Jedovaté rostliny
Rostliny se nemohou pohybovat a uniknout svým predátorům (býložravcům), proto si v průběhu evoluce vyvinuly různé způsoby, jak se bránit. Některé mají třeba různé ostny nebo trny, kterými se snaží odradit býložravce od konzumace. Ale mnohem více druhů si vyvinulo chemickou obranu – tvorbu různých toxinů, které mohou být pro ostatní organismy včetně člověka různě nebezpečné - mohou podráždit kůži, způsobit zažívací potíže, ale i zabít.
V anglické botanické zahradě The Alnwick Garden mají dokonce speciální sekci věnovanou speciálně jedovatým rostlinám.
Hned na bráně této části zahrady hlásá nápis na tabulce: “Tyto rostliny zabíjejí”. V zahradě je koncentrováno kolem 100 druhů jedovatých rostlin. Návštěvníci (kteří se sem nedostanou jen tak, ale jen v rámci komentovaných prohlídek s průvodcem) mají striktně zakázáno očichávat, dotýkat se nebo pojídat kterékoli části rostlin v této zahradě.
Jednou z rostlin je například štědřenec odvislý, který je díky krásným žlutým květům oblíbencem Anglie. Jenže obsahuje baptitoxin. „Onen strom je tak jedovatý, že když se mu ulomí větev, spadne na zem, leží tam několik měsíců – a pak si ji vezme do tlamy pes na procházce, je riziko, že procházku nedokončí. Tak jedovatý strom to je,“ líčí na BBC jeden z průvodců po Alnwick Garden Dean Smith.
Některé rostliny ani nemusíte sníst, dotknout se nebo přičichnout, aby vás mohly zabít. Příkladem je bobkovišeň lékařská. Obsahuje totiž dvě látky (kyanogenní glykosida a kyanidové ionty), které nejsou odděleně nebezpečné, pospolu však dokážou produkovat kyanovodík.
„Když jste venku, na dobře ventilovaném místě, za větrného dne, nebude to problém. Do doby, než se do rostliny pustíte křovinořezem a odřezané části si hodíte do auta, abyste je například odvezli na kompost. To se pak ocitnete v uzavřeném prostoru se špatným odvětráváním a kyanidovým plynem,“ líčí Dean Smith.
Nicméně existuje mnohem více jedovatých rostlin, než se nachází v této zahradě. Vlastně i část rostlin, které jsou konzumovány jako jídlo, obsahuje nebezpečné toxiny, které v malém množství neškodí, ale ve velkém mohou zabít. Některé jsou nebezpečím hlavně pro domácí mazlíčky (např. thiosulfáty obsažené v cibuli, česneku, pórku nebo pažitce jsou jedovaté pro psy a kočky), jiné mohou ohrozit malé děti, ale i dospělého člověka v případě nadměrné konzumace. Například v semenech fazole zahradní se nachází phytohaemagglutinin (PHA). Tato látka má ve vysokých dávkách toxické účinky. V syrových fazolích je této látky nejvíc a už požitím 4-5 fazolek lze dosáhnout otravy projevující se nevolností a zvracením. Tento toxický efekt se dá odstranit z fazolek jejich dostatečným tepelným zpracováním (100°C po dobu nejméně 10 minut). Paradoxně se může toxicita projevit při používání dnes moderních pomalých hrnců, protože tepelné zpracování při 80°C může způsobit ještě větší toxicitu než syrové fazole.
Brambory obsahují látky zvané glykoalkaloidy (nejčastější z nich je asi solanin). Tyto toxické látky způsobují ve vyšších koncentracích nevolnosti, průjem, křeče, ale mohou způsobit i smrt. Nejvíce je jich v divokých příbuzných brambor a v kultivovaných odrůdách je jejich obsah v hlízách velmi malý. Ale pozor na vystavení světlu, poškození nebo věk hlíz! Tyto faktory totiž zvyšují obsah glykoalkaloidů v hlízách, hlavně těsně pod slupkou. Zelenání hlíz bohužel nemusí být spolehlivou kontrolou vysokého obsahu - syntéza chlorofylu vlivem světla nemusí odpovídat zvýšení obsahu glykoalkaloidů v hlízách.
Nesmíme v tomto výčtu zapomenout ani na jedovatost mnoha pokojových rostlin (např. difenbachie, filodendron nebo potos), která je způsobena obsahem krystalů šťavelanu (oxalátu) vápenatého. Tyto krystaly způsobují například podráždění kůže a po požití mohou způsobit otoky uvnitř úst a krku a tím zablokovat dýchání. A jiné časté pokojové rostliny (např. Vánoční hvězda, pryšec zářivý) obsahují latex, bílou lepkavou šťávu, která může na vašich rukou způsobit alergickou reakci.
I přes očividné nebezpečí, které v jedovatých rostlinách vidíme, je ve skutečnosti mnoho nejsmrtelnějších rostlin zdrojem léčivých látek, které se mohou používat (pokud jsou správně zpracovány a dávkovány) jako léčivo proti mnoha nebezpečným nemocem.