Kredity jako odměna za aktivity nad rámec studia? Proděkan Lízal hodnotí své uplynulé období a popisuje nové výzvy

RNDr. Pavel Lízal, Ph.D.

Působí jako lektor na Oddělení genetiky a molekulární biologie Ústavu experimentální biologie na PřF MU, kde se podílí i na výuce a vedení studentských prací. Zároveň již podruhé zastává funkci proděkana pro pregraduální studium. Kromě pedagogické činnosti se dlouhodobě angažuje i v akademické samosprávě. Opakovaně působil v akademických senátech, zkušenosti získával i na pozici pedagogického zástupce ředitele ústavu.

Začíná vám druhé funkční období jako proděkana pro pregraduální studium. Co všechno tato agenda obnáší?

Agenda je poměrně široká. Hlavní je samozřejmě práce se studenty – zejména vyřizování různých žádostí. Nejčastěji jde o udělování výjimek ze studijního a zkušebního řádu nebo o uznávání předmětů.

Součástí agendy jsou také odvolání a rozhodnutí, například o poplatcích za studium. Velmi důležitá je ale i komunikace – jak směrem ke studentům, tak k jednotlivým ústavům.

Na ústavech působí pedagogičtí zástupci, se kterými jsem v pravidelném kontaktu. Předáváme si informace o plánovaných změnách, ale zároveň od nich získávám zpětnou vazbu, co je potřeba řešit. Setkáváme se v rámci pedagogické komise a na její podněty navazuji další činností.

Dále koordinuji různé komise a projekty spojené s výukou a komunikuji i směrem k vedení fakulty a univerzity. Je to tedy pestrá, ale z velké části administrativní agenda.

Na co byste se chtěl zaměřit ve svém druhém funkčním období?

Chtěl byl pokračovat v tom, čemu jsem se věnoval v minulém období. Agenda je natolik široká, že není prostor přibírat mnoho nových věcí – spíš průběžně reagujeme na změny, které přicházejí zvenčí.

V prvním období jsem přicházel s novými podněty a nápady. Například se podařilo zavést cenu děkana pro vynikající pedagogy, což považuji za důležité – chtěli jsme oceňovat kolegy i na úrovni fakulty, nejen univerzity.

Věci, kterým jsem se chtěl věnovat, se mi nějakým způsobem podařilo dotáhnout a splnit v minulém období. Teď budou přicházet nové výzvy. Mým cílem je pokračovat v nastavené práci a dál intenzivně komunikovat s pedagogickými zástupci i kolegy obecně.

Proč je podle vás intenzivní komunikace s ústavy tak důležitá?

Naše ústavy se od sebe dost liší. Někdy se říká, že je naše fakulta taková malá univerzita tím, jak je rozmanitá. Když se tedy snažím vytvořit nějaký kompromis, tak ty ústavy mohou mít svoje potřeby a něco si třeba ve svých programech potřebují nastavit trochu jinak.

Intenzivní komunikací myslím to, že se nesetkáváme pouze v pedagogické komisi, ale že s pedagogickými zástupci komunikuji i v jinou dobu, kdy třeba oni potřebují něco řešit.

To se dobře osvědčilo. Jednak mi to dává nějakou jistotu v tom, že vím, kde je nějaký problém a že je třeba jej řešit. Na druhou stranu, když na nějakém ústavu něco dobře funguje, dá se to přenést zase dále.

Napadá vás konkrétní příklad takové dobré praxe?

Na jednom z ústavů zavedli kredity za zahraniční pobyty nebo pracovní stáže. Cílem bylo předejít situaci, kdy si student kvůli výjezdu musí prodlužovat studium z důvodu nedostatku kreditů.

Myslím si, že je to dobrý příklad, který by mohl fungovat i na dalších ústavech. Společným cílem je totiž udržet studenty ve studiu a nastavit podmínky tak, aby mohli studovat bez zbytečných komplikací.

Když se ohlédnete za svým prvním funkčním obdobím, co považujete za největší úspěch?

Ve vztahu ke studentům se podařilo zavést systém, kdy jsou odměňováni za aktivity nad rámec studia formou kreditů.

Například už tři roky se podílíme s Mendelovým muzeem na organizaci listopadových Mendelových dnů. Na programu jsou přednášky našich odborníků a studenti se zapojují buď aktivně účastí na workshopech, anebo pasivně jako posluchači.

Snažíme se je motivovat k účasti, protože je to dále rozvíjí. Za účast mohou získat kredity a reakce studentů jsou velmi pozitivní. Myslím si, že to funguje dobře.

Do budoucna bychom chtěli tento princip rozšířit i na další aktivity, které studenti pro fakultu dělají. Například na popularizační akce nebo spolupráci se středními školami. Řada studentů totiž nevyhledává jen finanční odměnu, ale ocení spíše kredity.

Co pro vás bylo v minulém období největší výzvou?

První, co mě napadne, byla implementace změn vyplývajících z novely vysokoškolského zákona a úprava fakultních předpisů.

Velkým tématem byl také plný přechod na společný univerzitní základ, kdy si studenti podle nových podmínek mohou zapisovat už jen takové předměty, které jsou mimo oblast jejich vzdělávání. Bylo potřeba dobře informovat jak vyučující, tak studenty.

Další významnou zkušeností bylo nastavení podmínek pro přijímání ukrajinských studentů. Jsem rád, že se to podařilo zvládnout – na fakultě jich studovalo poměrně hodně a myslím, že to bylo obohacující pro obě strany.

A je už s ohledem na vysokoškolskou novelu vše implementováno, nebo vás čeká další práce?

Jedním z témat, které ještě řešíme, jsou přestupy mezi studijními programy. Doposud bylo možné přecházet pouze mezi studijními plány v rámci jednoho programu, ale podle novely by mělo být možné měnit i studijní program.

Naše fakulta má ale velmi rozdílná zaměření – od biologie přes fyziku a matematiku až po vědy o Zemi – a ty nejsou vždy kompatibilní. Nechtěli jsme přestupy zakázat, ale bylo potřeba nastavit podmínky tak, aby nedocházelo k obcházení pravidel a aby si studenti přestupem neublížili.

Řešili jsme například rozdílové zkoušky nebo uznávání výsledků přijímacího řízení. První zkušenosti máme z konce podzimního semestru, kdy si studenti mohli podávat žádosti o přestup. Byla to taková „beta fáze“, na které jsme si procesy vyzkoušeli.

Budeme ale čekat do dalších období, až bude zájem větší, jak vše budeme realizovat. Myslím si, že jde hlavně o možnost pro studenty, kteří zjistí, že si zvolili nevhodný obor. Může to být cesta, jak ve studiu zůstat, místo aby jej ukončili.

Před nástupem do funkce jste působil jako senátor i pedagogický zástupce. Jak tyto zkušenosti využíváte dnes?

Už v předchozím období jsem využíval toho, že jsem znal předpisy a věděl, jak je připravit, předkládat kolegiu děkana, který je potom představí senátu. To bylo určitě velkou výhodou. Zároveň je pro mě přirozená i komunikace se senátory a senátorkami.

Co vás na práci proděkana nejvíc baví?

Baví mě, že můžu řešit konkrétní situace studentů a zároveň se podílet na nastavování pravidel a předpisů, které mohou pomoct jak jim, tak fakultě.

Jako proděkan se samozřejmě pořád věnuji i výuce – bez toho bych se neobešel. Myslím si, že k administrativě, kterou obsahuje právě proděkanství, je výuka něčím oživujícím.

Co byste na závěr vzkázal studentům?

Je důležité řešit potenciální problémy včas. Mohou mi napsat e-mail, přijít po domluvě za mnou osobně nebo se obrátit na studijní oddělení.

Když se situace začne řešit včas, je vždy víc možností, jak ji zvládnout a jak pomoci. Pokud problém nesouvisí přímo se studiem, ale ovlivňuje ho, existují i další kontaktní osoby, na které se mohou studenti obrátit.

A samozřejmě všem studentům přeji, aby se jim u nás dobře studovalo a co nejvíce si z toho následně odnesli do života a na fakultu a univerzitu v dobrém vzpomínali.