Tomáš Kašparovský: Řídit fakultu znamená učit se naslouchat

Po dvou funkčních obdobích předáváte funkci děkana svému nástupci. S jakými pocity se ohlížíte za uplynulými osmi lety?

Byla to obrovská zkušenost. Mnoho z toho, co jsem si na začátku předsevzal, se podařilo naplnit, a řadu nečekaných situací – jako byla pandemie covidu – se nám povedlo zvládnout. Moje pocity jsou dnes trochu rozporuplné. Na jedné straně cítím úlevu, že velmi náročná etapa končí, na straně druhé vím, že už nebudu mít možnost tak intenzivně zasahovat do strategického rozhodování na fakultě. Čeká mě nová role.

Jaká bude vaše nová role?

Pod vedením nově zvoleného děkana budu pokračovat jako proděkan pro rozvoj a kvalitu. Zaměřím se tedy na užší agendu, zatímco hlavní rozhodování bude na děkanovi, což je samozřejmě správně. Přesto to pro mě bude změna, na kterou si ale nyní budu rád zvykat.

Pokud byste měl nově nastupujícímu děkanovi dát jednu radu vycházející z vaší zkušenosti, jaká by to byla?

Základem dobrého řízení je umění naslouchat. Důležité je pečlivě vnímat názory a postoje lidí, kteří se na vás obracejí. Na tak velké a různorodé fakultě nikdo nemá patent na rozum a vedoucí pracovník ne vždy zná nejlepší řešení. Často se stává, že někdo přijde s lepším nápadem – a pak je nutné ho umět přijmout a podpořit. Mně se několikrát stalo, že jsem na jednání přišel s určitou představou a odcházel s úplně jiným řešením, protože mě kolegové přesvědčili, že to původní nebylo ideální. Naslouchání druhým je v akademickém prostředí klíčové.

Když se vrátíme k uplynulým osmi letům – jaké tři věci považujete za největší úspěchy svého působení?

Za velmi důležité považuji to, že se nám podařilo stabilizovat, a dokonce zvýšit zájem studentů o studium přírodních věd. V době, kdy jejich popularita ve společnosti spíše klesá, je to významný výsledek. Rostoucí a stabilní zájem o studium považuji za jeden z největších úspěchů. Těší mě, že se nám daří přitahovat motivované studenty, což se následně odráží i v jejich výsledcích – například v úspěších týmů v soutěžích typu iGEM.

Neméně důležité je vytvoření kvalitního a motivujícího pracovního prostředí. Získání ocenění HR Award vnímám nejen jako formální úspěch, ale především jako závazek zavádět jeho principy do každodenní praxe. To se projevuje i tím, že o práci na fakultě mají zájem špičkoví pedagogové a vedoucí výzkumných týmů, jako je například Norbert Werner. Fakulta je dnes vnímána jako dobrý a férový zaměstnavatel.

Velmi hrdý jsem také na zavedení studijních programů v angličtině. Když jsem do funkce nastupoval, fakulta žádný takový program nenabízela. Dnes máme čtyři, což považuji za zásadní posun směrem k internacionalizaci.

Je o tyto anglické programy zájem?

Ano, zájem zahraničních studentů je dokonce vyšší, než jsme původně očekávali. Velkým lákadlem je kampus, kde jsou biologické a chemické obory koncentrovány v těsné blízkosti lékařské a farmaceutické fakulty, fakulty sportovních studií i centra vědecké excelence CEITEC. To je nejen český, ale minimálně středoevropský unikát.

Některé věci se plánovaly, jiné přišly nečekaně. Co vás stálo nejvíce energie?

Jednoznačně prosazení skutečně profesního pojetí učitelských studijních programů. Cílem bylo, aby studium učitelských programů nebylo jen oborové, ale aby se studenti systematicky učili, jak své znalosti předávat. To znamenalo vytvořit nové didaktické kurzy a změnit způsob přemýšlení o přípravě budoucích učitelů, což bylo zejména u menších oborů velmi náročné. Nakonec se to ale podařilo a posílila se i spolupráce s našimi absolventy, kteří už dnes působí jako středoškolští učitelé.

Proč je podle vás důležité věnovat učitelským programům takovou pozornost?

V učitelských programech vzděláváme budoucí učitele biologie, chemie, matematiky či fyziky. Pokud chceme, aby o tyto klíčové obory měli mladí lidé zájem, potřebujeme kvalitní středoškolské učitele, kteří dokážou studenty pro přírodní vědy nadchnout. Tyto obory jsou náročné, ale pokud jsou dobře podány, nemusí být nepřekonatelné. Učitel musí mít nejen odborné znalosti, ale také silnou didaktickou a pedagogickou přípravu – a tu jsme se snažili systematicky posílit.

Promítla se tato změna i do zájmu o učitelské obory?

Ano. Počty studentů učitelských oborů nám neklesají, naopak rostou, a to i přesto, že podobné programy dnes nabízí i pedagogické fakulty.

Jedním z kroků bylo i posílení praxe. Co se v této oblasti změnilo?

Učitelství je profesní studijní program a bez praxe se neobejde. Proto jsme připravili pětileté magisterské studium, které umožňuje lépe strukturovat výuku – nejprve získat odborné, pedagogické a psychologické základy a poté si vše vyzkoušet v praxi v rámci klinického semestru či roku. Znamenalo to trochu jinak začít o učitelství přemýšlet a myslím si, že jsme v tomhle hodně vepředu.

Kdy se budou moci uchazeči hlásit do těchto nových programů?

Aktuálně pracujeme na jejich akreditaci. Rada pro vnitřní hodnocení dala zelenou jak nám, tak Filozofické fakultě, která se naším modelem inspirovala.

Nebude problém zajistit dostatek škol pro praxi studentů?

Spolupráci se středními školami má fakulta dlouhodobě dobře nastavenou. Máme síť tzv. fakultních škol, které mohou používat titul Fakultní škola Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Velmi úspěšným příkladem spolupráce je také nové přírodovědně zaměřené gymnázium na Pionýrské, jehož kurikulum vznikalo ve spolupráci s univerzitami. Tato forma spolupráce je ukázkový případ pro celou Českou republiku.

Jedním z Vašich cílů bylo také zpřehlednění studijních programů a snížení studijní neúspěšnosti. Jak se to podařilo?

Počet pregraduálních studijních programů jsme snížili téměř na polovinu. Uchazečům to výrazně zjednodušilo orientaci a studenty jsme naučili pracovat s flexibilní studijní cestou. Zavedli jsme preventisty studijní neúspěšnosti, kteří včas identifikují, pokud studentovi hrozí nesplnění nějakých požadavků a pomohou mu najít jinou studijní dráhu, aby mohl úspěšně dokončit studium.

Co naopak zůstává výzvou pro další vedení?

Je potřeba dotáhnout reformu doktorského studia, zejména redukci a konsolidaci programů do robustnějších celků. Diskuse už proběhly a věřím, že se změny brzy podaří realizovat.

Změní se nějak i pojetí doktorského studia?

Ano a je to změna zcela zásadní. Doktorské studium nemůže být jen o sbírání kreditů. Jeho cílem je vychovat budoucí vědce. Studenti musí mít jasnou představu o svém odborném růstu, časový plán i prostor pro vlastní nápady. Nelze je jen nechat podílet se na práci v laboratoři. Naopak je potřeba je cíleně vést k tomu, aby přicházeli s vlastními nápady jak a kam výzkum dál posouvat, jaké volit postupy. Znamená to zlepšit práci školitelů ale také výběr studentů pro doktorské studium. Hledáme vědce, ne věčné studenty.

Kam se fakulta posunula ve vědě?

Posunuli jsme se od kvantity ke kvalitě publikačních výstupů. Daří se nám lépe obstát v mezinárodní konkurenci, získávat špičkové odborníky a posilovat zahraniční viditelnost fakulty – mimo jiné díky velkým výzkumným infrastrukturám ale i antarktické stanici.

Můžete jmenovat obory, kde vidíte největší prostor pro další rozvoj?

Velmi silné postavení mají chemie a biologie, a to i díky úzkému propojení s CEITECem. Dobře se nám začíná rozvíjet také fyzika. Výrazný potenciál k dalšímu rozvoji vidím rovněž v geografii, geologii a matematice, kde je prostor pro posílení jak ve výzkumu, tak v mezinárodní spolupráci.

Na začátku existence CEITECu zaznívaly obavy, že by mohl přírodovědeckou fakultu oslabit. Jak situaci hodnotíte dnes?

Pokud se podíváme na data v delším časovém horizontu, výkon fakulty po vzniku CEITECu krátkodobě poklesl zhruba o deset procent. Velmi rychle se však vrátil na původní úroveň. CEITEC přinesl univerzitě novou expertizu, která celkový vědecký výkon dále rozšířila. Z mého pohledu se tento projekt jednoznačně povedl.

Pro fakultu je klíčové, že úzce spolupracujeme a máme jasně nastavená pravidla. To, že CEITEC není tak těsně provázán s výukou, mu dává větší flexibilitu a umožňuje pružně vytvářet vědecké skupiny podle aktuálních potřeb výzkumu. V tomto smyslu může pro naši fakultu fungovat i jako určitý inkubátor nových vědeckých směrů.

Jak funguje spolupráce s ostatními fakultami a jaké je dnes postavení Přírodovědecké fakulty v rámci univerzity?

Přírodovědecká fakulta je jako jedna ze zakládajících fakult Masarykovy univerzity stále jedním z jejích pilířů. Z hlediska čísel zaměstnáváme přibližně čtvrtinu všech pracovníků univerzity a disponujeme zhruba čtvrtinou jejího celkového rozpočtu. Respektujeme a chápeme princip solidarity, ale zároveň i princip výkonu. Chceme být fakultou, o kterou se může univerzita opřít, která jí poskytuje stabilitu a zároveň aktivně spolupracuje s celou řadou oborů napříč univerzitou.

Vedle role děkana předsedáte také Radě vysokých škol. Jakou cestou by se podle vás mělo v příštích letech vydat české vysoké školství?

Za klíčové považuji opustit představu, že budeme mít šestadvacet stejných univerzit. Každá vysoká škola plní jinou roli, ale všechny by měly být schopny nabídnout vzdělávání v různých fázích života, aby nebyly závislé pouze na výkyvech demografické křivky.

To znamená vytvářet studijní programy nejen pro devatenáctileté studenty, ale i pro ty, kteří si chtějí v pozdějších fázích života doplnit znalosti, dovednosti a kompetence. Tato nabídka se přitom nemusí rozšiřovat jen směrem ke starším – diskutujeme například i o možnosti, že by studenti středních škol mohli absolvovat část studia na vysoké škole, kterou by jim bylo možné následně uznat.

Podařilo se některá témata z Přírodovědecké fakulty přenést až na celostátní úroveň? Je něco, čím fakulta konkrétně ovlivnila debatu o podobě českého vysokého školství?

Myslím, že jednoznačně ano. Nejvýraznějším příkladem je reforma doktorského studia. Zkušenost, kterou jsme na fakultě získali s tím, jak má vypadat moderně pojaté doktorské studium, se postupně promítla i do celostátní odborné diskuze.

Druhým významným tématem je příprava učitelů přírodních věd. Do celostátní debaty jsme vstoupili s důrazem na to, že vzdělávání učitelů není výhradní doménou pedagogických fakult. Fakulty připravující učitele odborných předmětů, včetně přírodovědeckých, v tom mají nezastupitelnou roli.

Tyto dva okruhy – reforma doktorského studia a pojetí přípravy učitelů – považuji za hlavní oblasti, v nichž Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity dokázala ovlivnit uvažování o vysokoškolském vzdělávání v celostátním měřítku.

Jaké jsou vaše osobní plány poté, co odevzdáte děkanský talár?

Určitě se chci mnohem více věnovat výuce, kterou mám rád. Rád bych měl také více prostoru pro popularizaci přírodních věd směrem k širší veřejnosti. A v neposlední řadě bych chtěl více času trávit s rodinou a přáteli – právě jim totiž za posledních osm let dlužím nejvíc.

Foto: Irina Matusevič