Jako by to s těma černejma kocourama nestačilo! Když jsem přijela na prázdniny k babičce, zničeho nic vyskočilo z košíku v rohu malé cosi, co se mi ale až moc nápadně podobalo, a začalo to okolo mě rejdit a šmejdit, jako bychom se znali odpradávna. Moc se mi to nezdálo, takže začala tvrdá výchova: cenila jsem na TO zuby, vrčela a sem tam i trošku chňapla, ale nééé zas moc, aby to TO nebolelo. Babička mně a mým rodičům, kteří taky nic netušili, vysvětlila že TO se jmenuje Sisinka (takže Šíša, to jí nikdo neodpáře) a taky z Hrádku Kunratic. Babička si ji pořídila, protože si prý dávám se svými vlastními štěňátky nějak moc načas. Postupně jsme si na sebe začaly zvykat, néé že bychom se zrovna skamarádily, ale prostě jsme se tolerovaly. Ale kradla mi moje hračky, prevít jeden. Všichni si s ní hráli, takže jsem se i bála, že se mnou si nikdo hrát nebude. Naštěstí to nebyla pravda, a co víc, víkend skončil a my zase jeli domů. To vám byl zase klídek...
 |
 |