Podzim 2001 - Ineska má štěňátka!

Tak teď Vás čeká snad největší překvapení z těch, které jsem Vám zatím stihla ve svém životě přichystat. Ale pěkně popořádku.

Naši si prostě usmysleli, že mi pořídí kamarádku. Babička prý taky říkala, že by k Sisince brala ještě jednu holku. To se mi líbilo. Ale míň se mi to začalo líbit, když mi řekli, že prý ta mimina mám obstarat já sama! Co tím mysleli, jsem pochopila záhy. Naložili mě totiž do auta a jeli jsme kamsi, kde, jak se ukázalo, na mě čekal ženich. Jmenoval se Gir z Amálčiny zahrádky a je to, mimochodem, vlastní táta Sisinky. Co tam se mnou prováděli, nechtějte radši slyšet. Jen se podívejte:

     

Vůbec jsem netušila, co to se mnou vlastně provedli. Zpočátku jako by se nic nestalo, hrála jsem si se Šíšou a s našima, ale potom mi začalo růst břicho a já začala přibývat na váze.

               

Naši mě vzali k doktorovi a ten se jakýmisi prý zvuky podíval do mého bříška. A že prej tam mám hned trojčata!!! Rodičové šíleli, mně to však až tak moc nenadchlo. Moje bříško bylo až moc veliké. No a pak mi naši přestavěli pelíšek - místo boudičky mám celé velké hřiště. Že prý příprava na porod. Však už jsem měla cemříček skoro až na zem, a když jsem čůrala, tak jsem už doopravdy, ale doopravdy bříškem cítila studený sníh! Těsně před porodem jsem vážila dobrých 2,8 kg!

                              

Můj velký den nastal v neděli 16. prosince 2001, po třetí hodině odpoledne. Mám dvě dcery a jednoho syna!!!!!! Porod probíhal bez problémů, tedy nebýt mých vylekaných a vystrašených rodičů. Ale přeci jen mi pomohli. Prvně se narodily holky, až pak Vilík. Jo, Vilík už má jméno, jen na těch holkách se nemůžeme s rodiči a babičkou úplně shodnout. Dle Vilíka je Vám už jasné, že ta jména musí začínat na V. Zatím vyhrávají Václavka a Vendulka. No, ale jestli byste měli nějaký prima nápad, zamailujte mi na ines@sci.muni.cz!!! Kdo dá dobrý tip, toho obdaruju svojí fotkou i s podpisem!!!

                              

Jak vidíte, moje děti jsou pěkní cvalíci. Pijí, až mám strach, že prasknou. Ale aspoň pěkně porostou. Rodiče je už začali vážit, řeknu Vám, hotová věda. Maj na to přesné laboratorní váhy a dělaj si z těch mým dětí pokusný králíky či co! Ale ať. Já vím, že je maj hroooóóózně moc rádi.

                             

A propos: holky jsou zadaný - jedna bude dělat společnost mně, druhá pak Sisince  a babičce. Ale Vilík, u toho ještě nevíme, čí srdce bude obšťastňovat...

back.gif (1257 bytes) kde jsou moji hladoví ctitelé od rozcestníku?