Jak byste popsal váš první rok studia programu Biology and Biochemistry, který na PřF vznikl teprve loni?
Program je na fakultě úplnou novinkou. Vděčíme za něj panu profesorovi Omaru Šerému a panu docentovi Janu Lochmanovi, kteří ho vytvořili.
První rok byl super, neustále nás čekalo něco nového a nečekaného. Byli jsme totiž pilotní testovací ročník. Zatím nemáme ani žádné starší spolužáky, kterých bychom se mohli zeptat, jak studium funguje.
Na jednu stranu to bylo strašně zajímavé – spolužáci jsou z celého světa a profesoři, i když umí česky, s námi komunikují výhradně anglicky. Učíme se velké množství informací i pojmů přímo v angličtině.
Na druhou stranu jsme jako první ročník nikdo pořádně nevěděli, jak budou vypadat zkoušky, profesoři je ani často neměli připravené předem. Neměli jsme starší kamarády, kteří by nám řekli, na co si dát pozor. Trvalo nám celý semestr, než jsme si všichni zase trochu vylepšili náš průměr známek.
Jinak si ale myslím, že se nástup do studia povedl. Začátek nám vyučující udělali pozvolný a všechny nás integrovali, abychom se lépe poznali.
V čem je podle vás nový program specifický?
V ročníku jsem jediný Čech. Opravdu to máme tak, že je každý student z jiné země. Spolužáci jsou třeba z Francie, Polska, Dubaje, Ekvádoru, Myanmaru a dalších zemí. Můžeme mezi sebou porovnávat jednotlivé kultury, vždycky třeba debatujeme o tom, kdo navštívil čí zemi a jaké to v nich je.
V tomto ohledu je to podle mě na české poměry unikátní program.
Taky nás není v ročníku příliš mnoho. Začínalo nás devět, pak se k nám později přidala ještě jedna kamarádka. Vypadá to ale, že letošních prváků už by mohlo být kolem pětadvaceti.
Řekl bych, že díky malému počtu spolužáků máme velmi individuální přístup ke vzdělání. Když jsme byli na hodině v deseti lidech, opravdu jsme měli šanci si s profesory povykládat, zeptat se, čemu nerozumíme. V tom to určitě člověka posune rychle dál.
Co vás přivedlo právě k tomuto programu?
Byla to trochu náhoda. Když jsem se po přijímačkách rozhodoval, který obor si vybrat, zvolil jsem si nakonec Biology and Biochemistry. Rád cestuji a říkal jsem si, že tak třeba zase získám další mezinárodní kontakty po celém světě, které se vždycky hodí.
Přihlášku jsem podával i na medicínu a spoustu dalších oborů. Na Biology and Biochemistry mě ale zaujalo, že je to něco extra a že je na MUNI konečně možnost studovat nějaký obor v angličtině.
To, že je to něco odlišného, než co MUNI jinak nabízí, mě nejvíce motivovalo k tomu se tam dostat.
Studovat obor ve vědě rovnou v angličtině beru jako poměrně velkou výhodu, protože je stejně všechen výzkum v angličtině. A i mezinárodní spolupráce probíhají v angličtině. Proto jsem si říkal, že by tento program mohl být ten pravý.
Kam vás může obor posunout? Jaké jsou vaše cíle?
Tím, že se jedná o kombinaci biologie i biochemie, získáme vhled do obou oblastí. Mě zatím ze všeho nejvíc zaujala genetika a onkologie, takže bych se rád vydal tímto směrem.
První semestr jsem souběžně studoval i finance, protože jsem chtěl získat základní přehled o byznysu. Předpokládám, že moje další směřování bude pravděpodobně na nějakou mezinárodní školu na obor, který propojuje vědu a byznys.
Láká mě působení ve venture nebo hedgeových fondech (pozn. fondech rizikového kapitálu), které podporují start-upy a biotechnologické nebo farmaceutické společnosti.
Jednou z možností, kterou budu zvažovat, je i studium na Lékařské fakultě MU. Když díky současnému oboru získám potřebný vědecký základ, mohl bych znalosti lépe aplikovat v praxi.
Přestože uvažujete o budoucím směřování na zahraniční univerzity, vybral jste si nejprve Brno. V čem vás možnosti města i jeho univerzit oslovily?
Přijde mi, že Brno je perfektní startovní bod. Máme tady JIC, jedno z nejlepších inovačních center Evropy. Taky je tady strašně moc talentovaných lidí, kteří budují startupy a nejrůznější projekty.
I když Brno porovnávám se svým pobytem v St. Gallenu ve Švýcarsku, kde jsem studoval část střední školy, nebylo tam zdaleka tolik start-upů a tak velká podpora jako tady.
Zkrátka mi přišlo, že Brno může mít přece jenom větší potenciál. Nazval bych ho pomalu takovým druhým Silicon Valley v Evropě.
Na gymnáziu jste začal působit ve STEM Hub, platformě sdružující studenty z přírodovědeckých a technických oborů. Věděl jste už tehdy, že se chcete přírodním vědám věnovat?
Na střední škole mě fascinovala témata, o kterých bylo často těžké si s vrstevníky povykládat. Když začnete povídat o CRISPR-Cas9 metodě editování genomu anebo třeba o teorii strun červích děr a podobných faktech, lidi to většinou moc nezajímá.
S dalšími podobně založenými lidmi jsme si říkali, že musí po Česku existovat více studentů, které zajímají podobná témata a obory. Na Discordu máme dnes okolo sedmi set členů. S kamarádem v současné době řešíme pro STEM hub granty a financování pro brněnskou pobočku.
Taky jsem se během střední účastnil různých olympiád a soutěží. Jednak člověk nemusí sedět ve škole, ale hlavně má šanci poznávat zajímavé a inspirativní lidi.
V Brně jste měl v rámci již zmíněného STEM Hubu přednášku o tom, jak by se měly přírodní i technické obory vyučovat. Jaké byly vaše hlavní myšlenky?
Díky STEM Hubu můžu být členem organizace Future Shapers, která má za úkol modernizovat výuku přírodních a technických oborů a zvýšit jejich popularitu v jihomoravském kraji.
Minimálně za středoškoláky jsme se shodli, že by se mělo při výuce začínat dostatkem praxe a času stráveného v laboratoři. Některé studie navíc ukazují, že pokud si člověk spojí se STEM obory zhruba tři až pět silných emočních momentů, je mnohem vyšší šance, že u oboru do budoucna zůstane a vybere si ho ke svému dalšímu studiu.
Třeba na gymplu na moji účast na soutěžích a olympiádách pohlíželi různě. Například v hodinách občanské výchovy bylo složité vysvětlit, proč nechodím na hodiny ekonomie, když přitom ale mimo školu navrhuji vlastní start-up, kde všechno dělám v praxi.
Jak se vám daří skloubit mimoškolní aktivity se studiem na vysoké škole? A jak hodnotíte možnost praxí na novém oboru?
Na vysoké škole je to mnohem lepší. Komunita je podporující, profesoři se zajímají.
Co můžu říct takto po prvních dvou semestrech, ve škole jsme měli jeden předmět, který se zaměřoval přímo na praktickou biochemii v laboratoři. Byl v poměrně slušné časové dotaci a naučil nás vypracovávat laboratorní protokoly a podobné věci.
Praxe ve škole ale podle mě samy o sobě nikdy nejsou dostatečné.
Pokud se chce student někam posouvat, měl by co nejdřív hledat stáže. Ať už jsou to STEM obory, business, právo nebo humanitní obory. Až reálná praxe při studiu vás může opravdu posunout.
Vám se už ve druhém semestru podařilo souběžně se studiem absolvovat stáž v Masarykově onkologickém ústavu. Jak jste se k ní dostal? A co vám stáž dala?
Cesta k této stáži byla trochu náhodná. Už během prvního semestru jsem zjišťoval, kde by studenty prvního ročníku brali. Kvůli nedostatku zkušeností mě většinou odmítli.
Až později mi jedna profesorka z Loschmidtových laboratoří zprostředkovala nabídku u paní profesorky Lenky Hernychové z Masarykova onkologického ústavu. Zrovna hledala nějakého studenta na kratší stáž a byla ochotná přijmout i bakalářské studenty. Pozvala mě na pohovor a od ledna až do května jsem tam absolvoval skoro šestiměsíční stáž.
Musím říct, že mě tahle zkušenost rozhodně posunula, protože i když jsme měli ve škole laboratorní cvičení, už jsem věděl, že postupy v praxi fungují trochu jinak. Třeba celý proces pipetování a zacházení s jednotlivými reagenty mi šel potom mnohem rychleji.
Také doufám, že bych v tomto oboru mohl dělat i bakalářskou práci nebo navrhnout nějaký další výzkum.
Zároveň jsem se díky programu Biology and Biochemistry dostal na letní školu na Imperial College London. Myslím si, že anglický program je velkou výhodou i k získávání míst právě na různých zahraničních stážích.