doc. Mgr. Jiří Kohoutek, Ph.D.

Na Přírodovědecké fakultě působí jako docent v rámci Ústavu experimentální biologie. Od začátku února zastává i pozici proděkana pro výzkum na PřF. Po dokončení doktorského studia působil v rámci postdoktorandské stáže pět let na University of California v San Franciscu, kde se věnoval výzkumu v oblasti biomedicíny.

Působí jako člen v oborových radách doktorských programů, kde se podílí na odborném vedení doktorského studia a hodnocení vědecké práce studentů. Je předsedou celostátní komise SOČ v oboru molekulární biologie. Působí v roli editor-in-chief v časopise Cell Division. Je zapojen do řady grantových projektů a aktivně se podílí na pedagogické činnosti.

 

Pod vaši agendu proděkana pro výzkum spadá především koncepce rozvoje a hodnocení vědy a výzkumných aktivit na fakultě. Jaké další oblasti budou v následujícím období ve vaší režii?

Dříve, než vám odpovím na vaši otázku, bych rád poděkoval předchozímu panu proděkanovi docentu Hoferovi za jeho zájem a úsilí, které věnoval podpoře vědy a výzkumu na naší fakultě v předcházejícím období.

Po dohodě s panem děkanem profesorem Bláhou jsem byl pověřen vedením Vědecké rady Přírodovědecké fakulty. Ta je sice podle vnitřního předpisu řízena děkanem, ale může jejím vedením pověřit někoho dalšího, což je můj případ.

Do agendy Vědecké rady patří například projednání strategického záměru fakulty, schvalování návrhů studijních programů, ale také zejména habilitační a profesorská řízení. Když uchazeč zahájí řízení, projdu jeho materiály, zhodnotím, zda splňuje všechny požadavky kladené na uchazeče, a poté se řízení oficiálně zahájí.

Nedílnou součástí je odborná přednáška před Vědeckou radou, kde kandidát představí svou práci. Následně rada hlasuje o návrhu na jmenování docentem nebo profesorem.

 

V příštím roce čeká fakultu nové kolo interního hodnocení výzkumu a doktorského studia (IHVD). Co to konkrétně obnáší a jaká v něm bude vaše role?

Jsme přesvědčen, že má role bude docela intenzivní. V roce 2022 proběhlo již jedno kolo interního hodnocení výzkumu a doktorského studia, kdy na fakultu přijely hodnoticí komise složené z odborníků z různých oblastí.

Smyslem celého úsilí je získat nezávislou zpětnou vazbu z hodnotících panelů, která by nám měla sloužit k implementaci mechanismů vedoucích k zefektivnění stávajících procesů.

V minulém hodnocení byla fakulta rozdělena podle oborů – matematika, fyzika, vědy o Zemi, biologie, chemie a RECETOX – a každou oblast hodnotila tříčlenná komise s předsedou naší mezinárodní vědecké rady, International Scientific Advisory Board.

Další kolo nás čeká v roce 2027. Mojí rolí je, mimo jiné, aktivně se zapojit do výběru členů hodnoticích komisí – zvažujeme primárně oslovit odborníky z minulého hodnocení, protože již mají představu o struktuře a chodu fakulty, ale intenzivně debatujeme i o zapojení nových hodnotitelů.

V současné době se diskutují s rektorátem typy podkladů, které je potřeba připravit pro vlastní hodnocení a v blízké době také oslovíme ředitele ústavů s žádostí o návrhy potencionálních hodnotitelů.

Výstupem budou doporučení týkající se jak úrovně vědy, tak doktorských programů.

Minulé hodnocení ukázalo, že jsme napříč obory úspěšní, ale zároveň poukázalo na určité výzvy, jako je například mechanismus přerozdělení finančních prostředků nad úrovní fakulty.

V souvislosti s doktorským studiem je zažitý mechanismus, že si doktorské programy samy definují, jaké kompetence musí studenti splnit k získání titulu. Vzhledem k tomu, jak se věda ve 21. století proměňuje, bychom chtěli tyto podmínky společně s proděkanem Palečkem více sjednotit napříč vědními obory.

Jaké jsou vaše další priority pro nejbližší období?

Mým hlavním cílem, řekněme přáním, je nastavení jasných pravidel a principů projektové podpory na úrovni fakulty a ústavů. Rád bych se setkal s řediteli jednotlivých ústavů a nejprve zjistil, jak u nich na ústavech funguje projektová podpora.

Již jsem se setkal s panem inženýrem Hovorkou, vedoucím oddělení pro projektovou podporu, a společně jsme diskutovali, jak by mohlo vypadat rozdělení úrovně projektové podpory na fakultě a ústavech.

Je zřejmé, že bez detailního pochopení současného stavu bude obtížné zavést optimální a fungující systém projektové podpory, ale jsem optimista, že se nám to společně podpoří.

Jakým způsobem byste chtěl projektovou podporu rozvíjet?

Dle mého názoru je prvotním posláním oddělení projektové podpory především snížení administrativní zátěže vědců s přípravou projektových žádostí – ať už do českých nebo mezinárodních grantových agentur.

Oddělení je poměrně velké a funguje dobře, ale postrádám efektivnější propojení nejen na úrovni fakulty, ale i na úrovni jednotlivých ústavů.

Některé ústavy už investovaly čas i prostředky do vlastních projektových manažerů, kteří s přípravou projektů pomáhají. Pokud je tato podpora dobře nastavená, může výrazně zvýšit úspěšnost projektů.

S panem děkanem jsme se shodli, že v první řadě by bylo vhodné si udělat inventuru – zjistit, jaké kapacity existují na úrovni ústavů, co přesně dělá fakultní oddělení projektové podpory a zda by nešlo agendu efektivněji propojit.

Důležité bude jasně definovat, co je odpovědností oddělení, co ústavů a co samotných výzkumníků. Ti by podle mě neměli těmito administrativními úkony trávit příliš mnoho času, ale spíše by měli mít prostor zaměřit se na odbornou část přípravy projektu.

Mám zatím možná trochu naivní představu, ale myslím si, že by šlo systém nastavit efektivněji. Proto bych se chtěl s řediteli ústavů a vedením zamyslet nad novým lepším systémem.

Součástí vaší agendy je také vykazování výsledků vědecké a výzkumné činnosti. Co tato oblast zahrnuje?

Jde především o vykazování výsledků do systému RIV, což je databáze výsledků výzkumných organizací v České republice. Zaznamenávají se tam publikace, patenty, užitné vzory a další typy výstupů vědy a výzkumu.

Na základě těchto výsledků získává univerzita body, které se následně přepočítávají na finanční prostředky. Část prostředků se pak vrací fakultám podle jejich výkonu.

Mojí rolí je dohlédnout na to, abychom vykazovali všechny relevantní výsledky. Vlastní proces je již na fakultě historicky velmi dobře nastavený, takže spíše navazuji na fungující a zaběhnutý systém.

Další oblastí jsou elektronické informační zdroje pro vědu a výzkum. Je zcela zásadní, aby vědkyně a vědci měli široký přístup k oborově relevantní literatuře. Proto fakulta i ústavy investují nezanedbatelné finanční prostředky do nákupu přístupů do odborných časopisů – v rámci fakulty jde o milionové částky, na úrovni rektorátu dokonce o desítky milionů.

Doposud existovala v České republice dotace na jejich financování, ale je otázkou, jak se situace bude vyvíjet v dalším období. Bylo by proto vhodné mít připravenou strategii, jak přístup k literatuře zachovat v dostatečné šíři.

Co to pro fakultu znamená v praxi?

Vědci potřebují přístup k odborným časopisům. Velká vydavatelství, jako jsou Springer nebo Elsevier, mají rozsáhlá portfolia časopisů a je na nás, abychom zajistili, že k nim naši zaměstnanci budou mít přístup.

Mým úkolem je nyní udělat revizi a společně s řediteli ústavů zhodnotit, které zdroje jsou skutečně klíčové a nejvíce využívané. Na základě toho budeme muset vyčlenit nemalé prostředky z rozpočtů ústavů a zajistit financování těchto přístupů.

Je možné, že při rozhodování vzniknou určité preference v jednotlivých oborech, proto bude důležité realisticky posoudit, co si můžeme dovolit.

Do vaší agendy patří i oceňování vynikajících pracovníků ve vědě a výzkumu – zkraje roku se podávaly nominace na Ceny rektora MU. Jaká to byla pro vás zkušenost?

I když jsem ve funkci relativně krátce, mám už dvě zkušenosti. Jednak jsem posuzoval návrhy na ceny rektora. Jednotlivé návrhy jsem se zájmem prošel a pak jsem musel učinit poměrně obtížné rozhodnutí a vybrat jednu kandidátku či kandidáta.

Díky tomu jsem si ale udělal velmi dobrou představu o tom, jaké špičkové výsledky na fakultě vznikají a kolik tu máme vynikajících vědců a pedagogů. A jak se čtenář sám přesvědčí, byli jsme v tomto roce coby fakulta velmi úspěšní.

Podílel jsem se také na hodnocení excelentních diplomových prací v rámci projektu GAMU. Program je v gesci rektorátu a z celkových 38 návrhů jich bylo 27 z naší fakulty. To ukazuje, že naši studenti jsou velmi aktivní a mají chuť se do těchto výzev zapojovat. Když jsem si projekty pročítal, získal jsem ucelenější pohled nejen o tom, na čem se pracuje i v jiných oborech, ale že jsou u nás studentky a studenti, kteří se nebojí sepsat vědecký návrh a s ním se přihlásit do soutěže.

Fakulta je zapojená od roku 2022 i do iniciativy Open Science.  Jak tuto platformu vnímáte?

Open Science vychází z nařízení Evropské unie. Jedná se o politiku otevřeného přístupu, podle které bychom jako příjemci veřejných prostředků měli vědecké výsledky a data veřejně sdílet pomocí digitálních technologií.

Na fakultě a rektorátu se diskutují pravidla a úrovně sdílení. Osobně bych byl rád, aby se následoval zdravý rozum – Open Science má smysl a výstupy vědy mají být dostupné, ale zadávání dat by nemělo být časově náročnější než samotný výzkum.

Byl bych velmi nerad, kdyby se z vědců měli stát úředníci. Vkládání dat podle stanovených pravidel a struktur může být časově velmi složité a náročné.

Zároveň je potřeba myslet na to, že některé výsledky mohou mít aplikační potenciál. Pokud bychom je zveřejňovali příliš brzy, mohlo by to například významně zkomplikovat následnou ochranu duševního vlastnictví.

Tohle bude určitě jedna z výzev, které mě čekají.

Jaké další výzvy vás čekají?

Na fakultě jsme podle mě na jednotlivých oborech velmi zaměření na to, co v konkrétním oboru děláme. Máme trochu klapky na očích a zajímáme se jen o to, co je pro nás podstatné, anebo co nás zajímá.

Neméně důležitý je podle mě i networking mezi jednotlivými vědními směry a odbornostmi, které se často nedaří efektivně propojit. Existují Seminar Series, společné mezifakultní semináře při CEITECu. Přemýšlím, jestli by se tato platforma, která je již zaběhnutá, nedala využít právě k budování vědecké kultury a spolupráce.

Myslím si, že vědecká komunita by měla mít povědomí o tom, co se dělá ve vašem okolí, v dalších budovách Kampusu. Uvědomil jsem si to, když jsem procházel ceny rektora – jsou tady úžasní lidé ze zajímavých a často nově se utvářejících oborů.

Jsem přesvědčen, že interdisciplinární pohled je něco, co by mohlo podpořit nový typ společných projektů, které bychom si předtím nedokázali představit. Pokud se ale nepodaří vzbudit zájem a nadšení mezi lidmi, nikdy to nebude fungovat.

Myslím si, že je potřeba měnit nastavení „mindset“ – i když toho máme moc, pořád jsme součástí Přírodovědecké fakulty. Vědecká kultura není jenom o psaní projektů, článcích, ale je to především o nastavení, budování a zlepšování vědeckého prostředí, které má být pro nás stabilizující a především inspirující. Jsem si jistý, že to bude velká výzva – a kdyby se nám to aspoň malinko podařilo upravit, budu rád.

Už od studentských let působíte v akademických senátech a dalších univerzitních radách. Je podle vás proaktivita studentů důležitá?

Zcela určitě – vzdělávejte se, angažujte se, spolupracujte, ale především dělejte to, co vás naplňuje.

Pokud si někdo vybere Přírodovědeckou fakultu, je přirozené očekávat, že má zájem buď o základní, aplikovanou nebo potenciálně translační vědu. Samozřejmě se podílíme na výchově studentů, kteří vyučují na základních a středních školách, což je neméně důležité poslání, protože oni jsou ambasadoři, kteří navodí první setkání studentů s oborem.

Pokud se studenti rozhodli pro vědu, je to i určitý závazek. Je ale potřeba dělat to, co člověka baví. Myslím si, že výbornou známkou učitelů Přírodovědecké fakulty bude, když studenti budou lepší než jejich učitelé. Tím myslím, že budou úspěšní v rámci univerzit nebo se budou věnovat výborné vědě nejen u nás, ale i v zahraničí.