Ředitelka knihovny: Snažíme se, aby se zde studenti cítili jako v obývacím pokoji

V čem je práce v Ústřední knihovně Přírodovědecké fakulty tak mimořádná?

Máme velké štěstí, že budova knihovny byla před téměř 20 lety navržena a postavena v těsné blízkosti Botanické zahrady, díky čemuž zeleň prostupuje do prosklených oborových studoven, které využívají studenti a návštěvníci knihovny. Myslím, že to je skvělý aspekt zvláště pro nové uživatele, kteří služeb knihovny začínají využívat. Tento prvotní dojem může být zklidňujícím faktorem oproti informačním technologiím a dalším povinnostem spojeným s informační a digitální gramotností, kterou budou během studia získávat a zdokonalovat se v ní. Jsme hybridní typ knihovny, která nabízí tištěné i elektronické knihy, ale především přístup k elektronickým informačním zdrojům.

Může samo prostředí v knihovně ovlivnit, zda se do ní budou návštěvníci vracet?

Věřím, že ano. A proto se snažíme, aby se i všechny změny vnitřních prostor dělaly v tomto duchu a aby zde zeleň pořád hrála významnou roli. Všichni tu trávíme značnou část svého času, a proto chceme, aby prostory knihovny byly příjemné. Zkrátka, aby se zde naši uživatelé cítili jako doma, nejlépe jako v obývacím pokoji.

Jaké konkrétní kroky proto můžete z pozice ředitelky udělat?

Při rekonstrukci prostorů v přízemí v roce 2016 jsme zřídili nový relaxační prostor, kuchyňku a další dvě seminární místnosti, kde se mohou studenti scházet, pracovat na společných projektech a diskutovat, aniž by rušili ostatní. Nabídnout takové prostory zejména v univerzitním prostředí je velmi důležité. Dále jsme knihovnu vybavili pohodlným sezením, magnetickými tabulemi, které na rozdíl od starých nástěnek umožňují větší interakci mezi studenty a zaměstnanci knihovny. Vše se osázelo kytkami a tam, kde to bylo potřeba, jsme přidali i koberce, abychom zlepšili akustiku. Ovšem to zdaleka není vše, co potřebuje revitalizovat a vylepšovat. Vypracovali jsme projekt na revitalizaci celého venkovního prostoru atria, který uživatelům nově může nabídnout trávit volný čas i studium v příjemné přírodní části. Nyní pracujeme na novém projektu, jehož zadáním bude zkvalitnění prostor dvou studoven a seminárních místností, zvláště pokud jde o odhlučnění místností a vytvoření atraktivních míst ke studiu a relaxaci.

Dotkly se změny i poskytovaných služeb?

Určitě se změnil pohled na informační zdroje, které studenti i akademičtí pracovníci potřebují. Už to dávno není jen tištěná kniha, ale nejrůznější formy elektronických zdrojů. Během dvou let, kdy knihovna fungovala v různých režimech proticovidových opatření se přístup k elektronickým informačním zdrojům výrazně otevřel. A to je dobře.

Umí současní studenti s elektronickými informačními zdroji (EIZ) pracovat?

Knihovna pro to dělá celou řadu kroků. V každém semestru pořádáme oborově zaměřená školení, semináře a informační lekce pro studenty bakalářského, magisterského a doktorského studia. Součástí studia na PřF jsou také speciální předměty zaměřené na práci s e-zdroji. ÚK PřF nabízí kreditově hodnocené předměty Informační výchova a Multimedia I., II. Díky tomu se e-zdroje dostávají do většího povědomí a více se využívají. V době covidu tomu napomohl i projekt e-prezenčka MU, díky němuž bylo možné studentům zpřístupnit skeny žádaných a využívaných knih online z pohodlí domova. Ve skenování dalších klíčových titulů, které nejsou fyzicky dostupné v dostatečném počtu výtisků, pokračujeme i nyní v projektu, který na e-prezenčku navázal.

Nezapomněli studenti kvůli proticovidovým opatřením cestu do knihovny?

To naštěstí ne. Knihovny během covidu ukázaly, že umí velmi rychle reagovat a poskytnout žádaný obsah v čase, kdy je to potřeba, přehledně a také virtuální formou. Zkušenost z covidu urychlila řadu věcí, které se vzdáleným přístupem souvisí. Za návštěvnost knihovny se ale ani po covidu nemusíme stydět, studenti k nám stále chodí a knihovnu se naučili více využívat.

Během covidu měli i mladí lidé více času na čtení, jak je to dnes?

Neřekla bych, že mladí lidé nečtou. Z posledních anket vyplývá, že lidé, kteří četli před covidem, čtou i po covidu. Produkce knih, která začala po vypuknutí pandemie mírně klesat, se zase vrátila na původní úroveň, takže se dnes prodává stejně jako před covidem. Lidé, kteří byli zvyklí číst, čtou prostě dál, ale i ti, co nečetli, si našli cestu například k audioknihám. To je jistě dobře. I poslech audioknih nám něco přináší, stejně jako četba, vzdělává i baví…

Vy sama dáváte přednost jaké formě?

Určitě tištěné knize. Potřebuji vůni knih, jsem bibliofil a žádné zařízení, byť dokonale napodobující knihu, mi je nenahradí.

Máte nějakou nejoblíbenější knihu? Třeba z dětství

Mám. Je to jediná kniha, kterou můžu číst opakovaně a vracím se k ní, protože knihy jinak dvakrát nečtu. Autorem je John Kennedy Toole a jmenuje se Spolčení hlupců. Je to satira z prostředí Ameriky 60. let minulého století a pojednává o třicátníkovi, který žije se svou matkou. Nikdy jsem se tak nebavila, jako když jsem knihu četla poprvé. Mám ji ve třech vydáních. Z dětství mi asi nejvíc utkvěli Lovci mamutů. Jako malá jsem mívala často angíny a brala penicilin. Dodnes, když ucítím penicilin, vybaví se mi celý ten pravěký příběh.

Stát se knihovnicí byl dětský sen?

Sen od dětství to opravdu nebyl. I když lásku ke knihám si nesu celý život. Knížka je moje radost, ale knihovnictví byla až druhá volba.

Co byla první volba?

Měli jsme farmu kde rodiče chovali lišky, nutrie a norky, tak jsem se stala kožešnicí. Byla jsem v mládí trochu rebel a ke vzdělání nešla přímou cestou, ale trochu klikatě. Let strávených v učení dodnes vůbec nelituji, zažila jsem tam spoustu legrace a potkala mnoho zajímavých lidí, se kterými se přátelím dodnes. Ale po nástupu do praxe jsem věděla, že to dělat nechci. Měla jsem v sobě pořád takovou touhu po vědění, tak jsem se přihlásila k dálkovému studiu na Střední knihovnickou školu v Brně. Ten rok se 1. ročník neotvíral, takže jsem absolvovala diferenční zkoušky a po úspěšném zvládnutí nastoupila rovnou do 2. ročníku. Část studia mi uznali, dodělala jsem si angličtinu, hospodářský zeměpis a předmět vědecké informace a knihovnictví. Pak jsem se rozhodla přihlásit na FF MU obor historie-archeologie, což mi nevyšlo. Zradilo mě moje písmo, které sice dobře vypadá, ale špatně se čte. Komise mi při ústním pohovoru sdělila, že většina textu po mě nešla přečíst, což se projevilo na klasifikaci písemného testu, a nebyla jsem přijata. Zklamání to bylo obrovské, ale ke studiu na FF MU jsem se později vrátila.

Po ukončení studia Střední knihovnické školy jsem pracovala v Moravské zemské knihovně a po mateřské dovolené jsem nastoupila do Městské knihovny v Moravském Krumlově, odkud pocházím. Tam jsem pracovala 13 let a při zaměstnání vystudovala kombinované studium na FF MU obor Informační studia a knihovnictví.

Proč jste se rozhodla pokračovat ve studiu na vysoké škole?

Motivací pro mě bylo, že knihovnictví je velmi dynamický obor, založený na týmové spolupráci, která mě naplňovala. Při zaměstnání jsem absolvovala různá odborná školení; jedno takové vedla PhDr. Hana Vochozková (nyní moje kolegyně a vedoucí Knihovnicko-informační centra MU), která mě upozornila na možnost dalšího studia knihovnictví právě na FF KISK MU. Studia jsem začala v roce 2001, vystudovala jsem nejprve bakalářské studium a pak navazující magisterské.

Do knihovny na Přírodovědecké fakultě jste nastoupila před 13 lety. Změnila se ta práce?

Změnila, a dost zásadně. Dnešní knihovny už mají jiný rozměr a rozhodně nejde jen o půjčování dokumentů. Knihovny nabízí nové a rozšířené činnosti a služby. Zvláště vysokoškolská knihovna dnes potřebuje lektory na informační vzdělávání, odborníky na popis dokumentů, správu metadat, podporu pro vědu a výzkum a další knihovnické činnosti. Je také důležité umět se dobře prezentovat na sociálních sítích a pracovat s různými prezentačními programy. I když se knihovnická profese dnes více zviditelňuje díky různým zajímavým projektům a osobnostem, knihovnické povolání je stále nedoceněné a nemá takovou prestiž, jakou by si zasloužilo. Ale myslím, že míč je na straně nás knihovníků…

Kde vy sama čerpáte sílu a nové podněty?

Mám krásnou rodinu a přátele a za náš společný čas jsem moc ráda. Neobejdu se bez cestování a poznávání různých zajímavých míst jak u nás, tak v zahraničí. Nejlépe relaxuji v přírodě a s knihou. Denně strávím dojížděním 3 hodiny a tento čas využívám jak jinak než s knihou v ruce a poslední dobou, abych dostála novějšímu označení knihovníka, jako informačního specialisty, také s mobilem v ruce při studiu angličtiny. Radost mám i ze syna, který je absolventem Právnické fakulty MU a v září úspěšně zvládl advokátní zkoušky.

Děkuji vám za rozhovor.
Tereza Fojtová