Invazní rostliny patří mezi největší hrozby pro naši krajinu – vytlačují původní druhy, snižují rozmanitost společenstev. Jejich likvidace bývá komplikovaná, drahá a často nešetrná k přírodě. Tým českých vědců nyní přichází s překvapivým řešením: využít sílu přírody proti samotným vetřelcům. Studie publikovaná v prestižním časopise Journal of Applied Ecology ukazuje, že původní poloparazitická rostlina černýš rolní dokáže invazní druhy účinně oslabit – bez chemie a s dlouhodobým efektem.
Invazní rostliny – rostlinní vetřelci v naší krajině
Invazní rostliny jsou nepůvodní druhy, které se k nám dostaly vlivem lidské činnosti a dnes se nekontrolovatelně šíří. Zarůstají přírodní i kulturní biotopy – od okrajů měst po chráněná území. Vytlačují původní druhy, snižují rozmanitost přírody, mohou způsobovat alergie, škodit zvířatům i snižovat úrodu.
Jejich likvidace bývá náročná, drahá a často neekologická – používají se chemické postřiky nebo drastické zásahy, jako stržení povrchu půdy buldozerem, orba či časté sečení.
Vědci z České republiky zkoušejí novou, ekologickou metodu – biologickou kontrolu. Ta využívá živé organismy, kteří přirozeně omezují své „nepřátele“.
Místo parazitických vosiček nebo hlístic, které se běžně používají ve sklenících, se tentokrát výzkumníci zaměřili na rostlinné poloparazity – původní druhy, které mohou pomoci v boji proti invazím.
Poloparazitické rostliny, například černýš rolní (Melampyrum arvense), se napojují na kořeny jiných rostlin a odebírají jim vodu a živiny. Tím své hostitele oslabují – a v případě invazních druhů to může být žádoucí.
Tým vědců testoval, zda dokáže černýš omezit šíření zlatobýlu obrovského (Solidago gigantea) a astřičky kopinaté (Symphyotrichum lanceolatum) – dvou invazních rostlin, které v Česku působí velké problémy.
Jak výzkum probíhal
Na několika lokalitách vznikly tři typy pokusných ploch:
Čtyři roky vědci sledovali, jak se porosty mění.
Už ve třetím roce po výsevu černýše poklesla dominance invazních rostlin z původních 80–90 % na pouhých 8–12 %. Jejich podzemní biomasa se snížila o více než 80 %.
Samotné sečení pomohlo jen částečně – nejúčinnější byla právě kombinace sečení a výsevu černýše. Rychlejší účinek byl zaznamenán u zlatobýlu.
Současně se začaly na plochách objevovat další, převážně původní druhy rostlin, i když zcela původní luční společenstva se zatím neobnovila.
Výsledky ukazují, že využití černýše může být ekologickou a levnější alternativou k chemickým postřikům.
Metoda je šetrná k přírodě, účinná a může se stát cenným nástrojem při obnově poškozených trávníků a potlačování invazních druhů.
„Naše výsledky ukazují, že černýš rolní může sehrát důležitou roli při ekologickém managementu krajiny. Je to přirozený, šetrný, a přitom překvapivě účinný pomocník,“ říká hlavní autorka Kateřina Knotková.
Publikováno v časopise Journal of Applied Ecology, 16. října 2025
Autoři: Kateřina Knotková, Tamara Těšitelová, Adam Knotek, Irena Axmanová, Kryštof Chytrý, Helena Chytrá, Zuzana Plesková, Zdenka Preislerová, Jakub Těšitel
Odkaz na článek (open access)
Marika Majerová z Loschmidtových laboratoří (Ústav experimentální biologie & RECETOX PřF MU) získala prestižní Pamětní grant Martiny Roeselové pro rok 2026. Nadační fond IOCB Tech letos ocenil 15 mladých vědkyň a vědců pečujících o malé děti napříč všemi obory.
Učená společnost České republiky v rámci svého výjezdního zasedání uspořádala ve spolupráci s naším Ústavem experimentální biologie PřF MU dvě akce pro širokou veřejnost.
