Vědci z MU nahlédli pod pokličku evoluce bakterií a přiblížili je k dalšímu využití v moderních technologiích

Některé mikroorganismy, například bakterie mléčného kvašení či kvasinky, pomáhají lidem od nepaměti. Od minulého století pak pomáhají lidem jako jakési buněčné továrny vyrábět důležitá léčiva, některé průmyslové chemikálie, biopaliva, složky potravin či nadějné nové materiály. Pro tuto výrobu potřebují cukr, nejčastěji glukózu v rostlinách. Vědci nyní prozkoumali způsob, jak se bakterie mohou „učit” zpracovávat i nové skupiny cukrů, třeba z odpadní biomasy.

20. 5. 2024 Leoš Verner Pavel Dvořák

Tým Pavla Dvořáka, Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta MU.

Tým vědců z Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity odhalil, jak se bakterie adaptují na nové zdroje uhlíku a energie, a vyvinul účinný postup, který umožňuje tento proces urychlit a využít v moderních biotechnologiích. Výzkum, na kterém tým spolupracoval se zahraničními vědci a vědkyněmi z Austrálie, Německa a Španělska publikoval prestižní časopis Nature Communications. „Publikovaný výzkum umožňuje lépe pochopit, jak se bakterie 'učí' zpracovávat nové skupiny cukrů, jejichž přeměna může biotechnologickou produkci užitečných látek zlevnit a dále rozšířit,“ shrnuje význam objevu Pavel Dvořák, vedoucí týmu z Masarykovy univerzity a koordinátor publikovaného výzkumu.

Obrázek 1. Bakterie Pseudomonas putida, jejíž adaptaci na cukr xylózu studoval tým vědců z Masarykovy univerzity. Foto: Archiv CNB-CSIC, Madrid

Díky své jednoduché stavbě těla, rychlé reprodukci, snadné manipulovatelnosti a rozmanitému 'potrubí' buněčného metabolismu pomáhají mikroorganismy lidem při průmyslové výrobě např. důležitých léčiv, ale také nadějných nových materiálů, jako jsou biologicky odbouratelné plasty. Bakterie vyrábějí tyto důležité látky nejčastěji z cukrů obsažených ve škrobu, nejčastěji z glukózy pocházejících ze zrn kukuřice či pšenice, nebo z brambor. Jejich využívání lze ale v některých případech vnímat jako plýtvání, protože tyto plodiny slouží i pro výživu lidské populace. „Proto je lépe se poohlédnout po jiných cukrech, například xylóze, která je po glukóze druhým nejhojněji se vyskytujícím se cukrem na planetě Zemi a která je uložena v pro lidi nestravitelné složce zbytkové rostlinné biomasy – což je zjednodušeně řečeno skoro všechno, co z rostliny na poli zůstane, když sklidíte třeba klasy kukuřice nebo pšenice,” vysvětluje Dvořák. To ale není snadné, protože průmyslově využívané bakterie často nejsou schopny tyto cukry zpracovat. „Je to, jako by se měl začít vegetarián učit jíst maso, na které ale jeho organizmus nebyl dosud zvyklý,“ přirovnává v nadsázce proces postupného navykání mikroorganismů Dvořák.

Obrázek 2. Autor: Pavel Dvořák, připraveno za využití BioRender.com

Obrázek 2. Metoda Synteticky směrované adaptace prezentovaná ve studii autorů z Masarykovy univerzity umožňuje jakousi 'molekulární dohodu' mezi požadovanými genetickými úpravami a existujícím metabolickým potrubím v buňkách bakterie. Bakterie si na novou „součástku“ (zde znázorněna jako nový dílek skládačky) vloženou do jejího metabolického potrubí díky působení laboratorní evoluce snáze zvykne. V aktuální studii to umožnilo snazší adaptaci bakterie Pseudomonas putida na cukr xylózu, která se hojně vyskytuje v nestravitelné složce zbytkové rostlinné biomasy (zde využit příklad obilné slámy). Bakterie tak budou moci cukry z toho typu materiálů využít pro biotechnologickou produkci chemikálií, které jsou doposud připravovány z fosilních zdrojů.

„Na příkladu biotechnologicky využívané bakterie Pseudomonas putida jsme ukázali, jak je možné tyto mikroskopické pomocníky efektivně naučit zpracovat cukry z odpadní biomasy,“ říká spoluautorka studie Barbora Popelářová z Oddělení mikrobiologie PřF MU. „Pro ten účel jsme detailně prozkoumali metabolizmus studované bakterie, vložili jsme do něj na úrovni DNA metodami metabolického inženýrství nové 'součástky' a zároveň jsme působením laboratorní evoluce ve zkumavce bakterii nechali, aby si na nové 'součástky’ a nový cukr zvykla. To se povedlo a nám se následně podařilo rozluštit, jak proces přizpůsobování bakterie na nový cukr probíhal. Dalo by se říct, že jsme tak trochu nahlédli pod pokličku evoluce, jejíž směřování ale bylo do značné míry určeno našimi cílenými zásahy do metabolizmu bakterie,“ popisuje Popelářová.

Obrázek 3. Schéma ukazuje hravým způsobem využití mikrobiálních pomocníků při zpracování cukrů a aromatických látek ze zbytkové rostlinné biomasy na užitečné chemikálie, které se uplatňují při výrobě syntetických textilií.  Autorka: Barbora Hrnčířová

Odkaz na podrobnosti naleznete v tiskové zprávě ZDE.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.