Otázka č.29

Produkty včely medonosné, jejich vznik a význam pro člověka

K. Lamková

MED

"Med je příjemná potravina, která vyjasňuje mysl a prodlužuje život." (Asclepiades - starořecký lékař)

"V medu nám příroda dala jeden ze svých nejlepších a nejvzácnějších darů." (Zander)

Med patřil odedávna mezi nejdůležitější potraviny. I v dnešní době by měl v našem jídelníčku zaujímat významnější místo. Med je možné účelně a chuťově vhodně kombinovat s mnoha dalšími potravinami.

Co je med

Med je hodnotná potravina přírodního charakteru, která je vytvořena společenstvím včel ze sesbíraných sladkých šťáv rostlin - nektaru, nebo medovice na živých částech rostlin (stromů) a kterou včely přetvářejí, kombinují a obohacují svými specifickými látkami, ukládají a nechávají zrát v plástvích (podle Vyhl. Ministerstva zemědělství č. 335/97 Sb.)

Med je vzácně vyvážený přírodní produkt - je to velice cenná přírodní látka, která by neměla chybět v naší stravě. Med je čistý přírodní produkt a účinný tradiční lidový lék. Med odpovídá zdravé výživě a zvyšuje přirozenou odolnost lidského organizmu. Med prospívá dětem, sportovcům, dospělým i starým lidem, nemocným i zdravým.

Různé druhy kvalitního medu jsou prakticky stejně hodnotné. Liší se barvou, chutí, vůní apod. - ale vždy je to med - hodnotná přírodní potravina, lidový lék.

Jak včely dělají med

Med je hlavní produkt včely medonosné. Starší včely - létavky sbírají šťávy rostlinného původu - nektar. Během pracovního letu shromažďují nektar ve zvláštním orgánu, medném váčku, umístěném na konci jícnu, před žaludkem. Najednou do něho může včela uložit až 60 mikrolitrů nektaru, většinou však je to při normální snůšce 30 - 40 mikrolitrů. Z toho můžeme vypočítat, že včela unese až 80 mg nektaru. Včelstvo s 50 tisíci včelami v sezóně vytvoří 125 kg medu (z toho je jen 40 kg jako výnos), a musí tak donést do úlu asi 260 kg nektaru a k tomu ještě nalétají asi 12 miliónů kilometrů.

Co se děje s nektarem, který přinesla včela létavka do úlu? Létavka, jakmile potká úlovou včelu, předá jí část nektaru. Většinou však nektar od létavky přebírá několik (tři a více) včel současně. Po předání celého nákladu nektaru létavka nasaje med z plástu nebo od jiné včely a vylétá na sběr další potravy. Množství medu, které si bere s sebou, závisí na vzdálenosti zdroje od úlu, je většinou 4 až 5 mg. Včele slouží jako pohonná látka při letu a sběru. Celá jedna obrátka včely - sběratelky nektaru trvá při dobré snůšce většinou do jedné hodiny, ale může být třeba jen 20 minut anebo také 1,5 hodiny. Závisí to hlavně na vydatnosti zdroje snůšky. Přitom se v úle mezi dvěma výlety včela zdrží většinou do 10 minut. Za den potom vykoná létavka v příznivých podmínkách průměrně 10 obrátek, s kolísáním od 7 do 30 podle podmínek. Pokud zdroj snůšky poskytuje nektar po celý den a pokud včelu nepřeruší nepříznivé počasí.

Úlové včely zpracovávají nektar v med, hovoříme o procesu zrání medu. Probíhají v něm změny fyzikální, tj. zahušťování nektaru, a chemické, tj. zvláště inverze sacharózy na jednoduché cukry. Zahušťování nektaru probíhá odpařováním. Úlová včela, která přijala nektar od létavky, ho opakovně vytlačí v malé kapce ze svého medného váčku na ústní ústrojí, kde probíhá rychlé odpařování vody. Tímto způsobem se včele podaří nektar zahustit na koncentraci asi 60 %. Tuto fázi nazýváme aktivní, Pak včela částečně zahuštěný nektar uloží v kapkách na stěnu buňky nebo jako tenký film na dno buňky. Tak včely zaplní buňky většinou z 1/4 až z 1/3. V buňkách pak probíhá pasivní fáze zahušťování nektaru, která trvá 1 až 3 dny. Její délka závisí na koncentraci nektaru při prvním uložení do buněk, na naplněnosti buněk a na množství pohybujícího se vzduchu mezi plásty, přičemž to je dané silou včelstva a velikostí i polohou česna. Tato metoda odpařovací je podložena přesnými pozorováními a měřeními. Včela během sběru přidává k nektaru trochu řídkého výměšku hltanových žláz s obsahem invertázy. Během letu konzumuje část sbírané potravy, jestliže jí nestačí zásoba medu, kterou si nabrala v úlu. Je-li sbíraný nektar řídký, musí ho strávit větší množství. Potom se do výkalového vaku dostane také větší množství vody jako nepotřebný zbytek, kterého se včela zbavuje.

Nektar zahuštěný v med, v němž je 20 a méně procent vody, včely z buněk, kde probíhalo pasivní zahušťování, přemisťují do plástů ve vyšší části úlů, tam jím doplňují buňky a víčkují je neprodyšně voskem.

Během zrání medu probíhají současně chemické změny. Je to hlavně inverze disacharidu sacharózy na jednoduché, pro včely stravitelné cukry, glukózu a fruktózu. Určité množství enzymu invertázy je v nektaru již v květech. Nejvíce invertázy však přidávají ve formě řídkého sekretu hltanových žláz včely - létavky, a to již při jeho sběru. Mladé včely po vylíhnutí nemají ve svých hltanových žlázách žádnou invertázu, až s věkem se její množství zvyšuje. Právě létavky mají nejvíce invertázy, přestože jejich hltanové žlázy jsou již zaprahnuté - neprodukují už krmnou kašičku pro plod.

Na druhé straně jsou rostliny, např. řepka olejka, jabloň aj. jejichž nektar obsahuje jen málo sacharózy, a proto i med z nich má malý obsah sacharózy i v případě, že nektar byl již při sběru více koncentrovaný a byl rychle zahuštěn v med.

Druhy medu

Květový med

Přírodní koncentrát nektaru z květů rostlin, v převážné většině z rostlin léčivých. Je snadno stravitelný díky obsahu jednoduchých cukrů - glukózy a fruktózy. Obsahuje pylová zrna různých rostlin, které obohacují med o významné přírodní látky s povzbuzujícími účinky - rostlinné hormony, éterické oleje, aromatické látky apod. Květový med je velice ceněn v lidovém léčitelství.

Medovicové (lesní) medy

Jsou zpravidla tmavší, což způsobují rostlinná barviva, obsažená v míze dřevin. V porovnání s květovými medy obsahující více fruktózy a dextrinů, hlavně větší množství minerálních látek a stopových prvků, prospívající lidskému organizmu. Mají charakteristickou, velmi lahodnou vůni a chuť, pro které jsou tyto medy velice oblíbené, žádané a ceněné - zvláště v Evropě.

Smíšený med

Je směsí určitého podílu medů nektarových - květových a medů medovicových - lesních. Proto obsahuje přírodní látky jak z nektarií např. léčivých rostlin, tak i cenné minerální látky a stopové prvky z lesních medů. Smíšený med má výhody květového i medovicového medu. Smíšený med je velice hodnotný, u nás značně rozšířený i oblíbený. Mísení různých druhů medu je přirozené již při zpracování včelami v úlu. Záměrným mísením různých druhů medu lze vhodně upravit chuť, vůni i barvu medu.

Pastový med

Je přírodní, zpravidla květový, případně smíšený med, speciálně upravený do pastové konzistence řízenou krystalizací. Med je zpracován pouze mechanicky, bez jakýchkoliv přísad. Proto je to plnohodnotný přírodní včelí med, který si uchovává všechny cenné látky a v průběhu času se již nemění - dále nekrystalizuje. Má světle bělavou až nažloutlou barvu a výbornou, lahodnou chuť. Snadno se roztírá, ale neteče - proto je vhodný zvláště pro děti. Krémové medy jsou velice oblíbené v Severní Americe.

Med od uměle krmených včel

V kombinátu pro biochemické preparáty a vitamíny v Krasnodarsku probíhaly pokusy s uměle krmenými včelami. Včely dostávaly jako potravu uměle slazené šťávy z jablek, hrušek, melounů, vinných hroznů, jahod a rajčat. Cílem pokusů bylo získat od těchto včel med s vyšším obsahem vitamínu a s lepšími léčivými účinky. Získaný med měl pak příchuť příslušného druhu ovoce, jehož šťávami byly včely krmeny. Šlo tu o pouhé pokusy, k nimž však západoněmečtí odborníci dodávají, že tím se ovšem včelám odnímá jejich nejdůležitější činnost - opylování kulturních rostlin. Takto získaný med není již med v pravém slova smyslu - z nektaru a pylu květů.

Jedovatý med

Případy, kdy i med může být jedovatý, se vyskytují v Turecku, Řecku a v USA. Příčina spočívá v rostlinách, z nichž přinášely včely nektar. V oblasti Trapenzuntu mohou tuto jedovatost způsobit květy tamních rododendronů, sněženek i narcisů. Po požití jedovatého medu obvykle nastávají různé nepříjemné stavy, závratě, zvracení, mdloby, svědění po celém těle, nevolnost apod. Tyto stavy mohou trvat hodinu až několik dnů. Byly zaznamenány i případy úmrtí člověka po tzv. jasmínovém medu. Včely obvykle na květy jasmínu nelétají a činí tak jen při naprostém nedostatku jiné pastvy. Jedovatými látkami v medu pak bývají lykorin a isotacetin.

Složení medu

Fruktóza 30 - 38 %

Glukóza 26,33 %

Voda 17 - 20 %

Vyšší cukry 1 - 10 %

Sacharóza 1 - 10 %

Minerálie 0,1 - 1 % (draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek, měď)

Enzymy 0,1 - 0,6 % (glukózooxidáza, fosfatáza, invertáza, diastáza, kataláza)

Organické kyseliny 0,1 - 0,5 % (pyrohroznová, glukonová, jablečná, citrónová a další)

Aminokyseliny 0,1 - 0,5 % (fenylalanin, prolin, alanin, valin a další)

Vitamíny 0,1 % (pantotenová, kyselina B1, B2, B3, biotin, C)

Hormonální látky (noradrenalin, acetylcholin, adrenalin, dopamin, látky z mateří kašičky)

Barviva (rutin, kverutin, akacetin a další)

Vonné látky (diacetylen, acetaldehyd a více než 50 dalších)

Krystalizace medu

Neznamená to nižší kvalitu ani porušení kvality medu. Krystalizace je přirozená vlastnost všech medů, jen doba krystalizace je u různých medů různá. Zkrystalizovaný med lze opět zkapalnit zahříváním v otevřené sklenici ve vodní lázni teplé do 50 C. Pozor na dlouhodobější přehřátí medu nad 50 C, tím by se zničily některé hodnotné látky, jejichž ztráta by měla negativní vliv na kvalitu medu.

Uskladňování medu

Vysoký obsah cukrů v medu má samokonzervační účinky. I přesto je nutné dodržovat určitá pravidla skladování. Med skladujeme výhradně v uzavřeném obalu (sklo, keramika, nerez kov apod.), v suché, tmavé místnosti, při teplotě nejvýše 25 C a relativní vzdušné vlhkosti nejvýše 70 %. Med snadní přijímá cizí pachy i vzdušnou vlhkost. Negativně působí přímé sluneční paprsky.

Včelí produkty

Včely nám poskytují nejen med na výrobu nejrůznějších dobrot, ale také produkty pro naše zdraví a užitek.

Propolis

Propolis aneb včelí tmel je jedním z nejhodnotnějších léčivých přípravků často používaných v přírodním léčitelství. Je velmi složitou látkou, bohatou na biologicky účinné chemické sloučeniny. Z větší části tvoří propolis pryskyřice, nejčastěji z topolu, osiky, vrby, borovice, kaštany, také pyl, vosk a sliny včel. Složení propolisu se liší podle toho, jaké stromy rostou v místech, kam včely létají. Propolis zlepšuje zrak, příznivě působí na záněty střev, regeneruje chrupavčitou a kostní tkáň. Dáky bakteriocidním vlastnostem pomáhá předcházet infekčním komplikacím, zmírňuje záněty. Kladně ovlivňuje psychiku, posiluje organizmus, zlepšuje paměť, fyzickou a psychickou kondici. Účinně působí na nemoci prostaty, léčí kožní popáleniny, lupenku, ekzémy, astma, žaludeční a dvanácterníkové vředy. Pomáhá při vředových stádiích křečových žil, povrchových poškozeních kůže, proleženinách a také kostních zánětech. Sirná aminokyselina - cystein - obsažená v propolisu podporuje růst vlasů. Propolis se používá ve formě různých přípravků. Může to být směs medu a propolisu, případně medu, propolisu a květního pylu nebo medu a šťávy z mladých kopřiv.

Mateří kašička

Mateří kašička je sekretem hltanových žláz, které jsou umístěny v přední části hlavy včel. Tato tekutá látka má krémovou barvu a mírně nakyslou, palčivou a trpkou chuť. Je to výživná látka a lék. Obsahuje mj. sacharidy, tuky, bílkoviny, vitaminy, stopové prvky, aminokyseliny.

Mateří kašička aktivizuje látkovou výměnu, brzdí rozvoj sklerózy, normalizuje činnost žláz s vnitřní sekrecí a zažívacího traktu. Léčí také neurózy, snižuje hladinu cukru v krvi a cholesterolu. Povzbuzuje chuť k jídlu, zlepšuje zrak a sluch. Odstraňuje vrásky, vyhlazuje pleť. Zvyšuje odolnost proti infekcím, mírní srdeční potíže a předchází avitaminóze.

Vosk

Co o vosku říká historie? Získávání včelích produktů bylo lidem známo odpradávna. Tehdy ještě nemůžeme ani hovořit o chovu včel, neboť při získávání medu i vosku z nerozběrného díla včelstvo zaniklo.

Z písemných historických památek, které se zmiňují o včelím vosku, je třeba jmenovat Bibli a staroegyptské papyry. Např. Westcarský papyrus obsahuje jednu z nejstarších pověstí o mystickém využití včelího vosku. Podle této zkazky si vrchní předčítač Ubaoné nechal zhotovit voskovou sošku krokodýla, který po vhození do zahradního bazénu obživl a stal se druhem samičky, která se již předtím v bazénu nalézala.

V řecké mytologii se traduje příběh Ikara a jeho syna Daidala, kteří létali s pomocí křídel vyrobených stmelením ptačích per včelím voskem. Řekové, Féničané i Římané znali způsoby bělení vosku. Za nejlépe bělený vosk byl považován vosk punský. Vyráběl se takto: žlutý včelí vosk se povařil s mořskou vodou s přídavkem ledku a poté byl bělen na slunci. Voskový květ, tak se nazývala nejbělejší povrchová vrstva takto zpracovaného vosku, se odstranila a postup se ještě nejméně třikrát opakoval. Ve starém Řecku i Římě si cenili stejnou měrou medu i vosku. Oba tyto včelí produkty znamenaly podstatné zvýšení příjmů, zejména pro chudé venkovské obyvatelstvo. Z Homéra víme, že používání dřevěných tabulek s voskovou vrstvou bylo známo již před "trojskou válkou". Používaly se především k osobní korespondenci, zejména milostné, Odpověď se napsala na stejnou tabulku po smazání původního textu. Tyto tabulky byly spojeny a říkalo se jim diptycha (2 tabulky).

Využití vosku

Je přirozené že látka tak tvárná a plastická byla využívána k uměleckým účelům. U Římanů byly v oblibě profilové portréty a bysty z vosku, které pak bývaly neseny v pohřebním průvodu. Ve starém Řecku se vyráběly z vosku i panenky pro děti. Umění portrétistů ve vosku prožívalo největší rozkvět ve Francii v době Ludvíka XIV., později již upadalo.

Ve všech historických obdobích se včelí vosk používal k magickým účelům a ke kouzlům.. Umění věštby z tvarů, které vznikly litím roztaveného vosku do studené vody, bylo nazýváno ceremonií. Utopenci se hledali pomocí plovoucího košíku s rozsvícenou svíčkou. Podle pověry se košík měl zastavit na místě, kde bylo tělo utonulého. V době, kdy ještě neznali umělé hmoty, se vyráběly umělé květy - ale z vosku. Nejvíce však byl vosk zpracováván na svíčky, k běžnému svícení i k náboženským účelům.

O léčebných vlastnostech vosku se zmiňuje již Plinius. Doporučuje jej ke zvláčnění pleti, jako zahřívající prostředek. Tvrdí, že přispívá k regeneraci tkání. Ve středověku i dnes se vosk využívá hlavně k přípravě různých léčivých mastí. V Anglii je v lidovém lékařství známa směs medu, vosku a propolisu.

Tradičně byl vosk používán ke zhotovování pečetí, které ověřovaly platnost a pravost listin. V Evropě jsou známy i listiny se zachovalou pečetí staré téměř tisíc let.

Průmyslová revoluce v 19. století nahradila voskové svíce plynem a elektřinou. Vosk je zpracováván především k včelařským účelům, hlavně k výrobě mezistěn.

Medovina

Medovina je přirozeným hodnotným doplňkem medu. Při výrobě je zásadou, že na 1% alkoholu ve 100 litrech je potřeba 2,4 kg medu.

Pyl

Velmi cenným produktem je kromě medu i pyl. Pyl poskytuje včelám dostatek bílkovin, tukových látek, četné vitamíny, enzymy a minerální látky. Nedostatek pylu má za následek vymizení bílkovinných rezerv v podobě tukového tělesa ve včelím těle a chloupky na včelím těle ztrácejí pevnost a snadno se lámou. Chitinový plášť právě vylíhlých mladušek nabude normální tvrdosti jen při dostatku pylu v potravě.

Složení: stravitelné bílkoviny, AMK (arginin, leucin, izoleucin, histidin, threonin, methionin, lyzin, fenylalanin, tryptofan,..), minerální látky, tuky, nukleové kyseliny, vitamíny (A, B1, B2, B6, PP, B5, kyselina listová, pantotenová, C,…)

Včelí jed

Speciální sekret jedové žlázy, který je běžně používán v lékařství (kloubní onemocnění, záněty, revmatismus,..).

Složení: vodnatý roztok apitoxinu, bílkoviny, cukry, lipidy, kyseliny, minerální látky, enzymy, aromatické a lehce prchavé látky,..

Využití

"Sklenice medu - půl lékárny doma"

Med má léčivé účinky a právě díky tomu se do poručuje jako podpůrný prostředek při léčbě srdečních nemocí, žaludečních a dvanácterníkových vředů, při jaterních a kožních potížích, očních chorobách. Kromě toho med obsahuje enzymy, organické kyseliny, minerální soli, bílkoviny, sloučeniny dusíku, vitaminy, éterické oleje, barviva a také sůl, draslík, vápník, železo, hořčík, stříbro, barium, chrom, vanad, wolfram, kobalt. Pozoruhodná je vysoká kalorická hodnota tohoto produktu - kolem 3000 kcal/kg. Léčebné vlastnosti medu jsou závislé na rostlinách, ze kterých včely nasbíraly nektar. Vzácnou předností medu je jeho snadná stravitelnost. Cukry jsou vstřebávány přímo do krve. Med používaný jako sladidlo místo cukru je zdraví velmi prospěšný. Kdysi se běžně používal k přípravě různých mastí, mixtur a léčebných extraktů. Při pravidelném užívání med posiluje a stimuluje srdeční činnost, zlepšuje kondici, regeneruje síly, zmírňuje pocit vyčerpanosti a deprese, povzbuzuje chuť k jídlu, celkově přispívá ke zlepšení zdraví a k prodloužení lidského života. Urychluje průběh hojení ran. Doporučuje se při bolestech v krku, chorobách žaludku, jater a při duševním vypětí. U zdravých lidí pravidelná konzumace medu zlepšuje jejich duševní výkon, chrání je před apatií a depresí, zvyšuje odolnost proti nachlazení a bakteriálním infekcím, zlepšuje fyzickou kondici a mírně zvyšuje tělesnou hmotnost.

Prevence je lepší než léčení. Med - přírodní čistý produkt včely medonosné, byl kdysi výsadou králů, dnes si jej může dopřát prakticky každý občan. Pravidelně jíst med a nerozčilovat se, je důležité v předcházení nemocím. Ve spotřebě medu máme co dohánět! Nejen v Evropě. Japonci se dožívají nejvyššího průměrného věku na světě - spotřebují nejvíce medu na hlavu.