VELKÁ AKCE B6
Toto pozvání platí nejen
pro sběrače vůdce, jemuž bylo původně určeno, ale též pro sběrače hosty.
Tito nechť si oslovení "sběrači vůdče" a pochvalná slova na adresu
této osoby odmyslí, ostatní body této pozvánky mohou, ale nemusí, akceptovat.
Náš drahý, vzácný, všemi
obdivovaný a opěvovaný sběrači-vůdče!
Dovolujeme si Tě pozvat
na velkolepou akci 1. botanické šestky, která se uskuteční ve dnech 8.
až 9.11. t.r. (pátek - sobota) v Mikulově.
Prvořadým úkolem tohoto
vskutku ojedinělého setkání celé (?) B6 je dokázat, že botanická se-zóna
nekončí, jak se i mnohé vědecké kapacity domnívají, v září či říjnu (pro
některé dokonce i dříve), ale že správný badatel si důvod k terénní exkurzi
najde i za listopadové plískanice či za třeskutých mrazů (kolem 20 gradusov)
v lednu.
Pevně věříme, že nezklameš
naše očekávání a že Tě v ony významné dny nebude muset zastu-povat sběrač-rezerva
(cha cha - pozn. ed.). A abys nám později nevyčítal, že jsi
vůbec netušil, do čeho lezeš, zde je alespoň ve stručnosti nástin připravovaného
programu a seznam nezbytných pomůcek. Jen na okraj - uděláš nejlépe, když
budeš připraven i na ty nejnepravděpodobnější situace.
Není ovšem podmínkou zúčastnit
se celé akce (i když vytrvalci dostanou zvláštní body do celo-šestkového
bodování), když se k nám připojíš třeba až večer v Mikulově, vzhledem k
Tvému vysokému věku Ti to odpustíme. 10 tisíc let je 10 tisíc let (konalo
se brzy po oslavě kmetského věku 10 000 dní - pozn. ed.), a tak
by Tě takový přechod Pálavy mohl značně zruinovat.
PROGRAM
přechod Pálavy spojený se sběrem
přírodnin, trénováním a dokumentací nových metod terénní botaniky (např.
zapisování fytocenologických snímků ze sena v seníku) aj.
výroba nejrůznějších uměleckých
objektů (pod souhrnným názvem "botanická ikebana", tj. ikebana
s. l.), dále nácvik divadelního představení na vánoční besídku (bude potřeba
vybrat některý z následujících kusůi: "O Epizoochorce", "O botanické
Karkulce", "Tři zelené řasy děda Vševěda" nebo "O rosničce-botaničce"
- další iniciativní návrhy vítány), případně praktická mykologie (pokud
"porostou").
osud další části programu jest
krajně nejistý; místo: vybrané restaurační zařízení, čas: pozdní noční
až brzká ranní hodina, na pořadu mimo jiné projednání novely zákona "O
botanické práci v terénu".
Co s sebou? Spacák (karí-matka
není nutná - i když kdo ví, jestli nakonec neskončíme na Svatém kopečku),
prachy (jsou nutné), průkaz člena B6 (netýká se hostů), zápisník, psací
potřeby, jídlo a pití v neomezeném množství, deštník na dlouhé holi, omluvenku
od rodičů, mapu, buzolu, šedivou přikrývku, šátek, pokrývku hlavy, vhodný
oděv a obuv (takové, které se mohou rozškubat a ušpinit v terénu, v kterých
však zároveň budeme vpuštěni do vybraného restauračního zařízení), svetříky
kapalného skupenství, lepidlo, kudličku rybičku, noviny na sběry, fotoaparát,
dalekohled, hudební nástroje, umělé qětiny, zajímavé herbářové pokožky,
skládací mikroskop a další vybavení uvedené v Zákoně č. 1412/95 Sb. O botanické
práci v terénu, případně další pomůcky dle vlastního uvážení, které by
přispěly ke zkvalitnění programu.
A jak tedy „Velká akce B6"
nakonec dopadla? Mohlo by se zdát, že vzhledem k masivní re-klamě, která
celé akci předcházela, nemohlo všechno skončit jinak, než v duchu Murphyho
zákonů, tedy naprostým fiaskem. Ale opak byl pravdou, jak dokumentuje terénní
deník sběra-če-nosiče. Zápis dne sice začíná poněkud pesi-mistickými úvahami,
jakmile se však k diskusi na stránkách deníku i mimo ně připojili i ostatní
členové B6, nabyly události spád zcela opačný. Ostatně, posuďte sami. Abychom
zprostředko-vali pokud možno autentický zážitek, ponechá-váme citáty v
původním znění, i navzdory jejich útržkovitosti. V některých případech
byly ovšem doplňující komentáře nutností.
Nuže, teď již dost blábolení, a
vydejme se po stopách památné celošestkové exkurze.
8. 11. 1996, 9 hod. 35 min., Hrušky,
zastávka ČD
(zamyšlení sběrače-nosiče nad jeho
funkcí ve společnosti)
Život sběrače-nosiče jest dosti
obtížný, ba ně-kdy by se dalo říct přímo nesnesitelný. Sběrač-nosič nejenže
zcela dobrovolně a rád nese zod-povědnost za celou B6, ale tak, jak mu
přika-zuje litera zákona, vláčí na svých bedrech veš-keré potřebné vybavení
pro sebe, celošestkové pomůcky a navíc i takové věci, o nichž ví, že je
jednotliví členové šestky pravidelně zapomínají doma, přestože se bez nich
nedokáží obejít. A tak to někdy může dopadnout jinak, než by si ostatní
členové šestky představovali (což se týká hlavně sběrače rezervy), totiž
že v druhé polovině exkurze musí být sběrač-nosič sám nesen, a to i s veškerým
nákladem. Tato okolnost by mohla vzbudit dojem, že pojmenování „sběrač-nosič"
jest pro výše popsanou funkci krajně nepříhodným. Ale to je omyl! Pokud
se blíže zamyslíme nad používáním slova „nosič" v jazyce českém, zjistíme,
že mnohé druhy no-sičů jsou sice povinny nést tělesa o dosti znač-né hmotnosti,
nikoliv však s nimi uskutečňovat jakýkoliv pohyb. Vzpomeňme například nosič,
který důvěrně zná každý majitel jízdního kola a položme si otázku: Běží
takovýto nosič, obtížený nákladem, za cyklistou pěšky? Rozhodně ne! Nosič
je pohodlně připevněn na některou část bicyklu, obvykle část za jezdcovými
zády, nechá se obtížit nákladem, ale zde jeho povin-nost končí. O pohyb
se již musí postarat cyklista silou svých svalů. Ještě dlužno připomenout
jedno z nepsaných práv nosiče, totiž odhazovat cestou špatně připevněné
součásti nákladu. Cyklisté to neradi vidí, ale děje-li se tak za jejich
zády, obvykle nemají možnost včas zakročit.
(další pokračování nosičských úvah
probíhalo při jízdě vlakem na trase Břeclav-Šakvice)
Známe ovšem i případy nosičů, kteří
se svým nákladem vykonávají pohyb, a to nezřídka po mnohakilometrové trajektorii.
Zde pak rozli-šujeme nosiče zvířecí, tzv. soumary, a nosiče lidské. Pokud
nosič nosí svůj náklad dobrovol-ně (což je občas i případ nosiče v B6),
jest vše v nejlepším pořádku. Je-li však nosič nucen nosit těžká břemena
jinými osobami, máme co do činění s porušováním lidských práv či týráním
zvířat. Tento zavrženíhodný přežitek z dob otrokářské společnosti by žádný
demokraticky smýšlející občan, a tím méně pak člen B6, zásadně neměl podporovat.
Zde již sběrač-nosič pocítil, že
se ve svých úvahách začíná zaplétat do politiky, což není zrovna jeho parketa,
a proto shledal užitečnějším věnovat pár slov povětrnostní situaci.
V krajině, kterou nyní (cca 11
hod) projíždí osobní vlak Břeclav-Brno, lze rozlišit dva typy počasí. Směrem
na sever až jihovýchod od že-leznice se nachází počasí typu „nic moc",
místy s možnými přechody k typům „průtrž mračen", „vánice a metelice"
apod. V ostatních oblastech se zatím můžeme radovat z počasí typu „pěkné",
jest ovšem otázkou, jak dlouho si takové radování budeme moci dovolit.
Následuje pomlka vyplněná shledáním
se s ostatními členy B6 na nádraží v Šakvicích, přesunem veřejnou dopravou
do Dolních Věs-tonic a výstupem ke zřícenině hradu Děvičky. Další písemné
zprávy o osudu B6 pocházejí až ze závěrečné fáze výstupu (12 hod 55 min).
„Musím si dať dole tú šatku, lebo
sa uškvarím", praví sběrač-rezerva, ovšem, jak sami uvidíte,
velice brzy už bude mluvit jinak.
13 hod. 10 min., Děvičky, u zříceniny
hradu (poznámky o
stavu výpravy z pera sběrače-nosiče)
Někteří sběrači mají zřejmě japonské
předky, soudě tak alespoň podle záliby ve fotografování a ikebaně. Všichni
přítomní členové šestky jsou živi a zdrávi, navzdory tomu, že sběrač-sanitář
se této části exkurze neúčastní. Sběrač-vůdce zklamal, neobjevil se, aniž
by se předem omlu-vil a důvod nepřítomnosti doložil lékařským potvrzením.
Ale sběrač-rezerva ho zastupuje velmi dobře.
Následují výroky dalších členů,
které sběrač-nosič přinutil, aby se k celkové situaci taktéž vyjádřili.
„Brr .... zima mně, zima...."
(slova sběrače-rezervy, právě zakusivšího účinky svěžího pálavského
vánku; doprovodnou ilustraci bohužel nebylo možno reprodukovat)
„Nic mě nenapadá." (s
nejvyšší pravděpodob-ností sběrač-posel)
„Mě napadá taková blbost: kdysi
pod náma táhli mamuti." (do hlubin věků se ponořil sbě-rač-host)
V závětří zříceniny nás okolnosti
(jmenovitě hlad) přinutily udělat občerstvovací přestávku. Při ní se nám
podařilo nejen načerpat nové síly, ale i objevit pro vědu dosud nepopsaný
druh rákosu, který jsme nazvali jménem Phragmites palaviensis a fotograficky
zdoku-mentovali. Abychom mohli druh představit i ostatním kolegům a vyhotovit
jeho popis, ode-brali jsme část polykormonu, z níž jsme hodlali zhotovit
typovou položku. Ale všechno nakonec dopadlo jinak...
A opět se hlásí ke slovu mnohomluvný
(ovšem obvykle jen na papíře) sběrač-nosič:
14 hod 55 min, Soutěska, u erbovního
dubu Sběrač-rezerva se vydal na protější svah, aby přinesl důkaz, že to,
co se tam zelená, je Hedera helix. Hurá! „Rástlo to tam na skale s trochou
pôdy", sděluje rezerva své první dojmy. Dokázali jsme nikoliv „že
to dokážeme", ale že se vskutku jedná o břečťan.
A dál po jantarové stezce. Jantar
sice neneseme, ale pár vápencových šutrů si do batohů přibalit můžeme,
aby nás snad neodnesl vichr zlý pálavský.
S poslední větou sběrač-rezerva
ostře nesouhlasil, a to dokonce tak ostře, že to potvrdil písemně: „Zberač-nosič
si môže pribaliť čo chce (viď text). Zvyšok B6 zostáva naďalej rozumný
a vetruodolný. Hor sa ceste v ústrety!" Svoji
rozumnost a větruodolnost se sběrač-rezerva pokusil doložit další ze série
svých nenapodobitelných ilustrací, tentokrát s názvem „čínski predkovia
& ikebana". Obtížena materiálem pro tvorbu botanické ikebany B6
sestoupila do údolí, kde si v praxi vyzkoušela jednu z nejmodernějších
metod terénní botaniky – snímkování sena v seníku. Hlavní zásady práce
se senem, jakož i výsledky touto metodou dosažené uvádíme zde:
ZÁSADY SNÍMKOVÁNÍ
SENA V SENÍCÍCH
Nyní bude následovat série podivných
myšlenkových asociací sběrače-nosiče. Nemáte-li smysl pro romantično, abstrakci
a podobné vymoženosti moderní civilizace, raději tento odstavec přeskočte.
Jinak se totiž vystavujete nebezpečí, že z nápadů sběrače-nosiče chytnete
psotník.
13 hod. 45 min., na silnici před
Klentnicí
Vidíte ty krásné, dramaticky rozervané
mraky, rozporuplné jako romantičtí hrdinové, kteří se topili v moři nebo
gibli na dueli? To je bašta, co! (souhlasu
s tímto tvrzením se sběrač-nosič patrně nedočkal, alespoň ne písemně –
to jej ovšem neodradilo od dalšího poetického hodnocení meteorologických
jevů)
Och, jsme jen mávající stíny ve
zlomeném světle podobzorového slunce. A není to UFO! Ha, tam v dáli – tornádo
se žene prérií!
Další výrok nosičův je zřejmě reakcí
na praktickou ukázku botanického jmenosloví z mateřštiny sběrače–rezervy.
To je nádhera! Ježibaba guľatohlavá
je bělotrn čili Echinops sphaerocephalum. Inu, slovenština je velmi vynalézavý
jazyk.
Tažení obcí Klentnice se obešlo
bez incidentu. Exkurze však pozvolna nabyla rázu spíše zoologického. Začalo
se totiž stmívat, a tak na kytky už nebylo příliš dobře vidět. Ale zvířata,
jak známo, mají oči, které svítí i ve tmě...
Přátelský pes klentnický se připojil
k výpravě. Ano, správná B6 by měla mít své zvíře. Uzmeme ho! Hle, kočka
perská klentnická se svítícíma očima žene psa, který ji až do této chvíle
stopoval a běhal elipsy mezi ní a námi. Tohle
opravdu není výplod bujné nosičovy fantazie, příhoda se udála tak rychle,
že ji nosič ani neměl čas nijak přikrášlit. Zato při následujícím setkání
se zvířenou Pavlovských vrchů se sběrač-nosič opravdu vyřádil.
Pod Sirotčím hrádkem žije následující
skupina živočichů
a) sob
b) bažant
c) kočka
Cé je správně! Tato posloupnost
vyjadřuje evoluci myšlenky u napůl slepého sběrače-nosiče. (Když
ta kočka se tak podobala sobovi!)
17 hod. 05 min. – blížíme se k
Mikulovu
Už je tma (suché konstatování
nosičovo)
„Napadol nás jazvečík Filip"
(rezerva poněkud předbíhala událostem, ke zranění osob nakonec nedošlo)
Druhá část exkurze se odehrávala
na různých místech Mikulova. Hlavní stan jsme rozbili v budově Správy CHKO
Pálava, kde jsme byli přijati s otevřenou náručí. Po složení nákladu mezi
zdmi správní budovy na nás čekala celá řada úkolů.
1) Vyzvednout z hospody účastníky
druhé poloviny exkurze (včetně pedagogického dozoru).
2) V budově Správy se společně
občerstvit z donesených zásob.
3) Z materiálu sesbíraného v terénu
zhotovit mistrovská díla botanické ikebany a věnovat je Správě CHKO jakožto
patronovi celé akce.
4) Pro účinkování na vánoční besídce
vybrat některou z divadelních her (viz poznámka) a rámcově navrhnout její
scénář.
5) Odebrat se do vybraného restauračního
zařízení a tam pokračovat ve vědeckých diskusích.
6) Pokusit se během večera nenaštvat
nikoho z pracovníků Správy, neboť k nocování v rezervaci Svatý Kopeček
či v jiném CHÚ jsme neměli příslušná povolení.
ad 1) Splnění prvního úkolu vyjadřovalo
trochu orientačního nesmyslu, proto byl k němu po-volán sběrač-nosič, zatímco
přítomný zbytek B6 se již (kvůli úspoře času) pustil do plnění úkolu č.
2. Sběrač-nosič, poté, co se mu podařilo (především díky studiu díla E.
Štorcha, zvláště pak knih „Osada Havranů" a „Bronzový poklad")
rozluštit starobylý jazyk poselství zanechaného na Správě CHKO (nejednalo
se o nic jiného než k výrazům "směr polední" a "směr půlnoční"
přiřadit moderní terminologii a podle toho se v terénu zachovat),
vcelku snadno objevil v jedné ze zapadlých mikulovských putyk dosud nezvěstnou
část výpravy. Ke cti pedagogického dozoru a jeho společníků je nutno uvést,
že nejen již všichni stačili splnit druhý úkol, ale navíc, coby úplatek
pracovníku Správy pověřenému dozorem nad mravopočestností celého našeho
setkání, přivezli starožitné a dokonce jdoucí hodiny.
ad 2) Plnění tohoto úkolu se všichni
oddali natolik aktivně, že se tím dokonce zdálo být ohroženo pokračování
celého plánovaného programu.
ad 3) Další bod programu proběhl
vcelku hlad-ce, nepočítáme-li popíchání některých členů B6 o ostny a trny
rostlin, které nechyběly v druho-vé garnituře určené ke tvorbě ikebany.
Ovšem konečné výtvory za těch pár šrámů rozhodně stály, jak se lze dočíst
v deníku sběrače nosiče. Hodnocení se tentokrát ujal sběrač-rezerva: 19
hod. – Tvorba ikebany alias „Nosičovej pomsty". Hlavnou náplňou bola
máčka, čo jednoducho a výstižne vyjadril nosič už v názve. Výsledný efekt
„Nosičovej pomsty" bol neopísatelný !!! (v deníku připojena rovněž
nereprodukovatelná ilustrace k výše popsané-mu).
Bohužel, uznání ze strany vedení
Správy CHKO jsme se nedočkali, pouze zařazení našeho umění do kategorie
„roští", „šúní" nebo něčeho podobného (písemný záznam se naneštěstí
nedochoval). Jak bylo s vrcholem botanicko-umělecké tvořivosti naloženo
po našem odchodu sice nevíme, ale moc velké iluze si v tomto směru neděláme.
ad 4) Výběru divadelní hry pro
vánoční besíd-ku jsme věnovali velkou pozornost. Nakonec zvítězila hra
„O Epizoochorce" (název byl později upraven na „Tři mošničky pro Epizoochorku"),
neboť se nám jevila jako technicky nejsnáze proveditelná. Diskuse o ústředním
tématu a náplni jednotlivých dějství probíhala, s ohledem na mezinárodní
složení týmu, převážně v ruském jazyce. O úspěchu či neúspěchu vystoupení
se dozvíte na příslušném místě sborníku, prozraďme alespoň, že oproti trpké
zkušenosti s ikebanou jsme si v tomto bodě přece jen polepšili.
ad 5) Před dvacátou hodinou se
celá exkurzní skupina přesunula (samozřejmě pod pedagogickým dozorem, na
jehož bezchybné plnění funkce dále dohlížel revizor, tj. pověřený pracovník
Správy CHKO) do vinárny „U hroznu". Rozvinula se všesměrná debata,
která však poněkud pomíjela zadané téma – vypracování novely zákona „O
botanické práci v terénu". Nutno ale konstatovat, že společné posezení
u džbánku vinného moku bylo více než plodné. Nejenže významně přispělo
k navržení loga pro Sdružení přátel botanické zahrady, ale všichni účastníci
dostali příležitost výtvarně či literárně se projevit, čehož nakonec všichni
(ač mnozí neradi) využili. Reprodukovatelné části zápisu, tj. ty, které
nejsou kresbami, sušenými rostli-nami či tezemi, jež by mohly být chápány
jako návod k jednání v rozporu s vnitřním řádem nebo zažitými tradicemi
KSBG PřF MU, přinášíme na dalších řádcích spolu s doplňujícím komentářem.
Milan Chytrý (na setkání ve funkci
pedagogického dozoru) opět dokázal, že se do řad botaniků v dávných dobách
rekrutoval z okruhu badatelů zoologicky zaměřených (což ostatně mezi botaniky
není jev zcela ojedinělý). „Sěvernyj oleň vosemnadcatirogij" (v překladu
jelen severní osmnáctirohý) je vskutku mistrovskou ukázkou Milanových uměleckých
schopností, jakož i dokladem jeho kladného vztahu k živočišné říši. A to
i navzdory nejapné poznámce sběrače-rezervy, snažící se přesvědčit, že
na majestátné paroží zobrazeného arktického savce působí veter o sile 100
km/h. Jako druhý přispěvatel figuruje na stránkách deníku sběrače-nosiče
Madla Chytrá (manželka pedagogického dozoru). Originál ruské písně Čunga-Čanga
sice pravděpodobně není Madlinou vlastní tvorbou, lze za ni však považovat
překlad celé písně do češtiny, který předkládáme k potěše všech milovníků
hudby. Ruský originál vzhledem k obtížím spojeným s přepisem dlouhého textu
v azbuce na bezazbučné počítačové klávesnici nepřipojujeme, ale na požádání
vám jej Madla Chytrá jistě ráda zazpívá.
Moje (tj. Madlina) nejoblíbenější
píseň:
ČUNGA-ČANGA
Čunga-Čanga
modrá obloha
Čunga-Čanga
léto po celý rok
Čunga-Čanga
vesele žije
Čunga-Čanga
písničku zpívá
Zázračný ostrov 2x
je lehké a snadné na něm žít
Zázračný ostrov v oceánu
žvýkej kokosy, jez banány 2x
Čunga-Čanga
Sběrač-pomocník se projevil opravdu
velmi zajímavě, bohužel tak učinil pouze slovně. Na-štěstí sběrač-rezerva
byl už z titulu své funkce ochoten pomocníka v písemném zaznamenává-ní
myšlenkových pochodů zastoupit. Piktogramy, jimiž se rezerva snažila text
ozvláštnit, jsme bohužel museli z technických důvodů vynechat a nahradit
je vhodnými slovními spojeními.
Nuže, zde je zmíněný zápis: Po
druhej sklenke coca-coly zberač-pomocník opätovne zatúžila po Věstonickom
Venušovi (obrázok radšej neprikladáme).
P.S.: Zberač hosť túto „úchýlnu"
taxiu označil za tzv. erototaxiu. Je teraz otázne, či šlo o kladnú alebo
zápornú?!
Sběrač-sanitář, na němž ležela
zodpovědnost za životy a zdraví celé skupiny, se v této fázi večera netvářil
příliš nadšeně. Není divu, když příslušníci naší armády a další živly jim
podobné zahušťovali prostředí cigaretovým dýmem, seč jim síly stačily.
Navíc se snažili nám dokázat, že naše úsilí porozumět alespoň vlastnímu
slovu nemá v konkurenci s jejich řičivým hlasovým projevem pražádnou šanci.
Sběrač-sanitář, naplněn obavami o náš budoucí osud, napsal následující
text (o prohřešcích ostatního osazenstva vinárny taktně pomlčel):
8. 11. 96, 21 hod. 20 min. Všichni
přítomní členové botanické „6" dosud splňují základní hygienické normy,
jen sebeovládání tělesných potřeb neznatelně, nicméně s plíživou důsledností
ochabuje (viz příspěvek sběrače-rezervy). O zdravotním stavu sběrače-posla
není nic známo, jelikož se vydal do noci v pochybném doprovodu tzv. „sběrače-průzkumníka".
Vida, na scéně se objevila nová
postava – sbě-rač-průzkumník, záhadná bytost, jejíž schopnosti odvozené
z pojmenování sběračské funkce byly sanitářem ihned zpochybněny. Ze sanitářova
vyjádření cítíme též nedůvěru v dobré mravy a celkový morální profil neznámého
sběrače-průzkumníka. Kdo je však onen tajemný cizinec? Můžeme vás uklidnit,
sběrač-průzkumník je pouze jeden z četných pseudonymů pracovníka Správy
CHKO, který byl, jak jsme již několikrát uvedli, pověřen výkonem strážní
služby v našich řadách.
A o slovo se opět hlásí sběrač-rezerva:
Zberač-rezerva zožal jeden z najúžasnejších
komplimentov. Odporúča použiť na ochromenie násilníka stretnuvšieho v teréne:
„Máš ručičky ako paličky na dráždenie
opíc, na konci trochu roztrapkané, aby ich to viac šteklilo".
Jak je vidět, rezerva nezapomíná
na žádná nebezpečenství, do nichž může botanikou zaujatý jedinec upadnout.
Čím rychleji se přibližovala dvaadvacátá
hodina, tím více jsme si uvědomovali, že „U Hrozna je to hrozný",
neboť vědecká debata v prostře-dí, jež jsme již popsali výše, nejenže přestávala
být plodná, ale pomalu i zdraví škodlivá. Proto jsme radostně uvítali návrat
dvojice posel & průzkumník, která nám vynořivše se z nočních temnot
oznamovala, že ve skalním doupěti u Solaříka bude pro nás místa dosti,
a to i navzdory původnímu tvrzení majitele. Nakonec tedy objevná cesta
poslova a průzkumníkova přece jen přinesla své ovoce. Proti úniku z tabákového
oparu na čerstvý vzduch a ještě dál nenamítal nic ani sběrač-sanitář, přestože
tento proces inicioval „pochybný" sběrač-průzkumník.
Průzkumník, aniž by to tušil, nám
prokázal ještě jedno dobrodiní – při pochodu do vybraného restauračního
zařízení č. 2 nás upozornil na Chenopodium murale, vzácný to druh vázaný
na místa pravidelně zavlažovaná specifickým vícesložkovým roztokem dusíkatých
látek. Jelikož podobná stanoviště se v městské i venkovské zástavbě vyskytují
stále vzácněji, skončil tento krásný druh merlíku v Červeném seznamu ČR
mezi kriticky ohroženými taxony. Jako takový jsme jej proto probírali následující
týden na přednášce z Ochrany fytogenofondu a mohli se pochlubit nejen detailní
znalostí druhu, ale i herbářovým minidokladem. Sběrač-průzkumník byl dokonce
tak laskav, že sběr opatřil latinským popisem lokality. K tomuto svému
heroickému výkonu dodal, že v textu jsou zcela jistě chyby. Děkujeme a
text v původním znění včetně chyb (které samozřejmě nevidíme, neboť latinou
jsme zůstali nedotčeni) rádi zveřejňujeme:
Chenopodium murale
ad viam prope „Casino"
in civitate Mikuloviensi
vidimus die Novembri tertio.
Jelikož na herbářových schedách
většinou není zvykem podepisovat se pseudonymy, nezbývá, než konečně prozradit
totožnost sběrače-průzkumníka alias revizora alias pověřeného pracovníka
Správy CHKO Pálava atd., atd. Patrně jste už poznali, pokud nejste úplně
na-tvrdlí, že tajemným a místy snad i neprávem očerňovaným sběračem-průzkumníkem
není nikdo jiný než člověk, na němž jsme se dokonale vyřádili už v minulém
sborníku, vlastním jménem Jiří Danihelka. Možná se teď tluče do hlavy,
proč s námi po předchozích zkušenostech dosud rázně neskoncoval. Pro snazší
rozhodování prozraďme, že tento sborník zcela jistě nebude posledním v
historii Botanické šestky...
Několik stránek zápisníku dále
zabírají filozofické úvahy sběrače nosiče, které jsou buď ne-zajímavé nebo
nepublikovatelné nebo obojí. Rovněž svérázné ilustrace sběrače-rezervy
budete muset oželet. Bylo by ovšem namístě zmínit, čemu jsme se v jeskynním
prostředí u pana Solaříka věnovali, nepočítám-li konzumaci potravin o skupenství
pevném i kapalném či kriti-ku četných fakultních činitelů. Tak tedy – především
jsme vzpomínali. Vzpomínali jsme na kdejakou blbost ze svých životů podle
vzoru z jedné hezké knihy. A nutno přiznat, že nás to bavilo, i přesto,
že nám do stylu, délky a obsahu vzpomínek neustále kecal sběrač-průzkumník,
který si myslel, že když knihu přinesl on, logicky z toho plyne, že umí
také nejlépe z nás všech vzpomínat. Jelikož jsme vzpomínali česky, nevím
nakolik byla tato činnost zajímavá pro zahraničního člena expedice, Olega.
K celkovému průběhu večera se však vyjádřil kladně, a to dokonce mnohojazyčně:
Iche handaa for this pekne
večeře!
Bolšoje spasibo for every
participating!
Iskrenije, your Burjaat přítel
a collega Oleg.
Mikulov, Peščera (Restaurace),
8. 11. 96
Sběrač-nosič se neobvyklým úlovkem
pyšnil natolik, že opět popsal několik stránek zápisníku nesmyslnými bláboly.
Nepomohla ani dobře míněná rada z valašské lidové slovesnosti, se kterou
již v dřívější fázi nosičova pomatení smyslů nosičových přispěchal sběrač-host:
Varuj dušu na dolině, cérka nešťastná! A tak na-konec nosič sám uznal,
že už by si mohl odpo-činout, udělal za psaním toho dne velkou tečku a
požádal ostatní členy B6, aby ho v jeho dobrém předsevzetí podporovali
a kontrolovali, což všichni slavnostně písemně potvrdili. Jenže večer byl
neobyčejně dlouhý a sběrač-nosič se dočkal chvíle, kdy hodiny na všech
mikulovských věžích odbily půlnoc. Bylo 9. 11. 1996 a nosič se chystal
něco napsat – ale v tu chvíli ho to přestalo bavit. Holt nejen vola lze
při dostatečné vytrvalosti umořit i maličkostmi...
Jak vidíte, všechno nakonec dobře
dopadlo. Výlet na Svatý Kopeček si sice ani před snídaní ani po ní nikdo
nedopřál, což však zdaleka nesnižuje hodnotu celé akce. O tom se ostatně
měli možnost přesvědčit všichni, kdo na slavnostním zasedání Botanického
kroužku dne 17. 12. 1996 sledovali obrazové zpravodajství věnované terénní
polovině naší památné exkurze.
PS: Málem bychom zapomněli na Botanickou
šestkou objevený Phragmites palaviensis – ten bohužel dopadl neslavně.
Typový exemplář byl pravděpodobně omylem zabudován do botanické ikebany
anebo do odpadkového koše. Toto politováníhodné nedopatření chceme v následujících
xy letech napravit, pokud ovšem Phragmites palaviensis pod Děvičkami do
té doby nevyhyne.
(Publikováno ve Sborníku prací a studií
Botanické šestky MU Brno 1996-1998.)
Titulní
stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky