.) pipiens s. l. larvae. Biológia, Bratislava, in press.

Dosažené publikační výsledky v oblasti výzkumu onemocnění LB jsou 7 publikací a 5 krátkých sdělení vyšlých tiskem, 2 publikace v tisku a 34 vystoupení na konferencích.

Zabezpečení výzkumného záměru:

-odborné

Jako v předcházejících zprávách je nutno konstatovat, že jednotlivé biologické obory hodnoceného VZ mají dlouholetou tradici systematického výzkumu, blíže viz www stránky Pracovní skupiny BIODIVERZITA, ale také mateřských kateder KB a KZE. V uplynulých letech byly tyto systematické obory rozvíjeny i díky spolupráci s mnoha pracovišti doma i v zahraničí. Kvalitu těchto projektů dokládají i četné granty mnoha institucí, které tuto spolupráci zaštiťovaly. V průběhu řešení projektu jsou však, kromě klasických metod, postupně zaváděny i moderní metody využívající např. mol.-biol. poznatky, nové principy využití GIS atd. V současné době tak VZ napomáhá rozvoji nebo novému zavádění těchto progresivních metod v téměř všech pracovních skupinách.

Biosystematika rostlin

Řešení probíhalo v návaznosti na ostatní taxonomicko-chorologické aktivity katedry botaniky - zejména v souvislosti s grantovým projektem Květena České republiky GA ČR 206/01/1115. V rámci aktuálně řešených svazků se pracovníci biosystematické skupiny podíleli spoluprací na redakčních úpravách 7. svazku (od r. 2001 v redakci): P. Bureš rod Cirsium, J. Danihelka rod Achillea a V. Grulich rody Senecio, Lactuca, Artemisia a Scorzonera. V rámci nyní (2001–2003) zpracovávaného 8. svazku zpracováná P. Bureš čel. Juncaginaceae, a dále rody Schoenoplectus, Eleocharis, Trichophorum, Alopecurus, Holcus, Hordelymus, Milium, J. Danihelka rod Stipa, V. Grulich rody Iris, Schoenus, Crypsis, Carex, Diplachne, dále zpracovává spolu s K. Kočí-Ehrenbergerovou a P. Šmardou rozsáhlý rod Festuca; K. Kočí-Ehrenbergerová zpracovává rod Eragrostis.

Geobotanika

Plnění úkolů VZ částečně navazovalo na nově zahájené projekty GA ČR 206/02/0957 Formalizovaná klasifikace polopřirozené travinné vegetace České republiky (řešitel M. Chytrý), GA ČR 206/02/0568 Ekologie a paleoekologie prameništních mokřadů západní části Karpat (řešitel K. Rybníček) a na postdoktorandský grantový projekt GA ČR 206/01/P115 Cévnaté rostliny biosférické rezervace UNESCO Pálava (řešitel J. DANIHELKA).

Při plnění výzkumného záměru probíhala úzká mezinárodní spolupráce s M. Valachovičem z Botanického ústavu SAV v Bratislavě (výzkum rašelinišť na Slovensku, koordinace české a slovenské fytocenologické databáze), A. EXNEREM a W. WILLNEREM z Univ. Wien (syntetické studie různých typů středoevropské vegetace), Z. BOTTA-DUKÁTEM z Institute of Ecology of Botany ve Vácrátótu v Maďarsku (statistická analýza vegetačních dat, syntetické studie luční vegetace střední Evropy), J.H.J. SCHAMINÉEM, S.M. Hennekensem a R. HAVEMANEM z Alterra Green World Research z Wageningenu, NL (projekt evropské fytocenologické databáze a navazující aktivity) a dalšími domácími i zahraničními badateli i institucemi.

Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů

Pracovníci Katedry zoologie a ekologie

Dipterologie je na KZE PřF MU orientována na biosystematiku, ekologii a částečně i na biomonitoring. Pracoviště je neformálním koordinačním centrem dipterologie v ČR a SR, a to jak v organizaci výzkumu, tak i v jeho prezentaci i setkáních i nadnárodního charakteru. Důležitá je rovněž řada neformálních spoluprací se zahraničnními dipterologickými pracovišti. V uplynulých letech byl dipterologický výzkum (zejména projekt Pálava) pokryt několika granty GA ČR (R. ROZKOŠNÝ, J. VAŇHARA). V 2001 byl ukončen GA ČR č. 206/99/1526 (R. Rozkošný), jehož výstupem byla monografie o čeledi Muscidae z roku 2002. Výzkum dvoukřídlého hmyzu v severních Čechách, konaný ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze, kryly v letech 1992-1999 projekty koordinátora výzkumu M. Bartáka. Podíl VZ spočíval v koordinaci přípravy a vydání dvoudílné monografie (J. Vaňhara). V současné době spolupráce pokračuje na výzkumu dvoukřídlých NP Podyjí, (nositel M. BARTÁK, spolunositel R. ROZKOŠNÝ - No. 206/02/0263/A).

Příprava 5. svazku soupisu publikací českých a slovenských dipterologů (J. Vaňhara, R. Rozkošný) si vyžádala  spolupráci s Katedrou biológie a ekológie Fakulty ekológie Technickej univerzity ve Zvoleni. Vzhledem k současné obtížnější dostupnosti slovenských pramenů, byl ke spolupráci přizván P. Bitušík, který na Slovensku shromáždil podklady pro publikování další části tohoto přehledu za 1996-2000.

V 2001 bylo zahájeno studium skupiny Enchytraeidae (J. Schlaghamerský), tato aktivita vyvolala okamžitou nabídku na spolupráci z Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích (V. PIŽL) a zařazení do grantového projektu.

Růst odbornosti členů týmu: v roce 2003 proběhlo habilitační řízení S. Pekára (Využitie pavúkov a iných predátorov v ochrane pred škodcami. Habilitační práce, PřF MU Brno, 197 pp.).

V roce 2003 byla obhájena jedna disertační práce (H. Kubátová-Hiršová, 2003: české a slovenské druhy čeledi Ephydridae (Diptera, školitel R. Rozkošný).

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie:

S VÚ rastlinnej výroby v Piešťanech (J. Drobná) pokračovala spolupráce při výzkumu možností regenerace genetických zdrojů bobovitých v technické izolaci s využitím různých druhů čmeláku jako opylovačů. S J. Hofbauerem, CSc. (VÚP Troubsko) byly zpracovány podklady pro grant NAZVA s cílem tvorby trvalých lučních společenstev k podpoře biodiverzity rostlin i čmeláků. Pokračuje druhý rok řešení grantu GAČR 203/02/0158 ”Biosyntéza složek samčího značkovacího feromonu čmeláků, studium enzymově řízených esterifikačních a desaturačních procesů”(hlavní řešitelka I. Valterová (ÚOCHB Praha), kde řešitel dodává biologický materiál. Ve výzkumu opylujícího hmyzu pracuje již 29 let.

Hydrobiologie

Vzhledem k šíři studované problematiky byl sestaven kolektiv specialistů pro jednotlivé skupiny vodních živočichů. S tímto kolektivem pracovníků je možno zpracovat podklady pro publikace check listů, map rozšíření a determinačních klíčů. Pracovníci KZE, odd. hydrobiologie pokrývají tyto skupiny vodních bezobratlých: J. Helešic – Plecoptera, Megaloptera a ve spolupráci s V. Uvírou Odonata, E. Sedlák – Trichoptera, S. Zahrádková – Ephemeroptera, J. Schenková – Oligochaeta, K. Brabec – Chironomidae a emeritní členové katedry – F. Kubíček – Crustacea, Oligochaeata, V. Opravilová – Protozoa, Nematoda, Rotifera. Do řešení VZ jsou částečně zapojeni i DSP studenti J. Kopecký – Ostracoda (Cladocera), A. Mergl – Ephemeroptera, P. Komzák – Trichoptera, M. Horsák – Mollusca, M. Omesová – Copepoda, Harpacticoida, D. Vařecha – Rotifera, J. Kroča – Plecoptera. Studenti magisterského studia řešili v roce 2002 nebo nadále řeší dílčí problematiku, a to P. Bartušek - Ephemeroptera, Plecoptera, Trichoptera CHKO Moravský kras, P. Večeřová – makrozooplankton tůní CHKO Pálava, K. Petřívalská – makrozoobentos CHKO Poodří, E. Nyklová a P. ŘeznÍčková – makrozoobentos drobných toků Podyjí, H. Kvardová - zooplankton tůní NP Podyjí, M. STRAKA – makrozoobentos drobných toků s vyššími obsahy železa na Českomoravské vrchovině, J. Flíčková – Odonata Jižních Čech, B. Starcová – rozšíření blešivců v ČR, A. Krausová – makrozoobentos řeky Ploučnice v bývalém VP Ralsko. Externě spolupracují T. Soldán – ENTÚ AV ČR a BF JU České Budějovice (Ephemeroptera a Plecoptera), J. Špaček – PřF UK Praha (Plecoptera, Trichoptera), V. Uvíra - PřF UP Olomouc (Odonata) a další. Dále spolupracujeme s  Biologickou stanicí Rakouské akademie věd v Lunzu – M. Leichtfried a F. Wagner; s Univ. f. Bodenkultur, Wien – O. Moog, W. Graf a O. Janecek; s Národním muzeem Slovinska a Slovinskou akademií věd – I. Sivec, C. Krusnik; s Komenského univerzitou v Bratislavě a Slovenskou akdemií věd – I. Krno, F. Šporka, M. Vranovský a další. Něktré problémy jsou konzultovány s B. Statzner z Univ. Lyon, s A. Hildrew, P. Schmidt a a. schmidt z Queen Mary College London, s J. Britain Univ. Oslo, s R.Wagner a P. Zwick z Max Planck Inst., Biol. Stat. Schlitz, aj.

Přehled předchozích projektů, na něž zčásti navazují výzkumy řešené v rámci VZ jsou GA ČR 204/93/2051(Kubíček), 206/94/1474, 206/99/1522 (Helešic) a dílčí projekty zadané MŠ ČR – PG 97126, MŽP ČR PPŽP 610/3/93 , s.p Diamo Dolní Rožínka (HS z let 1997 – 2001, Helešic), Zemědělská vodohospodářská správa (dříve Státní meliorační správa) (1997-2002, Zahrádková) a VÚV TGM Praha (SA/510/7/99 1999–2001, Zahrádková).

Drobní savci

Probíhající výzkumy ve větší míře navazují na předchozí projekty. Úspěšnost projektů je garantována tradicí pracoviště, dlouholetou zkušeností řešitelů, úzkou spoluprací s ÚBO AV ČR a díky tomu také velmi dobrým přístupům k informacím. Z. Řehák je jako koordinátor za Českou republiku zapojen do mezinárodního projektu mapování netopýrů Karpat „Atlas of Bats of Carpathians“ (ABC) probíhající pod patronací Ústavu systematiky a evoluce živočichů Polské akademie věd v Krakově (B.W. Woloszyn). V současnosti je při studiu netopýrů věnována nemalá pozornost dvojčatným druhům - Pipistrellus pipistrellus v. P. pygmaeus. Při studiu této problematiky se v současnosti v rámci projektu GA ČR (č. 206/02/0961) prohlubuje spolupráce s Katedrou zoologie PřF UK (I. Horáček).

Přehled předchozích projektů, na něž zčásti navazují výzkumy řešené v rámci VZ jsou GA ČR 204/93/2241, 206/99/1519 (J. Gaisler) GA AV ČR 66907 a dílčí projekty zadané AOPK (M 44/2 - HS 27/94, GA/747/93 - HS30/95, HS32/96, HS55/97, HS56/97, HS63/98, HS64/98).

Paraziti obratlovců

Oddělení parazitologie Katedry zoologie a ekologie

Pracoviště oddělení parazitologie KZE úzce spolupracuje s řadou tuzemských pracovišť (Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, Parazitologický ústav AV ČR, Č. Budějovice, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany, Katedra parazitologie Karlovy univerizity, Praha, Veterinární a farmaceurická univerzita, Brno.) V souvislosti s řešení cílu VZ se uspěšně rozvíjí spolupráce s partnery ve Francii (S. Morand, P Sasal) , Velké Británii (D.W. Halton, C.O Cunningham), Itálii (S. D´Amelio), Finsku (T. Valtonen) a Polsku (M. Popiolek).

Projekt navazuje na granty GA ČR 508/93/2049 (Gelnar) 1993-1995, 524/98/0940 (Gelnar) 1998-2000, 524/00/0844, GA AV ČR No. A 6093104 a Fondu rozvoje VŠ MŠMT F 917/2000 (Hodová, Gelnar) a BARRANDE 2000-023-1 (Gelnar) 2000-2002.

V roce 2003 byla obhájena jedna disertační práce (Schabussová I., 2003: Use of lectins in characterizing species and stage-specific differences in surface sacharide patterns of diplozoon parasites (Monogenea: Diplozoidae). Katedra zoologie a ekologie, PřF MU, Brno).

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie:

Spolupráce s Ústavem biologie obratlovců AVČR, Brno, odd. medicínské biologie, Valtice (J. Halouzka) a s Univerzitou v Poznani, Katedra fyziologie živočichů. Do výzkumné práce na VZ jsou významně zapojeni také studenti, kteří se částečně podíleli na řešení dané problematiky v diplomových a disertačních pracích.

-personální

Na VZ pracovalo v průběhu roku celkem 34 pracovníků, z toho 21 akademických pracovníků, 6 emeritních a 7 neakademických pracovníků, všichni s částečným úvazkem (zbylá část na katedrách). Ve schváleném projektu bylo plánováno také přijetí nových pracovníků na dobu trvání tohoto VZ. Plán byl naplňován sjednáváním pracovních smluv na dobu určitou. Uvedené úvazky nejsou stabilní a jsou měněny podle potřeb VZ. Na takto vytvořených místech pracovali v 2003 výše uvedení emeritní pracovníci (J. Gaisler, J. Knoz, V. Opravilová, V. Řehořek přepočteno dohromady: úvazek 0,9), neakademičtí pracovníci S. Pekár (0,2), j. ROZEHNAL (1,0), J. Schenková (0,2), V. Slezáková (0,2), chod molekulárně biologické laboratoře KB zajišťovala L. Horová (1,0) a v laboratoři GIS pracoval O. Hájek (1,0). Celkem 3 studenti DSP studia pomáhali jako techničtí pracovníci se shromažďováním a vyhodnocováním dat (max. po 0,5 – P. MÜckstein, E. Řehulková, A. Tóthová). V přehledu se pracovníci a studenti podíleli na řešení záměrů jednotlivých pracovních skupin VZ takto (vedoucí podtrženi):

Biosystematika rostlin

• akademičtí pracovníci: P. Bureš, O. Rotreklová a zhruba z poloviční části též J. Danihelka, V. Grulich a V. Řehořek (zapojení i do práce geobotanické skupiny).

• Wang Yi-Feng z univerzity v Lanzhou (China) se po skončení stáže vrátil domů.

• neakademičtí pracovníci: L. Horová (vedoucí laboratoří molekulární systematiky rostlin a laboratoře průtokové cytometrie).

• interní studenti DSP: K. Kočí-Ehrenbergerová, S. D. Stoneberg Holt, P. Šmarda

• diplomanti: K. Helánová a L. Jarošová.

Geobotanika

• akademičtí pracovníci: M. Chytrý, M. Hájek, J. Unar, L. Tichý. Částečně přispívá také J. Danihelka, který ale část svého tvůrčího výkonu vykazuje v rámci biosystematické části VZ. J. Unar ukončil práci v týmu k 31. 8. 2003 v souvislosti s odchodem do důchodu a od 1. 9. 2003 jej nahradil M. Hájek.

• emeritní pracovníci: J. Vicherek.

• interní studenti DSP: P. Hájková, M. Havlová, K. Kučerová, I. Kuželová, J. Navrátilová, Z. Otýpková, J. Roleček, P. Špačková.

• studenti kombinované formy DSP: V. Horáková, M. Kočí, Z. Lososová, I. Sedláková, K. Šumberová.

Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů

Pracovníci Katedry zoologie a ekologie

• akademičtí pracovníci: J. Vaňhara, R. Rozkošný, J. Schlaghamerský, S. Pekár.

• neakademičtí pracovníci: J. Bryja, J. Rozehnal, V. Slezáková.

• interní studenti DSP: J. Horsáková, P. Mückstein, A. Tóthová.

• studenti kombinované formy DSP: Š. Kubík, H. Kubátová-Hiršová (obhájila disertaci a ukončila studium).

• diplomanti: P. Bína, K. Marsová.

• externí spolupracovníci: R. Vlk (PedF MU).

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

• akademičtí pracovníci: V. Ptáček (vedení celého kolektivu této katedry zapojeného do VZ, viz i paraziti obratlovců, část KSFŽOZ).

• diplomanti: Ambrozová J., Slavíková J.

• externí spolupracovníci: R. Žaludová (MU, PřF), J. Drobná - VÚRV Piešťany, SR.

Hydrobiologie

• akademičtí pracovníci: J. Helešic, O. Komárek, E. Sedlák, S. Zahrádková.

• emeritní pracovníci: F. Kubíček.

• neakademičtí pracovníci: J. Schenková (obhájila disertaci a ukončila studium), V. Opravilová.

• interní studenti DSP: M. Horsák, P. Komzák, M. Omesová, J. Kroča, M. Straka, L. Tajmrová, D. Peštová.

• studenti kombinované formy DSP: J. Kopecký, A. Mergl, J. Špaček, D. Vařecha, M. Kubláková.

• diplomanti: J. Flíčková, H. Kvardová, E. Nyklová, K. Petřivalská, P. Řezníčková, J. Bojková.

• externí spolupracovníci: T. Soldán - BF JU České Budějovice, J. Špaček – PřF UK Praha, V. Uvíra - PřF UP Olomouc, K. Brabec – PřF MU.

Drobní savci

• akademičtí pracovníci: Z. Řehák.

• neakademičtí pracovníci: J. Zukal.

• emeritní pracovníci: J. Gaisler.

• interní studenti DSP: T. Bartonička, H. Berková, K. Janečková, E. Jánová, M. Pokorný, M. Šugerková.

• studenti kombinované formy DSP: M. Gajdošík (obhájil disertaci a ukončil studium).

• diplomanti: A. Bielik, M. Krupová, K. Růžičková, M. Konečná, V. Bencová, H. Puharičová, J. Brejtrová, D. Staněk, L. Gryc, J. Fránek, J. Bednářová, A. Konečný.

• externí spolupracovníci: J. Bryja (ÚBO AV ČR, Brno).

Paraziti obratlovců

Oddělení parazitologie Katedry zoologie a ekologie

• akademičtí pracovníci: M. Gelnar, B. Koubková, I. Matějusová a A. Šimková (v zahraničí).

• interní studenti DSP: R. Blažek, J. Jarkovský, M. Ondračková, E. Ottová, E. Řehulková, M. Steinerová, R Sonnek, I. Přikrylová, M. Pečínková, M. Dávidová.

• studenti kombinované formy DSP: I. Schabussová-Hricová (obhájila disertaci a ukončila studium).

• diplomanti: M. Dozbabová, L. Lichtenbergová, M. Dušková, K. Balabánová, N. Musilová.

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

• akademičtí pracovníci: A. Žákovská.

• emeritní pracovníci: J. Knoz.

• neakademičtí pracovníci: H. Kulová, E. Janouškovcová.

• diplomanti: T. Cibulka, S. Potyšová.

• interní studenti DSP K. Pejchalová, S. Šikutová, K. Vostal, P. Nejedlá, J. Netušil, H. Rusňáková.

• externí pracovník: J. Halouzka (ÚBO AV ČR, Brno).

-prostorové a materiálně technické

Díky zdrojům z VZ jsou jednotlivá pracoviště vybavována stále dokonalejším technickým zázemím. Největší část prostředků, investičních i neinvestičních z VZ (ale i z prostředků kateder a grantů) je tak každoročně investováno na doplňování scházejícího, nebo na obměnu zastaralého HW zařízení a optiky. V r. 2003 byly navíc vybudovány i 2 nové laboratoře navazující na stávající 2 molekulárně-biologické laboratoře KB a laboratoř pro GIS. Díky této investiční akci bude umožněno v roce prodloužení VZ (2004) významně zmodernizovat metodické postupy u většiny pracovních skupin.

Biosystematika rostlin

Laboratoř molekulární systematiky rostlin: Prostorové i materiálně technické zázemí této laboratoře poskytla zčásti katedra botaniky. Největší položkou bylo průběžné zabezpečení chemikálií a spotřebního nebo servisního materiálu pro PCR a hrazení služeb spojených se sekvenováním. Část chemikálií, vertikální elektroforéza a sekvenování bylo hrazeno z prostředků grantu od National Science Foundation, který obdržela S. D. Stoneberg Holt.

Laboratoř průtokové cytometrie: V laboratoři bylo během roku provedeno téměř 5000 měření relativního obsahu jaderné DNA na průtokovém cytometru PA-I. Měření absolutního obsahu DNA bylo realizováno ve spolupráci s Ústavem experimentální botaniky v Olomouci.

Kultivační plochy: Prostory pro kultivaci Eleocharis poskytla zčásti botanická zahrada. Záhony pro vzorky Festuca a Hieracium byly poskytnuty katedrou anatomie a fyziologie rostlin. Další plochy pro kultivace shromážděných kolekcí byly poskytnuty na základě spolupráce se Šlechtitelským ústavem v Hladkých Životicích a s Výzkumným ústavem pícninářským v Troubsku.

Geobotanika

Práce se uskutečňují v prostorách katedry botaniky PřF MU. Rozsah pracovních prostor je vzhledem k potřebám stále více nedostatečný, není však dosud omezující pro plnění úkolů VZ. Pracoviště je díky VZ a navazujícím grantům dobře vybaveno základní výpočetní technikou, dovybavení moderními geoinformačními nástroji pro analýzu dat o biodiverzitě sbíraných v geografickém prostoru vyžaduje ještě laboratoř GIS. Průběžně zastarává SW, který bude nutno v budoucnu výrazněji obnovit.

Biosystematika a ekologie bezobratlých živočichů

Pracovníci Katedry zoologie a ekologie

Prostorům KZE, využívaným ke studiu bezobratlých, schází hlavně vlastní laboratoř a pracovny pro DSP studenty, kteří jsou zatím v provizorních prostorách. Pracoviště je díky VZ vybavováno v posledních letech kvalitní optikou fy Olympus i počítačovou technikou. Vzhledem k jejímu rychlému vývoji je však potřeba ji soustavně modernizovat. Skupina bude využívat obě, v r. 2003 nově vybudované laboratoře, a to jak GIS, tak i rozšířenou molekulárně biologickou laboratoř. Zatím byly potřebné laboratorní práce zajišťovány ve spoluporáci s ÚBO AV ČR Brno.

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

Laboratoř pro chovy čmeláků byla vybavena laboratorními váhami firmy Helago, fotonástavcem na mikroskop a elektronickým fotoaparátem Olympus.

Hydrobiologie

Materiálně technické vybavení jsme řešili v roce 2003 zakoupením děličky vzorků firmy Resh na automatické vytváření replikovatelných podvzorků z objemných kvantitativních vzorků makorozoobentosu (objemy více jak 0,25 l).

Drobní savci

Vzhledem k vysokému počtu studentů jsou prostorové podmínky neuspokojivé. Situace je řešena ve spolupráci s ÚBO AV ČR, kde je dislokována část studentů. Pracoviště je nyní relativně dobře vybaveno terénními i laboratorními přístroji. Speciální vybavení tvoří např. digitální handycamkordér SONY, pasívní infračervené monitory pohybu TRAIL MASTER, systém pro dlouhodobé on-line nahrávání obrazu ve tmě, detektory ultrazvuku, telemetrická souprava širokopásmový přijímač, 2 YAGI antény, navigátor GPS 12XL, DAT-magnetofon SONY, profesionální terénní magnetofon SONY, 2 nahrávací stereo-walkmany (AIWA, CASIO), datalogger pro dlouhodobé měření teploty a vlhkosti vzduchu ONSET, digitální teploměr a vlhkoměr, teploměr LUTRON TM 2000 se zabudovaným infračerveným senzorem a s externí termosondou GTF 300 pro měření povrchové teploty vzdálených objektů, resp. pro přesná měření teploty vzduchu, luxmetr LUTRON LX 105, datalogger LUTRON DL 9601 pro načítání dat z přístrojů fy LUTRON, 2 ruční radiostanice, software na analýzu ultrazvuku BatSound, software zpracování dat přímo z měřicích přístrojů SW U801a obslužný software k načítání dat z dataloggeru SW D003 atd.

Paraziti obratlovců

Oddělení parazitologie Katedry zoologie a ekologie

Pracoviště je referenční laboratoří fy Olympus pro ČR a je vybaveno několika špičkovými systémy (BX 50 + Nomarski DIC + fotosystém PM10 + záznamový video systém a kreslicí zařízení; fluorescenční BX 60 + Nomarski DIC + fotosystém PM30; inverzní mikroskop IMT 2 + fázový kontrast + Nomarski a preparační stereomikroskop SZH 10 + kreslicí zařízení. Ke dvěma mikroskopům je připojen systém pro digitální analýzu obrazu Olympus Micro Image. Z prostředků VZ byl zakoupen fázový mikroskop BX50 s kreslicím zařízením a fázový mikroskop BX51 s analýzou obrazu Olympus Micro Image.

Pracovníci Katedry fyziologie živočichů a obecné zoologie

Byla zahájena výzkumná činnost v přidružené laboratoři firmy Genex na základě smlouvy mezi PřF MU a firmou Genex.a.s. „O zřízení a provozování společné laboratoře Molekulárně biologických metod“, kam byly deponovány některé přístroje (hlubokomrazící box). Byl zakoupen přístroj pro zpracování a prezentaci dat SONY CX 6

Dosažené výsledky a jejich prezentace

Publikační aktivity pracoviště zahrnují práce s vročením 2003, zvlášť jsou pak vyčleněny publikace „v tisku“. Je samozřejmé, že zde uvedené počty publikací jsou pouze orientačním kritériem, protože zahrnují dohromady všechny druhy časopiseckých příspěvků, kapitol v knihách, tak ostatních druhů publikací. Do těchto publikačních a konferenčních aktivit byla zapojena také celá řada studentů DSP a diplomantů. Celkem bylo zveřejněno 51 prací s vročením 2003 a 104 je připraveno k tisku (i z minulého období). Jednotlivé pracovní skupiny se na těchto aktivitách podílely takto: Biosystematika rostlin 9 publikováno v 2003/11 v tisku, Geobotanika 12/21, Biosystematika a ekologie bezobratlých -KZE: 4/24; -KSFŽOZ: 3/1, Hydrobiologie 7/3, Drobní savci 7/13, Paraziti obratlovců -KZE: 9/23; -KSFŽOZ: -/8. Na navštívených konferencích bylo uvedeno celkem 97 konferenčních příspěvků. Dále bylo provedeno 8 webových instalací. Všechny dosud zveřejněné publikace, včetně z r. 2003, jsou jako separáty nebo v kopii, k nahlédnutí u vedoucího řešitele projektu.

Přehled publikací z roku 2003

Za kolektiv řešitelů Pracovní skupiny BIODIVERZITA
(z kateder KB, KZE a KFŽOZ PřF MU)
Prof. RNDr. Jaromír Vaňhara, CSc.
vedoucí řešitel VZ
V Brně dne 13.1.2003

Kontaktní adresa: vanhara@sci.muni.cz

Home - BIODIVERSITY Research Group