BOTANICKÁ ŠESTKA
ZA HRANICEMI VŠEDNÍCH DNÍ ANEB ALPSKÁ VÝPRAVA
Za tropického vedra památného dne
14. 7. 1996 B6 po urputných bojích zaujala strategicky významnou polohu,
a to zcela prázdné kupé ve vlaku směřujícím na daleký západ do Českých
Buděj(ov)ic. Po pěti hodinách jsme se z posledních sil vyplazili z požírače
elektriky, peněz a našich nervů, provozovaného ČD, netušíce, že by nás
v životě mohlo potkat ještě něco horšího. Ale chyba lávky, byli jsme vedle
jak ta jedle. Vlekouce se společně s kufry, kdy nebylo zcela jasné, kdo
koho vlas-ně nese, jsme prožívali další krušné chvíle. Autobusové nádraží
bylo tak blízko, a přece tak daleko... Ale B6 neotřesitelně kráčela kupředu,
až dokráčela na místo určení. Po úspěšném útoku na autobus firmy CIAO B6
opět obsadila ekologicky plně vyhovující stanoviště a sem složila svoje
saky a paky (nebo saka a paka? Vyberte si!). Pak se sama složila ... k
spánku.
A bylo ráno. B6 se probudila s
drkotajícími zuby uprostřed velehorských masívů. Se zale-penýma očima,
ale žaludky plnými jadrného krmiva (moderně tzv. müsli) jsme vyrazili na
Edelweisspitze. Slnko vykuklo. „Zatím jsou všichni živi a zdrávi, nemrzne,
neprší, nefouká, kytky rostou", praví zápis z deníku sběrače-nosiče.
Na dalších řádcích už následují jen kytky a zase kytky. Inu, B6 se rozhodla
nenechat nikoho na pochybách, že přívlastkem „botanická" ve svém názvu
se pyšní zcela oprávněně. Ovšem nadšení posedlo zcela všechny bez výjimky
a tak se šplhalo po str-mých svazích, zakopávalo, padalo a zase vstávalo
a při tomto pohybu v terénu, ať již vertikálním či horizontálním, s hlavou
nahoru či dolů, s nohama na zemi, pod zemí či visícíma ve vzduchu, zkrátka
za každé situace, se zkoumala květena, určovala květena, pojmeno-vávala
květena, trhala květena a sušila květena. Viděli jsme rostliny roztodivných
tvarů i barev, mnohé z nich se tvářily, že jsou křehké a ubohé, a přitom
ani nešly urvat, jiné zase člověka-botanika zcela otevřeně nabádaly k zařazení
do rodu či dokonce čeledi, s kterou nemají a nikdy neměly vůbec nic společného.
Kytkami, které se sveřepě snažily tvářit jinak, než se každá slušná kytka
tvářit má (tj. tak, aby byla snadno poznatelná), jsme se ovšem vůbec nenechali
vyvést z míry, neboť jsme s sebou měli zkušené horské vůdce, kteří rafinované
převleky většiny zástupců místní flóry už dávno odhalili.
A tak plynul den za dnem, postupně
se z nás stávali opravdoví znalci alpské flóry a vegetace, ale i fauny
a jiných neobvyklých přírodních útvarů. Během pěti dní těžce nabyté znalosti
a dovednosti jsme nakonec zúročili při výstupu na Štrúdlhite (pardon, Stüdellhütte).
Nejdřív jsme se smažili nasucho, potom ve vlastní šťávě. Ale pak přišel
ledovec. Vlastní šťáva se změnila na vlastní ledový krunýř, a tak jsme
zalehli do nízké, ale vysokohorské bylinné vegetace. Abychom se zbavili
ledového sevření, chytali jsme sluneční paprsky o různé vlnové délce. Stejně
nám to bylo houby platné, a tak jsme zapadli do místní nálevny či násosny,
nasosli jsme tam thé a přichystali jsme se k sestupu. Přes hory a doly,
přes Carex firma a Carex rupestris, Ranunculus glacialis a Linaria alpina,
jsme se dobelhali do čarokrásného údolí Křišťálového potoka. A proměnili
jsme se v lovce křišťálů, ale brzo jsme zjistili, že tady před námi lovili
snad už lovci mamutů a že nemáme šanci. Proto jsme uposlechli hlasu našich
žaludků a odebrali se prigatoviť sibje jedu. Sběrač-nosič převzal roli
sběrače-kuchaře, zatímco se zbytky B6 povalovaly na planině. Po mocném
zvolání sběrače-nosiče „Pojďte sem, nebo vám to všecko sežeru!", zbytky
hbitě vyskočily a vytvořily kruh o poloměru r kolem ešusu s pokrmem. Potom
se ozývalo už jen chrochtání a mlaskání a funění a souhlasné výkřiky: „Mňam",
ale i projevy kompetice: „Nežer tolik", „Dej sem tu lžičku"...
A co vlastně vyvolalo takový příliv
emocí? Byl to, dnes už slavný, VANILKOVÝ PUDINK PO KŘIŠŤÁLOVÉM ZPŮSOBU.
Máte mlsné huby? Přikládáme recept:
1. Vylezeme do nadmořské výšky
cca 2200 m a vyhledáme místo s pronikavým větrem.
2. Rozděláme oheň na placáku (pro
neznalé - na placatém kusu horniny) ve dvou liháčích najednou.
3. V ešusu rozmícháme Tatru.
4. Do Tatry hodíme dva sáčky vanilkového
pudinku a tři lžíce cukru.
5. Půl hodiny to ve větrném počasí
vaříme.
6. Po uvaření přihodíme půl sklenice
marmelády „Marmeládová směs" a půl sáčku rozinek.
7. Jíme putovní lžící.
Epilog: A tak se po pěti dnech
B6 šťastně vrá-tila do rodného kraje.
(Publikováno ve Sborníku prací a studií
Botanické šestky MU Brno 1996-1998.)
Titulní
stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky