Pinaceae – borovicovité

Picea omorika – smrk omorika

Smrk omorika je strom s velmi štíhlou, kuželovitou korunou, který dosahuje výšky 18–30 m. Borka je hnědá, tenká, odlupuje se v šupinách, letorosty jsou šedohnědé, hustě chlupaté. Větve tohoto stromu jsou skloněné dolů, krátké a koncové větvičky mají mírně vystoupavý charakter, pupeny jsou červenohnědé, bez pryskyřice.

Jehlice jsou 5–20 mm dlouhé, 1–2 mm široké, zploštělé, na líci tmavě zelené, lesklé a bez průduchů. Na rubu jsou zřetelné dva bílé proužky. Jehlice jsou na obou stranách kýlnaté. Hustě obrůstají větvičku na horní straně, na spodní straně jsou uspořádány do dvou řad.

Šišky tohoto smrku jsou podlouhlé, vejcovité, asi 3–6 cm dlouhé, uspořádané na větvičkách po 2 až 5, mladé šišky jsou purpurově zbarvené, později mají hnědou, skořicovou barvu se širokými, okrouhlými, na konci krátce zubatými semennými šupinami. Tyto šupiny mají na vnější straně nezřetelné podélné proužky. Semena jsou černohnědá, 2–3 mm dlouhá, křídlatá.

Domovinou smrku omoriky je Balkánský poloostrov, původní je na středním a horním toku řeky Driny v Bosně a Hercegovině, kde roste na severních vápencových svazích. Jedná se o druh, který byl objeven teprve koncem 70. let 19. století. Tento druh smrku patří k dřevinám, které jsou vůbec nejodolnější vůči imisím a znečištění, včetně kyselého deště. Je také mrazuvzdorný. Z těchto důvodů je v současnosti hojně vysazován zejména v městských parcích a na sídlištích, kam se hodí také díky velmi štíhlé koruně, která nestíní okolní zástavbu. První exemplář byl na našem území vysazen v roce 1906 v Praze-Krči.

Dřevo tohoto smrku se ve středověku těžilo jako vhodný materiál pro stavbu lodí, užívalo se zejména na trámoví a lodní stěžně.

Fosilní pratyp omoriky, Picea omoricoides, rostl na našem území ještě ve druhém interglaciálu, tedy v období zvaném Mindel/Riss (před 500 000–340 000 let), smrk omorika je proto někdy považován za třetihorní relikt.

V naší botanické zahradě se nachází celkem tři jedinci smrku omorika. Jeden z těchto exemplářů roste za jezírkem U žáby směrem k ulici Kotlářská, další strom najdete mezi skleníkem a formací bučin, poslední jedinec roste vzadu v zahradě v oblasti rostlin Balkánu.

Detail větévky se samčí šišticí

Spodní strana jehlic

Větévka s pupeny

Habitus

Habitus