Prof. Mgr. Tomáš Kašparovský, Ph.D.

Působí na Přírodovědecké fakultě od roku 2003, od roku 2018 stál dvě funkční období v jejím čele jako děkan. Od roku 2021 je profesorem v oboru lékařské chemie a biochemie. Věnuje se biochemii rostlinných látek a jejich vlivu na zdraví rostlin, zvířat i člověka a je autorem řady odborných publikací.

V minulosti byl také předsedou Asociace děkanů přírodovědných fakult a dlouhodobě se podílí na formování vysokoškolské politiky. Od roku 2014 je členem Rady vysokých škol, jejímž předsedou byl zvolen pro období 2024–2026. 

Vedle vědecké a manažerské práce se věnuje výuce a popularizaci biochemie. Ve své odborné i pedagogické činnosti se zaměřuje na propojování základního výzkumu s jeho praktickými dopady, zejména v oblasti zdraví a funkčních potravin.

Co vás po osmi letech v roli děkana vedlo k rozhodnutí pokračovat v práci ve vedení fakulty jako proděkan pro rozvoj a kvalitu?

Byla to kombinace dvou důvodů. Jednak považuji za důležité, aby i po změně ve vedení fakulty zůstala zachována určitá kontinuita. Rád bych byl novému děkanovi oporou a předal zkušenosti, které jsem během osmi let ve funkci získal. Zároveň vnímám, že to, co jsem se naučil, mohu využít i v užším portfoliu – a být tak fakultě užitečný jiným způsobem, než jaký vyžadovala role děkana.

Agenda proděkana pro rozvoj a kvalitu je poměrně široká. Jaké oblasti konkrétně zahrnuje?

V zásadě dvě, které spolu úzce souvisejí. Tou první je rozvoj, tedy hledání příležitostí, kde může fakulta růst, ať už jde o zapojení do mezinárodních projektů, nové zdroje financování nebo spolupráci s partnery mimo akademickou sféru.

Druhou oblastí je kvalita, která zahrnuje širokou problematiku od akreditace až po hodnocení studijních programů. Díky působení v roli předsedy Rady vysokých škol ale i v různých expertních skupinách mám dobrý přehled o tom, jak se vyvíjejí požadavky Národního akreditačního úřadu, a fakulta tak může být na případné změny lépe připravena. Současně bych rád přispěl k tomu, aby byly tyto procesy přehlednější a méně administrativně zatěžující.

Když se zaměříme na rozvoj – jaké priority by podle vás měla fakulta v nejbližších letech sledovat?

Dlouhodobě vidím jako klíčové silnější propojení studia s praxí. Naše fakulta je vnímána jako velmi vědecky orientovaná, což je dobře, ale současně roste očekávání studentů i zaměstnavatelů, že studium bude více reflektovat potřeby aplikační sféry.

To znamená aktivně hledat partnery, nastavovat funkční modely spolupráce a zároveň vytvářet podmínky, aby byla tato spolupráce přínosná pro všechny – pro studenty, firmy i fakultu. Právě tady vidím jednu z hlavních rolí proděkana pro rozvoj.

Kde už se spolupráce s praxí daří a co si z těchto příkladů můžeme odnést?

Velkým potenciálem jsou naši absolventi. V minulých letech se podařilo navázat spolupráci s řadou z nich, a to je směr, který má smysl dál rozvíjet. Nejen že to otevírá nové příležitosti, ale zároveň to ukazuje, jak široké uplatnění mají absolventi přírodovědných oborů.

Současně je potřeba budovat robustní síť partnerství i v mezinárodním prostředí. Pokud chceme obstát v globální konkurenci, bez silných zahraničních vazeb to nepůjde.

Jakou roli v tom hrají zahraniční studenti a cizojazyčné programy?

Velmi důležitou. Ukazuje se to například na novém bakalářském programu biochemie v angličtině, kam se přihlásilo přes sto zahraničních uchazečů. To je na tento typ programu opravdu vysoké číslo a zároveň signál, že o kvalitní cizojazyčné studium zájem je.

Je důležité na to reagovat a nabídku postupně rozšiřovat. Zároveň ale platí, že tyto programy musí být koncipovány šířeji a často i více mezioborově, aby byly dlouhodobě udržitelné.

Čím si atraktivitu studia v Brně vysvětlujete?

Je to kombinace několika faktorů: kvality výuky, dobrého technologického zázemí, relativně přívětivých životních nákladů i bezpečného prostředí. To dohromady vytváří podmínky, které jsou pro zahraniční studenty velmi zajímavé a toho je třeba využít.

Druhou částí vašeho portfolia tvoří starost o kvalitu. Jaké cíle si v této oblasti kladete?

Jedním z hlavních cílů je snížit administrativní zátěž garantů studijních programů, aby se mohli více věnovat koncepční práci. Klíčem je digitalizace a lepší nastavení procesů tak, aby poskytovaly potřebná data, ale zároveň nezatěžovaly zbytečným výkaznictvím.

Důležitou součástí péče o kvalitu je také práce se zpětnou vazbou studentů. Nestačí ji sbírat, je potřeba s ní aktivně pracovat a dávat studentům najevo, že jejich podněty mají dopad. I jednoduchá reakce může výrazně zvýšit důvěru v celý systém.

V jaké fázi je nyní akreditační proces na fakultě?

Většina studijních programů je akreditována do roku 2028 a reakreditace probíhá postupně. To nám umožňuje vyhnout se situaci, kdy bychom museli řešit reakreditaci u velkého množství programů najednou.

Zároveň ale platí, že akreditace není „konec procesu“. Každý program by se měl průběžně vyvíjet. Čeká nás například práce na větší provázanosti výuky a omezení duplicit. Důležité je dívat se na studium z pohledu absolventa a jeho kompetencí, nejen jako na soubor předmětů.

Pomáhá vám v nové roli zkušenost z pozice děkana?

Velmi. Po osmi letech ve vedení člověk lépe chápe, jak fakulta funguje, kde jsou silná místa a kde naopak narážíme na limity. Tuto zkušenost lze dobře využít i v proděkanské roli, která umožňuje jít více do hloubky konkrétních témat.

Kam by se podle vás měla fakulta posunout v horizontu příštích let?

V oblasti kvality bych byl rád, kdybychom byli fakultou, kde má smysl studovat nejen kvůli obsahu oborů, ale i díky tomu, jak je studium nastaveno. Tedy aby bylo srozumitelné, flexibilní a schopné reagovat na změny.

V oblasti rozvoje pak vidím klíč v systematickém budování partnerství ať už s firmami, veřejným sektorem nebo zahraničními institucemi. Máme na čem stavět, teď je potřeba tyto aktivity více propojit a posunout do každodenní praxe.