Michal Novotný

Na Přírodovědecké fakultě jste vystudoval obory Biochemii a Životní prostředí a zdraví. Dnes pracujete v rámci OSN. Věděl jste už během studia, že se chcete vydat spíš směrem k mezinárodní politice než k vědě?

Když jsem studoval, hlavně na bakaláři, ještě jsem úplně nevěděl, co bych mohl dělat.

Během magisterského studia se spousta věcí měnila. Souběžně se studiem jsem začal pracovat ve státní sféře. Dříve jsem měl představu, že budu pokračovat v té akademické, nicméně potom se mé zájmy proměnily.

Během studia jste absolvoval i stáž v Evropském parlamentu. Jak moc tato zkušenost ovlivnila vaše další směřování?

Velice. Byla to moje první velká zkušenost z politického prostředí, které mi připadalo velice dynamické. Přišlo mi, že se můžu podílet na politikách, které jsou vytvářené na úrovni Evropského parlamentu.

Myslím si, že tato pozitivní zkušenost pro mě hodně změnila. Díky tomu, že jsem byl na stáži hned před tím, než měla Česká republika předsednictví Rady EU, se naskytla série příležitostí. Začal jsem potom pracovat na ministerstvu životního prostředí.

Dalo by se říct, že to byl zlomový okamžik vaší kariéry?

Nemůžu říct, že by to bylo úplně naplánované. V mém příběhu figuruje spousta náhod, které se potom spojily v celek.

Předsednictví je jednou za třináct let, a v této souvislosti bylo kolem toho mnoho práce, příprav a příležitostí.

Dnes působíte jako zástupce velvyslankyně v UNEP, programu OSN pro životní prostředí, a UN-Habitat, programu pro lidská sídla, v Nairobi. Jak byste popsal svou práci?

Všechny hlavní agencie a orgány OSN mají pro členské státy svoji strukturu. Rolí členských států je poskytovat politické vedení, monitorovat naplňování rezolucí a starat se a kontrolovat i provozní záležitosti, jako jsou rozpočet nebo výsledky auditů.

Moje práce obnáší reprezentaci České republiky v orgánech OSN. V Nairobi jsou dvě agencie – jedna pro životní prostředí a druhá pro lidská sídla.

Všechno se pak odvíjí od shromáždění na nejvyšší úrovni (UNEA, UNHA). Na ně většinou přijede delegace z České republiky, záměrem je vytvořit mandát pro práci organizací prostřednictvím rezolucí.

Po schválení rezolucí následuje implementační a monitorovací fáze, kdy se konají zasedání, na kterých je většinou prezentováno, jak se naplňují mandáty, co se děje v rámci personální agendy, jaká je rozpočtová situace a tak dále.

Já působím na technické úrovni, paní velvyslankyně potom na politické.

Co vás na této práci nejvíce baví?

Nejzajímavější mi přijde utváření mandátu. Shromáždění se konají ve dvouročním cyklu – mně se zatím podařilo být na dvou.

Horká fáze připrav trvá asi půl roku, kdy se vytvářejí pozice jednotlivých států, bavíme se o tom, jaké rezoluce budou na stole, jaká témata se budou probírat a o čem se bude jednat. Tím se víceméně stanoví to, co budou jednotlivé agencie v nadcházejících letech dělat.

Například UNEP pracuje s celkem významným rozpočtem a zároveň vytváří řadu reportů, které jsou hrozně důležité v environmentální scéně a jsou základem pro naše chápání problematiky životního prostředí i pro politická rozhodnutí.

Překvapilo vás něco na tom, jak mezinárodní jednání fungují?

Po mé první zkušenosti samozřejmě přišla určitá míra frustrace ze systému OSN. Je velice pomalý, krůčky jsou malinké a všechny enviromentální záležitosti jsou povětšinou závislé na konsenzu. Je opravdu těžké k něčemu dojít, pokud si třeba jeden stát postaví hlavu.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Existuje jeden z velkých reportů, Global Environment Outlook. Teď máme sedmou edici, což je práce asi na pět let. Cílem je mít souhrnný přehled o životním prostředí jako takovém.

Když vyšel sedmý report, členské státy měly schválit shrnutí pro policy makers. Po týdnu jednání se to ale nepodařilo, byly zpochybňovány vědecké závěry reportu, celkově to bylo velice bizarní zasedání.

V reportu bylo například uvedeno, jaký má intenzivní zemědělství dopad na životní prostředí. Bylo to doložené fakty, ale jedna země řekla, že se jí to prostě nelíbí. Problém jako takový se vůbec neřešil.

Na čem jste v poslední době pracoval, co se naopak prosadit podařilo?

Na posledním zasedání Shromáždění pro životní prostředí jsem byl kofacilitátorem pro dvě rezoluce. Pro mě to znamenalo v podstatě moderovat proces vyjednávání.

Obě rezoluce se nám podařilo dovést ke zdárnému konci. Podařilo se nám ubránit spoustu věcí a v některých jsme i lehce pokročili. Jak UNEP, tak Evropská unie byli spokojeni s tím, jak to dopadlo oproti prvním očekáváním.

Jedna rezoluce byla o antimikrobiální rezistenci a druhá o znečištění chemickými látkami.

U znečištění chemickými látkami se podařilo udržet kurz, aby tato oblast zůstala prioritou a práce pokračovala dál.

U antimikrobiální rezistence bylo mandátováno rozšíření digitálního monitorovacího systému, do něhož jsou zapojeny organizace jako WHO.

Jedná se sice o malou technickou záležitost, ale znamená určitý rozdíl. Je potřeba si uvědomit, že se na tom musí domluvit 197 států, které mají často úplně jiné názory. Je to vlastně zázrak, že se vůbec na něčem domluvit dokážeme.

Co byste poradil studujícím, kteří by se chtěli dostat k podobné práci?

Asi je nutné být otevřený a rychle se učit. Spousta procesů je složitá, ne vždy dávají smysl a člověk se je nenaučí ve škole.

Jde i o to mít strategické přemýšlení a být schopen si vytvářet vazby mezi členskými státy. Komunikovat a umět dojít ke společnému řešení.

Je to spíše diplomacie. Samozřejmě se hodí mít vědomostní základ a povědomí o environmentálních problémech. Nicméně tam, kde jsem skončil já, je to dost o mezilidské a strategické rovině.

Pomohlo vám studium chemie životního prostředí v současné kariéře?

Myslím si, že dává velice solidní základ k tomu porozumět problematice, o které se na jednáních bavíme. Určitě toho nelituji.

Ačkoliv po mně nikdo nebude chtít konkrétní vzorce polutantů, tak vědět, co mohou dělat, porozumět problematice znečištění a vztahu k lidskému zdraví, to určitě dává velikou výhodu.

Jaké dnes existují možnosti, jak se mohou studující do podobného prostředí dostat?

V posledních letech skrz program ministerstva zahraničních věcí do UNEPu jezdí mladí profesionálové. Program je zaměřený na lidi na konci magisterského studia nebo těsně po jeho ukončení.

Zpětná vazba je velice pozitivní. Za poslední dva roky tu byli čtyři lidé.

Je to program, na kterém ministerstvo zahraničních věcí sponzoruje místa na úrovni dobrovolníků OSN. Jsou to placené pozice, většinou na rok.

Výběrové řízení se otevírá zpravidla na podzim a úspěšní kandidáti nastupují na přelomu ledna a února.

A jaké je žít a pracovat v Nairobi?

Musím říct, že Nairobi je skvělé. Co se týče afrických destinací, tak je to určitě nejjednodušší místo k tomu se aklimatizovat a poznat místní kulturu. Je to zkrátka velice pohodlná destinace.

Lidi, kteří sem přijdou pracovat do mezinárodní instituce, žijí samozřejmě jiný život než místní. Jsme do velké míry chráněni před realitou, která není vždy příjemná.

Nairobi ale jako destinaci můžu jenom doporučit. Je tu velká mezinárodní komunita a OSN je tady už od sedmdesátých let.

Co se týče zázemí, bydlení, dostupnosti potravin nebo vyžití, nemůžu říct, že by mi něco zásadního chybělo.

Počasí je velmi přívětivé, nejsou tu velké výkyvy. Nairobi leží asi ve dvou tisících metrech nad mořem, takže tu není ani malárie. Bezpečnost je tu relativně vysoká.

Michal Novotný

Působí v Nairobi jako zástupce velvyslankyně v UNEP a UN-Habitat v rámci OSN. Zabývá se agendou životního prostředí a lidskými sídly a reprezentuje Českou republiku v orgánech OSN.

Kariéra

Na Přírodovědecké fakultě nejprve studoval obor Biochemie, v rámci RECETOXu pak vystudoval Životní prostředí a zdraví.

Během studií absolvoval stáž v Evropském parlamentu na sekretariátu frakce socialistů a demokratů. Následně působil i v rámci ministerstva životního prostředí.

Když Česká republika předsedala v roce 2022, podílel se i na přípravě pozic EU a vyjednávání v rámci UNFCCC a COP27.

V současné době působí v rámci ministerstva zahraničích věcí na zastupitelském úřadu v Nairobi.

Foto: archiv Michala Novotného