Úvod do caputologie

Akademické nakladatelství CERM vydává novou knihu prof. Jaroslava Maliny s názvem

Úvod do caputologie: Hlava I – mírné ∞.

Cyklus charakterizující v básnické a výtvarné nadsázce intelektuální, a/sociální a profesní rysy člověka

Z recenze antropologa Václava Soukupa (Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha)

Ve vědecké a umělecké monografii Jaroslava Maliny Úvod do caputologie je ústředním hrdinou stejně jako v jeho předcházejících knihách člověk v kontextu kultury. Malina po celý svůj život neustále testuje možnosti interdisciplinární a holisticky koncipované antropologie. Podobně jako průkopníci americké obecné antropologie, Franz Boas nebo Marvin Harris, tvrdošíjně a programově překračuje hranice speciálních věd o člověku, společnosti a kultuře. Činí tak neortodoxně a v intencích postmoderní vědy také zběsile, dravě a hravě. Charakteristickým rysem Malinových prací je totiž teoretická a metodologická kreativita s puncem lehké zlotřilosti.

Malina do světa české vědy vstoupil před mnoha lety jako nonkonformní mladý muž, jehož cílem bylo analyzovat, interpretovat a systematicky prezentovat metody a paradigmata světové archeologie a antropologie. V období vědeckého růstu si úspěšně pohrával s dichotomií spojující imaginaci krásné literatury a tvrdá data vědecké fikce. Ve zralém věku ale dospěl k antropologické syntéze a víře, že člověka je nezbytné studovat z co nejširšího spektra vědeckých i uměleckých perspektiv. Po celý život jej totiž provázela touha spojit nespojitelné – umění, vědu a filozofii. Tímto postojem by nesporně potěšil německého filozofa Georga Hegela, který byl také přesvědčen, že klíčem k adekvátnímu pochopení člověka je reflexe světa jak prostřednictvím umění, tak vědy a filozofie. Tento exkurz je nezbytný k tomu, abychom správně analyzovali a interpretovali Malinovy „Hlavy“ v širším antropologickém kontextu. Monografie Úvod do caputologie je totiž součástí jeho dlouhodobého projektu, jehož cílem je integrace různých úhlů pohledu na člověka. Malina patří k reprezentantům osvícenské encyklopedické tradice, která umožňovala lidem orientovat se ve světě, který je obklopuje. Umění psát dobré encyklopedie je „řemeslo urozených“ a současně umění vysvětlit „neurozeným“, proč má smysl zamýšlet se nad pojmy, které nám umožňují konceptualizovat svět. Malina v průběhu svého života ale také pochopil, že prostřednictvím pojmů a kategorií vytváříme ze světa kulturní konstrukci. V intencích symbolické antropologie proto v sérii svých posledních knih pohlíží na svět jako na sémiotický text, který se pokouší prostřednictvím sítě encyklopedických pojmů a kategorií konceptualizovat, popsat a vysvětlit. Kniha, kterou napsal, je výjimečná tím, že „Hlavy“ spojuje s vědeckou prezentací, sémantickým kontextem a výtvarnou krásou. Teprve při čtení jeho textů si uvědomíme, že „není hlava jako hlava“. Malina dodržuje koncepci svých předchozích hravých slovníků a encyklopedií.

Přebal knihy: Jaroslav Malina, Úvod do caputologie: Hlava I – mírné ∞. Cyklus charakterizující v básnické a výtvarné nadsázce intelektuální, a/sociální a profesní rysy člověka. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2019, 480 stran.

Téma „Hlav“ a jejich výtvarné prezentace ale jeho touze pochopit svět prostřednictvím jasně definovaných pojmů a kategorií vtisklo novou dimenzi. Malinův přínos je evidentní. On je tím, kdo verši vytváří divadelní situaci a poté prostřednictvím encyklopedicky jasně definovaných pojmů vláká čtenáře na jeviště. „Hlavy“ asociují neuvěřitelně velké množství nadčasových situací a díky Malinově síti pojmů čtenář může v bludišti buď slastně zabloudit na stezkách imaginace, nebo se neztratit a racionálně najít svůj cíl. Malinova kniha Úvod do caputologie je příběh o neustálém otevírání tří základních dimenzí lidské existence. První dimenze je spjatá s vírou v reálnou existenci světa, který nás překračuje. Druhá dimenze se vztahuje k lidské touze konceptualizovat a definovat svět, který nás obklopuje. Třetí dimenze reflektuje myšlenku, že svět je kulturní konstrukce – sémiotický text, který lidé vytvářejí v průběhu své sociální interakce. Při čtení Malinovy knihy si člověk uvědomí, jak významnou roli při deskripci a interpretaci světa hrají pojmy a kategorie. Malina, podobně jako americký antropolog Clifford Geertz, pohlíží na člověka jako na zvíře, které je spoutané sítí významů, jež si samo vytvořilo. Absurdita lidské existence vyplývá z faktu, že člověk je jak produkt, tak tvůrce kultury. V průběhu lidské evoluce lidé postupně transformovali přírodu do podoby materiální kultury, která zpětně ovlivňovala vzorce jejich myšlení a jednání. Materiální báze kultury vystupující v podobě artefaktů ale tvoří pouze jednu dimenzi superorganické reality, jež člověka obklopuje. Neméně důležitá je symbolická báze kultury, vystupující v podobě znaků, jejichž ohnisko tvoří pojmy a kategorie. Malina si je velmi dobře vědom toho, jak významnou roli pojmy a kategorie v lidském životě hrají. Proto dlouhodobě, systematicky a cílevědomě píše interdisciplinárně koncipované antropologické slovníky a encyklopedie, které prostřednictvím jasně definovaných pojmů a kategorií umožňují lidem hlouběji pochopit přírodní a sociokulturní realitu. Poselství Malinových prací je přímočaré: „Neredukujme svět na materiální objekty, těm vtělují skutečný život symboly a znaky, jimiž je označujeme.“

Stejně přímočará je koncepce Malinových „Hlav“, která je oslavou významové bohatosti a kontextuální rozmanitosti českého jazyka. Na první pohled se jedná o další z četných Malinových slovníků. Tato kategorizace je ale zavádějící, neboť způsob, jímž autor prezentuje rozsáhlou typologii „Hlav“, je postmoderně polysémantický. Podobně jako v antickém dramatu je každá „Hlava“ představena prostřednictvím „expozice“ – v tomto případě Malinových nonkonformních veršů, které uvádějí na scénu „Hlavu“ hlavního hrdiny. V následných encyklopedických odkazech upozorňujících na historické a sociokulturní souvislosti, v nichž se „Hlava“ ocitla, si může čtenář užít kontextuálních situací jako jsou „kolize“, „krize“ a „peripetie“. Závěrečnou „katarzi“ poskytne výtvarná vizualizace typu „Hlavy“, jíž lze chápat jako antropologické a filozofické poselství na téma fyzické rozmanitosti a mentální rozporuplnosti lidské existence.

Za zásadní pozitivum je možné označit mezioborovou syntézu různých přístupů ke studiu člověka a autorovu schopnost oscilovat svými úvahami na hranici umění, vědy a filozofie.


Ústav antropologie
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
Kotlářská 2
611 37 Brno

tel.: 54949 1432
email: anthrop@sci.muni.cz


Pracoviště ústavu:

Kotlářská 2
611 37 Brno