Se smutkem sdílíme, že nás opustila profesorka Jana Šmardová, která působila na Oddělení genetiky a molekulární biologie Ústavu experimentální biologie. Navždy zůstane v našich vzpomínkách.
Jana Šmardová zemřela 31. srpna 2023 po těžké nemoci ve věku 62 let. Poslední rozloučení se koná v pátek 8. září ve 12.00 hodin v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Brně na Mendlově náměstí.
„Jediný člověk odejde – a svět se zdá vylidněn.“ Lamartinův citát v záhlaví parte je výmluvný. Paní profesorka byla osobností, která se zapsala do srdcí i myslí svých blízkých, kolegyň a kolegů, i stovek studujících, kteří prošli jejími kurzy – jak ukazují i úryvky z kondolencí, o které se se čtenáři podělil profesor Jan Šmarda, manžel Jany Šmardové. Jedna z nich, velmi výstižná, je i titulkem tohoto odstavce, jedna je součástí titulku tohoto textu a další uvádíme níže.
„..Jana byla nádherná bytost…“
„...Byla to neuvěřitelná dáma, která s elegancí, vkusem, empatií – a především svým úžasným, věrohodným výrazem – předávala silné emoce nejen v rámci své výuky. Emoce byly napsány životem v soukromí, vědeckým výzkumem, který byl obohacen jejími přesahy – filozofickými úvahami. Vždy jsem k ní vzhlížela a vnímala její osobitost...“
„...Jana was an inspiration to me and a light in my world. Her intuition and intelligence was a powerful combination…“
„…I was impressed by Jana smartness and her kindness. She had a special sense to feel people (psychology) and share our joys and problems. She was at the same time very soft with a lot of energy and will…“
„...to, že jsem ji měla možnost poznat, byla pro mne jedna z největších životních událostí, každé setkání mě neuvěřitelně naplňovalo…“
„...neutuchající touha po vidění skrz povrch věcí zazářila v jejích očích i při poslední návštěvě, kterou považuju za dar…“
„...paní profesorka zůstane navždy v mé mysli, budu vzpomínat na její přednášky plné vášně a zapálení pro danou problematiku, i na to, jakou mi byla báječnou školitelkou s velmi lidským a pokorným přístupem…“
„…Jana byla výjimečná, nešlo nemít ji rád, nevážit si ji, neobdivovat ji…“
„…charakterizovala ji dobrota, laskavost a dobré srdce…“
„..byla krásná bytost, takovou si ji zachováme v našich srdcích…“
„...ráda vzpomínám na její přednášky, byla nejvíce inspirující vyučující, kterou jsem v průběhu vysokoškolského studia zažila…“
„...neznám hodnějšího, úžasnějšího člověka, než byla paní profesorka…“
„...je škoda, že nás již neobohatí svými dalšími myšlenkami a nápady…“
„...měla jsem ji moc ráda a byla pro mě vždycky velikou inspirací…“
„...byla křehká, a přitom její síla, originalita, vtip a elegance, schopnost nadchnout, povzbudit a inspirovat, kterými vládla, zůstanou navždy nedostižné…“
„...dodávala pocit patřičnosti toho, že žasnout a nepřestat se ptát, má smysl…“
„…vždycky si ji budu pamatovat jako laskavou, moudrou, chytrou, statečnou a ženu s velkým srdcem…“
„...paní profesorka v mém životě znamenala moc, jak v profesním, tak především lidském přístupu k životu. Její rady a moudra mi často přichází na mysl…“
Připomeňme si při uctění památky život a dílo paní profesorky.
* 17. 8. 1961 Lanškroun
† 31. 8. 2023 Brno
Vystudovala obor Molekulární biologie na PřF MU, který ukončila s vyznamenáním v roce 1984 a získala titul RNDr. V letech 1984–1988 absolvovala postgraduální studium v oboru mikrobiologie jako interní vědecká aspirantka na Mikrobiologickém ústavu AV ČR v Praze a získala titul kandidátka biologických věd (CSc.). Následně byla v letech 1988−1993 zaměstnána jako vědecká pracovnice na Entomologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích. Od dubna 1991 do února 1993 byla na postdoktorálním pobytu ve Spojených státech amerických, pracovala na Newyorské státní univerzitě ve Stony Brook, USA. Od února 1996 do prosince 2003 pracovala na Masarykově onkologickém ústavu jako vědecká pracovnice na Oddělení experimentální onkologie. Od září 2003 do ledna 2019 pracovala jako vedoucí laboratoře molekulární patologie na Ústavu patologie FN Brno v Bohunicích. Od roku 2005 pracovala na naší fakultě. Nejprve působila jako odborná asistentka na Katedře genetiky a molekulární biologie, po habilitaci v oboru Molekulární biologie a genetika v roce 2005 postoupila na pozici docentky a v roce 2010 byla jmenována profesorkou.
Ve své vědecké práci se zaměřovala na studium aberací vybraných molekulárních mechanismů souvisejících s vývojem nádorů. Byla hlavní řešitelkou šesti grantových projektů a autorkou nebo spoluautorkou více než 50 vědeckých článků v zahraničních časopisech s impaktovým faktorem a dalších více než 30 článků v tuzemských recenzovaných odborných časopisech. Zkušenosti s funkční analýzou nádorového supresoru TP53 uplatnila vedle výzkumu i v praxi, podílela se na zavedení rutinní analýzy tohoto genu u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií.
K rozvoji oboru Molekulární biologie a genetika na PřF MU přispěla především rozšířením výuky nádorové biologie. Od roku 1999 pravidelně přispívala jednotlivými přednáškami do kurzu Molekulární biologie eukaryot, od roku 2002 učila kurz Molekulární a buněčná biologie nádorů, navazující Speciální seminář z biologie nádorů (od roku 2011) a dále přednášku Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie (od roku 2013). Jednotlivými přednáškami přispívala do dalších kurzů zajišťovaných Ústavem experimentální biologie (Molekulární genetika člověka, Úvod do studia). Vedle toho přispívala svým pohledem na molekulární podstatu vývoje nádorů do kurzů Patologie a Onkologie vyučovaných na Lékařské fakultě MU a pravidelně se účastní vzdělávacích kurzů pro odborné středoškolské pracovníky ve zdravotnictví. Věnovala se též popularizaci vědy formou přednášek pro středoškolské studenty a seniory v rámci Univerzity třetího věku, pravidelně přispívala do Kurzu genetiky a molekulární biologie pro učitele středních škol. Dlouhodobě působila jako členka státnicových komisí. Participovala na překladu obsáhlé učebnici Genetiky (2009) a jejího dalšího vydání (2017) a byla autorkou nebo spoluautorkou kapitol v devíti vysokoškolských učebnicích a skriptech.
V roce 2021 vyšla v Munipress její kniha Co nás učí nádory: Paralely v chování buněk a lidí. Za tuto publikaci získala z rukou děkana Tomáše Kašparovského Medaili za významný tvůrčí počin, jak jsme psali zde. Hlavně o této knize je rozhovor, který jsme publikovali zde. Velmi inspirativní, osobní a otevřenou výpovědí přispěla Jana Šmardová také na náš web Ženy ve vědě, ženy na PřF MU nebo při oslavě Dne učitelů. Na otázku, v čem je pro ni učitelství posláním, odpověděla: „Je krásné předávat znalosti a dělit se o fascinaci poznáním. Přinášet poznání je úžasná věc.“
Poslední rozloučení se koná v pátek 8. září ve 12.00 hodin v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Brně na Mendlově náměstí. Čest památce paní profesorky Jany Šmardové a jejímu odkazu.
Čestným doktorátem byli oceněni, z rozhodnutí Vědecké rady Masarykovy univerzity, profesor Thomas Robert Cech, jenž významně přispěl k formování oboru biologických věd; a profesor Peter Wolfram Michor, který významně přispěl k rozvoji matematiky.
Tým botaniků odhalil významné změny v rozšíření druhů české květeny. Jejich studie publikovaná v mezinárodním odborném časopise Biological Conservation analyzovala ústup i šíření jednotlivých druhů flóry na českém území od roku 1960.
