Mgr. Veronika Švandová, Ph.D.

Od roku 2014 působí jako odborná asistentka na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu chemie. Nově zastává i pozici proděkanky pro rozvoj učitelských programů. Podílí se i na garanci a inovaci studijních programů a zároveň je zapojena do řady projektů na zkvalitnění učitelského vzdělávání.

Již během svých studií učila na Biskupském gymnáziu Brno. Od roku 2020 vyučuje chemii na Evangelickém gymnáziu a základní škole Brno. Doktorské studium vystudovala na Univerzitě Palackého v Olomouci.

 

Příprava budoucích učitelů se v posledních letech výrazně proměňuje. Jak se to promítne do vaší práce jako proděkanky?

Jedním z hlavních úkolů je implementovat reformu přípravy budoucích učitelů, která začala kolem roku 2020 v souvislosti se Strategií 2030+.

Jednotlivé body reformy potřebujeme promítnout do učitelského studia. S tím souvisí i část mé agendy, která se zabývá rozvojem studijních programů zaměřených na učitelství.

Učitelství je na naší fakultě realizováno na několika ústavech – chemie, fyziky, matematiky, biologie a geografie – a některé činnosti je proto potřeba koordinovat napříč fakultou. Podílím se například i na činnosti společné sdružené programové rady učitelství.

Aktuálně probíhá příprava nové akreditace učitelského studia, které se řídí zcela novými pravidly na učitelské studijní programy – takzvanými rámcovými požadavky.

Bude velmi těžké nějakým způsobem vykomunikovat a sladit obory s jinými fakultami, spolupracujeme především s Filozofickou fakultou. Základní rysy nového studia by měly být navrženy do června tohoto roku. Studenti by podle nových pravidel měli studovat od září 2028.

Čekal mě tedy raketový start, protože nepřebírám jenom nějaké běžné zavedené povinnosti, ale dostala jsem se do situace, kdy rovnou komunikuji s proděkany a děkany ostatních fakult, protože čas je neúprosný a je třeba vzdělávání učitelů opravdu z velké části proměnit.

 

Co konkrétně se má ve studiu změnit?

Jednou z důležitých částí reformy je definice takzvaného kompetenčního rámce absolventa a absolventky učitelství. Jasně se v něm stanovuje, jak má absolvent vypadat, jaké kompetence by měl zvládat a na jaké úrovni.

Naším úkolem teď bude tento rámec implementovat do přípravy budoucích učitelů, a to nejen do akreditační žádosti, ale promyslet a zajistit jeho naplňování v celém studiu, v informačním systému i na úrovni jednotlivých předmětů, jejich výukových metod a forem a výstupů.

Vyučující jednotlivých složek učitelské přípravy – propedeutika, praxe, obory a oborová didaktika – spolu tedy budou spolupracovat, aby byla zajištěna provázanost jednotlivých kompetencí a naplnění celého kompetenčního rámce.

Celé studium chceme také přizpůsobit Rámcovým požadavkům už proto, že bychom programy Přírodovědecké fakulty rádi kombinovali s některými programy na dalších fakultách MU – Filozofické, Pedagogické, Fakultě informatiky a Fakultě sportovních studií. Pokud má být kombinovatelnost zajištěna, musí být univerzita určitým způsobem jednotná a musí i naše fakulta tyto Rámcové požadavky respektovat.

 

Jaké největší změny přinesou Rámcové požadavky?

Rámcové požadavky obsahují například posílení pedagogické praxe nebo převedení oborově didaktických předmětů už do bakalářského studia. Také se má až zdvojnásobit propedeutická příprava, tedy předměty z oblasti pedagogiky, psychologie, speciální pedagogiky či digitálních kompetencí.

To je pro nás poměrně velká změna, protože naše bakalářské studium bylo dosud více zaměřené na samotný obor, zatímco magisterské studium na praxi a na to, jak daný obor učit.

Nové požadavky ale pedagogickou složku výrazně posilují. Studenti by tak měli už v bakalářském studiu častěji chodit do škol a více se věnovat tomu, jak konkrétní obor učit.

Oproti posílení oblastí nezbytných pro budoucí učitele dochází již poněkolikáté v historii ke kreditovému oslabení oboru. Vyučující oborových předmětů budou muset vzít na vědomí, že ve svých předmětech mají studenty učitelství, protože i v nich bude třeba naplňovat kompetenční rámec a přizpůsobit časový rozvrh výuky rozsáhlejším pedagogickým praxím.

Snažíme se nové studium nastavit tak, aby oslabení oboru bylo co nejnižší, protože stále musíme připravit naše absolventy k tomu, aby byli schopni dovést středoškolské studenty k maturitě.

 

Jaká to bude mít pro studenty pozitiva?

Ještě před několika lety se stávalo, že první praxe přišla až ve čtvrtém ročníku pětiletého studia. Studenti pak po čtyřech letech zjistili, že třeba vůbec nechtějí nebo nedokážou učit.

Teď by praxe měla být součástí studia už od prvního ročníku. Studenti tak získají reálnou představu o tom, co učitelská práce obnáší, a budou si lépe spojovat teoretické poznatky s praxí.

Může jim to pomoci i v předmětech jako pedagogika nebo obecná didaktika, protože si pod pojmy dokážou představit konkrétní situace.

 

Klíčovým bodem reformy je i spolupráce se středními školami. Jak ji chcete posílit?

Jedná se o hlubší spolupráci se středními školami tak, aby vysokoškolští vyučující nebyli vzdáleni tomu, co se ve školách skutečně děje. Nechceme, aby výuka byla jen teoretická, ale aby vycházela z reálné zkušenosti.

Ideální by bylo, kdyby oboroví didaktici měli i vlastní zkušenost s výukou na středních školách.

Zakládáme také takzvanou klinickou střední školu, která by měla být místem, kde se tyto vize budou realizovat. Učitelé ze středních škol by se mohli zapojovat do výuky na vysoké škole a studenti by od nich získávali přímé zkušenosti.

Jde zároveň o širší vizi ministerstva školství. Masarykova univerzita aktuálně připravuje dvě takové školy – základní a střední.

Zároveň ve spolupráci s Filozofickou fakultou proškolujeme provázející učitele pedagogických praxí středních škol, což by mělo vést k tomu, že pedagogické praxe budou realizovány vhodnými způsoby a bude tak docházet ke zvyšování jejich kvality.

Mimo to se budeme snažit o praxe reflektované, této reflexe by se, alespoň jednou za praxi, kromě studenta a jeho provázejícího učitele měl zúčastnit i oborový didaktik z vysoké školy. Reálná realizace této takzvané „tripartitní reflexe“ je jednou z dalších výzev, protože vyžaduje velké personální a časové kapacity oborových didaktiků, avšak v důsledku vede k hluboké spolupráci mezi středními a vysokými školami a také mezi jednotlivými aktéry vzdělávání budoucího učitele.

 

Vaše agenda je poměrně široká. Co všechno zahrnuje?

Kromě koordinace učitelských programů napříč fakultou se věnuji také celoživotnímu vzdělávání a částečně se tak v agendě protínám s proděkanem Karlem Kubíčkem. Jsem například garantkou studia pedagogiky pro získání kvalifikace učitele pro základní a střední školy.

Nově máme jako fakulta také povinnost vzdělávat učitele, kteří vedou naše studenty na pedagogických praxích. V této oblasti jsem podávala akreditaci kurzu pro tyto provázející učitele.

Součástí mé agendy je i popularizace učitelství na středních školách a částečně se potkávám i s dalšími kolegy v oblasti projektů a jejich financování.

 

Co považujete za největší výzvu?

Výzvou bude připravit nové studium a zároveň všechny změny dobře komunikovat směrem k jednotlivým pracovištím. Je důležité vysvětlit, že jde o požadavek ministerstva, a získat pro změny podporu.

Budeme také muset sledovat, jak se u studentů vyvíjejí jednotlivé kompetence v souladu s kompetenčním rámcem.

S tím souvisí i možné změny v ukončování studia – například zavedení portfolia místo klasické bakalářské práce. To bude znamenat velkou změnu jak pro studenty, tak pro vyučující.

 

Jak by takové portfolio fungovalo?

Mělo by jít o soubor materiálů, které student vytváří během studia v jednotlivých předmětech, a které zároveň dokumentují jeho posun v jednotlivých kompetencích.

Student by tak odcházel lépe připravený na praxi a zároveň by měl větší jistotu u státní závěrečné zkoušky, protože by prezentoval něco, na čem pracoval dlouhodobě.

 

Co považujete za hlavní přínos pozice proděkanky?

Je to pro mě velká příležitost i výzva. Je to oblast, které se dlouhodobě věnuji, a ve které se cítím jistě.

Ráda bych své zkušenosti sdílela napříč obory, podpořila kolegy a pomohla jim zvládnout změny, které nás čekají.

Přínos vidím hlavně v tom, že se mohou setkávat zástupci různých oborů a společně diskutovat o přípravě učitelů.

Umožňuje to nastavovat některé věci centrálně a koordinovat je napříč fakultou, což by jinak bylo mnohem složitější.

 

Co byste chtěla vzkázat studentům učitelství?

Chtěla bych jim vzkázat, že je dobře, že si vybrali učitelské povolání. Česká republika řeší nedostatek učitelů, takže mají velkou jistotu uplatnění.

Zároveň bych chtěla zdůraznit, že jsou pro naši fakultu důležití a že nechceme, aby se cítili druhořadí. Vážíme si jejich aktivit, ať už jde o popularizaci vědy, práci se středoškolskými studenty nebo vlastní projekty, a chceme je v tom podporovat.