snímek PPT
Německý genetik G. Weinberg a britský matematik G.H. Hardy formulují paradigma populační genetiky - zákon o frekvenci alel v panmiktické populaci = Hardy-Weinbergova rovnováha.
1937 jsou položeny základy syntetické teorie evoluce - v díle amerického populačního genetika Theodosia Dobzhanského (Genetics and the origin of species). Na něj pak navázal z botaniků zejména Američan G. Ledyard Stebbins (Variation and Evolution of Plants 1950). Podstatou teorie je, že nikoli jedinec, nýbrž populace je základní jednotkou evoluce.
Populačně genetické přístupy (1. pol. 20. stol.)