Základní typy mykorhiz

Dle nejnovější monografie věnované mykorhizním symbiózám (Smith & Read 2008) rozlišujeme v současnosti sedm základních typů mykorhiz: arbuskulární mykorhizu, ektomykorhizu, ektendomykorhizu, arbutoidní, monotropoidní, erikoidní a orchideoidní mykorhizu. Základními rozlišovacími znaky pro zařazení do příslušné kategorie jsou přítomnost, resp. absence sept v hyfách mycelia, intracelulární kolonizace buněk primární kůry kořene, tvorba houbového pláště a Hartigovy sítě,  taxonomické zařazení hostitelské rostliny a mykorhizní houby, a konečně možnost výskytu u nezelených hostitelských rostlin (tabulka převzata ze Smith & Read 2008, upraveno; hodnoty v závorkách indikují vzácný výskyt). 

 

 

Typ mykorhizy
Arbuskulární Ekto Ektendo Arbutoidní Monotropoidní Erikoidní Orchideoidní
Taxony mykorhizních hub  Glomeromycota Basidiomycota, Ascomycota (Glomeromycota) Basidiomycota, Ascomycota Basidiomycota Basidiomycota Ascomycota Basidiomycota, Ascomycota5
Taxony hostitelských rostlin  Bryophyta, Pteridophyta, Gymnospermae, Angiospermae Gymnospermae, Angiospermae Gymnospermae, Angiospermae Ericales Monotropoideae Ericales, Bryophyta Orchidales
Septa v hyfách 1  - + + + + + +
Vnitrobuněčná kolonizace 2  + - + + + + +
Houbový plášť 3  - + + nebo - + nebo - + - -
Hartigova síť 4  - + + + + - -
Výskyt u nezelených rostlin - (+) - - - + - +6
1 Septa = přehrádky.
2 Dříve používaný termín infekce dnes není používán, neboť v případě mykorhizních asociací se typicky nejedná o parazitickou interakci.
3 Houbový plášť je tvořeny hyfami mykorhizní houby, obalujícími zevně mykorhizní kořen.
4 Hartigova síť je tvořena hyfami, extenzivně se rozrůstajícími v mezibuněčných prostorách rhizodermis a primární kůry kořene.
5 V monografii Smith & Read 2008 Ascomycota opomenuta, přestože jejich výskyt k danému datu byl již dobře dokumentován
6V raných vývojových stadiích jsou plně mykoheterotrofní všechny druhy orchidejí!

Starší dělení na endomykorhizu a ektomykorhizu souvisí se schopností mykorhizní houby kolonizovat buňky primární kůry kořene. Tuto schopnost mají endomykorhizy (arbuskulární mykorhiza, orchideoidní a erikoidní mykorhizy), zatímco v případě ektomykorhizy je rozvoj mykorhizní houby omezen na mezibuněčné prostory kořenového kortexu. Ektendomykorhiza, arbutoidní a monotropoidní mykorhiza jsou z tohoto hlediska přechodným typem - u těchto typů houba sice kolonizuje buňky primární kůry, zároveň však tyto mykorhizy mají i znaky typické pro ektomykorhizu.

Výše uvedené rozčlenění na sedm mykorhizních typů je ovšem, tak jako všechny člověkem vytvořené taxonomické systémy, systémem umělým, který svým způsobem zjednodušuje mnohotvárnou realitu. Tak v rámci jednotlivých typů mykorhiz existují ještě jejich subtypy, lišící se nejen morfologií, ale zřejmě i odlišným fungováním. Příklady takových subtypů mohou být např. Arum či Paris morfotypy arbuskulární mykorhizy nebo tolypofágní a ptyofágní typ orchideoidní mykorhizy. Rovněž tak bylo zjištěno, že jeden druh mykorhizní houby může vytvářet, v závislosti na druhu hostitelské rostliny, ektomykorhizu nebo orchideoidní mykorhizu, tedy dva zcela odlišné typy mykorhiz. Obdobná situace byla zjištěna pro kombinaci ektomykorhizy s arbutoidní nebo monotropoidní mykorhizou, případně ektendomykorhizy s ektomykorhizou. Na druhou stranu je běžné, že i jeden druh rostliny vytváří více typů mykorhiz. Nejběžnější kombinací je arbuskulární mykorhiza a ektomykorhiza, např. u zástupců čeledí Rosaceae a Salicaceae, nebo tvorba ektendomykorhizy u mladých jedinců z čeledi Pinaceae a její náhrada ektomykorhizou u rostlin starších.