TŘI MOŠNIČKY PRO EPIZOOCHORKU

(DIVADELNÍ KUS O BOTANIČKÁCH, KTERÉ ŽILY JAKO V POHÁDCE)

 

Úvodní situace: Epizoochorka sedí u stolu a vybírá z oděvů (ponožky) Bidens atd., zašívá, občas odskočí ke sporáku s vařením. Přitom si zpívá. Vedle sebe má otevřeného Dostála. Jakmile zachrastí klíč v zámku, Dostála spěšně ukryje do šuplíku a dál se věnuje práci. Na scéně se objeví macecha se sestrou.

 

Vypravěč (hovoří do příchodu těch dvou):

"Budu vám vyprávět příběh, který se skutečně udál. V jednom obyčejném panelákovém bytě, v malém městě, na jehož jméně vlastně ani nezáleží, žila jedna trochu zvláštní rodina. Byla to rodina botaniků, což již hovoří samo za sebe.

Otec rodiny - jmenoval se Lýkožrout Smrkový - ovdověl, když bylo jeho dcerce Epizoochorce 12 let. Oženil se podruhé - vzal si dvakrát již rozvedenou paní Bejlomorku Borovou, botaničku tělem i duší, která se k Lýkožroutovi nastěhovala i se svou dcerou z prvního manželství - Hřebenulí Ryšavou. Zpočátku se zdálo, že spolu všichni budou žít šťastně a spokojeně. Ale opak se stal pravdou. Otec dostal nabídku několikaleté práce na daleké Sibiři. Odjel – a doma se objevoval jen 2x do roka. A to byste nevěřili, co se začalo dít, sotva vytáhl paty z domu! Bejlomorka s Hřebenulí, které byly jedna jako druhá na manuální práci levé jak turecké šavle, se rozhodly, že se tak podřadnou činností, jako je vaření, praní, zašívání děr na terénním oděvu atd., už nebudou zabývat. Vždyť od čeho je tu Epizoochorka? Té jde všechno pěkně od ruky. A ony dvě se budou věnovat výhradně vědě!

A tak se stalo, že zatímco macecha se svojí dcerou chodily do terénu, jezdily po konferencích ČBS a dlouhé hodiny vysedávaly v herbáři, Epizoochorka musela zvládat všechny domácí práce sama. A těch bylo vždycky dost - o to se už Bejlomorka s Hřebenulí dokázaly postarat. A přitom Epizoochorka tak milovala botaniku...

Ale pozor, zdá se, že někdo jde!"

 

Dupání a klíč v zámku, otevřou se dveře a vpadne Hřebenule, za ní macecha Bejlomorka.

 

Hř.: "Čau, tak co bude k večeři, mám hrozný hlad."

Ep.: "Ach, vy už jste tady! Měly jste pěknou exkurzi?"

Mac.: "Neptej se a chystej na stůl, mám hlad, že bych chroustala Daphne cneorum."

 

Epizoochorka rychle chystá na stůl. Macecha s Hřebenulí se zují, boty hodí do kouta, ponožky do druhého a hřmotně se posadí ke stolu. Zhltají večeři, odsunou talíře a vybalí kytky. Epizoochorka jen z povzdálí přihlíží.

 

Mac.: "Hřebenule, skoč do pokoje pro Dostála a desky a papíry na zakládání kytek. Než to všechno určíme a pozakládáme, bude půlnoc."

Hř.: "No jo, tak jo. Ale s tím Rubusem, mámo, stejně asi nehnem."

Mac.: "Na Rubus se vykašlem, já ho vezmu v pondělí Holubovi."

Ep. (nesměle): "Třeba bych vám s tím mohla pomoct..."

Mac.: "No tos uhodla, to by nám ještě tak scházelo! Hleď si své práce, nevidíš to nádobí?"

Hř. (vrací se s knihami pod paží): "A mámo, ať mi zašije tu díru na bundě!"

Mac. (přísně k Ep.): "Slyšíš to!"

 

Epizoochorka se beze slova pustí do mytí nádobí. Zpívá si, macecha a Hřebenule určují.

 

Po chvíli:

Hř.: "Mámo, ať je zticha! Nemůžu se soustředit!"

Mac. (k Ep.): "Zmlkni, kdo to má pořád poslouchat! Máš nějak moc energie. (po chvíli mlčení) Á, ukaž mi svou dnešní práci!"

 

Epizoochorka přinese hromadu čistých a zašitých ponožek. Macecha s Hřebenulí si je prohlížejí. Vše je v pořádku.

 

Hř.: "Matko, jak to mohla stihnout? To přece není možné!"

Mac. (zavrčí): "Zdá se, že jsme jí toho uložily málo. Epizoochorko, zítra umyješ všechna okna - tedy - mimo jiné! A taky přebereš mák a konopí."

Pracují, mezitím vypravěč: "Tak, jak to tu vidíte, je to vlastně každý den. Hřebenule s Bejlomorkou chodí do terénu i v zimě, když ne, tráví čas v herbáři. Ať tak či onak, vždycky pořádně nastydnou. A kdo se o ně obětavě postará? No přece Epizoochorka!"

 

Hřebenule s macechou jsou zaujaty určováním. Epizoochorka vybírá z ponožek nejrůznější suché plody.

 

Epizoochorka se lekne a upustí ponožku plnou Xanthia přímo na hlavu Hřebenule

Mac.: "To je Achillea collina, úplně jasná."

Hř.: "No to teda není, to je pratensis."

Mac.: "Houby s octem, ty tomu tak rozumíš! Collina a šmytec!"

Hř.: "Pratensis!"

 

Epizoochorka i s ponožkou v ruce se připlíží zezadu a zvědavě přihlíží.

 

Mac. (zařve): "Collina!"

 

Epizoochorka se lekne a upustí ponožku plnou Xanthia přímo na hlavu Hřebenule.

 

Ta zděšeně vykřikne: "Mámo, co se to děje?"

Mac. (vzhlédne a zvolá): "Och ty ničemnice, cos to provedla mému dítěti?"

Ep.: "Ppromiňte, já nechtěla, chtěla jsem jenom ..."

Mac. (výhružně): "No co jsi chtěla, co?"

Ep.: "Podívat se na tu Achilleu..."

Hř.: "No to by tak hrálo! Myslíš si snad, že jsi chytřejší než moje matka a tvoje macecha?"

Mac.: "No?"

Ep. (zkroušeně): "Ne, to prosím ne..."

Mac.: "No proto! A hleď Hřebenuli obrat!"

 

Epizoochorka vybírá Xanthium z Hřebenule - ta úpí. Macecha ji nakonec odežene a dokončí (za neustálého úpění Hřebenule) práci sama. Sotva je hotova, rozletí se dveře a v nich se objeví otec Lýkožrout.

 

Otec: "Nazdar holky, tatínek se vám vrátil."

Ep.: "Ach tatínku, tolik jsem se na tebe těšila!" (radostně vyskočí a běží k otci)

Mac.: "No nazdar. Co tady děláš, měls přijet až za týden."

Otec: "Ále, medvěd nám sežral poslední zásoby a všechny noviny na sušení kytek odnesla vichřice. Poslali mě pro staré zásoby Rudého Práva."

Hř.: "To tam nemají Trud nebo Pravdu."

Otec: "Trud má blbý formát a Pravda špatně saje."

Mac.: "A co že se o to staráš zrovna ty, ty přece děláš houby."

Vypravěč: "Macecha tím chce říct, že otec je mykolog."

Otec: "No pravda, chtěl jsem se taky podívat domů. Zítra si skočím na Soutok podívat se na pořádné choroše."

Ep.: "Tatínku, vem mě s sebou, budu ti pomáhat."

Otec (zmateně): "No já nevím..."

Mac.: "Ale já vím! Nic, doma je práce dost! A vůbec - copak taková křehotinka, jako jsi ty, může do terénu? Vždyť by tě odfoukl první větší vítr! Tady na nás se podívej, jak má vypadat botanička! (ukáže na sebe a Hřebenuli) A ani nemáš co na sebe."

Otec: "No, slyšelas..."

 

Hřebenule s macechou se pobaveně uchechtávají

Epizoochorka smutně přikývne.

 

Hř.: "A cos nám vlastně přivezl, nevlastní tatíku? Doufám, že mi nedáš zas nějakou trapnou matrjošku, jako minule, už jsem na to trochu stará."

Otec: "Á, vidíte, málem bych zapomněl!" (otevře batoh a vytahuje dárky) "Pro tebe, ženo (podává jí velkou knihu). Pro tebe, Hřebenule (menší kniha). Pro tebe, Epizoochorko (samovar)."

Ep. (smutně): "Děkuji, tatínku."

 

Hřebenule s macechou se pobaveně uchechtávají.

 

O 2 HODINY POZDĚJI:

 

Hřebenule s macechou dokončují určování, otec za stolem spí, Epizoochorka maká.

 

Mac.: "Hotovo, jdeme spát."

Hř.: "Konečně."

Macecha třese s mužem: "Vstávej starý, umyj se a hybaj do postele!"

Otec: "Co, co se děje? Ano ... ano už jdu."

Mac.: "A ty, Epizoochorko, ne abys tu zbytečně svítila a elektriku pálila! Pohni se s tou prací." (Zhasne velké světlo a rozsvítí Epizoochorce malou lampičku)

 

Všichni tři mizí. Epizoochorka dokončí práci, natáhne se na gauč v kuchyni s baterkou a Dostálem - čte si pod peřinou.

Ozvou se kroky. Epizoochorka zhasne a dělá, že spí.

 

Otec (tiše): "Epizoochorko, neboj se, to jsem já."

Ep. (překvapeně): "To jsi ty tatínku?"

Otec: "Ano, něco ti dám." (rozevře dlaň a v ní leží tři mošničky)

Ep.: "Ach, tatínku, copak to je? Snad nějaká Carex ze Sibiře?"

Otec: "Ano, to je Carex sajanensis."

Ep. (nadšeně): "To je nádhera, mám takovou radost! Víš, ten samovar je hezký - ale Carex je nmohem hezčí."

Otec: "Dobře si je schovej, ať ti to zase nevezmou, jako posledně ty šišky Pinus cembra. Zítra ti půjčím preparační mikroskop, to teprve něco uvidíš! Ale nikomu ani muk!"

Ep.: "Ach, tatínku. Jsem tak šťastná!"

Otec: "Spi už! Dobrou noc."

Ep.: "Dobrou noc." (dá si mošničky pod polštář a ulehne k spánku)

 

RÁNO DRUHÉHO DNE:

 

Mac.: "Tak my jdeme. Večer ať je všechno hotovo!"

Ep.: "Ano, maceško."

 

Macecha a Hřebenule odcházejí.

 

Otec: "Tady je klíč od skříňky s mikroskopem. Ale buď opatrná!"

Ep.: "Ano tatínku, nikdo se nic nedozví."

 

Otec odchází. Epizoochorka si zpívá a přináší mikroskop. Pak sáhne pod polštář a nahmátne - terénní košili! Odkryje polštář a zírá - leží tam terénní vybavení.

 

Ep. (jásá): "To je nádhera. Budu chodit do terénu! (posmutní) Ale co macecha a Hřebenule?

(její zrak padne na list papíru, čte) Daragaja Epizaachórka! Ty navěrno chóčeš stať batánikom, charóšim batánikom. Ně bójsa mačechy i sistry. Adějsa i idi za rastěnjami... Carex sajanensis."

(zvolá) Charašó, jede se za tatínkem na Soutok!"

 

Odejde se převléknout - za chvíli v plné polní vyráží do terénu.

 

P Ř E S T Á V K A

 

Vypravěč: "A tak se Epizoochorka procházela po louce, po lese a nakonec se rozběhla k nejbližší bažině. Odtud se však na ni vyřítilo divoké prase."

Ep.: "Pomóóc! (utíká k nejbližšímu stromu a vyšplhá se na něj - prase čeká dole) Prasátko, prosím tě, nech mě, buď hodné."

(stále zoufale volá o pomoc, nakonec vyčerpána zmlkne)

 

Na scénu přichází pět členů botanické šestky.

Zpívají si: "Jedna dvě, jedna dvě, botanická šestka jde."

Vůdce náhle zastaví, setře si pot z čela a řekne: "Vždyť my vlastně vůbec nejsme botanická šestka a asi ani nikdy nebudem. K čertu s touhle písní!"

Nosič: "Pravdu díš vůdče, bez rezervy to nejde, bez ní jsme vedle."

Sanitář: "A to jsme ji sháněli celý měsíc na inzerát!"

Pomocník: "Kdybychom neutratili poslední peníze ve sklepě na oslavě tvých narozenin, mohli jsme ho mít vyvěšený další dva měsíce."

Sanitář: "Což by nám bylo houby platné."

Pomocník: "A nebylo."

Sanitář: "A bylo! A vůbec - pro naše zdraví je občas důležité vytrhnout se z vědecké práce. To ti říkám z titulu své funkce."

 

Epizoochorka slyší vlasy a volá o pomoc.

 

Posel: "Ticho, klid, nehádejte se! Neslyšeli jste něco?" (zmlknou a naslouchají)

Vůdce: "Někdo volá o pomoc! Botanická šestko vpřed!"

 

Všichni běží po hlase a uvidí prase a Epizoochorku.

 

Ep.: "Pomozte mi, prosím."

Vůdce: "Neboj se, zachráníme tě." (k šestce) "Honem, udělejme rojnici a křičme!"

 

Udělají rojnici, křičí a tlučou holemi do stromů. Prase se pokusí o útok, ale je ihned zastrašeno sběračem-sanitářem. Obrací se k útěku. Šestka jásá a pomáhá Epizoochorce ze stromu.

 

Nosič: "A teď nám pověz, kdo jsi a odkud přicházíš."

Posel: "Ano, usedněmež tady pod dub do stínu a ty nám budeš vyprávět."

 

Vypravěč: "I souhlasila Epizoochorka (co jí také ostatně zbývalo jiného) a dlouho šestce vyprávěla o svém životním údělu a všichni ji napjatě poslouchali. Pak zase vypráví botanická šestka. Slunce už se začalo klonit k západu."

Ep. (zděšeně): "Ne, už je tolik hodin! Musím honem domů!"

Vůdce: "Neboj se macechy, neublíží ti. Pomůžeme ti. "

Ep.: "Ale jak?"

Vůdce: "Staň se naší rezervou - konečně tak budeme kompletní botanická šestka!" Všichni: "Ano, ano!"

Vůdce: "Staň se naší rezervou - konečně tak budeme kompletní botanická šestka."

Všichni: "Ano, ano!"

Vůdce: "Ale jestli nechceš, nutit tě nebudeme..."

Ep. (radostně): "Chci, chci, to víte že chci!"

Všichni: "Hurááá!"

Sanitář: "A jde se na macechu!"

 

DOMA:

 

Vypravěč: "Hřebenule s macechou zatím sedí doma a s kyselým ksichtem hryžou suchý chleba. Co chvíli se dívají na hodiny."

 

Ozvou se kroky, macecha uchopí rákosku. Vejde Epizoochorka.

 

Mac.: "Kdes byla?"

Ep.: "Venku, v terénu."

Mac.: "Tak v terénu říkáš?"

Otec (zrovna vstupuje do dveří): "Ano a zítra tam půjde zas. A pozítří pojede do Prahy na konferenci Rozmnožování a rozšiřování rostlin."

Mac.: "Táák!? A s kým, s kým tam pojede? S tebou snad? Vždyť za chvíli zas zmizíš daleko za Uralem! A pustíš snad svoji jedinou dceru samotnou do divočiny? To si říkáš otec? Styď se, ty starý Aspergille! No, s kým tam pojede?"

Vystupují jednotliví členové šestky a každý řekne: " Se mnou."

Hř.: "Mámo, co tu dělají? Řekni něco!"

Mac.: "Kdo jste a co tu chcete?"

Šestka: "My jsme botanická šestka a Epizoochorka se dnes stala naší rezervou!"

Mac.: "Jen přes mou mrtvolu!"

 

Hrozně se rozzuří a hází kolem sebe vším co jí přijde pod ruku. Nakonec ji ostatní odvlečou.

 

Vypravěč: "A jak to bylo dál? Inu, Epizoochorka od té doby chodila do terénu, kdy se jí zachtělo. Ani doma nezahálela, ale Bidens a Xanthium už si macecha s Hřebenulí musely z ponožek vybírat samy, i díry zašívat a když Epizoochorka odjela na vícedenní exkurzi, zkoušely i vařit. Jen se na ně podívejte!"

 

Hř.: "Mámo, ono se to připálilo!"

Mac.: "Vidíš to ty tele! Ukaž, pusť mě k tomu!" (chytne se kastrolu a spálí se) "Au, já se na to vykašlu! Jdeme na večeři do hospody."

Hř.: "Konečně po dlouhé době pořádné jídlo!"

Mac.: "Moc se neraduj, ten hrnec si vydrhneš!"

Hř.: "Haůůů!!"

 

Odcházejí.

 

Vypravěč: "Nouze prý naučila Dalibora housti. Asi na tom něco pravdy bude, neboť i macechu s Hřebenulí naučila věci, které nikdy předtím neuměly. A Epizoochorka? Stala se z ní světová kapacita na problematiku rozšiřování semen a plodů rostlin. Nejraději se zabývala epizoochorií a pak taky rodem Carex. A tak nakonec všechno dobře dopadlo."

 

 

  OSOBY A OBSAZENÍ  (premiéra 17. 12. 1996):

Epizoochorka Bejlomorka Borová (macecha)   Hřebenule Ryšavá Lýkožrout Smrkový (otec) B6: Sběrač-vůdce       Sběrač-sanitář       Sběrač-pomocník       Sběrač-nosič       Sběrač-posel Vypravěč a nápověda č.1 Nápověda č. 2 Prase divoké

Martina Jakubková Kateřina Šumberová Kateřina Minksová Petr Hrouda Broněk Gruna Kateřina Minksová Jarmila Kudělová Kateřina Šumberová Danuše Vaňková Viera Demianová Milan Chytrý Petr Hrouda

Pikoška (překec) na závěr: „Neboj se otec ti neublíží... (chvilka ticha a šeptání nápověd „Matka, matka...") ... Ani matka!" Autorem je Broněk Gruna, který těsně před premiérou tvrdil, že těch svých pár štěků zvládne i bez učení. Jak vidíte, zvládl to bravurně!

 

(Publikováno ve Sborníku prací a studií Botanické šestky MU Brno 1996-1998.)

---

Titulní stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky