Které dřeviny byste u nás neměli minout?
Číslo plochy u umístění dřeviny odpovídá číslování v aplikaci MAZEL.
1. Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata)
Vývojově starobylý jehličnan je třetihorním reliktem a ve volné přírodě roste ve vlhkých subtropických lesích jižní Číny, na Tchaj-wanu, v severním Vietnamu a Laosu. Má měkké, světlé, aromatické dřevo, které je odolné proti hmyzu i termitům a dobře se hodí na výrobu nábytku. Uvádí se, že v Evropě zpravidla nevytváří šišky, naše exempláře však velmi bohatě plodí. Široké jehlice jsou tuhé a velmi ostře pichlavé.
Umístění: 1 (u plotu), 21 (boční strana tropického skleníku)
2. Cedr atlaský (Cedrus atlantica)
Až 40 metrů vysoký strom s širokou, deštníkovitou korunou. Šišky jsou vzpřímené a rozpadají se na stromě podobně jako u jedle. Původní je v pohoří Atlas v Alžírsku a Maroku, kde tvoří jehličnaté lesy ve výškách 1250–2000 m n. m. Nádherný jedinec, který roste po pravé straně u vchodu do zahrady, byl vysazen asi po 2. světové válce, cedry u vrátnice jsou mladší.
Umístění: 4 (Evropská vysokohoří)
3. Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera)
Domovinou této dřeviny jsou úživné temperátní lesy na východě Severní Ameriky, v oblasti mezi Atlantikem, Velkými jezery a Floridou. Zde tento archaický příbuzný magnolií dorůstá do výšky až 60 metrů. Listy mají lyrovitý tvar, vzpřímené, žlutozelené květy s oranžovými pruhy připomínají tulipány. Náš liliovník stál na svém místě na vrcholu skalky už před druhou světovou válkou a patří tak vůbec k nejstarším stromům, které je v botanické zahradě možno spatřit.
Umístění: 4 (skalka)
4. Toreja japonská (Torreya nucifera)
Vzácný endemit japonských ostrovů z čeledi tisovitých se může dožít i více než 600 let. Aromatický olej z jehličí bývá pálen při buddhistických meditacích, ze zlatožlutého dřeva s pravidelnými letokruhy a dobrými rezonančními vlastnostmi se tradičně vyrábějí desky na hry Go a Shogi. Semena jsou jedlá, vzhledem i chutí připomínají ořechy. Naše toreja byla vysazena po druhé světové válce.
Umístění: 9 (za bazénky u Žáby)
5. Metasekvoj čínská (Metasequoia glyptostroboides)
Tato živoucí fosilie byla původně známa pouze ze zkamenělých otisků, živé stromy byly objeveny až v roce 1941 v Číně. Do Evropy byla první semena dovezena v roce 1949, z těchto semen pochází exemplář v Průhonicích u Prahy. Exemplář rostoucí u nás pochází z počátku 50. let 20. století, není tedy vyloučeno, že podobně jako ten průhonický pochází z prvních semen, která byla do Čech přivezena. Patří mezi opadavé jehličnany.
Umístění: 9 (za bazénky u Žáby)
6. Kaštanovník setý (Castanea sativa)
Těžiště rozšíření má tento strom s jedlými plody v jihovýchodní Evropě, ale roste od Portugalska a Alžíru až po Kavkaz a Malou Asii. Do střední Evropy se dostal díky Římanům. Stáří kaštanovníku rostoucího u plotu Veveří není přesně známo, ale předpokládá se, že pochází z padesátých let 20. století. Je napaden chorošem sírovcem žlutooranžovým, který na něm pravidelně tvoří plodnice. Už dvakrát musel být radikálně ořezán, ale vždy znovu krásně obrazil.
Umístění: 16 (v rohu u Konečného náměstí)
7. Ambroň východní (Liquidambar orientalis)
Tento nádherný strom je nejen dominantou střední části zahrady, ale též raritním, velmi zřídka u nás pěstovaným taxonem. Na rozdíl od běžně vysazované, americké ambroně západní pochází z Malé Asie a pokud je nám známo, dá se v České republice spatřit už jenom v botanické zahradě v Troji. Listí se na podzim barví do temně rudé barvy a na stromě vytrvává velmi dlouho, obvykle je právě ambroň náš největší “držák”. Zajímavá jsou také plodenství podobající se ježaté kouli na dlouhé stopce. Jméno odkazuje na vonnou ambru, strom je velmi ceněn mimo jiné pro svou aromatickou pryskyřici.
Umístění: 22 (Systém rostlin)
8. Nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus)
Statný strom rostoucí v centrální části USA, v nížinách kolem řek Mississippi, Missouri a Ohio. Ve srovnání s ostatními listnáči má velmi krátké vegetační období. Listy se začínají rozvíjet pozdě na jaře a časně z podzimu již opadávají; větve tak jsou bez listů (nahé) více než půl roku, odtud rodové jméno „nahovětvec“. Listy jsou dvakrát sudozpeřené, 50 až 100 cm dlouhé, jejich lístky na podzim nemění barvu a opadávají postupně. Plody jsou dřevnaté lusky s velkými kulovitými semeny, která se dříve po upražení používala jako náhražka kávy.
Umístění: 44 (v trvalkových záhonech u Veveří)
9. Žlutoroh jeřábolistý (Xanthoceras sorbifolium)
Nádherně kvetoucí keř nebo malý strom z čeledi mýdelníkovitých, původní v severní a severovýchodní Číně a Koreji. Květy jsou bílé, až 2 cm velké, s purpurově červenou nebo žlutou bází. Na podzim upoutají pozornost i veliké dužnaté tobolky se semeny, připomínajícími klokočí. V botanických zahradách se přes svou atraktivitu pěstuje zřídka, spíše jen jako sbírková rarita. Náš žlutoroh patří k největším a nejstarším v republice a rozhodně stojí za vidění.
Umístění: 36 (Mohelno), 40 (Japonsko a Čína)
10. Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum)
Jeden z nejkrásnějších stromů v naší zahradě pochází z horských lesů Dálného východu. Větrosnubné květy jsou drobné a nenápadné, zato listy se v průběhu roku hned několikrát atraktivně barevně pozměňují. V čase rašení jsou bronzově hnědé, pak krátce žlutozelené, v době hlavní vegetace získají na líci barvu lehce modrozelenou a na rubu výrazně sivou, s nástupem podzimu se brzy přebarvují zlatožlutě, s přechody do červena. Čerstvě spadané listy doprovází za teplých a vlhkých dnů charakteristická, velmi příjemná vůně. Dřevo je ceněno v nábytkářském průmyslu, hlavně pro interiérové obklady.
Umístění: 40 (Japonsko a Čína)
11. Javor vlasonohý (Acer capilipes)
Zástupce takzvaných hadích, nebo též pyžamových javorů, které získaly přízvisko podle nápadně pruhované borky. Domovem je v hornatinách japonských ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku. Listy na první pohled nepřipomínají klasický javorový tvar. Jako u jiných javorů se na podzim nápadně zbarvují, u tohoto druhu do zářivě oranžové až červené. Náš stromek v japonské expozici je zatím poměrně mladý, ale velmi pěkně přirůstá.
Umístění: 40 (Japonsko a Čína)
12. Žlutodřev americký (Zanthoxyllum americanum)
Velmi trnitý keř nebo vícekmenný stromek pochází z oblasti kolem severoamerických Velkých jezer a svými vlastnostmi, zejména přítomností vonných silic, nezapře příslušnost k čeledi routovitých, kam patří mimo jiné citrusy nebo sečuánský pepř. Vyznačuje se zelenými výhony a aromatickými listy, jejichž řapíky jsou též opatřeny ostny. Jedná se o dvoudomou rostlinu, což znamená, že samčí a samičí květy se nacházejí na oddělených rostlinách. Silně aromatické, ve zralosti černé plody žlutodřevu se používají jako náhrada pepře.
Umístění: 45 (záhony podél Veveří)
13. Jasan zimnář (Fraxinus ornus)
Jasan zimnář je rozšířen v jižní Evropě, od Korsiky a Sardinie po Balkánský poloostrov, izolovaně ve Španělsku, zasahuje i do Malé Asie. Původní výskyt zasahuje až na jižní Slovensko, kde roste v teplomilných doubravách. Od jiných jasanů se liší květy s nápadnou, bíle zbarvenou korunou a fialovými pupeny. Míza stromu je zdrojem cukru známého jako mana, manový cukr neboli mannitol, který se využívá v potravinářství, jako diabetické sladidlo a jako léčivo (odtud slovenské jméno stromu jaseň manový).
Umístění: 47 (u Veveří pod japonskou expozicí)
14. Maklura oranžová (Maclura pomifera)
Teplomilný strom s malým původním areálem na pomezí Texasu, Arkansasu a Oklahomy je vzdáleným příbuzným moruší. Druh je dvoudomý. Na samičích stromech vyrůstají na podzim nejedlá, kulovitá, žlutozelená plodenství připomínající pomeranč, která jsou 10 až 15 cm velká a váží i více než 1 kg. Při poranění z plodenství vytéká hořká bílá šťáva s dráždivými účinky. Mimo okrasné funkce jsou maklury ceněny pro své zlatožluté až tmavohnědé dřevo, které je pevné, těžké a hedvábně lesklé.
Umístění: 47 (spodní roh zahrady u Veveří)
15. Mandloň obecná (Prunus dulcis)
Pěstování mandloní v naší botanické zahradě je úzce spjato s rozmachem jejich pěstování na Jižní Moravě, zejména u Hustopeč. V padesátých letech se uvažovalo o intenzivní produkci domácích mandlí a botanická zahrada byla pověřena výzkumem jejich pěstování. Pod odborným vedením prof. Podpěry byly založeny rozsáhlé školky sazenic mandloní a postupně byly předávány k vysazení na vhodných pozemcích. Z tohoto období pochází i torzo poslední mandloně rostoucí v areálu botanické zahrady před prostředním skleníkem. Mladá mandloň vedle torza byla roku 2016 vysazena z pecky původní rostliny.
Umístění: 21 (před skleníky, v kompozici Prameny Země)
