POCHOD "B6"
Vít Grulich
 
Hoffmannové ke cti jdou
přírodou i hospodou.
Jedna dvě tři čtyři pět,
šestý vůdce to je svět.
Jsi-li vedle, dej se k nám,
hosty ráda přivítám.
 
bez názvu
Milan Chytrý
 
Šestka vůdce volí,
po schodech jej honí.
Katedra se kymácí,
hlavy přitom krvácí.
Až usednu v jejich trůnu,
proženu tu šestku - stvůru.
 
bez názvu
Broněk Gruna
 
Kdo to kráčí s Hroudou v čele
po brněnském nádraží
hledat kytky zavlečené
co tu vlakům překáží?
Třes se kytko subtropická,
je to šestka botanická.
 
bez názvu
Jiří Juřička (Jiřička)
 
Paní Evo Hoffmannová
měla byste radost,
naše šestka botanová
dělá nám všem radost
 
Kde jsou oni - tam je sranda,
kde jsme my - tam taky.
 
Brno je zlatá loď,
za botanickou šestkou z Brna choď.
Sběrač-vůdce, nosič, zdravotník
- já bych si dal taky fík.
A k tomu ten zbytek
- poznaj už pár kytek.
A kdo nosí deku?
Moh’ by koupit veku!
 
Leč dej pozor bratře,
ať nepřijdeš k úrazu!
Kandidáty oni totiž
kutálejí ze schodů!
Vedoucím je těžké býti
- nemůže jím býti,
kdo neumí píti.
 
E ju ja -
Dostála už znaju ja.
 
bez názvu
Vlastík Havránek
 
Je tak zvláštní, atypická,
šestka naše botanická.
Nemusím laámat hůl,
bez šéfa je jí jen půl.
Je to radost býti s nima,
ať je léto nebo zima.
 
Od východu do soumraku,
za deště či sněžných mraků
vyráží do terénu
a zahání morénu.
Ani v zimě se šestka nechová zmateně
- botanizuje třeba na seně.
A kdo tvrdí, že to nejde,
na tom nám houby sejde.
Vydržíme bez jídla, pití,
no - snad i bez kytiček,
ale nevydržím bez našich botaniček!
 
Proto chci pozvednout deci
v zájmu naší společné věci.
Ať jsou vždy sličné a veselé
a hlavně se mnou v čele!
 
bez názvu
Petr Hrouda
 
Zní listopadem kroky žen.
Kdo mezi nimi chybí? Ten,
kdo zvečera nasával
a vlaku, v němž byl nával,
ráno jen zdáli zamával.
 
Listí. Duše se choulí. Je den.
Do krajiny vstoupil mráz. Ten,
kdo děvy své opouští,
by křovinou a houštím
táhly jak pralesem a pouští.
 
Nic z toho však nikdy nerozhází
šest duší, jež na jednotu sází.
I kanec, netvor na soutoku
se před silou šestky třás.
Volám vás, botaničky smělé,
řádného chlapa chtějte míti v čele,
jenž oddán bude svojí šestce cele.
Volám šestko, hvězda tvá nechť stoupá,
ideály tvé nechť nepohltí stoupa!
Slunce tvé nechť září - zlomte vaz.
 
ÓDA NA BOTANICKOU 6
Martin Kočí
 
Když trapné ticho rozezní se dolinou
a když plažmé kroky šustí pěšinou,
po které přicházejí pěšky
členové botanické šestky,
to vůkol nahnilého pařezu,
pod kterým dřímá starý jezevec,
vegetace rostlinná
se ve své mysli povznáší
a její vůně, jež se rozpíná,
se k šestce větrem donáší.
 
Členové natočí hlavy po větru
a hle - již jejich nosy sledují,
co tam v dáli u shnilého pařezu
za vegetaci zabují.
Tu vrhnou se v radostném
halasu k místu onomu,
jež je svou vůní opojí,
a na kolenou se plouží,
je jedno, že v marasu a ve chvojí.
Tak pozurčují všechny byliny
a odhalí taje přírody všecky.
Všichni je znáte - jsou to ti jediní
členové botanické šestky.
 
(Publikováno ve Sborníku prací a studií Botanické šestky MU Brno 1996-1998.)

Titulní stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky