Potíží našich učitelů je to, že jsou velice zatížení, říká proděkan Dvořák

doc. Mgr. Pavel Dvořák, Ph.D.

Na Přírodovědecké fakultě působí jako docent na Ústavu fyziky a technologií plazmatu. V současné chvíli zastává i funkci proděkana pro koncepci vzdělávání.  Podílí se nejen na výzkumu, ale i na rozvoji studijních programů v oblasti fyziky. Řadu let působil jako předseda oborové komise doktorského studia programu Fyzika. Je autorem nebo spoluautorem přibližně šedesáti článků.

Co vše spadá do vaší agendy jako proděkana pro koncepci vzdělávání?

Agenda se týká rozvoje výuky, což se hodně pojí s diskusemi nad obsahem i formou našich předmětů. Týká se podpory učitelů, vyhodnocování studentské ankety, práce s programovými radami a oceňování jak vynikajících pedagogů, tak studentů.

Čemu se budete v následujících měsících věnovat nejvíce?

Pan děkan chce na fakultě iniciovat diskuzi nad výukou a pověřil mě doprovázením této diskuze. Chtěl bych se proto setkávat s garanty jednotlivých programů a probírat s nimi řadu otázek okolo výuky.

Samozřejmě jde primárně o obsah našich předmětů a výuky, ale i o formu. Každý obor se rychle rozvíjí. Otázkou je, jestli výuka sleduje rozvoj oboru a jestli obstává tak, aby byl moderní a aktuální.

Myslím si, že i co se formy výuky týče, existuje v současné době spousta nápadů k tomu, jak vtáhnout studenty do děje a jak je motivovat, aby byli aktivní.

Jaká témata považujete v oblasti výuky na fakultě za klíčová?

Pro výuku jsou samozřejmě zásadní smysluplnost obsahu předmětů, odbornost učitelů a jejich chuť předávat látku studentům. Úcta ke studentům i jistá náročnost výuky.

Kromě těchto jistě klíčovějších témat nyní otevíráme i otázku efektivity výuky. Cením si toho, že máme na fakultě pestrou výuku a že je nastavená poměrně individuálně na jednotlivé programy – to bych jistě nechtěl pod vlajkou efektivity potírat

Chtěl bych ale šetřit síly učitelů. Efektivita by se dala zvýšit úpravou skladby předmětů, zejména těch volitelných s malými počty studentů. Před několika lety se změnila pravidla akreditací, takže studenti mají více povinných předmětů, a tím pádem méně prostorou na volitelné předměty. Změnu situace jsme možná nereflektovali. Řada volitelných předmětů jde hodně do hloubky a je úzce specializovaných. Předpokládalo se, že studenti budou mít prostor na to zapsat si řadu takových předmětů, aby měli jak šířku, tak hloubku. Jenže studenti takový prostor často nemají. Myslím si, že místo pár předmětů, ve kterých bude po třech studentech, bychom mohli učit jeden pro více studentů. To by mohlo šetřit síly a zároveň studentům dát širší přehled. Překvapuje mě také, že přes 80 % volitelných předmětů s malinkým počtem studentů vyučujeme každoročně. Pokud nejsou povinně volitelné, nemají nějakou návaznost na jiné předměty, nebo jiný důvod ke každoročnímu běhu, mohly by se vypisovat jednou za dva roky.

Jaké konkrétní nápady byste chtěl otevřít v oblasti zlepšení kvality výuky? 

Jeden z nápadů, kterému bych se rád věnoval, je otázka, jestli by se na výuku některých klíčových předmětů neměli v liché a sudé roky střídat dva různí přednášející. Je to věc, která samozřejmě na začátku přidá práci, protože si nový učitel bude muset připravovat nové přednášky.

Na druhou stranu by to ale znamenalo, že učitel klíčového předmětu bude mít náhradu třeba v případě nemoci. Měl by kolegu, se kterým by mohl výuku daného předmětu probírat. A studenti, kteří by daný předmět opakovali, by dostali pohled jiného učitele, což může být osvěžující a cenné. Je to jen nápad, který určitě nechci nikomu vnucovat (stejně jako ostatní nápady, které jsem Vám zmiňoval), ale byl bych docela rád, kdyby se alespoň někde na fakultě ujal.

Součástí vaší agendy je i podpora vyučujících. Na co byste se chtěl zaměřit především?

Sdílení dobrých nápadů, zkušeností, tipů – to je věc, která se už začala rozvíjet bez mé zásluhy. Na fakultě už začíná fungovat komunita aktivních učitelů. Sdílení zkušeností mi dává smysl a rád bych je podpořil.

Co podle vás vyučujícím komplikuje život?

Na fakultě většinou učí odborníci, což je podle mě velkým pozitivem. Lidé, kteří jsou vědci a zároveň i pedagogové, mají do předmětu, který učí, vhled nejen učitele, ale i člověka, který se v tematice dopodrobna vyzná. Z této dvojí role ovšem vyplývá snad největší potíž našich učitelů, totiž že jsou velice zatížení. Nevím, co s tím lze dělat. Počet hodin, které den má, nenavýším.

Fakulta by ale měla vždycky s učiteli jednat s úctou a pokud na ně bude hrnout nějakou administrativní zátěž, měla by zvážit, nakolik je skutečně nutná. Jestli nelze nějak šetřit jejich síly.

Další věc, která sice nepomůže přidat čas, ale může pomoci nepřímo, je vědomí učitelů, že jejich přímý nadřízený o jejich vědecké a pedagogické práci ví a že si jí váží.

Jsou to věci, které zmíněný problém neřeší, ale učitelé aspoň budou vědět, že je jejich práce ceněná.

I motivace studentů může být pro mnoho učitelů výzvou. Jak studenty více zapojit do výuky?

Nejeden učitel řeší otázku, jak motivovat své studenty k tomu, aby nejenom přijímali podávané informace, ale aby byli sami co nejvíce aktivní, samostatně nad látkou přemýšleli, snažili se hledat souvislosti a různé úhly pohledu. Někteří studenti takoví jsou, ale opakovaně zjišťuji, že motivovat více studentů k tomu, aby sami hlouběji uvažovali, je velká výzva pro každého učitele. A tím pádem i pro proděkana.

V tomto případě může opět pomoct to, že si budeme předávat dobré nápady. Existují formy vzdělávání, které motivují studenty k samostatné práci a samostatnému přemýšlení.

Mohou být například i zahraniční univerzity pro rozvoj výuky zdrojem inspirace?

Mohou, ale na jejich oficiálních stránkách toho člověk většinou mnoho nenajde. Kdysi jsem si procházel strukturu studia fyziky na prestižních univerzitách a překvapilo mě, jak moc je skladba předmětů u nich i u nás podobná. Zdrojem inspirace je spíš setkávání se a předávání si zkušeností s pedagogy ať už ze zahraničních škol nebo z naší fakulty. Určitě tedy vítám podněty i od našich zaměstnanců a studentů. Máte-li nápady, jste vítaní. Osobně, telefonem, mailem.

Jak si zatím na novou funkci zvykáte?

Každý den něco překvapuje. Věci, kterým nerozumím a do kterých chci proniknout. Zatím se to hlavně týká organizačních otázek. Myslím si, že jakmile se dostanu k rozhovorům s garanty, budou to podstatnější otázky, na které se těším.

Dlouhá léta jsem dělal pedagogického zástupce, a také jsem léta působil jako předseda oborové komise doktorského studia fyziky plazmatu. To byly dvě činnosti, ve kterých jsem se setkával s organizací výuky, samozřejmě ale na jiné úrovni než té fakultní. Byla to práce v oboru, ve kterém se vyznám, s lidmi, které znám a kteří znají mě. V tom je funkce proděkana jiná. Je to změna a jsou to nové výzvy.