Subtropický skleník – palmový

Skleník nazýváme palmový, neboť jsou zde vysazeny méně náročné druhy palem – žumara nízká (Chamaerops humilis), Washingtonia filifera, Trachycarpus fortunei a Phoenix roebellenii. Zastoupeny jsou i druhy jiných čeledí krytosemenných, např. myrtovitých (Myrtus communis), přesličníkovitých, banánovitých (Strelitzia reginae a S. nicolai), morušovníkovitých, cejbovitých a jednoděložné (Clivia miniata, Amarylis sp., Ruscus, Ophiopogon, Setaria palmifolia). Ze subtropických druhů jižní polokoule jsou zde nahosemenné rostliny Podocarpus neriifolius – nejstarší rostlina v našich sklenících a P. salicifolius, Araucaria excelsa, Araucaria bidwilliia Araucaria cunninghamii a také Wollemia nobilis. Z hlediska hospodářsky významných druhů můžete vidět kávovník (Coffea arabica), olivovník (Olea europaea), japonskou mišpuli neboli lokvát (Eriobotrya japonica), kvajavu (Psidium catttleyanum), rohovník svatojánský chléb (Ceratonia siliqua), manihot (Manihot esculenta), kapok (Ceiba pentandra) se silným trnitým kmenem, granátové jablko (Punica granatum), rámie sněhobílá (Boehmeria nivea). Velmi zajímavou dřevinou, původem z australské oblasti, je blahovičník (Eucalyptus), rychle rostoucí dřevina, dnes pěstovaná v mnoha subtropických oblastech. Mezi stálezenými dřevinami je snad nejznámější vavřín vznešený tzv. bobkový list (Laurus nobilis) odedávna využívaný jako koření, do věnců i okrasný listem, tvarovaný i volně rostoucí. Točité schodiště, které nás dovede na ochoz skleníku, je lemováno otáčivými nebo popínavými rostlinami: mučenka jedlá (Passiflora edulis a P. quadrangularis), Asparagus falcatus, Bougainvillea glabra, Tetrastigma voinierianum, Jasminum sambac.

Wollemia nobilis

Tento jehličnan patří do čeledi blahočetovitých (Araucariaceae), která je rozšířena v tropech a subtropech Austrálie a Jižní Ameriky, a její zástupci žili na Zemi již v druhohorách, tzn. před 200 miliony let. Wolemie byla nalezena teprve v roce 1994 v kaňonu NP Wollemi v Austrálii, ačkoli její otisky jsou známy z fosilií. Teprve nyní jim však bylo možné přidělit vědecké jméno. Takové objevy jsou v dnešní době velkou raritou. Nálezy starobylých živých rostlin nebo živočichů vždy posunou poznání o historii života na Zemi o velký kus vpřed. Na jediné známé lokalitě wolemie je pouze 100 jedinců. Je to velmi izolovaná lokalita; vlhké údolí v jinak suché okolní krajině. Tady po miliony let přežíval druh, který zatím žádný člověk neobjevil. Ve chvíli, kdy ale člověk začne do života této vzácné rostliny zasahovat, hrozí jí zahubení například proto, že ji člověk nakazí houbovou chorobou, kterou na stanoviště zanese na svém oděvu. Genetická variabilita celé čeledi i rodu wolemie je velmi malá, to znamená, že všichni jedinci jsou si příbuzní, a proto by se nemusel najít žádný odolný jedinec, který by přežil nápor choroby nebo škůdce. Naše zahrada se připojila k záchrannému programu, který spočívá v rozšíření wolemie do botanických zahrad po celém světě, aby v případě zničení přirozené populace mohl být druh vrácen zpět. Masarykova univerzita v Brně je tak první českou vysokou školou, která se do projektu záchrany wolemie vznešené zapojila a botanická zahrada je tak první veřejnou sbírkou rostlin v Brně, která může svým návštěvníkům wolemii ukázat. Životní strategie druhu je taková, že po staletí rostou na jednom stanovišti vysoké dospělé stromy, v jejichž podrostu roste listnatý les. Jednotliví jedinci se tyčí nad lesem. V tuto dobu se nerozmnožují semeny, ale tvoří vícekmenné jedince, jakési klony. Jednou za například několik set let dojde na lokalitě k požáru, který je způsoben např. bleskem nebo sopečnou činností, která je v územích, kde druhy blahočetovitých rostou, geologicky častá. Při požáru shoří podrostový les, alespoň některé dospělé wolemie přežijí a vytvoří se planina, na které mohou teprve nyní vyklíčit semena wolemií. Jen na volném prostoru se dokážou prosadit mladé rostliny a vytvořit nové jedince, kteří rostou. V jejich podrostu následně vyroste mladý les.