Příběhy úspěšných kolegyň a kolegů

Jednou bych chtěla vést svoji vlastní laboratoř, ale vím, že to stojí hodně úsilí, práce a času

Mgr. Hana Sedláčková

Ph.D. studentka v laboratoři profesora Jiřího Lukáše, NNF Center for Protein Research, Univerzita v Kodani, Dánsko
absolventka PřF MU, bývalá lektorka Bioskop PřF MU

Hana Sedláčková se do biomolekulárního výzkumu zapojila velmi úspěšně už jako středoškolská studentka. Za zcela nové poznatky v oblasti charakterizace proteinu RECQ4 získala například ocenění Česká hlavička v kategorii GENUS (2011), nebo mezinárodní prestižní ocenění The Undergraduate Awards (2015), která je označována také jako Nobelovy ceny pro mladé vědce. Sedm let pracovala jako studentská vědecká pracovnice v Laboratoři rekombinace a opravy DNA (LORD) . Její výzkum se zabýval mechanismy opravy poškozené DNA, které chrání před genomovou nestabilitou a s ní spojeným rakovinným bujením. V současné době v rámci svého doktorského studia zkoumá proces replikace DNA a její regulace v lidských rakovinných buňkách na Univerzitě v Kodani.

Foto: Oliver Staša

Jakou jste měla představu o svém povolání v dětství?

Na základní škole jsem měla blízko k biologii díky paní učitelce, která vedla přírodovědný kroužek. Absolvovala jsem různé ekologické a biologické soutěže, jako je například Biologická olympiáda, Zlatý list nebo Pětkrát z naší přírody pořádané hnutím Brontosaurus. Ze základní školy jsem odcházela s představou, že bych se chtěla stát ekologem. Bavilo mě trávit čas v domácí laboratoři a zjišťovat, jaký vliv mají energetický průmysl a doprava (výfukové plyny) na životní prostředí.

Jak jste se už jako gymnazistka dostala k výzkumným projektům zaměřeným na zkoumání velice vzácné genové mutace?

Objevila jsem možnost vědecko-výzkumné stáže pro středoškolské studenty na vysokých školách a díky ní jsem se dostala do Národního centra pro výzkum molekul PřF MU k docentu Lumírovi Krejčímu, kde jsem trávila veškerý volný čas. V rámci této stáže a následně i Středoškolské odborné činnosti (SOČ), koordinované Jihomoravským centrem pro mezinárodní mobilitu (JCMM), jsem se začala věnovat proteinu RECQ4, o jehož funkci není mnoho známo. 

Co je cílem výzkumu tohoto proteinu ve vztahu k lidskému zdraví?

Pokud se v tomto genu RECQ4 vyskytne mutace, může se u člověka objevit vážné onemocnění, jehož těžší formy vedou k předčasnému stárnutí a vyšší náchylnosti k rakovině. Jde o dědičné onemocnění, které bylo popsáno zhruba u tří set případů (určení diagnózy onemocnění spojených s RECQ4 je velmi problematické). Zajímali jsme se hlavně o způsob fungování tohoto proteinu v lidské buňce a o úlohu, jakou by mohl mít při opravě poškozené DNA. Ve své SOČ jsem zpracovala první výsledky svého zkoumání a pokračovala jsem v něm i v bakalářském i magisterském studiu Genomiky a proteomiky. 

Co počítáte mezi svoje největší odborné úspěchy?

Samozřejmě vědecké články. Během magisterského studia v laboratoři docenta Lumíra Krejčího na PřF MU se nám podařilo publikovat několik článků popisujících úlohu helikáz (což je skupina proteinů, které mají schopnost rozplétat dvoušroubovici DNA na jednotlivá vlákna) v opravných mechanismech DNA včetně článku o RECQ4. V průběhu doktorského studia v laboratoři profesora Jiřího Lukáše na Univerzitě v Kodani jsem měla možnost se podílet na vynikajících projektech zabývajících se řízením lidské replikace DNA a organizací chromatinu při opravě poškozené DNA, oba úspěšně publikované v předních světových časopisech Science a Nature. Díky spolupráci se zkušenějšími kolegy se mi podařilo proniknout do světa buněčné biologie a nabyté znalosti jsem pak zúročila ve svém doktorské práci zaměřené na regulaci MCM2-7 helikázy v průběhu replikace DNA a jejího přenosu do následujících buněčných generací. Výsledky mé práce budou již brzy publikovány jedním z předních mezinárodních vědeckých časopisů. 

Jakou máte představu o svém profesním životě?

Jednou bych chtěla mít a vést svoji vlastní laboratoř, ale vím, že to stojí hodně úsilí, práce a času. 

Pracovala jste jako lektorka Vědeckého a výzkumného centra Bioskop na MU. V čem je pro Vás zajímavé vědu popularizovat?

Práce v centru mě naplňovala. Předávala jsem svoje zkušenosti, motivovala studenty pro práci v laboratoři a vymýšlela nové kurzy o DNA a základních metodách, které se v laboratořích používají ke studiu genetické informace. Bavilo mě přibližovat vědu žákům středních a základních škol tak, aby ji pochopili. Vymýšlela jsem různé modely replikace, transkripce a translace v buňce, ukazovala jsem jim, jak fungují procesy ve zkumavce. Během práce v Bioskopu jsem zjistila, že názorná ukázka formou experimentu je pro pochopení základních teoretických znalostí nejdůležitější. 

Na doktorské studium jste odešla do Dánska, kde se věnujete buněčné biologii. Co Vám přinesla změna prostředí?

Změna prostředí je ve vědě nesmírně důležitá. Během čtyř let v Kodani jsem si rozšířila obzory hlavně po vědecké stránce. Získala jsem řadu nových zkušeností, nejen v oblasti nejmodernějších metod buněčné biologie a mikroskopie, ale také nový přístup k vědě samotné, například jak vést a prezentovat vědecký projekt, neustále rozvíjet vědecké myšlení, dívat se na buněčné procesy z jiného úhlu. Protože mnohdy i na první pohled bláznivá myšlenka, která vybočuje z původní hypotézy, může vést k zásadnímu objevu.

Děkuji za rozhovor.
Zuzana Jayasundera