Učitelství Leoše Sáblíka přitahovalo snad odjakživa. Díky skvělým vyučujícím na základní škole i chemické průmyslovce získal nadšení pro chemii, které již během studia na Přírodovědecké fakultě MU začal předávat dál svým středoškolským studentům na vyhlášeném brněnském gymnáziu. Leošovi je 25 let a studuje poslední semestr Učitelství chemie a matematiky pro střední školy. Kromě laboratorních experimentů, didaktiky a pedagogiky je jeho největší láskou vaření. Rád ale tráví čas i s přáteli, nejlépe u skvělé kávy či dobrého jídla, nebo se rád podívá na zajímavý film či seriál.
Učitelem. Již jako malého mě nejvíce bavily hry „na školu“ 😊 Na druhém stupni základní školy jsem měl štěstí na skvělé vyučující, kteří mě kromě vyučování jako takového nadchli také pro chemii, takže dalším logickým krokem byl výběr brněnské střední průmyslové školy chemické. I tady jsem poznal inspirující pedagogy a ujistil se v tom, že profese učitele pro mě bude ta pravá.
Na střední škole jsem se aktivně účastnil chemické olympiády, jezdil jsem na letní chemické soustředění v Brně i na Běstvinu a celkově jsem se účastnil spousty popularizačních akcí v rámci školy se zaměřením na chemii. Dále jsem zpracoval SOČ z pedagogické oblasti, kde jsem se pro změnu zaměřil na matematiku.
Rozhodl jsem se pro učitelství chemie a matematiky, a to se mi nechtělo studovat v cizím jazyce v zahraničí. Jelikož mám velmi rád Brno, tak jsem tu chtěl zůstal i během vysokoškolského studia, do Prahy či Olomouce mě to netáhlo.
A pak už šlo jen o to vybrat správnou fakultu. Učitelství může člověk studovat buď na pedagogické, nebo na odborné fakultě. Obecně se dá říci, že studium na pajďáku je zaměřeno na 2. stupeň základních škol a studium na odborných fakultách na střední školy. Já chtěl učit chemii na střední škole, neboť na základkách je výuka osekaná na pouhé dva roky, a tak byla Přírodovědecká fakulta MU jasná volba číslo jedna.
Ano – asi nemám co dodat více. Poznal jsem zde hodně inspirujících lidí.
Věděl jsem, že chci jednou učit chemii. Učitelství se tady na přírodovědecké fakultě studuje jako dvouobor, a tak jsem vybíral, čím chemii doplním. Po krátkém váhání mi vyšla jako jasná volba matematika. Mám ji rád, navíc se hezky propojuje s chemií.
Při mém nástupu na MUNI jsem se zapsal do dvou oborů současně – na učitelství chemie a matematiky a na odbornou chemii. Tu jsem ale po 1. semestru zrušil, neboť jsem se pevně rozhodl vystudovat učitelství. I v případě, že bych si byl vybral studium odborné chemie, jsem si chtěl dodělat pedagogické minimum a jít stejně učit.
Chemie je hodně specifická, středoškoláci z ní mají často strach a možná i vlivem toho, jak se u nás obvykle vyučuje, nad ní zlomí hůl a smíří se s tím, že ji prostě nechápou. Mě na učitelství láká právě ta možnost předávat své znalosti a zkušenosti dál, rozvíjet ve studentech dovednosti a probouzet v nich lásku k chemii na místo toho, aby je odrazovala. Líbí se mi mít takto možnost ovlivnit jejich budoucí dráhu, neboť studentská léta na střední škole velmi ovlivňují jejich budoucí směřování a budoucí studium.
Byl to celkem šok. Na vysoké škole je zcela jiný systém studia než na střední. Čtyři měsíce výuky a poté zkouškové období, kde člověk prokáže, co se zvládl naučit – pokaždé taková malá maturita. Pokud člověk nepracoval v průběhu semestru, tak na jeho konci měl celkem dost co dohánět. Navíc si vše zjišťuješ tak nějak sám, nemáš tu třídního učitele, který by tě vedl za ručičku, pohlídal všechny termíny apod. Na druhou stranu to máš takové, jaké si to uděláš – třeba rozvrh, kdy si můžeš vybrat z více seminárních skupin.
Přírodovědecká fakulta se nachází ve dvou areálech – na Kotlářské a v kampusu v Bohunicích, občas tedy bylo náročnější vše rozvrhově skloubit s přejezdy mezi těmito areály, ale dalo se to. Má to zase tu výhodu, že člověk zažije jak zrekonstruovaný historický areál na Kotlářské, tak i moderní univerzitní kampus. Oba areály mají něco do sebe a v obou jsem se vždy cítil vítán.
Brno jsem si zamiloval natolik, že jsem se do něj již přestěhoval. Už třetím rokem bydlím u parku Lužánky a nemohu si to vynachválit. Člověk má všude blízko díky MHD, nachází se tu spousta příležitostí k trávení volného času, mám tu spoustu přátel, je to takové příjemné prostředí k životu. Brno není ani příliš velké jako Praha, ale ani malé, je to akorát něco mezi. Navíc velmi oceňuji brněnskou kavárenskou kulturu, které jsem velký milovník.
Nejvíce na mě zapůsobilo hned několik předmětů. Určitě bych vypíchnul v prvním ročníku Anorganickou chemii s již zesnulým prof. Příhodou, který byl vynikající přednášející, jeho přednášky měly výborný obsah, vtipné komentáře a člověk vždy udržel pozornost celou dobu.
Další takový super předmět je Didaktika chemie, která se každý rok modernizuje a upravuje podle aktuálních trendů ve školství. Je to velmi inspirativní předmět, který člověka motivuje do následné praxe a pomůže mu hodně v jeho začátcích.
Aktuálně již druhým rokem během studia učím na poloviční úvazek chemii na Gymnáziu Matyáše Lercha tady v Brně. Učení mě hodně baví a naplňuje. I proto jsem se rozhodl, že se letos budu hlásit na doktorandské studium didaktiky chemie. Rád bych do budoucna kromě výuky na gymnáziu spolupracoval i s dr. Švandovou v rámci přípravy budoucích učitelů na našem Ústavu chemie.
Nebojte se vysoké školy. Vše, co se vám může stát, je to, že se v životě posunete někam dále!
Matematika ji vždy bavila a už od základní školy nevynechala žádnou matematicky laděnou školní soutěž. I při výběru vysoké školy tudíž Nikola Švancarová u matematiky chtěla zůstat, hledala ale také její praktické využití, které jí nabídl program Aplikovaná matematika na naší fakultě. Nikole je 22 let...
Simona Šatková již od střední školy vnímala problematiku životního prostředí jako nanejvýš aktuální a ovlivňující různé oblasti našeho života. Proto se po maturitě na bratislavském gymnáziu rozhodla pro studium programu Životní prostředí a zdraví. Oslovilo ji, že kombinuje předměty jako je biologie,...
