Bignoniaceae – trubačovité

Catalpa bignonioides – katalpa trubačovitá

Strom vysoký 15–20m s poměrně nízkým kmenem a rozkladitou korunou, borka je světle hnědá, tenká, šupinovitá. Letorosty jsou zelené až purpurové, pýřité a při rozemnutí nepříjemně páchnou.

Listy jsou dlouze řapíkaté, délka řapíku je 6–15 cm, listová čepel je vejčitá, 10–20 cm dlouhá a až 15 cm široká, na bázi srdčitá, na vrcholu zašpičatělá. Čepel je v mládí řídce chlupatá, později olysalá, na rubu chlupatá, listy při rozemnutí zapáchají.

Kalich je 6–10 mm dlouhý, zelený až nafialovělý, korunní trubka je bílá, 3–5 cm dlouhá, široká až 5 cm v průměru, v ústí trubky jsou žluté proužky a purpurově hnědé skvrny. Květenstvím je vzpřímená, široce kuželovitá lata, která je 15–25 cm dlouhá.

Plodem jsou úzce válcovité tobolky, 15–45 cm dlouhé, zelené, za zralosti tmavě hnědé. Semena jsou křídlatá, chlupatá, 2–3,5 mm velká. Katalpa kvete v červnu a červenci.

Původním výskytem druhu jsou jihovýchodní oblasti USA: Georgia, Mississippi, Alabama a Florida. Do Evropy byla katalpa přivezena v roce 1726, do Čech pak v roce 1880. Je to dekorativní dřevina vysazovaná často v městských i zámeckých parcích jako solitérní strom, v posledních letech bývá sázena i do uličních stromořadí. Rozmnožuje se semeny, která musejí být sbírána ze starých stromů. Nejznámější kultivary jsou Catalpa bignonioides 'Aurea', který má listy v mládí zlatožluté, později zelenající, nebo Catalpa bignonioides 'Nana', strom nízkého vzrůstu s poměrně hustými větvemi a s listy menšími než u původního druhu.

V areálu botanické zahrady se nacházejí dva vzrostlé stromy, jeden v pásu dřevin lemující ulici Veveří, druhý ve skupině dřevin amerického kontinentu na jižním okraji zahrady. Přesné stáří stromů není známo, ale pravděpodobně byly vysazeny koncem čtyřicátých nebo v padesátých letech 20. století. V jižní části zahrady se nachází další druh tohoto rodu, katalpa vejčitá (Catalpa ovata). Druh Catalpa bignonioides je zmiňován již v Jiráskově Průvodci po botanické zahradě Masarykovy univerzity z roku 1948. Podle textu a přiloženého plánku zahrady je pravděpodobné, že se nejedná o strom, který v zahradě roste dnes. V roce 1948 se strom nacházel v části vyhrazené pro rostliny Severní Ameriky, která byla tehdy situována jinde než dnes. Na místě, kde katalpa roste dnes, měly v té době prostor rostliny jihočeských rašelinišť. Poslední vzrostlý jedinec katalpy trubačovité v areálu fakulty roste u plotu podél ulice Kounicovy, jeho stáří však není známo.

Listy a plody

List

Detail kmene