Ceny časopisu Živa za rok 2025 byly předány

Plži jako indikátor zdraví lesa

Suchozemští plži tvoří důležitou součást lesních ekosystémů a citlivě reagují na změny prostředí. Jsou silně vázáni na vlhkost, dostupnost vápníku a stabilní podmínky stanoviště. Právě proto jejich přítomnost a druhová rozmanitost dobře odráží kvalitu prostředí.

V intenzivně obhospodařovaných smrkových monokulturách však dochází k výraznému poklesu jejich diverzity. Hlavními příčinami jsou kyselý opad, sušší podmínky, a především nedostatek padlého dřeva.

Klíčová role mrtvého dřeva

Studie se zaměřila na vliv množství padlého dřeva a přítomnosti buku lesního na společenstva plžů ve smrkových lesích. Výsledky jasně ukazují, že právě padlé dřevo hraje zásadní roli:

• zvyšuje strukturální rozmanitost prostředí
• zlepšuje půdní vlastnosti
• poskytuje útočiště a vhodné mikroklima

Padlé dřevo se ukázalo jako nejbohatší mikrostanoviště pro plže, zejména v kyselých a živinově chudých podmínkách.

Kolik dřeva je dost?

Výzkum identifikoval dvě důležité hranice množství mrtvého dřeva:

• minimálně 4 m³/ha – hranice, kdy se začíná projevovat pozitivní vliv
• přibližně 20 m³/ha – množství potřebné pro podporu citlivých a specializovaných druhů

Důležitá není jen kvantita, ale i kvalita – dřevo by mělo být přítomné ve větších kusech.

Výrazný rozdíl oproti přirozeným lesům

Při srovnání s přírodními rezervacemi se ukázalo, že hospodářské lesy hostí přibližně o polovinu méně druhů plžů:

• hospodářské lesy: medián 7 druhů
• přírodní rezervace: medián 15 druhů

Za tímto rozdílem stojí zejména nižší pH půdy, menší dostupnost vápníku a nižší vlhkost.

Pomáhá i buk

Vedle mrtvého dřeva hraje pozitivní roli i příměs buku lesního. Jeho přítomnost dokáže částečně zmírnit negativní vlivy smrkových monokultur a podpořit pestrost prostředí.

Malé změny, velký dopad

Výsledky studie ukazují, že ke zlepšení stavu biodiverzity lesa není vždy potřeba zásadní změna hospodaření. Významný efekt mohou mít i relativně jednoduchá opatření:

• ponechání části dřeva k přirozenému rozkladu
• podpora listnatých dřevin, zejména buku

Plži zde fungují nejen jako indikátory změn prostředí, ale i jako tzv. „deštníkové druhy“ – jejich ochrana pomáhá chránit i další organismy vázané na půdní prostředí.

Význam v době klimatické změny

Zjištění jsou obzvlášť důležitá v kontextu současných problémů smrkových monokultur, které jsou citlivé ke klimatickým změnám i kůrovcovým kalamitám. Podpora biodiverzity může přispět k větší stabilitě a odolnosti lesních ekosystémů.

O autorce

Mgr. Kristina Svobodová vystudovala ekologickou a evoluční biologii na Ústavu botaniky a zoologie, kde následně absolvovala magisterský obor Zoologie. Již během studia se věnovala výzkumu vlivu mrtvého dřeva a buku na diverzitu plžů ve smrkových monokulturách.

V současnosti pokračuje v doktorském studiu, kde se zaměřuje na diverzitu suchozemských plžů ve střední Evropě, a to jak v současnosti, tak v historickém kontextu. Zajímá se o prostorové rozšíření druhů a vliv mikroklimatu na utváření společenstev.

Absolvovala také odbornou stáž na Stockholmské univerzitě pod vedením prof. Kristoffera Hylandera, kde se podílela na výzkumu klimatických refugií. Ve volném čase se angažuje v iniciativě Černá křídla nad Brnem, zaměřené na ochranu městské přírody.

Laboratorní ryby z vysychajících tůní: model pro výzkum stárnutí i extrémních adaptací

Zvláštní ocenění časopisu Živa za popularizaci biologických věd v roce 2025 získal autorský kolektiv Mgr. Milana Vrtílka, Ph.D., RNDr. Bc. Jakuba Žáka, Ph.D., Mgr. Mateje Polačika, Ph.D. a RNDr. Radima Blažka, Ph.D. za seriál Laboratorní ryby z vysychajících tůní (Živa 2024, 3 až 2025, 2). Ocenění je udělováno za příspěvky, které svým rozsahem i obsahem přesahují rámec běžných článků a mají význam například pro výuku či širší porozumění biologickým tématům.

Ryby přizpůsobené životu na hraně

Seriál přibližuje fascinující svět anuálních halančíků – drobných krátkověkých ryb z čeledí Nothobranchiidae a Rivulidae. Tyto druhy obývají dočasné tůně v savanách, jejichž existence je omezena pouze na období dešťů.

Jejich klíčovou adaptací je schopnost přežít dlouhá období sucha ve stadiu embrya. Zatímco dospělí jedinci hynou s vyschnutím tůně, jejich potomstvo přetrvává v substrátu a čeká na další deště. Tento extrémní životní cyklus je zároveň spojen s velmi krátkou délkou života – často jen v řádu několika měsíců.

Modelový organismus pro výzkum stárnutí

Právě tato krátkověkost učinila z některých druhů, například halančíka tyrkysového, významný modelový organismus pro výzkum stárnutí. Vědci na nich studují biologické mechanismy, které ovlivňují délku života, stárnutí i reprodukční strategie.

Seriál ukazuje, že potenciál těchto ryb dalece přesahuje úzké zaměření jednoho oboru – mohou být využity v evoluční biologii, ekologii i biomedicínském výzkumu.

Od ekologie po laboratorní praxi

Jednotlivé díly seriálu postupně pokrývají široké spektrum témat:

• základní biologii a ekologii anuálních halančíků
• jejich chování, včetně pohlavního dimorfismu a chemické komunikace
• adaptace umožňující přežití sucha během embryonálního vývoje
• procesy stárnutí a jejich výzkum
• vliv laboratorních podmínek na tyto organismy

Závěrečná část se věnuje také budoucím směrům výzkumu, například vztahu mezi stárnutím a imunitou nebo potřebě standardizace podmínek v laboratořích.

Význam pro vědu i výuku

Oceněný seriál představuje výjimečný příklad propojení základního výzkumu s jeho srozumitelným představením širší veřejnosti i studentům. Nabízí ucelený pohled na modelový organismus, který je nejen vědecky významný, ale i didakticky cenný.

Ukazuje, jak mohou extrémní podmínky formovat životní strategie organismů a jak lze tyto poznatky využít pro pochopení obecných biologických principů.

O autorech

Milan Vrtílek vystudoval systematickou biologii a ekologii na Ústavu botaniky a zoologie  PřF MU, kde následně získal i doktorát v oboru zoologie. Působí na Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., a zabývá se evolucí životních strategií krátkověkých ryb, zejména jejich stárnutím. Vedl projekt Grantové agentury ČR zaměřený na vliv stárnutí na potomstvo a účastnil se výzkumných expedic v Africe i Jižní Americe. Má za sebou také zahraniční stáže například na Australian National University nebo University of Connecticut.

Jakub Žák působí jako odborný asistent na Ústavu botaniky a zoologie PřF MU. Doktorské studium dokončil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se zaměřuje na vztah mezi výživou a stárnutím, potravní chování organismů a vliv prostředí na jejich aktivitu, zejména u ryb rodu Nothobranchius. Absolvoval zahraniční stáže ve Švédsku i ve Francii a je autorem či spoluautorem desítek vědeckých publikací.

Foto: archiv časopisu Živa