Čím jsi chtěla být jako malá?
Jako úplně malá jsem chtěla být paleontoložkou – které dítě nemá rádo dinosaury? 😄Později se mi líbila archeologie a na gymnáziu jsem přemýšlela hlavně o medicíně.
Proč sis vybrala zrovna molekulární biologii a genetiku?
Biologie mě vždy bavila, právě kvůli ní jsem chtěla jít na medicínu. Účastnila jsem se proto několika ročníků biologické olympiády, byla jsem na několika biologicky zaměřených T-exkurzích organizovaných JCMM. V rámci přípravy na přijímačky na medicínu jsem se přihlásila také do semináře z molekulární biologie a po prvních pár hodinách jsem měla jasno. Molekulární biologie mě fascinovala a chtěla jsem se dozvědět víc o tom, jak všechno živé kolem nás funguje. Zaujalo mě především to, že přichází na kloub věcem a dějům, které považujeme za samozřejmé, ale vlastně jim pořádně nerozumíme. Baví mě hledat souvislosti mezi molekulárními procesy a vším, co kolem sebe vidím.
Co tě vedlo k výběru právě naší Přírodovědecké fakulty?
Bydlím kousek od Brna a chodila jsem sem už osm let na gymnázium, takže zůstat v Brně pro mě byla jasná volba, vždycky se mi tady líbilo. Ačkoli i další univerzity nabízí obory podobné molekulární biologii, Masarykova univerzita pro mě vždycky byla symbolem nejlepšího možného vzdělání v Brně. Navíc se mi moc se líbil nový kampus v Bohunicích a dobrý dojem na mě udělali také lidé, které jsem potkala během dne otevřených dveří.
Vybrala by sis znovu stejně?
Zůstala jsem na zde na navazující magisterské studium a momentálně mám v plánu tu pokračovat i na doktorát, takže ano.
Jak se ti líbí prostředí, kde studuješ?
Všechny předměty mám na kampusu v Bohunicích. Mám to tady velmi ráda, líbí se mi moderní ráz budov, který podtrhuje to, že se na kampusu dělá věda pro budoucnost. Líbí se mi, že se dá trávit čas i venku mezi jednotlivými pavilony, a důležitým plus je taky naše velká a vzdušná knihovna, kde se dá dobře učit. Navíc je u kampusu obchodní centrum, kde si člověk po přednáškách pohodlně nakoupí a může jet rovnou domů. V okolí kampusu mi opravdu nic zásadního nechybí.
Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?
Zapůsobilo na mě opravdu hodně předmětů. Samozřejmě ty stěžejní pro můj obor – základní i pokročilé přednášky z molekulární biologie a genetiky, protože na těch se dozvídám přesně ty informace, kvůli kterým jsem na svůj obor šla. Hodně ráda vzpomínám taky na Fyziologii živočichů, ve které jsme probírali hodně zajímavých věcí o procesech v těle. Skvělé jsou samozřejmě všechny praktické předměty, kde si vyzkoušíme plno věcí, o kterých se bavíme na přednáškách. No a díky tomu, že si můžeme zapisovat i předměty, které nesouvisejí s naším oborem, jsem si splnila dětský sen a měla jsem jeden semestr paleontologie!
Jaká je u nás možnost zapojení studentů do praktického výzkumu?
Osobně i z doslechu jsem se setkala pouze s vedoucími laboratoří, kteří jsou zapojení studentů do výzkumu hodně naklonění. Příležitosti tu tedy jsou a myslím, že záleží právě na studentech, kolik času budou chtít práci v laboratoři během bakalářského studia věnovat. Na našem oboru je bakalářka teoretická, ale skoro všichni mí spolužáci už během druhého a třetího ročníku pomáhali v laboratořích s různými projekty. A kromě výzkumných pracovišť se člověk může dostat do laboratoře i jinak – třeba jako lektor ve vzdělávacím centru Bioskop, nebo jako člen iGEM týmu!
Využila jsi již možnosti studia nebo pracovní stáže v zahraničí?
Já osobně ne, neměla jsem na to během bakalářského studia odvahu. Někteří mí spolužáci ale na Erasmu byli a zvládli obor absolvovat i bez prodlužování. Původně jsem o stáži přemýšlela na magisterské úrovni studia, kvůli současné situaci už to ale neplánuji, abych po zpřístupnění laboratoří stihla v klidu všechno potřebné na diplomovou práci.
Jak vznikla Generace Mendel?
Na podzim roku 2019 jsem byla spolu se svým spolužákem Standou na studentské konferenci pořádané spolkem Biomania, na které měl přednášku evropský ambasador soutěže iGEM. Přednáška nás nadchla! Když jsme se pak dali s ambasadorem do řeči, zjistili jsme, co všechno soutěž obnáší. Nejdřív se nám naše případná účast zdála jako příliš velké sousto pro studenty bez zkušeností, ale pořád nám to tak nějak vrtalo hlavou. Po několika týdnech přemýšlení jsme se rozhodli, že chceme překonat svůj strach a nějaké ty zkušenosti získat. Sami dva bychom to ale určitě nezvládli, a tak jsme začali shánět další lidi. Ještě před koncem roku se nám podařilo dát dohromady tým patnácti studentů z různých oborů z MUNI a VUT, kteří měli dohromady všechny potřebné schopnosti pro účast v iGEMu. Na začátku roku 2020 jsme pak měli zajištěné odborné vedoucí pro soutěž (doktory Karla Říhu z CEITECu, Martina Marka z RECETOXu a Pavla Dvořáka z oddělení mikrobiologie) a také další velmi důležitou část – financování projektu, které z velké části pokryla právě naše fakulta. Pak už tedy bylo oficiální, že se soutěže zúčastníme, a zbývalo vybrat jméno týmu. A po kom jiném ho pojmenovat, než po otci genetiky?
Co ti tvá účast v Generaci Mendel přinesla?
Přinesla mi hrozně moc věcí. Zkušenosti s vedením a organizací vědeckého týmu, povědomí o tom, jak funguje lab management, jak vypadá práce na vědeckém projektu od nápadu až po realizaci. Taky jsem si rozšířila teoretické znalosti a pochopila plno principů a metod, o kterých jsem dříve jenom četla. Naučila jsem se samostatně pracovat v laboratoři, plánovat experimenty a řešit problémy (které určitě přijdou, i když se skvěle připravíte). Začala jsem samostatně přemýšlet nad výsledky a vyzkoušela si jaké to je prezentovat své závěry vědcům z celého světa. Skvělé bylo i to, že jsem mohla spolupracovat s lidmi z jiných oborů a lehce jsem tak nahlédla pod pokličku třeba počítačovému modelování a správným zásadám komunikace s veřejností. Celkově jsem zjistila, co všechno mohu dokázat, když se pro to opravdu odhodlám. No, a nakonec asi to nejdůležitější – získala jsem skvělé kamarády, na které se mohu spolehnout jak po profesionální, tak po osobní stránce. Společně vymýšlíme projekt, řešíme vědecké problémy, ale taky se bavíme o úplně normálních věcech u piva. Jsme naladění na stejnou vlnu a jdeme za stejným cílem, a taky spolu rádi jen tak jsme. Je to paráda.
Jaké máš plány do budoucna?
Mým největším plánem a přáním v tuto chvíli je, abych dokončila magisterské studium bez prodlužování. Potom bych ráda pokračovala na doktorát, ale zároveň bych chtěla mít brzy rodinu, a tak pořád přemýšlím, jak to zvládnout dohromady. Myslím, že obdobně uvažuje hodně žen ve vědě a je dobře, že se univerzita snaží matky podporovat – jak založením školky na kampusu, tak vypisováním grantů pro vědkyně po rodičovské dovolené.
Součástí mojí budoucnosti je samozřejmě i Generace Mendel a iGEM. Momentálně se chystáme na další ročník soutěže (a hledáme i nové členy týmu!), a přemýšlíme i nad dlouhodobou činností Generace Mendel.
Jak ale říkal můj oblíbený učitel na gymplu: „Chceš-li rozesmát Boha, pověz mu své plány." Tak uvidíme, kam mě vítr zanese.
Generace Mendel do svého týmu právě hledá posily. Více informací najdeš zde.
