Víkendová exkurze do Podyjí
Vedoucí: M. Chytrá, M. Chytrý, L. Reiterová.
Termín: květen 2019.
Brno-Bohunice a okolí
Vedoucí: Milan Chytrý, Zdenka Lososová a další.
Termín: říjen 2016.
Ondratická pískovna
Ondratická pískovna – lokalita s výskytem řady archeofytních plevelů a na NPR Křéby u Uhřic – xerotermní travinobylinná vegetace. Vedoucí: Jaroslav Podhorný. Termín: červen 2016.
fotogalerieKohoutovická Baba, Hradisko, Bosonožský hájek
Vedoucí: Jan Roleček.
Termín: květen 2016.
Medlánecké kopce, Netopýrky, Mniší hora, Brněnská přehrada
Vedoucí: Luboš Tichý & Zdeňka Lososová.
Termín: duben 2016.
Putování za violkou bílou
Aj pres nepríznivú predpověď počasá (a dílem aj pro exkurzu né uplně príznivé počasí samotné) sa výletoexkurze za violkú bílú uskutečnila
a podle slov vytrvalých a neúnavně optimisticky naladěných účastníků aj vydarila. Bylo nás šest návštěvníkú, dvá psé (totiž psiny) a jeden vedúcí.
Začali sme rovnú efemerama a inšíma terofytama na velickém nádražú – pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta) s pomněnkú rolní (M. arvensis), osívka jarní
(Erophila verna), penízek prorostený (Thlaspi perfoliatum), húseníček rolní (Arabidopsis thaliana), ptačinec bledý (Stellaria pallida), rožec pětimužný
(Cerastium semidecandrum), plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), starček obecný (Senecio vulgaris) a pár dalších běžných ruderálú jako je treba fialka
rolní (Viola arvensis). Po cestě za humnama nad Rádkem sme si ukázali slúbený orsej blatúcholistý (Ficaria calthifolia) aj jakési zajímavé plevele – k rozrazilu
laločnatému (Veronica sublobata) do série aj rozrazil trojlaločný (V. triloba), kerému ty chlupy na ploše kalicha byly za mokra blbě vidět, nebo
krivatec rolní (Gagea villosa). Pomáli sem tam začal otravovat aj s fialkama – vonnú (Viola odorata) s fialovýma květama a krovištní (V. suavis) s
bílýma květama. Na Strážnéj húrce k tomu pak pribyla aj bělokvětá fialka vonná, standardní fialka srstnatá (V. hirta) a jejích všudeprítomný kríženec
V. ×scabra. Aby sa to neplétlo, tak u plota na horním okraji areálu nás čekala fialově kvitnúcí fialka bílá (V. alba), o normálně zbarvenéj fialce lesní
(V. reichenbachiana) nemluvě. Ve vyčištěném sadu nad Strážnú húrkú sme očuchali pelyněk pontický (Artemisia pontica), kerý je tu asi na kraji svojého rozšíreňá
směrem do bělokarpatských kopcú, a pak také obyčajnější věci jako pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias) nebo voskovku menší (Cerinthe minor), ke kerým sme
teda vlastně už nečuchali – na rozdíl od květů a lodyh kopytníku evropského (Asarum europaeum). Na další cestě sem sa snažil účastníkom o jednéj listovéj
růžici namluvit, že je to mladý vstavač vojenský (Orchis militaris) a u inší podobnéj růžice, že je to ocún jasenný (Colchicum autumnale), což ně kupodivu
prošlo, podobně jak u bradáčku vajcovitého (Listera ovata) o kus dál. To už sme teda dorazili do lesa, kde k našému údivu aj radosti už začínaly kvitnút
vstavače bledé (Orchis pallens), keré sme pak viděli v začínajícím květu eště asi na trech místoch. Jaro už je holt tady (take sme si všimli, že už kvitnú
jakési ovocné stromy)! Lesní podrost nás zásobil zeleninú ke svačině v podobě česneku medvědího (Allium ursinum), naopak na pikantní áron východní
(Arum cylindraceum).sme si nechali zájít chuť. Karpatské lesy sa ohlašovaly take už nakvétajícím hvězdnatcem zubatým (Hacquetia epipactis), pryšcem
mandloňovitým (Euphorbia amygdaloides), ostricú chlupatú (Carex pilosa) nebo ostricú prstnatú (C. digitata). Nekde eště byly vidět aj lýkovce jedovaté
(Daphne mezereum) s nezaschlýma květama, jinde už trochu zaschlé predloňské plodenství hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis). A všude fialka bílá, jak
na potvoru fialově kvitnúcí, prípadně už dočista odkvitlá, abysme náhodú nenašli aj nejakú bělokvětú! Mosel sem teda od podezrelých fialových fialek odváďat
pozornost, napríklad rozumováním o tom, jak sa podle chlupú na kalichu pozná plicník tmavý (Pulmonaria obscura) od plicníku lékarského (P. officinalis), keré
sme v tomto poradí aj oba postupně viděli. Vlastně sme viděli šecky naše plicníky, neb o plicníky měkké (Pulmonaria mollis) nebyla nouze vůbec a pozděj na
Podhradských a Búrových sa nám ve svojéj modrosti predvédl aj plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia alias azurea). Eště ale než sme došli na ty Podhradské,
tak sme sa nečekaně dočkali túžebně očekávaného, leč dopredu neavizovaného prekvapení: kúsek od Jeleního járku sme objevili skupinku asi deseti růžic mázdrinca
rakúského (Pleurospermum austriacum), kerý sa tak rázem stal hitem našého putováňá, protože ho na rozdíl od fialek bílých v celém Suchovském/Velickém Háji
nikdo neviděl už asi devadesát rokú (první tunajší nález je od Matúša Béni z roku 1918, další tri z dvacátých rokú od Stanislava Staňka a pátý z 9. dubna 2016
z jednéj výletoexkurze po fialkách...; podle starých lokalizací sa pritom zdá, že Beňúv aj jeden Staňkúv nález pocházajú ze stejného místa, kde sme
mázdrinec našli včil, nebo nanejvýš z nekama inama z okolí stejného lesního potoka). Požehnání nás provázalo aj nadaléj, dyž sme konečně na kraji
lesní cesty konečně našli aj bíle kvitnúcí odkvétající zmoklú fialku bílú. Na kraji lúky na Podhradských pak bíle (ale s jemnýma fialovýma žilkama
na dolním korunním lístku) kvétla fialka, kerú vedúcí směle prohlásil za V. ×adulterina, tj. kríženca mezi fialkú bílú a srstnatú, načež kus teho volně
trsnatého polykormónu s kratičkýma oblúkovitě vystúpavýma výběžkama, hustě měkce chupatýma stopkama listú a úzkýma na ploše chupatýma palistama vyškubél
a sbalil do pytlíku – že prý tento kríženec zatým néni z moc míst doložený, aj dyž je zrejmě prítomný na většině lokalit výskytu oboch rodičů. Pak následovala
věcéj pochodová část motivovaná vlezlú zimú, vodú v botách, žízňú a obavama družstva o počestnosť smýšlaní vedúcího, kerý nevypadal, že by sa chtěl eště
nekdy vrátit zpátky do Velkéj. Tak sme v rychlosti porovnali listí srpice barvírskéj (Serratula tinctoria) a srpice karbincolistéj (S. lycopifolia),
zaspomínali sme na Staňkúv prvonález kýchavice černéj (Veratrum nigrum) pro Moravu (podle mladých listú a loňských lodych ale vůbec nebyla tá barva květú
poznat) a v kútku Komenského sme v květu aj listu srovnali kropáček jarní (Primula veris) a vyšší (Primula elatior). Ladoňky vídeňské (Scilla vindobonensis)
už byly na kraji Podhradských odkvitlé, česnek orešec (Allium scorodoprasum) pro změnu eště hluboko pred květem. Na Búrových sme pak byli juknút na koniklec
velkokvětý (Pulsatilla grandis), o kerém sme byli presně zpravení od Ivany – v úterý tu po rokoch zaséj našla ve jménu všech jedného kvitnúcího pamětníka
lepších časú. Z Búrových už sme pak poměrně ražným krokem vyrazili zpátky do Velkéj, už spíš enom s praktickýma zastávkama jako natrhat česnek medvědí
na doma. Vlastně sme teda šli aj okolo nelesních lesních ploch s pokusnú obnovú výmladkového hospodareňá v horní části Zahrad pod Hájem a posléze aj
okolo genofondového sadu starých a krajových odrůd ovocá. Boty sme si od blata po cestě opucovali, tak nás nakonec aj pustili do Horňáckého šenku...
Sepsal a exkurzi vedl: Karel Fajmon. Termín: duben 2016.
Floristické dožínky
Přijďte se podělit o své floristické nálezy a zhodnotit vegetační sezónu 2015! Přednášející: Jan Roleček. Termín: říjen 2015.
fotogalerie
