Stručná historie krajiny       Flóra a Vegetace       Fauna       Kultura       Mapa

Žehuňsko - homepage jedné polabské krajiny

Prolog (Jiří Reif)

Pocestný se šouravě vláčí útrpnou krajinou; míjí role, opuštěná stavení, betonová koryta řek. Dusivé bezvětří lepí jeho kadeře na čelo. Šedavé oči ani na okamžik neodstávají od zabahněné silnice. Co chvíli uskakuje do příkopu před kvílivým klaksonem limuzín.

Tu ponenáhlu ho rouška východního vánku pohladí po utrápených lících. Pozvedne zrak… a nádhera, splývající v nezměrné dáli s obzorem, ho umrtví, až kecne na zadek. Jeho nevěřící pohled přejíždí znovu a opět od pahorku Oškobrhu, s chomáčkem dubů na zdrclé kštici, přes políčka a křoviska na Starý Báň, po jeho spoře zarostlých suchých stráních, aby pak zbloudil v hvozdu Obory, vynořil se na nakloněných stepkách Bludů, a zase vplul do rákosových houštin, uliček a zálivů mocných příbřežních zárostů Žehuňského rybníka; nakonec, jak pohádkový Plaváček, dorazí k hrázi této perly Polabí a několika vlnkami rozčeří hladinu barvy oranžovoocelové oblohy.

Stál tam (kostnaté hýždě nemohl svou vahou týrat příliš dlouho, a tak se vztyčil) předlouhé minuty. V hlavě mu rychlostí vodopádů horské bystřiny proudily vzpomínky na mladá léta, kdy jako nezvedené děcko vybíral hnízda bukáčků a mamince k narozeninám trhával sasanky lesní; jak se v časech jurodivého jinošství miloval se sousedovic Mařkou ve vlahé louce za křiku rudonohých vodoušů, i jak požár jejich statku zahubil celou rodinu, drůbež i čeleď. Pak on, co dospělý sirotek, bloudíval desítky let krajem, nenacházeje klidu ni pokoje. Nakonec se tedy dobelhal sem, již těžce zasažen smrtící chorobou, a vydechl naposledy v životem kypící zemi pod rozkošatělým jilmem a jeho kosti teď zakrývají nachové palice vstavačů.

Rozběhněme se po stopách tulákových a dopřejme našemu zraku i sluchu úkazů, které už nikdy nezmerčí smysly zoufalcovy.

Stručná historie krajiny       Flóra a Vegetace       Fauna       Kultura       Mapy