Deborah Barbora Fričová

Deborah Barbora Fričová ve své práci propojuje lásku k chemii a historii. Foto: Monika Hlaváčová

Velmi malý obor na Přírodovědecké fakultě MU si Deborah Barbora Fričová našla náhodou. Do Brna přišla původně studovat chemii na jiné vysoké škole, ale po prvním ročníku se rozhodla pro změnu. „Chemii mám ráda, ale cítila jsem, že zaměření na její využití v medicíně mi není blízké. Nechtěla jsem ale odejít z Brna, a tak jsem začala hledat možnosti jiného studia a narazila na tento obor na Masarykově univerzitě.“

Studium konzervování a restaurování ji zaujalo proto, že ji i s bratrem už od dětství vodili rodiče po hradech a zámcích, a tak v ní vybudovali vztah ke kultuře a památkám. „Věděla jsem samozřejmě už dřív, že se tento obor dá studovat i na střední škole, ale rodiče mě přesvědčili, abych šla na gymnázium. Jsem jim za to vděčná, protože až tam jsem se dostala k chemii, a díky tomu jsem pak mohla vystudovat tento obor na vysoké škole,“ poznamenala Fričová s tím, že se studium na MU trefilo do černého.

„Našla jsem ve svém oboru průnik mého zájmu o historii, chemii, logické postupy, ale také možnosti pracovat rukama, protože konzervování či restaurování historických předmětů vyžaduje velkou dávku zručnosti,“ uvedla.

Chemie a praxe

I když jsou první roky studijního programu zaměřeného na konzervátorství a restaurování historických předmětů především o chemii, podle Fričové je velkou výhodou to, že je od začátku zaměřený také na praktické dovednosti. „Měli jsme dost praktických cvičení a také jsme relativně brzy začali pracovat přímo s muzejními předměty. To mě hodně bavilo.“

Přestože je chemie přímo v názvu studijního programu, řadu studujících podle Fričové překvapilo, jak velký objem jí musí zvládnout. Sama má chemii ráda, i když si k ní našla vztah až na gymnáziu. „Naše učitelka si hodně cenila memorování, což asi není nejlepší způsob, jak ji vyučovat. Mě chemie bavila jen trochu, ale cítila jsem určitý tlak, že bych to měla zvládnout a hodně se učit. Díky tomu jsem ale časem zjistila, jak vlastně chemie funguje, pochopila jsem ji a začala mi dávat smysl,“ podotkla absolventka přírodovědecké fakulty.

Část předmětů měla společných s chemiky, s kolegy ze svého studijního programu se pak v odborných cvičeních věnovali specificky tomu, jak pečovat o konkrétní materiály – papír, dřevo, různé kovy a kůže, ale i stavební materiály. „Měli jsme samozřejmě i předměty z filozofické fakulty týkající se muzeologie či dějin umění.“

Z praxe do práce

Už během studií si Deborah Barbora Fričová našla praxi v Muzeu Brněnska, konkrétně v Předklášteří, kde se v tamním Podhoráckém muzeu nyní věnuje konzervátorství na plný úvazek. Její práce je v zásadě taková, že musí nové muzejní exponáty dát do takového stavu, aby co nejdéle vydržely v depozitáři. Stará se taky o dlouhodobě uložené věci, které se musí kontrolovat a znovu konzervovat, často ve chvíli, kdy se mají vystavit.

„Muzeum sídlí v barokní budově, a i když se snažíme v depozitářích či výstavních prostorách udržovat stálé podmínky, nikdy to není stoprocentní a samozřejmě to ani nemůže zaručit, že se s uloženými věcmi nic nestane.“

Každý předmět, který se jí dostane do rukou, musí nejprve zbavit hrubé špíny a pak na něm opravit například části, které nedoléhají nebo jsou odlepené, a připravit celý předmět tak, aby opět nějaký čas vydržel v co nejlepším stavu. V muzeu se soustředí především na konzervování papíru či kůže, zatímco její kolega se víc věnuje kovům a dřevu. „Ale je potřeba umět všechno, protože většina předmětů se skládá z celé palety materiálů. Třeba knihy jsou vázané v kůži, většinou s nějakými kovovými prvky, jsou samozřejmě papírové, ale také je v nich inkoust,“ přiblížila pestrou práci konzervátorů Fričová.

Bible a mapy

Na předměty, které se jí jako konzervátorce dostanou do rukou, se snaží dívat optikou toho, že si někdo dal záležet na jejich výrobě, někdo je používal a měl je rád. „Samozřejmě některé mě zaujmou víc. Teď například pracuji na bibli ze 16. století, kterou nám majitelé zapůjčili na výstavu a my jsme se rozhodli, že jim ji na oplátku zakonzervujeme. Je to docela unikátní předmět, malá evangelická bible, která byla schovaná možná někde na půdě, a přesto je v docela dobrém stavu. Mým úkolem je ji očistit, zakonzervovat kůži, v níž je vázaná, a také kovové části vazby,“ popsala jeden ze zajímavých úkolů Fričová.