Dne 17. 1. 2024 se konal křest anglického vydání knihy „Co nás učí nádory: Paralely v chování buněk a lidí“ Jany Šmardové (†31. 8. 2023). Z článku se dozvíte i to, jak pokračuje výuka jejího kurzu „Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie“.
Křest anglického vydání knihy Jany Šmardové s názvem What Tumors Teach Us – Parallels in Cell and Human Behavior se konal v prostorách refektáře Mendelova muzea od 15 hodin. Jeho videozáznam můžete sledovat ve videu zde.
První částí slavnostního odpoledne prováděl profesor Jan Šmarda. Pronesl řeč plnou vzpomínek, ve které svou manželku představil v osobní rovině i jako nadanou vědkyni a autorku křtěné knihy. Zmínil její touhu dokonale porozumět principům a mechanismům, podstatě věcí. Každé nové poznání ji těšilo, zároveň odhalovalo nové otázky a motivovalo k hledání odpovědí.
Na Janu Šmardovou dále zavzpomínal umělecký fotograf Libor Teplý, se kterým sdílela radosti a starosti při tvorbě své knihy. Poté zazněla oblíbená píseň Jany Šmardové s názvem Syn Daidalův od Vladimíra Mišíka, která doprovázela prezentaci fotografií zachycujících hlavní oblouky jejího života. Výtvarně zpracovanou prezentaci vytvořili Jan Šmarda s Janou Koptíkovou, která je rovněž autorkou ilustrací pro české i anglické vydání křtěné knihy.
Velmi inspirativní řeč pronesl bývalý student a kolega Jany Šmardové, Filip Trčka. Podle vlastních slov se pokusil o zhodnocení role učitele a Janu Šmardovou popsal jako osobnost, která dokázala studenty mimořádně zaujmout.
Dále promluvila Klára Maliňáková, někdejší diplomantka Jany Šmardové. Umění přesahů – na kterém je kniha Co nás učí nádory? postavená – popsala jako schopnost autorky dívat se za věci, vidět je i jako obrazy a symboly, ze kterých se můžeme o světě a životě učit. „Nebála se toho, co znamená smrt, a díky tomu uměla žít,“ uvedla také Jana Maliňáková.
Na profesorku Šmardovou dále zavzpomínali recenzenti českého vydání, Jan Žaloudík, Jiřina Relichová, a také děkan Přírodovědecké fakulty MU, Tomáš Kašparovský, který zdůraznil i společenský přesah působení Jany Šmardové, která podle něj „uměla předávat myšlenky, které si zaslouží, aby je znal celý svět“. Zazněly i videozdravice od Pauly Enrietto, vedoucí laboratoře, ve které Jana Šmardová pracovala v USA; a také Pierra Jurdica z Francie, spolupracovníka a rodinného přítele, se kterým Janu Šmardovou pojil příběh pátrání po obrazu postavy dívky v buňce, který se jako symbol prolínání stejných principů v různých systémech stal hlavním grafickým motivem knihy.
Druhou částí křtu provedla ředitelka vydavatelství Munipress, Alena Mizerová. Zavzpomínala na deset let, kdy česká verze knihy vznikala, i na to, jak inspirativní pro vydavatelství spolupráce a komunikace s Janou Šmardovou byla.
Součástí programu bylo i vystoupení violloncelistky Šárky Mitevové, které doprovázelo projekci citátu Josefa Čapka, se kterým se Jana Šmardová ztotožňovala: „Pracoval jsem mnoho, až nad své možnosti a síly. Spotřeboval jsem se v plném smyslu toho slova, bez osvěžení, bez zastávky, bez oddechu. Kdo můžete, šetřte více svým životem!“ Na závěr zazněla píseň Zaleť sokol v podání Hany Ulrychové.
Pak všichni přítomní připili na počest Jany Šmardové a její knihy a diskutovali v předsálí.
Publikaci vydalo Nakladatelství Munipress MU s podporou Přírodovědecké fakulty a společností LifeM a Roche v reprezentativní edici „Masaryk University Monographs“.
O odkaz Jany Šmardové pečuje její manžel, Jan Šmarda, který knihu do angličtiny přeložil: „Začal jsem s překladem v době, kdy Jana onemocněla, a práce na překladu pro nás byla vlastně terapií. Kniha pro Janu hodně znamenala, vnímala ji jako svůj odkaz a měla velký zájem na tom, aby se rozšířila mezi čtenáře. Překlad velmi citlivě jazykově zkontroloval Benjamin J. Vail. Potkali jsme se ještě všichni tři, aby se s Janou seznámil a navnímal její autorský styl a osobnost. Byla to moc příjemná spolupráce,“ uzavírá Jan Šmarda. Na překladu pracoval zhruba rok, Jana Koptíková přepracovala do anglické podoby ilustrace, Radka Vyskočilová z Munipressu zajistila redakční práci, rejstřík a připravila monografii k vydání. Kniha vychází i elektronicky.
České první vydání knihy z roku 2021 čítající 1000 kusů je skoro rozebrané a chystá se další vydání knihy. Ohlasy jsou velmi dobré, kniha je inspirací pro řadu našich autorů, zmiňme například dr. Marka Orko Váchu.
Z dopisu dr. Váchy:
Vážená paní profesorko,
dočteno – mnohokrát děkuji za zaslání Vaší knihy. Mám z knihy spoustu výpisků a paralely v chování buněk a lidí vybuzují ohňostroje dalších myšlenek a úvah, ještě se k tomu budu velmi vracet.
Mnohokrát děkuji za Vaši knihu, že jste to napsala a že jste to napsala tak krásně.
Jak uvádí Jan Šmarda: „Jana cítila, že má lidem co říci, a že to říci musí. Ono to zní až pateticky, ale Jana měla o naši společnost starost. Vnímala, že řada věcí není v pořádku a nevyvíjí se dobře. A pravidla spolupráce a soužití buněk v těle, respektive jejich poruchy způsobující tvorbu nádorů, chápala jako inspiraci pro zamyšlení nad pravidly soužití lidí ve společnosti a patologickými stavy tohoto soužití. Cítila zodpovědnost za rodinu, studentky a studenty, přátele. Měla pocit, že musí udělat maximum, aby věcem pomohla – šířit osvětu, inspirovat, dopsat knihu apod. Proto knize věnovala tolik energie. Někdo přistupuje k její knize s určitým odstupem. Lidé vnímají, že zemřela proto, že se přepínala, a přepínala se mimo jiné proto, že psala tu knihu. Vím, co za kolosální práci odvedla, dělala to ve svém volném čase. Měla spoustu práce, která bohatě naplňuje běžný život. Nezastavila se. Psala po večerech, víkendech a dovolených. Obdivuji to. Na druhou stranu si uvědomuji, že musíme dát tělu i mysli prostor k odpočinku. A ten si, bohužel, nedokázala vyšetřit,“ uzavírá Jan Šmarda.
Jako zásadní vnímá závěr knihy, kdy autorka shrnuje všechny společné znaky nádorů a společnosti a vyjadřuje apel, abychom kráčeli za svými sny s pokorou a s ohledem na zájem společného projektu nás lidí. A pak kapitoly o stárnutí, umírání a tzv. dobrém umírání: „Jana autory tohoto konceptu velmi uznávala a hluboce se zabývala korelací umírání v rovině buněk a lidí. Popisovala dobré umírání v prostředí domova, včetně uvědomění a smíření, umírání beze strachu, kdy máte vše vyřízené. Sama to vše naplnila. Nehořekovala, byla smířenější než já, přemýšlela věcně. Myslím, že to není obvyklé, a i v tomto byla tak silnou a inspirativní osobností,“ říká Jan Šmarda.
Kniha Co nás učí nádory je doporučenou literaturou ke kurzu Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie. Kurz, který Jana Šmardová vytvořila a vedla, je otevřen od roku 2013 studujícím různých oborů a věnuje se vztahům mezi aspekty chování nádorových buněk a nemocemi současné civilizace.
Jana byla podle profesora Šmardy rozená učitelka. Když zaznamenala, že jsou studující unavení a ztrácejí pozornost, změnila rytmus přednášky a zařadila nějakou vsuvku na zpestření. A často k tomu využívala metafory. Sbírala je, měla okruh autorů, kteří s metaforami rovněž pracovali a s jejich pomocí ilustrovali popisované fenomény. Byla originální i v tom, že své přednášky začínala písničkou. Pustila skladbu a k tomu promítla text písně, který souvisel s probíraným tématem. Studenty bavilo tuto souvislost objevovat a přemýšlet o ní: „Uměla to hravé prolínání více rovin. Nabízela, nedávala jednoznačný návod, vedla studenty k přemýšlivosti. Šlo jí o to, aby se její moudrost, ke které dospěla celoživotním úsilím, neztratila s jejím vlastním fyzickým zánikem. S vnitřním zápalem studentkám a studentům vysvětlovala vědecké objevy a zároveň je doprovázela svými postřehy, kterými doplňovala potřebný kontext. Neostýchala se odhalovat své osobní názory a nabízet je, aniž by je vnucovala. Posluchači osobní tón registrovali a reagovali ve stejném duchu, neobvykle osobně, ve svých esejích, které byly výstupem kurzu. Kurz běžel i v loňském roce, po Janině smrti, s využitím nahrávek přednášek, které byly pořízeny před jejím onemocněním. Místo ní jsem studentky a studenty kurzem provázel já a vzal jsem si na starost hodnocení esejí. V příštím akademickém roce mám v úmyslu přednášky po manželce převzít, odprezentovat je za ni, a tak přispět k uchování jejího odkazu,“ sděluje Jan Šmarda.
Jan Šmarda vybral několik drobných citací ze studentských esejí, které byly k dispozici návštěvníkům křtu. Pro zajímavost některé z nich zde otiskujeme:
„Často pro mě hodina strávená s přednáškou znamenala jeden z mála okamžiků, kdy jsem si dovolila soustředit se pouze na ni a myšlenky, které přinášela. Se zatajeným dechem jsem nechávala každý z přesahů působit a hodně často jsem musela hluboce přemýšlet. Najednou se přede mnou otevíraly nové úhly pohledu. Často se z hlubin nevědomí vynořily palčivé otázky sužující lidskou společnost, takové otázky, na které se mnozí bojí hledat odpověď. Celý kurz je zaměřen především na rakovinné buňky, jejich chování a projevy a pro mě osobně hlavně na zrcadlo, které tyto buňky nastavují společnosti. Všechno tohle mě nutilo přemýšlet. Hlavně nad tím, jak vlastně vnímat dnešní společnost, ve které žijeme. A v průběhu poslechu jsem několikrát zažila okamžiky, kdy se mi zastavil dech a měla jsem pocit, že najednou na svá místa zapadlo několik koleček. Bohužel v mnoha případech to platilo pro chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak vlastně pokrytecký umí někdy být svět kolem nás.“
„Možnost nakouknout i někam dál“
„Za svůj krátký život jsem se s ničím podobným nesetkal, s něčím tak propracovaným, v němž se spojí tak trochu ‚suchá‘ fakta buněčné a molekulární biologie s realitou, pravdou našeho života. Děkuji za neobyčejnou možnost si zopakovat a prohloubit moje biologické znalosti ale především nakouknout i někam dál.“
„Jsem nejšťastnějším člověkem, když jsem si tento Váš předmět zapsala a absolvovala!!!“
„Smrt by měla být naší největší motivací“
„Ma veľmi inšpirovala Vaša přednáška, kde sa rozeberala smrť, starnutie a túžba po nesmrteľnosti. Vaša úvaha, že smrť by mala byť našou najväčšou motiváciou, sa mi hlboko usadila v hlave a akokoľvek to môže znieť, pre mňa má jeden obrovsky pozitívny význam a myslím, že ovplyvnila moje budúce konanie. VEDOMIE a PRIPUSTENIE si skutočnosti, že v takejto podobe života / energie / duše, akej som tu teraz, sa už nikdy nevyskytnem, mi otvorilo myslenie. Že sa nemám prečo báť skúšať. A že život nechcem prežiť trápením sa a starosťami, ale keďže je len jeden, chcem sa obklopiť len tým dobrým.“
„Žít jako člověk, a ne oběť dnešního světa“
„Na závěr bych chtěla zmínit, že díky tomu, že jsem si přehodnotila své priority, je najednou svět krásnější. Protože před tím pro mě byla jen škola a zase škola. Nic víc. A ty hodiny a hodiny stresu mě jen vysilovaly, teď už mám klidnou mysl a snažím se žít jako člověk, a ne oběť dnešního světa.“
Pokud byste si chtěli paní profesorku Janu Šmardovou připomenout, podívejte se například na video Munipressu, kde představuje české vydání knihy, přečtěte si náš rozhovor o tomto vydání nebo se podívejte na video, kde svou knihu prezentuje na festivalu Slunovrat. Velmi zajímavá je také její přednáška na téma nové biologie a rozhovor s Lucií Endlicherovou natočený 5. 2. 2020 pro Rádio 7. Rozhovor bude vysílán 21. 1. 2024 v 18:30, s reprízami 23. 1. v 10:00 a 27. 1. ve 23:15. Po odvysílání premiéry bude k dispozici ve všech podcastových službách a na webu Rádia 7 zde.
Anglickému vydání knihy přejeme hodně úspěchů na cestě za čtenáři.
Čestným doktorátem byli oceněni, z rozhodnutí Vědecké rady Masarykovy univerzity, profesor Thomas Robert Cech, jenž významně přispěl k formování oboru biologických věd; a profesor Peter Wolfram Michor, který významně přispěl k rozvoji matematiky.
Tým botaniků odhalil významné změny v rozšíření druhů české květeny. Jejich studie publikovaná v mezinárodním odborném časopise Biological Conservation analyzovala ústup i šíření jednotlivých druhů flóry na českém území od roku 1960.
