Všechno krásné a šťastné má bohužel svůj konec. A tak jednoho dne vypršela ta krásná doba, kdy jsem měla doma všechna svá mrňata, Vilíka, Vendulku i Václavku. Jak ti spolu dováděli! Neustále se o něco přetahovali, rvali a vrčeli na sebe. Ale byla s nimi obrovská legrace a rodičové se všem návštěvám chlubili, že na letošní vánoce nepotřebovali televizi, protože ti prcci byli lepší než celý barevný tývý.
První loučení nebylo až tak hrozné. To jsme přijeli za babičkou ku Praze, že prý na kus řeči a taky aby mým Véčkům jedna paní vytetovala jakási čísílka do slabin či co. No, a když jsme pak odjížděli, Vendulka s námi nebyla. Myslela jsem, že na ni naši zapomněli a že se pro ni vrátíme, ale ono ne. A pak mi rodičové vysvětlili, že Vendulka bude od nynějška bydlet spolu se Sisinkou u babičky. No, a protože tam to znám - já sama se tam mám vždycky jako "prasátko v žitě" - a jezdíme tam poměrně často, ani jsem moc nesmutnila. A babička navíc hned večer volala, že Vendulka prý k Sisince přilnula, jako by byla její vlastní máma.
Ale máte vidět ten virvál, když se u babičky sejdeme my čtyři krysařice! To i kocouři Venouš a Lukáš se radši klidí někam pryč.
Zato za týden bylo to loučení trochu horší. Jednou ráno mí rodiče vzali Vilíčka a kamsi odjeli. Celý den jsem zůstala doma sama s Václavkou a jen se strachovala, kamže to Vilík odjel. Že by měl bolení a musel k doktorovi? Ale ne, to bych věděla sama nejlíp. Až večer rodičové přijeli - ale sami! Vilík je prý ode dneška v moc dobrých rukou, v Bratislavě, to je prý až v cizině. Prý tam má hezký pelíšek a je o něj dobře postaráno. A prý občas zajedeme i na návštěvu.
Podívala jsem se upřeným a trochu smutným pohledem na rodiče. Ihned mě začali ujišťovat, že Václavka, Vacík, se mnou zůstane, že to je moje kamarádka pro další život, aby mi nebylo až tolik smutno, když na mě rodičové nemají zrovna čas. Od té doby trávíme všechen čas spolu s Vacíkem, je z nás nerozlučná dvojka. Řeknu vám, je to pěkná fuška, vychovávat to krysaříčí mrně. Ale Vacík roste jako z vody a zrovna tak se rychle učí dobrým krysaříčím způsobům. Bude z ní dokonalá slečinka.
A pak jsou tady ty novinky, co již trochu zastaraly, nicméně pořád je na co v nich koukat a co číst. Vlastně jich tu je zatím jen pár, ale nebojte, postupně jich bude přibývat.
Zima 2001: První týdny života V+V+V
Podzim 2001: Ineska má štěňátka!
Léto 2001: Sestřenice Sisinka z Hrádku Kunratic aneb Šíša
Jaro 2001: Dva černí kocouři, Lukáš a Venouš
Zima 2000: Vánoce a Silvestr 2000
Podzim 2000: Byla jsem za kámoši v ZOO
Léto 2000: Stala jsem se zkušenou cykloturistkou
