Využití enzymů v průmyslu a medicíně se v posledních letech výrazně rozšiřuje. Jejich úspěšné nasazení v těchto odvětvích nicméně závisí na schopnosti optimalizovat vlastnosti enzymů tak, aby vyhovovaly konkrétním technologickým podmínkám a nárokům. Schopnost konstruovat, a tedy i odpovídajícím způsobem využívat specifické enzymy závisí především na úrovni porozumění mechanismům enzymové katalýzy, tedy tomu, jak enzymy fungují a jak ovlivňují chemické reakce. Konvenční metody zkoumající mechanismy enzymatických reakcí jsou obvykle velmi komplikované a náročné na čas i objem použitých chemikálií.
Mezinárodní vědecký tým vyvinul novou laboratorní metodu analýzy enzymových reakcí na tzv. mikrofluidním čipu, která provádí obrovské množství experimentů ve velmi krátkém čase. Pokusy probíhají v miniaturních kapičkách s objemem kolem 5 pikolitrů, což je milionkrát méně než objem jedné lidské slzy, rychlostí až 9 000 reakcí za minutu. Takto je možné uskutečnit 200 milionů experimentů z jediného mililitru reakční směsi. Použití konvenčních metod by vyžadovalo více než dva tisíce litrů činidla pro stejný počet měření. Díky tomu je systém přinejmenším řádově lepší než nejmodernější dostupná zařízení.
Měření na čipu v kombinaci s moderními metodami matematické analýzy dat a molekulárním modelováním umožňuje hlubší pochopení enzymů, jejich chování a vlastností. „Při prvním použití metody popsané v článku jsme pozorovali neobvyklý fenomén testované enzymatické reakce s takovými detaily, které by nebylo možné získat s použitím tradičních metod. Výsledky a informace získané z měření na čipu významně posouvají chápání principů enzymatických reakcí, což nám pomáhá efektivně navrhovat nové vylepšené enzymy. Velký potenciál vidíme také v používání této technologie pro získávání komplexních datových sad pro trénování nástrojů umělé inteligence pro lékařský a biotechnologický výzkum,“ vysvětluje Zbyněk Prokop, který byl zodpovědný za vývoj metod pro vizualizaci enzymové reakce a analýzu komplexních datových souborů získaných z experimentů na čipu.
Úspěch tohoto projektu byl založen na efektivní kombinaci řady vědních oborů. Vědci využili nejnovější poznatky z oblasti mikrofluidiky, mikroinženýrství, chemie materiálů, optiky, biochemie, matematiky a molekulární modelování. Návrh a konstrukce čipu a optiky byly provedeny ve skupině prof. Andrewa deMella v týmu vedeném Dr. Stavrosem Stavrakisem (ETH Curych). Pro konstrukci mikrofluidního čipu použili technologii tzv. měkké litografie, což je proces používaný k výrobě elektrotechnických integrovaných obvodů. Experimentální pozorování doplnily výpočetní simulace provedené ve skupině prof. Jiřího Damborského a Dr. Davida Bednáře (Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny). „Důležitou součástí úspěšného vývoje této technologie byla fantastická spolupráce, velmi dobrá komunikace mezi týmy a vytrvalost při řešeni mnoha technických problémů,“ zdůraznil význam mezinárodní vědecké spolupráce Dr. Stavrakis z ETH Zurich.
„Současné požadavky na rychlost pokroku ve výzkumu vyžaduje zavádění nové generace bioanalytických metod. Mikrofluidika nám nabízí přelomové řešení, které spočívá v miniaturizaci a integraci laboratorních procesů na čipech na bázi křemíku, v nichž každou sekundu v miniaturních kapičkách probíhají tisíce reakcí. Tato technologie významně změnila oblast analýzy nukleových kyselin, přinesla technologie sekvenování nové generace a moderní diagnostiky pomocí digitálního PCR. Obdobný pokrok očekáváme také v oblasti analýzy proteinů,“ uzavírá prof. Zbyněk Prokop. Další ambicí vědců je tuto čipovou technologii propojit s pokročilými biofyzikálními metodami a analýzou dat pomocí umělé inteligence.
Přečtěte si preview nebo celý článek.
