Dostat praxi do výuky znamená nepřednášet telefonní seznamy, ale přimět studenty hledat řešení

Biochemik Vladimír Velebný, jehož firma Contipro patří mezi tři nejúspěšnější výrobce kyseliny hyaluronové na světě, se bude podílet na výuce předmětu Biotechnologické procesy v rámci navazujícího magisterského oboru Biotechnologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Kyselina hyaluronová má už dnes obrovské uplatnění v kosmetice, mnohem větší potenciál rozvoje je ale ve zdravotnictví. Studenti se tak dozví největší novinky z tohoto slibně rozvíjejícího se oboru a zároveň nahlédnou pod pokličku mistrovi v přeměně poznatků do úspěšného podnikání.

Do výuky v předmětu Biotechnologické procesy se zapojíte v dubnu. Bude to vaše první pedagogická zkušenost?

První určitě ne. Přednášel jsem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde jsem vedl i praktika. Spolupracoval jsem na přípravě nového oboru Lékařské nanotechnologie na Chemické fakultě Vysokého učení technického v Brně, kde jsem i učil. Nějaké zkušenosti s výukou už tedy mám. Snažím se na ni připravit tak, aby to nebyla jen suchá přednáška. Chci, aby to studenty bavilo a umožnilo jim nahlédnout do praxe.

Je podle vás důležité, aby studenti získali praktické dovednosti už během studia?

To je hodně důležité. Absolventi škol, kteří k nám přichází, mají sice výborné teoretické znalosti, ale často nejsou připraveni pro praxi. Umí výsledky sepsat a publikovat v odborném časopisu. Jenže to má význam pro vědu, pro vědecká pracoviště. Ale v praxi se to musí přetavit do konkrétních produktů, které lze prodat. To potřebuje Česká republika, vysoce kvalitní nové a inovativní výrobky.

Co budete studenty učit vy?

Náš kurz se zaměří na lékařské biotechnologie v oblasti fermentační výroby. S přípravou mi pomáhá mladší kolega Matouš Čihák. Vycházíme z toho, co už se studenti dozvěděli, ale přijde nám to hodně faktografické. Trochu jako telefonní seznam s přehledem informací o tom, jak se co vyrábí. Jenže taková znalost má smysl do doby, než to někdo začne vyrábět jinak. Chceme, aby náš výklad byl interaktivní. Aby studenti sami vymýšleli a navrhli vhodný postup a dokázali zdůvodnit, co a proč použili. Aby své poznatky dokázali aplikovat. Uvidíme, jak to dopadne.

Taková příprava stojí spoustu času. Jak motivovat odborníky z praxe, aby své zkušenosti předávali budoucím generacím?

S ohledem na výši příjmů v mnoha oborech patrně nelze lidi z praxe motivovat jen finanční odměnou. To by bylo velmi drahé. Nejlepší je, když to člověka zkrátka baví, když má co předat a má chuť to předat. Touha předávat zkušenosti musí být v člověku. Další motivací může být i to, že díky spolupráci s vysokým školami a tomu, že se zapojíte do výuky, najdete mezi studenty šikovné budoucí zaměstnance.

Je to i váš případ?

Určitě ano. Naše firma sídlí uprostřed krásné přírody, avšak vzdálena od velkých center. Není snadné přitáhnout sem mladé lidi. Proto budeme rádi, když se nám podaří nalákat studenty, aby zde pracovali například na diplomové práci. Máme špičkové laboratorní vybavení, máme odborníky, dokonce jsme studentům schopni zajistit i ubytování, které jsme zřídili v bývalých rodinných domcích. To všechno proto, že máme velké vize a rozvojové plány a k jejich realizaci šikovné mladé lidi potřebujeme.

Vaše podnikání je na výzkumu založené. Proč jste se rozhodl jít touto cestou?

Nápad vznikl ještě za totalitního režimu. Podařilo se mi půl roku pracovat na Univerzitě Paris-Est Créteil ve Francii a jezdil jsem přednášet i na další vědecká pracoviště, jedním z nich byl Institut kůže, jak se tehdy nazýval. Tam se v jedné části budovy vědci věnovali základnímu výzkumu kolagenu a ve stejné budově i aplikacím, například při výrobě kabelek. Vyráběli malé série, na kterých si hned ověřovali, co a jak v praxi funguje. A tehdy jsem si uvědomil, že tak to u nás nebylo.

Myslíte ve výzkumu? Jak to bylo?

Tehdy u nás, když jste vyřešili výzkumný úkol, napsali jste zprávu, někdo vás poplácal po rameni dal vám pár tisíc korun odměnu a založilo se to do šuplíku. A to mi strašně vadilo. Byl jsem přesvědčený, že věda se má dělat proto, aby pomáhala lidem, ne aby to skončilo někde v šuplíku. To byl můj hlavní motiv. Takže hned v únoru 1990, krátce po revoluci, jsem založil vlastní firmu.

Jak jste ale věděl, v čem budete podnikat?

Pracoval jsem ve vývoji a výzkumu v oblasti pojivových tkání, věnoval se elastinu, kolagenu a kyselině hyaluronové, což jsou základní tři složky pojivových tkání. Na základě studia odborné literatury a patentů jsem vyhodnotil, že právě kyselina hyaluronová má největší rozvojový potenciál.

Firmu jste založil už začátkem roku 1990?

Nejprve to bylo výrobní družstvo, protože zákon o obchodních společnostech byl přijat až později. Bylo nás sedm družstevníků, každý vložil po stokoruně, jako družstevní vklad. Sehnali jsme prostor na náměstí v Ústí nad Orlicí a nakoupili jsme základní potřeby.

Bez zkušeností s podnikáním?

Podnikavého ducha jsem zdědil po otci. Už při práci na lékařské fakultě jsem si přivydělával tím, že jsem míchal sportovní výživu pro kulturisty. A toho jsem využil v začátcích podnikání. Věděl jsem, jak to udělat a komu to prodat. Mít strategii je velmi důležité. Začali jsme s výrobou sportovní výživy, pořídili jsme vyřazený kuchyňský robot ze školní jídelny, plastovou dětskou vaničku a ručně vyráběli výživu. Potom jsme se pustili do kosmetických přípravků a až jsme nashromáždili nějaké jmění, přešli jsme na biotechnologie. Pronajali jsme si laboratoře v Ústí nad Orlicí a začali vyvíjet výrobu kyseliny.

Proč jste se přesunuli do Dolní Dobrouče, dnešního sídla firmy?

Původně jsme se snažili najít vhodné prostory v Hradci Králové, kde jsem tehdy žil s rodinou, ale bylo to drahé. Když byl pak na prodej areál bývalého Jednotného zemědělského družstva v Dolní Dobrouči za velmi rozumnou cenu, rozhodli jsme se ho v roce 1992 koupit. Já pocházím z Litomyšle, rodinu mám rozesetu po Orlických horách, znal jsem to tam.

Podařilo se vám vybudovat firmu, která patří ve svém oboru do trojice nejúspěšnějších na světě. V čem jste lepší než konkurence?

Máme strategii. Brzy mi došlo, že pokud budeme vyrábět kyselinu hyaluronovou jen jako surovinu a tak ji i prodávat, jsme na začátku celého procesu a přidaná hodnota bude omezená v porovnání s tím, když budeme spolu se surovinou nabízet i aplikace. Navíc jako výrobci a dodavatelé pouhé suroviny bychom stále čelili riziku, že se na trhu objeví konkurence s levnější nebo efektivnější výrobou. Našim zákazníkům proto nabízíme víc než surovinu.

Co konkrétně?

Děláme vysoce kvalitní kyselinu hyaluronovou, ale současně investujeme významnou část zisku do výzkumu a vývoje. Hledáme nové formy kyseliny, například nosiče léků, které by uplatnění rozšířily. Pro samotnou kyselinu v podobě prášku, jenž musíte rozpustit ve vodě, je jen málo uplatnění. Proto jsem vytipoval sedm oblastí, kam je možné se dál rozvíjet, a na ty se ve výzkumu zaměřujeme.

Prozradíte jaké?

Gely, nanovlákna, mikrovlákna, tenké filmy, nosiče léčiv, kuličky a pěny. Příkladem konkrétního užití v podobě nanovláken a mikrovláken mohou být různé bandáže na rány. Hyaluron je látka tělu vlastní, takže pokud na ni dokážeme navázat účinnou látku, tělo ji přijme, rozloží a účinná látka se uvolní. Dalším stupněm vývoje jsou potom aplikace. Lze to využít při hojení ran po odstranění nádorů, v oftalmologii a v řadě dalších oblastí.

Zdá se, že látka, kterou vyrábíte, má zázračné účinky. V čem spočívá kouzlo kyseliny hyaluronové?

Je to organizátor pojivové tkáně, tedy kůže, ale i dalších tkání. Lze si ji představit jako šňůrku korálků jen dvou barev. V tkáni má schopnost na sebe vázat různé látky. Funguje to tak, jako byste do nudlové polévky ponořili štětku na čištění lahví, na který se nachytají ty nudle, v našem případě třeba kolagen. Kyselina hyaluronová nejen, že je schopna organizovat pojivovou tkáň, ale navíc umí přitáhnout a udržet molekuly vody a zajistit tak napětí pokožky. To je jeden z důvodů, proč se využívá v kosmetice. A je v tomto ohledu nenahraditelná. Všechny pokusy nahradit ji zatím selhaly.

Jak ji tedy získáváte?

Získáváme ji pomocí biosyntézy. Využívají se k tomu bakterie z rodu, kam patří i bakterie spály, které ji samy syntetizují s cílem oklamat napadený organismus. Tělo napadené spálou v prvních hodinách nerozezná, že jde o bakterie pouze obalené kyselinou hyaluronovou. Díky tomuto obalu je tělo vnímá jako látku, která je mu vlastní, a proto nespustí včas obranný mechanismus.

Nejsou takové bakterie nebezpečné?

Původní bakterie spály jsou velmi nebezpečné. Organismus napadení zachytí až po více než 40 hodinách, kdy se obal z kyseliny hyaluronové začne rozpadat a značnou působit bakterie, které se za tu dobu v organismu pořádně namnožily. My jsme tyto bakterie ale dokázali za pomoci neřízené mutace negativních vlastností zbavit. Vyselektovali jsme kmeny, které produkují kyselinu hyaluronovou, ale pro člověka ani zvíře už nejsou nebezpečné. Naučili jsme se je kultivovat. Když tyto neškodné bakterie vytvoří svůj kabátek z kyseliny hyaluronové, tak je z něj jednoduše vysvlečeme, řádně ji vyčistíme a dostaneme čistý produkt.

Jste jediní na světě, kteří při výrobě takto postupují?

Naše technologie je svým způsobem unikátní zejména v jejím čištění. Naše konkurenční výhoda však spočívá zejména v tom, že jsme si už na začátku stanovili strategii, že budeme dodávat kyselinu hyaluronovou ve vysoké kvalitě. Díky vyšším cenám, kdy byly kosmetické výrobky obsahující tuto látku považovány za luxusní zboží, jsme si vytvořili kapitál, který jsme následně mohli investovat do výzkumu a vývoje nových forem a uplatnění. Naše pracoviště je vybavené špičkovou technikou. Každoročně nakupujeme zhruba za cca 250 milionů korun techniku a přibližně za 750 tisíc korun informace včetně vědecké a patentové literatury.

Výzkum a vývoj ale není jen o investicích do přístrojů a vybavení, je hlavně o lidech. Jak se vám daří získávat kvalitní odborníky?

Máme dobře nastavený systém motivace. Nabízíme kvalitní bydlení a kvalitní vzdělávání pro děti zaměstnanců. Provozujeme veřejnou školku a základní školu, která se nachází v nedalekém Žamberku a kde už od první třídy učí angličtinu rodilí mluvčí. Školíme doktorandy a přednášíme na vysokých školách.

 Vy sám teď o svých zkušenostech z podnikání budete přednášet na své alma mater. Proč jste se rozhodl studovat zrovna biochemii a proč právě na přírodovědecké fakultě v Brně?

Velký motivátorem byl pro mě můj otec, učitel chemie a fyziky. Sám absolvoval pedagogickou fakultu právě na Masarykově univerzitě. A pak tu byly praktické důvody, z Litomyšle se zkrátka dojíždělo snáz do Brna. Za volbu oboru může nejspíš učebnice biochemie Josefa Koštíře, která se mi dostala do ruky někdy v druháku na gymplu. Moc mě to zaujalo, bylo to o životě i o medicíně.

 Co byste poradil současným studentům, kteří by chtěli být ve své kariéře podobně úspěšní jako vy ve svém podnikání?

Intenzivně se zajímat o to, co chtějí dělat, čemu se chtějí věnovat. A hlavně nezůstat stát na místě. Rozvíjet se, učit se a zajímat se o svět kolem. Mít alespoň základní přehled o tom, co se děje v oblastech souvisejících s jejich oborem, aby mohli s ostatními spolupracovat a byli pro ně partnerem pro diskusi. Zkrátka žít aktivním životem, být takovým vysavačem znalostí.

Děkuji vám za rozhovor.
Tereza Fojtová