VELKÁ AKCE B6
 
Toto pozvání platí nejen pro sběrače vůdce, jemuž bylo původně určeno, ale též pro sběrače hosty. Tito nechť si oslovení "sběrači vůdče" a pochvalná slova na adresu této osoby odmyslí, ostatní body této pozvánky mohou, ale nemusí, akceptovat.
 
Náš drahý, vzácný, všemi obdivovaný a opěvovaný sběrači-vůdče!
Dovolujeme si Tě pozvat na velkolepou akci 1. botanické šestky, která se uskuteční ve dnech 8. až 9.11. t.r. (pátek - sobota) v Mikulově.
Prvořadým úkolem tohoto vskutku ojedinělého setkání celé (?) B6 je dokázat, že botanická se-zóna nekončí, jak se i mnohé vědecké kapacity domnívají, v září či říjnu (pro některé dokonce i dříve), ale že správný badatel si důvod k terénní exkurzi najde i za listopadové plískanice či za třeskutých mrazů (kolem 20 gradusov) v lednu.
Pevně věříme, že nezklameš naše očekávání a že Tě v ony významné dny nebude muset zastu-povat sběrač-rezerva (cha cha - pozn. ed.). A abys nám později nevyčítal, že jsi vůbec netušil, do čeho lezeš, zde je alespoň ve stručnosti nástin připravovaného programu a seznam nezbytných pomůcek. Jen na okraj - uděláš nejlépe, když budeš připraven i na ty nejnepravděpodobnější situace.
Není ovšem podmínkou zúčastnit se celé akce (i když vytrvalci dostanou zvláštní body do celo-šestkového bodování), když se k nám připojíš třeba až večer v Mikulově, vzhledem k Tvému vysokému věku Ti to odpustíme. 10 tisíc let je 10 tisíc let (konalo se brzy po oslavě kmetského věku 10 000 dní - pozn. ed.), a tak by Tě takový přechod Pálavy mohl značně zruinovat.

PROGRAM
  • přechod Pálavy spojený se sběrem přírodnin, trénováním a dokumentací nových metod terénní botaniky (např. zapisování fytocenologických snímků ze sena v seníku) aj.
  • výroba nejrůznějších uměleckých objektů (pod souhrnným názvem "botanická ikebana", tj. ikebana s. l.), dále nácvik divadelního představení na vánoční besídku (bude potřeba vybrat některý z následujících kusůi: "O Epizoochorce", "O botanické Karkulce", "Tři zelené řasy děda Vševěda" nebo "O rosničce-botaničce" - další iniciativní návrhy vítány), případně praktická mykologie (pokud "porostou").
  • osud další části programu jest krajně nejistý; místo: vybrané restaurační zařízení, čas: pozdní noční až brzká ranní hodina, na pořadu mimo jiné projednání novely zákona "O botanické práci v terénu".
  •  
    Co s sebou? Spacák (karí-matka není nutná - i když kdo ví, jestli nakonec neskončíme na Svatém kopečku), prachy (jsou nutné), průkaz člena B6 (netýká se hostů), zápisník, psací potřeby, jídlo a pití v neomezeném množství, deštník na dlouhé holi, omluvenku od rodičů, mapu, buzolu, šedivou přikrývku, šátek, pokrývku hlavy, vhodný oděv a obuv (takové, které se mohou rozškubat a ušpinit v terénu, v kterých však zároveň budeme vpuštěni do vybraného restauračního zařízení), svetříky kapalného skupenství, lepidlo, kudličku rybičku, noviny na sběry, fotoaparát, dalekohled, hudební nástroje, umělé qětiny, zajímavé herbářové pokožky, skládací mikroskop a další vybavení uvedené v Zákoně č. 1412/95 Sb. O botanické práci v terénu, případně další pomůcky dle vlastního uvážení, které by přispěly ke zkvalitnění programu.

     
    A jak tedy „Velká akce B6" nakonec dopadla? Mohlo by se zdát, že vzhledem k masivní re-klamě, která celé akci předcházela, nemohlo všechno skončit jinak, než v duchu Murphyho zákonů, tedy naprostým fiaskem. Ale opak byl pravdou, jak dokumentuje terénní deník sběra-če-nosiče. Zápis dne sice začíná poněkud pesi-mistickými úvahami, jakmile se však k diskusi na stránkách deníku i mimo ně připojili i ostatní členové B6, nabyly události spád zcela opačný. Ostatně, posuďte sami. Abychom zprostředko-vali pokud možno autentický zážitek, ponechá-váme citáty v původním znění, i navzdory jejich útržkovitosti. V některých případech byly ovšem doplňující komentáře nutností.
    Nuže, teď již dost blábolení, a vydejme se po stopách památné celošestkové exkurze.
     
    8. 11. 1996, 9 hod. 35 min., Hrušky, zastávka ČD
    (zamyšlení sběrače-nosiče nad jeho funkcí ve společnosti)
    Život sběrače-nosiče jest dosti obtížný, ba ně-kdy by se dalo říct přímo nesnesitelný. Sběrač-nosič nejenže zcela dobrovolně a rád nese zod-povědnost za celou B6, ale tak, jak mu přika-zuje litera zákona, vláčí na svých bedrech veš-keré potřebné vybavení pro sebe, celošestkové pomůcky a navíc i takové věci, o nichž ví, že je jednotliví členové šestky pravidelně zapomínají doma, přestože se bez nich nedokáží obejít. A tak to někdy může dopadnout jinak, než by si ostatní členové šestky představovali (což se týká hlavně sběrače rezervy), totiž že v druhé polovině exkurze musí být sběrač-nosič sám nesen, a to i s veškerým nákladem. Tato okolnost by mohla vzbudit dojem, že pojmenování „sběrač-nosič" jest pro výše popsanou funkci krajně nepříhodným. Ale to je omyl! Pokud se blíže zamyslíme nad používáním slova „nosič" v jazyce českém, zjistíme, že mnohé druhy no-sičů jsou sice povinny nést tělesa o dosti znač-né hmotnosti, nikoliv však s nimi uskutečňovat jakýkoliv pohyb. Vzpomeňme například nosič, který důvěrně zná každý majitel jízdního kola a položme si otázku: Běží takovýto nosič, obtížený nákladem, za cyklistou pěšky? Rozhodně ne! Nosič je pohodlně připevněn na některou část bicyklu, obvykle část za jezdcovými zády, nechá se obtížit nákladem, ale zde jeho povin-nost končí. O pohyb se již musí postarat cyklista silou svých svalů. Ještě dlužno připomenout jedno z nepsaných práv nosiče, totiž odhazovat cestou špatně připevněné součásti nákladu. Cyklisté to neradi vidí, ale děje-li se tak za jejich zády, obvykle nemají možnost včas zakročit.
    (další pokračování nosičských úvah probíhalo při jízdě vlakem na trase Břeclav-Šakvice)
    Známe ovšem i případy nosičů, kteří se svým nákladem vykonávají pohyb, a to nezřídka po mnohakilometrové trajektorii. Zde pak rozli-šujeme nosiče zvířecí, tzv. soumary, a nosiče lidské. Pokud nosič nosí svůj náklad dobrovol-ně (což je občas i případ nosiče v B6), jest vše v nejlepším pořádku. Je-li však nosič nucen nosit těžká břemena jinými osobami, máme co do činění s porušováním lidských práv či týráním zvířat. Tento zavrženíhodný přežitek z dob otrokářské společnosti by žádný demokraticky smýšlející občan, a tím méně pak člen B6, zásadně neměl podporovat.
    Zde již sběrač-nosič pocítil, že se ve svých úvahách začíná zaplétat do politiky, což není zrovna jeho parketa, a proto shledal užitečnějším věnovat pár slov povětrnostní situaci.
    V krajině, kterou nyní (cca 11 hod) projíždí osobní vlak Břeclav-Brno, lze rozlišit dva typy počasí. Směrem na sever až jihovýchod od že-leznice se nachází počasí typu „nic moc", místy s možnými přechody k typům „průtrž mračen", „vánice a metelice" apod. V ostatních oblastech se zatím můžeme radovat z počasí typu „pěkné", jest ovšem otázkou, jak dlouho si takové radování budeme moci dovolit.
    Následuje pomlka vyplněná shledáním se s ostatními členy B6 na nádraží v Šakvicích, přesunem veřejnou dopravou do Dolních Věs-tonic a výstupem ke zřícenině hradu Děvičky. Další písemné zprávy o osudu B6 pocházejí až ze závěrečné fáze výstupu (12 hod 55 min).
    „Musím si dať dole tú šatku, lebo sa uškvarím", praví sběrač-rezerva, ovšem, jak sami uvidíte, velice brzy už bude mluvit jinak.
    13 hod. 10 min., Děvičky, u zříceniny hradu (poznámky o stavu výpravy z pera sběrače-nosiče)
    Někteří sběrači mají zřejmě japonské předky, soudě tak alespoň podle záliby ve fotografování a ikebaně. Všichni přítomní členové šestky jsou živi a zdrávi, navzdory tomu, že sběrač-sanitář se této části exkurze neúčastní. Sběrač-vůdce zklamal, neobjevil se, aniž by se předem omlu-vil a důvod nepřítomnosti doložil lékařským potvrzením. Ale sběrač-rezerva ho zastupuje velmi dobře.
    Následují výroky dalších členů, které sběrač-nosič přinutil, aby se k celkové situaci taktéž vyjádřili.
    „Brr .... zima mně, zima...." (slova sběrače-rezervy, právě zakusivšího účinky svěžího pálavského vánku; doprovodnou ilustraci bohužel nebylo možno reprodukovat)
    „Nic mě nenapadá." (s nejvyšší pravděpodob-ností sběrač-posel)
    „Mě napadá taková blbost: kdysi pod náma táhli mamuti." (do hlubin věků se ponořil sbě-rač-host)
    V závětří zříceniny nás okolnosti (jmenovitě hlad) přinutily udělat občerstvovací přestávku. Při ní se nám podařilo nejen načerpat nové síly, ale i objevit pro vědu dosud nepopsaný druh rákosu, který jsme nazvali jménem Phragmites palaviensis a fotograficky zdoku-mentovali. Abychom mohli druh představit i ostatním kolegům a vyhotovit jeho popis, ode-brali jsme část polykormonu, z níž jsme hodlali zhotovit typovou položku. Ale všechno nakonec dopadlo jinak...
     
    A opět se hlásí ke slovu mnohomluvný (ovšem obvykle jen na papíře) sběrač-nosič:
    14 hod 55 min, Soutěska, u erbovního dubu Sběrač-rezerva se vydal na protější svah, aby přinesl důkaz, že to, co se tam zelená, je Hedera helix. Hurá! „Rástlo to tam na skale s trochou pôdy", sděluje rezerva své první dojmy. Dokázali jsme nikoliv „že to dokážeme", ale že se vskutku jedná o břečťan.
    A dál po jantarové stezce. Jantar sice neneseme, ale pár vápencových šutrů si do batohů přibalit můžeme, aby nás snad neodnesl vichr zlý pálavský.
    S poslední větou sběrač-rezerva ostře nesouhlasil, a to dokonce tak ostře, že to potvrdil písemně: „Zberač-nosič si môže pribaliť čo chce (viď text). Zvyšok B6 zostáva naďalej rozumný a vetruodolný. Hor sa ceste v ústrety!" Svoji rozumnost a větruodolnost se sběrač-rezerva pokusil doložit další ze série svých nenapodobitelných ilustrací, tentokrát s názvem „čínski predkovia & ikebana". Obtížena materiálem pro tvorbu botanické ikebany B6 sestoupila do údolí, kde si v praxi vyzkoušela jednu z nejmodernějších metod terénní botaniky – snímkování sena v seníku. Hlavní zásady práce se senem, jakož i výsledky touto metodou dosažené uvádíme zde:
    ZÁSADY SNÍMKOVÁNÍ SENA V SENÍCÍCH
     
    Nyní bude následovat série podivných myšlenkových asociací sběrače-nosiče. Nemáte-li smysl pro romantično, abstrakci a podobné vymoženosti moderní civilizace, raději tento odstavec přeskočte. Jinak se totiž vystavujete nebezpečí, že z nápadů sběrače-nosiče chytnete psotník.
    13 hod. 45 min., na silnici před Klentnicí
    Vidíte ty krásné, dramaticky rozervané mraky, rozporuplné jako romantičtí hrdinové, kteří se topili v moři nebo gibli na dueli? To je bašta, co! (souhlasu s tímto tvrzením se sběrač-nosič patrně nedočkal, alespoň ne písemně – to jej ovšem neodradilo od dalšího poetického hodnocení meteorologických jevů)
    Och, jsme jen mávající stíny ve zlomeném světle podobzorového slunce. A není to UFO! Ha, tam v dáli – tornádo se žene prérií!
    Další výrok nosičův je zřejmě reakcí na praktickou ukázku botanického jmenosloví z mateřštiny sběrače–rezervy.
    To je nádhera! Ježibaba guľatohlavá je bělotrn čili Echinops sphaerocephalum. Inu, slovenština je velmi vynalézavý jazyk.
    Tažení obcí Klentnice se obešlo bez incidentu. Exkurze však pozvolna nabyla rázu spíše zoologického. Začalo se totiž stmívat, a tak na kytky už nebylo příliš dobře vidět. Ale zvířata, jak známo, mají oči, které svítí i ve tmě...
    Přátelský pes klentnický se připojil k výpravě. Ano, správná B6 by měla mít své zvíře. Uzmeme ho! Hle, kočka perská klentnická se svítícíma očima žene psa, který ji až do této chvíle stopoval a běhal elipsy mezi ní a námi. Tohle opravdu není výplod bujné nosičovy fantazie, příhoda se udála tak rychle, že ji nosič ani neměl čas nijak přikrášlit. Zato při následujícím setkání se zvířenou Pavlovských vrchů se sběrač-nosič opravdu vyřádil.
    Pod Sirotčím hrádkem žije následující skupina živočichů
    a) sob
    b) bažant
    c) kočka
    Cé je správně! Tato posloupnost vyjadřuje evoluci myšlenky u napůl slepého sběrače-nosiče. (Když ta kočka se tak podobala sobovi!)
    17 hod. 05 min. – blížíme se k Mikulovu
    Už je tma (suché konstatování nosičovo)
    „Napadol nás jazvečík Filip" (rezerva poněkud předbíhala událostem, ke zranění osob nakonec nedošlo)
     
    Druhá část exkurze se odehrávala na různých místech Mikulova. Hlavní stan jsme rozbili v budově Správy CHKO Pálava, kde jsme byli přijati s otevřenou náručí. Po složení nákladu mezi zdmi správní budovy na nás čekala celá řada úkolů.
    1) Vyzvednout z hospody účastníky druhé poloviny exkurze (včetně pedagogického dozoru).
    2) V budově Správy se společně občerstvit z donesených zásob.
    3) Z materiálu sesbíraného v terénu zhotovit mistrovská díla botanické ikebany a věnovat je Správě CHKO jakožto patronovi celé akce.
    4) Pro účinkování na vánoční besídce vybrat některou z divadelních her (viz poznámka) a rámcově navrhnout její scénář.
    5) Odebrat se do vybraného restauračního zařízení a tam pokračovat ve vědeckých diskusích.
    6) Pokusit se během večera nenaštvat nikoho z pracovníků Správy, neboť k nocování v rezervaci Svatý Kopeček či v jiném CHÚ jsme neměli příslušná povolení.
     
    ad 1) Splnění prvního úkolu vyjadřovalo trochu orientačního nesmyslu, proto byl k němu po-volán sběrač-nosič, zatímco přítomný zbytek B6 se již (kvůli úspoře času) pustil do plnění úkolu č. 2. Sběrač-nosič, poté, co se mu podařilo (především díky studiu díla E. Štorcha, zvláště pak knih „Osada Havranů" a „Bronzový poklad") rozluštit starobylý jazyk poselství zanechaného na Správě CHKO (nejednalo se o nic jiného než k výrazům "směr polední" a "směr půlnoční" přiřadit moderní terminologii a podle toho se v terénu zachovat), vcelku snadno objevil v jedné ze zapadlých mikulovských putyk dosud nezvěstnou část výpravy. Ke cti pedagogického dozoru a jeho společníků je nutno uvést, že nejen již všichni stačili splnit druhý úkol, ale navíc, coby úplatek pracovníku Správy pověřenému dozorem nad mravopočestností celého našeho setkání, přivezli starožitné a dokonce jdoucí hodiny.
    ad 2) Plnění tohoto úkolu se všichni oddali natolik aktivně, že se tím dokonce zdálo být ohroženo pokračování celého plánovaného programu.
    ad 3) Další bod programu proběhl vcelku hlad-ce, nepočítáme-li popíchání některých členů B6 o ostny a trny rostlin, které nechyběly v druho-vé garnituře určené ke tvorbě ikebany. Ovšem konečné výtvory za těch pár šrámů rozhodně stály, jak se lze dočíst v deníku sběrače nosiče. Hodnocení se tentokrát ujal sběrač-rezerva: 19 hod. – Tvorba ikebany alias „Nosičovej pomsty". Hlavnou náplňou bola máčka, čo jednoducho a výstižne vyjadril nosič už v názve. Výsledný efekt „Nosičovej pomsty" bol neopísatelný !!! (v deníku připojena rovněž nereprodukovatelná ilustrace k výše popsané-mu).
    Bohužel, uznání ze strany vedení Správy CHKO jsme se nedočkali, pouze zařazení našeho umění do kategorie „roští", „šúní" nebo něčeho podobného (písemný záznam se naneštěstí nedochoval). Jak bylo s vrcholem botanicko-umělecké tvořivosti naloženo po našem odchodu sice nevíme, ale moc velké iluze si v tomto směru neděláme.
    ad 4) Výběru divadelní hry pro vánoční besíd-ku jsme věnovali velkou pozornost. Nakonec zvítězila hra „O Epizoochorce" (název byl později upraven na „Tři mošničky pro Epizoochorku"), neboť se nám jevila jako technicky nejsnáze proveditelná. Diskuse o ústředním tématu a náplni jednotlivých dějství probíhala, s ohledem na mezinárodní složení týmu, převážně v ruském jazyce. O úspěchu či neúspěchu vystoupení se dozvíte na příslušném místě sborníku, prozraďme alespoň, že oproti trpké zkušenosti s ikebanou jsme si v tomto bodě přece jen polepšili.
    ad 5) Před dvacátou hodinou se celá exkurzní skupina přesunula (samozřejmě pod pedagogickým dozorem, na jehož bezchybné plnění funkce dále dohlížel revizor, tj. pověřený pracovník Správy CHKO) do vinárny „U hroznu". Rozvinula se všesměrná debata, která však poněkud pomíjela zadané téma – vypracování novely zákona „O botanické práci v terénu". Nutno ale konstatovat, že společné posezení u džbánku vinného moku bylo více než plodné. Nejenže významně přispělo k navržení loga pro Sdružení přátel botanické zahrady, ale všichni účastníci dostali příležitost výtvarně či literárně se projevit, čehož nakonec všichni (ač mnozí neradi) využili. Reprodukovatelné části zápisu, tj. ty, které nejsou kresbami, sušenými rostli-nami či tezemi, jež by mohly být chápány jako návod k jednání v rozporu s vnitřním řádem nebo zažitými tradicemi KSBG PřF MU, přinášíme na dalších řádcích spolu s doplňujícím komentářem.
     
    Milan Chytrý (na setkání ve funkci pedagogického dozoru) opět dokázal, že se do řad botaniků v dávných dobách rekrutoval z okruhu badatelů zoologicky zaměřených (což ostatně mezi botaniky není jev zcela ojedinělý). „Sěvernyj oleň vosemnadcatirogij" (v překladu jelen severní osmnáctirohý) je vskutku mistrovskou ukázkou Milanových uměleckých schopností, jakož i dokladem jeho kladného vztahu k živočišné říši. A to i navzdory nejapné poznámce sběrače-rezervy, snažící se přesvědčit, že na majestátné paroží zobrazeného arktického savce působí veter o sile 100 km/h. Jako druhý přispěvatel figuruje na stránkách deníku sběrače-nosiče Madla Chytrá (manželka pedagogického dozoru). Originál ruské písně Čunga-Čanga sice pravděpodobně není Madlinou vlastní tvorbou, lze za ni však považovat překlad celé písně do češtiny, který předkládáme k potěše všech milovníků hudby. Ruský originál vzhledem k obtížím spojeným s přepisem dlouhého textu v azbuce na bezazbučné počítačové klávesnici nepřipojujeme, ale na požádání vám jej Madla Chytrá jistě ráda zazpívá.
    Moje (tj. Madlina) nejoblíbenější píseň:
     
    ČUNGA-ČANGA
    Čunga-Čanga
    modrá obloha
    Čunga-Čanga
    léto po celý rok
    Čunga-Čanga
    vesele žije
    Čunga-Čanga
    písničku zpívá
    Zázračný ostrov 2x
    je lehké a snadné na něm žít
    Zázračný ostrov v oceánu
    žvýkej kokosy, jez banány 2x
    Čunga-Čanga
     
    Sběrač-pomocník se projevil opravdu velmi zajímavě, bohužel tak učinil pouze slovně. Na-štěstí sběrač-rezerva byl už z titulu své funkce ochoten pomocníka v písemném zaznamenává-ní myšlenkových pochodů zastoupit. Piktogramy, jimiž se rezerva snažila text ozvláštnit, jsme bohužel museli z technických důvodů vynechat a nahradit je vhodnými slovními spojeními.
    Nuže, zde je zmíněný zápis: Po druhej sklenke coca-coly zberač-pomocník opätovne zatúžila po Věstonickom Venušovi (obrázok radšej neprikladáme).
    P.S.: Zberač hosť túto „úchýlnu" taxiu označil za tzv. erototaxiu. Je teraz otázne, či šlo o kladnú alebo zápornú?!
    Sběrač-sanitář, na němž ležela zodpovědnost za životy a zdraví celé skupiny, se v této fázi večera netvářil příliš nadšeně. Není divu, když příslušníci naší armády a další živly jim podobné zahušťovali prostředí cigaretovým dýmem, seč jim síly stačily. Navíc se snažili nám dokázat, že naše úsilí porozumět alespoň vlastnímu slovu nemá v konkurenci s jejich řičivým hlasovým projevem pražádnou šanci. Sběrač-sanitář, naplněn obavami o náš budoucí osud, napsal následující text (o prohřešcích ostatního osazenstva vinárny taktně pomlčel):
    8. 11. 96, 21 hod. 20 min. Všichni přítomní členové botanické „6" dosud splňují základní hygienické normy, jen sebeovládání tělesných potřeb neznatelně, nicméně s plíživou důsledností ochabuje (viz příspěvek sběrače-rezervy). O zdravotním stavu sběrače-posla není nic známo, jelikož se vydal do noci v pochybném doprovodu tzv. „sběrače-průzkumníka".
    Vida, na scéně se objevila nová postava – sbě-rač-průzkumník, záhadná bytost, jejíž schopnosti odvozené z pojmenování sběračské funkce byly sanitářem ihned zpochybněny. Ze sanitářova vyjádření cítíme též nedůvěru v dobré mravy a celkový morální profil neznámého sběrače-průzkumníka. Kdo je však onen tajemný cizinec? Můžeme vás uklidnit, sběrač-průzkumník je pouze jeden z četných pseudonymů pracovníka Správy CHKO, který byl, jak jsme již několikrát uvedli, pověřen výkonem strážní služby v našich řadách.
    A o slovo se opět hlásí sběrač-rezerva:
    Zberač-rezerva zožal jeden z najúžasnejších komplimentov. Odporúča použiť na ochromenie násilníka stretnuvšieho v teréne:
    „Máš ručičky ako paličky na dráždenie opíc, na konci trochu roztrapkané, aby ich to viac šteklilo".
    Jak je vidět, rezerva nezapomíná na žádná nebezpečenství, do nichž může botanikou zaujatý jedinec upadnout.
     
    Čím rychleji se přibližovala dvaadvacátá hodina, tím více jsme si uvědomovali, že „U Hrozna je to hrozný", neboť vědecká debata v prostře-dí, jež jsme již popsali výše, nejenže přestávala být plodná, ale pomalu i zdraví škodlivá. Proto jsme radostně uvítali návrat dvojice posel & průzkumník, která nám vynořivše se z nočních temnot oznamovala, že ve skalním doupěti u Solaříka bude pro nás místa dosti, a to i navzdory původnímu tvrzení majitele. Nakonec tedy objevná cesta poslova a průzkumníkova přece jen přinesla své ovoce. Proti úniku z tabákového oparu na čerstvý vzduch a ještě dál nenamítal nic ani sběrač-sanitář, přestože tento proces inicioval „pochybný" sběrač-průzkumník.
    Průzkumník, aniž by to tušil, nám prokázal ještě jedno dobrodiní – při pochodu do vybraného restauračního zařízení č. 2 nás upozornil na Chenopodium murale, vzácný to druh vázaný na místa pravidelně zavlažovaná specifickým vícesložkovým roztokem dusíkatých látek. Jelikož podobná stanoviště se v městské i venkovské zástavbě vyskytují stále vzácněji, skončil tento krásný druh merlíku v Červeném seznamu ČR mezi kriticky ohroženými taxony. Jako takový jsme jej proto probírali následující týden na přednášce z Ochrany fytogenofondu a mohli se pochlubit nejen detailní znalostí druhu, ale i herbářovým minidokladem. Sběrač-průzkumník byl dokonce tak laskav, že sběr opatřil latinským popisem lokality. K tomuto svému heroickému výkonu dodal, že v textu jsou zcela jistě chyby. Děkujeme a text v původním znění včetně chyb (které samozřejmě nevidíme, neboť latinou jsme zůstali nedotčeni) rádi zveřejňujeme:
     
    Chenopodium murale
    ad viam prope „Casino" in civitate Mikuloviensi
    vidimus die Novembri tertio.
     
    Jelikož na herbářových schedách většinou není zvykem podepisovat se pseudonymy, nezbývá, než konečně prozradit totožnost sběrače-průzkumníka alias revizora alias pověřeného pracovníka Správy CHKO Pálava atd., atd. Patrně jste už poznali, pokud nejste úplně na-tvrdlí, že tajemným a místy snad i neprávem očerňovaným sběračem-průzkumníkem není nikdo jiný než člověk, na němž jsme se dokonale vyřádili už v minulém sborníku, vlastním jménem Jiří Danihelka. Možná se teď tluče do hlavy, proč s námi po předchozích zkušenostech dosud rázně neskoncoval. Pro snazší rozhodování prozraďme, že tento sborník zcela jistě nebude posledním v historii Botanické šestky...
     
    Několik stránek zápisníku dále zabírají filozofické úvahy sběrače nosiče, které jsou buď ne-zajímavé nebo nepublikovatelné nebo obojí. Rovněž svérázné ilustrace sběrače-rezervy budete muset oželet. Bylo by ovšem namístě zmínit, čemu jsme se v jeskynním prostředí u pana Solaříka věnovali, nepočítám-li konzumaci potravin o skupenství pevném i kapalném či kriti-ku četných fakultních činitelů. Tak tedy – především jsme vzpomínali. Vzpomínali jsme na kdejakou blbost ze svých životů podle vzoru z jedné hezké knihy. A nutno přiznat, že nás to bavilo, i přesto, že nám do stylu, délky a obsahu vzpomínek neustále kecal sběrač-průzkumník, který si myslel, že když knihu přinesl on, logicky z toho plyne, že umí také nejlépe z nás všech vzpomínat. Jelikož jsme vzpomínali česky, nevím nakolik byla tato činnost zajímavá pro zahraničního člena expedice, Olega. K celkovému průběhu večera se však vyjádřil kladně, a to dokonce mnohojazyčně:
     
    Iche handaa for this pekne večeře!
    Bolšoje spasibo for every participating!
    Iskrenije, your Burjaat přítel a collega Oleg.
    Mikulov, Peščera (Restaurace), 8. 11. 96
     
    Sběrač-nosič se neobvyklým úlovkem pyšnil natolik, že opět popsal několik stránek zápisníku nesmyslnými bláboly. Nepomohla ani dobře míněná rada z valašské lidové slovesnosti, se kterou již v dřívější fázi nosičova pomatení smyslů nosičových přispěchal sběrač-host: Varuj dušu na dolině, cérka nešťastná! A tak na-konec nosič sám uznal, že už by si mohl odpo-činout, udělal za psaním toho dne velkou tečku a požádal ostatní členy B6, aby ho v jeho dobrém předsevzetí podporovali a kontrolovali, což všichni slavnostně písemně potvrdili. Jenže večer byl neobyčejně dlouhý a sběrač-nosič se dočkal chvíle, kdy hodiny na všech mikulovských věžích odbily půlnoc. Bylo 9. 11. 1996 a nosič se chystal něco napsat – ale v tu chvíli ho to přestalo bavit. Holt nejen vola lze při dostatečné vytrvalosti umořit i maličkostmi...
    Jak vidíte, všechno nakonec dobře dopadlo. Výlet na Svatý Kopeček si sice ani před snídaní ani po ní nikdo nedopřál, což však zdaleka nesnižuje hodnotu celé akce. O tom se ostatně měli možnost přesvědčit všichni, kdo na slavnostním zasedání Botanického kroužku dne 17. 12. 1996 sledovali obrazové zpravodajství věnované terénní polovině naší památné exkurze.
     
    PS: Málem bychom zapomněli na Botanickou šestkou objevený Phragmites palaviensis – ten bohužel dopadl neslavně. Typový exemplář byl pravděpodobně omylem zabudován do botanické ikebany anebo do odpadkového koše. Toto politováníhodné nedopatření chceme v následujících xy letech napravit, pokud ovšem Phragmites palaviensis pod Děvičkami do té doby nevyhyne.
     
    (Publikováno ve Sborníku prací a studií Botanické šestky MU Brno 1996-1998.)

    Titulní stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky