OD MOLEKULÁRNÍCH PREKURZORŮ K MATERIÁLŮM |
![]() |
|
Jiří Pinkas Katedra anorganické chemie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita,
Kotlářská 2, CZ-611 37 Brno, Česká republika, E-mail: jpinkas@chemi.muni.cz; Zájem anorganické chemie se v poslední době stále více soustřeďuje na hledání nových způsobů přípravy klasických i pokročilých materiálů. Namísto reakcí probíhajících za vysokých teplot v pevné fázi jsou hledány vhodné reakce v roztocích, které probíhají za daleko mírnějších podmínek a které je možno lépe řídit změnou reakčních parametrů. Získané produkty pak mají složení, strukturu, morfologii a velikost částic ovlivnitelnou výběrem prekurzorů a podmínek reakce. Mezi tyto chemické postupy můžeme zařadit sol-gelovou metodu v její hydrolytické a nehydrolytické variantě, syntézu molekulárních stavebních jednotek s jejich chemickou modifikací a následnou kondenzací za vzniku třírozměrných struktur, sonochemickou iniciaci reakcí vedoucích k nanoskopickým produktům, a syntézu koordinačních polymerů. Klasickou sol-gelovou metodu s využitím vodných roztoků solí a různých gelačních činidel jsme použili pro studium přípravy perovskitových a granátových fází s variabilním stupněm substituce u systémů jako La1-xSrxAlO3-δ, Gd1-xSrxCoO3 a Y3Sc5-xGaxO12. Nehydrolytická obdoba sol-gelové metody využívá kondenzačních reakcí založených na eliminaci malých organických molekul s vyloučením vody jako zdroje oxidického kyslíku [1]. Studovali jsme např. přípravu mullitového gelu kondenzací dimethylamidu hlinitého a octanu křemičitého za vyloučení dimethylacetamidu nebo obdobnou reakci vedoucí k směsnému oxidu titanu a křemíku. Jako prekurzory oxidu hlinitého jsme připravili sérii chloridů-alkoxidů hlinitých a studovali jejich strukturu a chemickou reaktivitu v kondenzačních reakcích. Další z námi použitých metod je příprava molekulárních prekurzorů a jejich následná kondenzace do třírozměrných struktur. Zaměřili jsme se na syntézu molekulárních stavebních jednotek hlinitofosfonátů, hlinitofosforečnanů, hlinitosulfonátů a titanokřemičitanů. Studovali jsme vhodné metody syntézy těchto prekurzorů založené na reakcích fosfonových kyselin s alkylkovy, reakcích trimethylsilylesterů kyselin s amidy a imidy kovů nebo alkylkovy [2]. Stanovili jsme molekulovou strukturu vzniklých produktů a následně zkoumali jejich spektroskopické vlastnosti a chemickou reaktivitu. Připravili jsme celou řadu cyklických a klecovitých (kubických, prizmatických a adamantoidních) molekul a ověřili reaktivitu jejich substituentů s cílem najít vhodné podmínky pro kondenzaci jednotek do zesíťovaných struktur. Připravené materiály byly charakterizovány pomocí termické analýzy, infračervené spektroskopie, NMR spektroskopie v pevné fázi, stanovením měrného povrchu z měření adsorpční izotermy dusíku a elementární analýzou. Sonochemickou metodu založenou na reakcích aktivovaných ultrazvukem jsme použili pro přípravu jednoduchých i směsných oxidů Cu, Fe, Co, Mn a Si. Jako prekurzory nám posloužily acetylacetonátové komplexy železa, kobaltu, manganu a mědi a oxalátové komplexy křemíku. Připravili Fe2O3, CoO, Mn2O3 a Co3O4 a vhodnou kombinací prekurzorů i CoFe2O4. Získané oxidy byly amorfní s velikostí částic od 5 nm do 100 nm. Všechny získané látky jsme charakterizovali pomocí elementární analýzy, termické analýzy, rentgenové práškové difrakce, infračervené spektroskopie, elektronové skenovací a transmisní mikroskopie. Literatura 1. Hay J.N., Raval H.M. Chem. Mater. 13, 3396-3403 (2001). 2. Pinkas J., Wessel H., Yang Y., Montero M.L., Noltemeyer M., Fröba M., Roesky H.W. Inorg. Chem. 37, 2450-2457 (1998). 3. Gedanken A. Ultrasonics Sonochem. 11, 47-55 (2004). |