Primární anatomická stavba stonku
Krátký teoretický úvod...
Na rozdíl od kořene je anatomická stavba stonku poměrně variabilní. Přestože
typicky organizované stonky jednoděložných a dvouděložných rostlin lze od
sebe snadno odlišit např. dle lokalizace cévních svazků, v případě metamorfovaných
stonků může být jejich stavba výrazně změněná a rovněž mezi jednoděložnými
či dvouděložnými rostlinami lze nalézt druhy, jejichž stavba neodpovídá
typické stavbě těchto skupin.
Povrch stonku je kryt kutikulou a epidermis s průduchy a
obvykle i s trichomy či emergencemi. V typicky vyvinutém stonku dvouděložných
a nahosemenných rostlin je možné odlišit vrstvy primární kůry
od středního válce (stélé), v němž jsou do jednoho kruhu rozmístěné
(bi)kolaterální cévní svazky. Zevní vrstvy primární kůry jsou často tvořeny
mechanickými pletivy (kolenchymem nebo sklerenchymem), které tvoří buď
souvislou hypodermis, nebo se diferencují pouze lokálně, jako např. v
rozích čtyřhranné lodyhy stonku hluchavek (Lamium sp.). Další
vrstvy mohou být tvořeny buď chlorenchymatikým pletivem, nebo
parenchymem, který ev. může obsahovat velké množství škrobových zrn. U některých
druhů (např. podražce velkolistého - Aristolochia durior) lze i
ve vnitřním kortexu nalézt souvislý prstenec sklerenchymatických buněk.
Typická endodermis, jak ji známe z kořenů, se ve stoncích diferencuje pouze
u malého počtu dvouděložných rostlin. Někdy lze v mladých stoncích některých
druhů (např. u slunečnice roční - Helianthus annuus) nalézt ve vnitřním
kortexu vrstvu buněk, které označujeme jako škrobovou pochvu a kterou považujeme
za strukturu homologickou endodermis. Pericykl, který je v kořenech vždy
vyvinut jakožto zevní vrstva středního válce, ve stoncích často chybí. Cévní
svazky jsou ve stélé uspořádány do jednoho kruhu obklopujícího
parenchymatické pletivo, které označujeme jako dřeň - tuto
organizaci označujeme jako eustélé. Elementy floému v cévních
svazcích směřují centrifugálně, elementy xylému centripetálně. Výběžky
parenchymatické dřeně mezi cévními svazky označujeme jako (dřeňové)
paprsky. Kambium, které se podílí na sekundárním tloustnutí stonků
dvouděložných a nahosemenných rostlin, vzniká dediferenciací
parenchymatických buněk dřeňových paprsků nacházejících se na spojnici
mezi prokambiálními buňkami v cévních svazcích a jejich spojením do
souvislého prstence.
U jednoděložných rostlin nelze v typickém případě rozlišit
vrstvy primární kůry od vrstev středního válce. Kolaterální uzavřené cévní
svazky jsou v základním pletivu uspořádány buď v dvou (např. žito - Secale cereale)
nebo více kruzích (voděnka - Tradescantia sp.), nebo
typicky v celém
objemu středního válce (např. kukuřice - Zea mays). Tato organizace
se označuje jako ataktostélé. Odlišnou stavbu mají (opět pouze
v typickém případě) u jednoděložných rostlin podzemní modifikované
stonky - oddenky. Obvykle se u nich vyvíjí zřetelná endodermis, která
ohraničuje vrstvy primární kůry od středního válce.
... a vlastní praktická část
Zhotovíme příčné ruční žiletkové řezy stonkem podražce (Aristolochia
durior), voděnky (Tradescantia sp.), šáchoru (Cyperus
alternifolius), kukuřice (Zea mays)
a pod. Lignifikované buněčné stěny můžeme zvýraznit pomocí barvení
floroglucinolem, popřípadě je možné využít autofluorescenci chloroplastů
a rostlinných pletiv.
