Úvodník

Psát úvodník k něčemu, o čem nelze předpokládat ani v nejdivočejším snu, kterým směrem se nakonec bude vývoj ubírat, je velmi těžké. Je to však stejné jako s životem, nikdy nevíme, jaký směr nabere a jak se věci vyvinou, tak tedy dobrá, píši úvodník k občasníku něčeho, co ještě neexistuje, ale co vznikne, Spolku přírorovědců.

Co je to Spolek přírodovědců se ptáte vy stejně, jako se ptám já sám sebe. K čemu je dobrý Spolek přírodovědců se také ptáte stejně jako já. Tápeme ve tmě, vy i já co vlastně je Spolek přírodovědců. Jsem v přípravném výboru věci v jejíž funkčnost zcela nevěřím. Co mě naplňuje takovou skepsí? Několik let práce ve studentské komoře akademického senátu fakulty, potažmo Studentském parlamentu. Nevěřím nám studentům, že jsme schopni dělat a budovat něco pro ostatní i sami pro sebe, nevěřím ve spolek fakulty, jejíž studenti se nezajímají o její chod, nevěřím ve fungování věci, která má lidi sdružovat, když se každý snaží zabydlet a opevnit na vlastním písečku, nevěřím v existenci vůle s tím něco dělat.

Ptáte se, jistě právem, proč tedy mrhám svým časem, když nevěřím. Odpověď je jednoduchá, nic není jen černé a bílé, v tom spočívá to kouzlo. Spolek přírodovědců je přání řady děkanů, idea s níž se sžilo několik málo studentů a rozhodli se pokusit něco takového vybudovat. Nevěřím v úspěch, ale naštěstí jsou jiní, kteří věří.

Třeba je však čas na změnu, je čas vylézt ze svých ulit a dělat i něco jiného než chodit občas do školy, občas na pařby, občas čumět na bednu, občas chatovat.

Jedním z prostředků ke změně by se mohl stát Černý a bílý občasník, místo střetu názorů, prostor pro diskuzi, ale také pro kompromisy. Zkusme popřát zdar Spolku přírodovědců a jeho občasníku, ale přání je opravdu jen minimum co můžeme udělat, zkuste se postarat o to, ať úvodník k dalšímu číslu nepíši já, ani nikdo ze studentské komory AS, ale někdo z vás, studentů, třeba o něčem co vás pálí a ani to nemusí přímo souviset se školou. A to se samozřejmě netýká jen úvodníku.

EC'01

© Spolek přírodovědců