doc. Mgr. Karel Kubíček, PhD.

Na Přírodovědecké fakultě působí na Ústavu fyziky a kondenzovaných látek jako docent biofyziky. Doktorandské studium absolvoval na University of Florence. Zahraniční zkušenosti sbíral i jako postdoktorand na Max Planck Institute for Biophysical Chemistry v Göttingenu nebo v rámci výzkumného pobytu na Johannes Kepler University Linz. Za svou vědeckou činnost získal mimo jiné ocenění MUNI Scientist Award 2023 a stipendium DAAD.

Jako proděkan zodpovídáte za vnější vztahy, internacionalizaci a transfer znalostí. Co konkrétně tyto agendy představují?

Když se řekne třeba věda nebo doktorské studium, tak si všichni pod danou agendou představí něco poměrně konkrétního. Já zodpovídám za více “drobnějších” agend, které se ale výborně prolínají a doplňují.

Tím, že chceme být jako fakulta mezinárodně konkurenceschopní, je logické, že se vnější vztahy doplňují s internacionalizací.

U transferu technologií, které spadají pod přenos znalostí, jsou tři hlavní témata, která je potřeba nějakým způsobem optimalizovat. Jedním je prezentace fakulty navenek, a tím jsme zpátky u vnějších vztahů. Dále pak provázání transferu technologií s akademickou kariérou. Je třeba také skloubit akademické nastavení s byznysovým mind-setem, hledat partnery a stanovit, jak bychom si transfer technologií představovali.

Jaké jsou vaše hlavní priority pro toto funkční období?

V principu ukázat Přírodovědeckou fakultu jako stimulující prostředí vhodné pro studium, vědu, ale i jako byznysového partnera.

V okamžiku, kdy jsme schopni dělat špičkovou vědu a máme na to odpovídající vybavení, bychom měli být dobrými partnery pro byznys. Když vysokou školu budeme vnímat jako místo, kde se snoubí poslední poznatky výzkumu s předáváním vědomostí studentům, bude logicky nejlepším místem pro vzdělávání.

Cílem musí být stimulující prostředí. V kampusu se potkáváme s Lékařskou fakultou, Fakultou sportovních studií, CEITECem a za půl roku tady bude Farmaceutická fakulta. Interagujeme ale samozřejmě i s ostatními fakultami univerzity. Podle mě je to potenciál, který bychom měli využívat na maximum.

Současně bych chtěl, abychom působili co možná nejotevřeněji. Chci, abychom se shodli na směru, kterým se chceme vydat a kam se chceme dostat, ten prezentovat navenek. Ale uvnitř k sobě musíme být maximálně kritičtí, protože chválením se nikam neposuneme. Naproti tomu je konstruktivní kritika žádoucí a pokud s ní budeme dobře pracovat, budeme z takových diskuzí profitovat všichni.

A konečně – důležité je ukazovat význam a přínos přírodovědného vzdělání. Je celosvětově platné, uplatnitelné a studiem na fakultě vznikají kontakty, vazby a reference. Zároveň rozvíjí schopnost kritického myšlení, práce s daty a porozumění komplexním systémům, které jsou klíčové pro řešení globálních výzev budoucnosti. Fakulta nepředává pouze aktuální poznatky, ale učí studenty vytvářet nové znalosti a orientovat se v rychle se měnícím světě vědy a technologií. Absolventi tak získávají nejen odbornou specializaci, ale i adaptabilitu a odpovědnost, které jim umožňují dlouhodobě obstát v mezinárodním prostředí. Univerzita současně funguje jako stabilní intelektuální a inovační zázemí regionu, které propojuje výzkum, praxi a společenskou odpovědnost.

A na co byste se chtěl zaměřit v nejbližším roce?

Je to ono masarykovské klišé, ale ambicí je skutečně nahrazovat dobré lepším. Systém nějak pluje, je nějak nastaven a může tak fungovat dobře dál. Anebo můžeme dát věcem denně třeba o jedno, dvě procenta víc – to se v horizontu jednoho roku zúročí – a někam se posuneme, aneb 1.01365=37.8, ale 0.99365=0.026.

Univerzita i fakulta má fantastickou pozici, protože každý rok přijdou noví lidé – studenti, doktorandi, postdoci (ale i další kolegové), kteří mají nové nápady. Je jim mezi dvaceti a třiceti let, a jsou schopni vymýšlet šílené kreativní věci a mají energii a motivaci. Na nás potom je, abychom s tím uměli pracovat a produktivně toho využili.

Zmiňoval jste transfer technologií.  Co je podle vás v této oblasti pro fakultu největší výzvou?

Když existuje poptávka po určité službě, kterou my jako fakulta umíme nabídnout, musíme například na svých webových stránkách dát najevo, že tento typ služby nabízíme. A nabídnout přidanou hodnotu, know-how a další benefity, které nikdo jiný neumí. Současně je potřeba, aby potenciální zájemci o spolupráci nebo konkrétní službu dostali odpověď během půl dne, maximálně čtyřiadvaceti hodin. V akademickém prostředí je časová škála trochu fluidní, v byznysu ale firma musí mít výsledky co možná nejrychleji.

Fakulta zároveň nabízí studentům řadu zahraničních stážích a pobytů. Kam byste chtěl oblast internacionalizace ve své agendě dál posunout?

Pro doktorandy se postupně zavádí povinné zahraniční stáže a myslím si, že už se na fakultě z tohoto pohledu odvedla spousta výborné práce. Internacionalizace se tak stává naprosto běžnou součástí. Teď jde zase o to posunout vše o stupínek dál, nastavit spolupráce i destinace tak, aby byly zajímavé jak pro naše studenty a kolegy, tak abychom se my stali atraktivní destinací pro přijíždějící. Živé smlouvy a to, že studenti mají možnost vyjet na zajímavé univerzity, je to, co chcete vidět a na čem kolegyně a kolegové pracují a co budeme rozvíjet.

Co byste chtěl, aby bylo po vašem působení jinak nebo lépe?

Nemyslím si, že je tady něco vyloženě špatně. Když se ale podíváme třeba na Centrum pro transfer technologií, mohli bychom mít trochu lepší strategii v sebeprezentaci. Chtěl bych, aby se zájemci uměli skrze pár prokliků dostat k někomu, kdo jim pomůže.

Z Oxfordu, Cambridge, Harvardu a dalších fakult si můžeme vzít inspiraci. My máme know-how i kvalitní přednášející, což se odráží v tom, že jsou naši studenti a absolventi na těchto univerzitách schopni uspět v navazující kariéře. Máme tady spoustu pracovitých a chytrých lidí a měli bychom ukázat, že jsou fakt dobří. Že se chcete od těchto lidí učit a pracovat s nimi.

Co vnímáte, že by mohla být pro vás největší výzva?

Dosud jsem nepracoval v takzvaném vrcholném managementu, i když to slovo v akademické struktuře nemám zrovna rád. Působil jsem v akademických senátech, zároveň jsem garantem a teď se můžu podílet na vedení a chodu fakulty.

Největší výzva, která mě láká, je prezentace a implementace myšlenek a nápadů. Podle mě nikdo nemá špatné nápady, ale důležité – a umění – je přesvědčit a strhnout pro dobrou myšlenku i své kolegy a dokázat myšlenku implementovat.