Moraceae – morušovníkovité

Ficus carica – fíkovník smokvoň

Fíkovník smokvoň je opadavý keř nebo nízký strom. Jeho borka je šedá, letorosty nejprve zelené, později hnědnoucí, hustě chlupaté. Listy jsou jednoduché, avšak velmi proměnlivého tvaru. Mohou být okrouhlé, až široce vejčité, většinou 3–5dílné, na bázi srdčité, 10–30 cm dlouhé a 10–25 cm široké. Jsou kožovité, na rubu chlupaté, s výraznou žilnatinou. Palisty jsou vejčitě kopinaté.

Fíkovník kvete ve své domovině v květnu až červnu a vytváří velmi specifický typ plodenství, tzv. sykonium, které vzniká zdužnatěním lůžka květenství. Fíkovník smokvoň má sykonium hruškovitého tvaru, purpurově červené až žluté, 4–6 cm dlouhé, ve zralosti sladké, jedlé, zvané fík. Po jeho odlomení prýští bílé mléko. Plodenství se vyvíjí buď bez opylení, partenokarpicky (tyto fíkovníky jsou prodávané pro pěstování v našich podmínkách) nebo opylení zajišťuje drobný blanokřídlý hmyz, stehnatka Blastophagus psenes (tyto fíkovníky mohou být pěstované v subtropech).

Smokvoň je subtropický druh, který se dá omezeně pěstovat i v nejteplejších oblastech České republiky. V 18. století byl pěstován v tzv. fíkovnách. Unikátní dřevěnou fíkovnu s posuvnou střechou mají na zámku v Lysicích. Nově zrekonstruovanou kamennou fíkovnu je možné vidět v Královské zahradě Pražského hradu. Fíkovník je jedna z nejstarších kulturních dřevin, která se pěstuje už asi 4000 let. Fíky jsou významným subtropickým ovocem pěstovaným ve Středomoří. Vzhledem k dlouhé době kultivace fíkovníků je velmi těžké najít hranice přirozeného rozšíření fíkovníku, jeho domovinou je pravděpodobně Přední Asie.

V botanické zahradě najdeme jeden plodící exemplář fíkovníku v chráněné poloze vedle komplexu skleníků u vedlejšího vchodu do botanické zahrady z areálu fakulty, naproti pergole s vistárií. Tento strom zde byl vysazen v roce 1998. Na zimu je pečlivě zakrýván, ale plody na něm dozrávají jen zřídka, i když je jimi většinou celý obsypán.

List

Letní habitus

Plody a listy