BOTANIKA – DĚJINY OBORU NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ
Životní osudy Josefa Podpěry před založením ústavu všeobecné a systematické botaniky
 
Vladimír Vacek
 

Josef Podpěra se narodil 7. listopadu 1878 v Jílovém u Prahy jako syn kontrolora berního úřadu Josefa Podpěry a Anny, roz. Rigrové, z Nového Bydžova. První třídu gymnázia studoval v Praze v Truhlářské ulici, od sekundy byl na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde maturoval v červnu 1897. Podle jeho vlastního curriculum vitae samotné okolí tohoto města nad Jizerou na něj podnětně působilo a učitel přírodopisu H. Konvalinka v něm vzbudil nadšení pro živou přírodu. V r. 1897 se zapsal na Filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity s cílem získat učitelskou aprobaci pro přírodopis na vyšších gymnáziích a matematiku a fyziku na nižších gymnáziích. Jeho učiteli byli mnozí známí odborníci a kulturní činitelé: z botaniky to byl morfolog L. Čelakovský, systematik J. Velenovský, fyziolog a anatom B. Němec, geolog J. Woldřich, mineralog K. Vrba, zoolog J. Vejdovský, teorii vědy poslouchal u F. Čády, filosofii u T. Masaryka. Vysvědčení učitelské způsobilosti získal v r. 1902 a doktorátu z filosofie dosáhl v r. 1903 na základě disertace Monografická studie o českých druzích rodu Bryum.
Takzvaný zkušební rok absolvoval jako učitel zčásti na vyšším gymnáziu na Královských Vinohradech a zčásti na reálném gymnáziu v Novém Bydžově a od 1. září 1903 byl jmenován profesorem na státním gymnáziu v Olomouci. Do příchodu na nové působiště uveřejnil Podpěra již více než 30 prací, např. prvou studii o teplobytné květeně Čech, o vlivu doby ledové na naši květenu, zveřejnil výsledky své cesty do Bulharska, již podnikl r. 1900, a několik prací bryologických. Během četných exkurzí na Hané začal také bryologický výzkum Moravy a připravoval materiál pro následné obsáhlejší studie.
Zásluhou prof. V. Spitznera, ředitele reálky v Prostějově, rozvíjel v té době aktivní činnost Klub přírodovědecký v Prostějově. Zde nalezl Podpěra místo k uplatnění svých organizačních schopností. Přednášel v Klubu a publikoval v jeho Věstníku výsledky svých bryologických průzkumů na Moravě. Již v r. 1904 byl jmenován zakládajícím členem Klubu přírodovědeckého v Prostějově a po smrti V. Spitznera se stal v r. 1907 předsedou Klubu a redaktorem Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově. Velmi činný byl Podpěra i ve Vlastivědném museu v Olomouci, kde pracoval v letech 1903-1908 jako člen výboru. Z doby Podpěrova působení v Olomouci pochází jeho větší knižní práce Vývoj a zeměpisné rozšíření květeny zemí českých ve srovnání s poměry evropskými (1906), v r. 1908 pak vyšel v prvním vydání jeho známý Klíč na určování nižších rostlin tajnosnubných.
Josef Podpěra jako profesor II. české reálky v Brně na Křenové ulici v roce 1913V r. 1908 přešel J. Podpěra na II. českou reálku v Brně na Křenové ulici. Dostal se tak do střediska vědeckých snah na Moravě a začal vyvíjet činnost v Klubu přírodovědeckém v Brně a v Komisi pro přírodovědecké prozkoumání Moravy. Od r. 1911 se stal předsedou Klubu přírodovědeckého v Brně. V těchto funkcích se ihned projevily Podpěrovy organizační schopnosti, jeho energie, píle i zkušenosti. V r. 1911 vyšla jeho Květena Hané: Základy zeměpisného rozšíření rostlinstva na Horním úvalu moravském. V říjnu 1909 byl jmenován na tři roky konzervátorem Moravského zemského muzea a v r. 1912 se stal ředitelem sbírek botanického oddělení muzea, dále předsedou Komise pro přírodovědecké prozkoumání Moravy a sekretářem Zemské komise pro zachování památek přírodních na Moravě. V r. 1912 se stal zakládajícím členem České botanické společnosti. V r. 1910 podnikl studijní cestu na Balkán do Srbska, Řecka, Rumunska a Turecka, v r. 1912 do Německa a Dánska, v r. 1913 do Kraňska a Dalmácie. Podpěrova publikační aktivita po příchodu do Brna je reprezentována více než 40 botanickými pracemi a 33 recenzemi.
Josef Podpěra v červnu 1915 jako zajatec v Ufě ve třídě obchodní školy. Na poličce nasbírané herbáře, na stole Matěrialy dlja flory Ufimskoj gubernii, které překládá do češtinyTato úspěšná a nadšená činnost byla náhle přerušena vypuknutím světové války, do níž byl J. Podpěra povolán již v srpnu 1914. Dostal se do východní Haliče, kde byl po ústupu rakouské armády v březnu 1915 v pevnosti Přemyšlu zajat ruskými vojsky. Za místo pobytu bylo Podpěrovi určeno město Ufa, hlavní město dnešní Baškirie (Baškorostán), ležící nad nádherným lučním územím a na pokraji lesostepi v oblasti jižního Uralu. Na zákrok botanické zahrady v Petrohradě dostal Podpěra v listopadu 1915 svolení zůstat pracovat jako zajatec v botanickém oddělení Ufimského muzea, kde během tří let zpracoval velký herbář Losijevského, který sbíral 30 let rostliny na jižním úpatí Uralu v rozsahu Ufimské gubernie, a dále herbář Noskovův z gubernie Orenburgské. Ruští botanikové znali Podpěru z jeho publikací a recenzí o ruské stepi, rozšíření rostlinstva v Rusku a o vegetačních poměrech. Podnikal exkurze do okolí Ufy, pořizoval fytogeografické záznamy, sbíral mechy a játrovky a část výsledků poslal prof. Kuzněcovovi k uveřejnění do Věstníku ruské flóry. V červnu 1917 byl pověřen přednáškami o léčivých rostlinách a exkurzemi se sběry léčivek pro ruskou vojenskou medikosanitární část Gubernského zemstva v Ufě.
V r. 1917 procházely Ufou československé legie a Podpěra se přihlásil do jejich služeb. Přes Jekatěrinburg se dostal do Čeljabinska jako člen Epidemiologického, bakteriologického a výzkumného ústavu Čechovojsk, k jehož zřízení vypracoval první návrh. Ústav vyslal Podpěru do Tomska, kde se seznámil s prof. V. V. Sapožnikovem, ředitelem botanického ústavu pro výzkum Sibiře. Ten se obrátil na české vedení, aby byl Podpěra přidělen tomské univerzitě, čemuž bylo vyhověno. Podpěra zde pracoval jako samostatný vědecký pracovník, nikoliv zajatec, který byl pouze uvolněn pro vědeckou činnost, sbíral rostlinstvo a chystal přednášky na tomské univerzitě. Hovoříval s prof. P. N. Krylovem o srovnání stepí středoevropských, východoevropských a sibiřských. Při postupu našich legií na Dálný východ přesídlil ústav do Krasnojarska a v r. 1920 se stěhoval do Vladivostoku. V dubnu 1920 odjel Podpěra s částí legionářů přes Ameriku do vlasti; do Brna přicestoval 9. srpna 1920. Po návratu nastoupil opět na reálku na Křenové ulici.
 
V rámci Klubu přírodovědeckého v Brně se Podpěra ujal nejprve řízení botanické sekce; ještě v prvním roce se ve zprávě za rok 1910 konstatuje, že „... sekce botanická trpí nedostatkem členů. Podniknuty dva výlety.“ (Příroda 8: 352). Již příštího roku se však píše, že za Podpěrova vedení proběhlo 23 exkurzí a dvě přednášky: Podpěrova Květena vysokohoří Bulharského a J. Macků Moravské houby jedlé a jim podobné jedovaté. 5. února 1911 byl Podpěra zvolen místopředsedou a 18. září 1911 předsedou Klubu přírodovědeckého v Brně; v této funkci setrval až do smrti v r. 1954. Do práce ve výboru Klubu přírodovědeckého se zapojili i další Podpěrovi spolupracovníci z botanického ústavu: J. Suza v letech 1912-1932, F. Nábělek v letech 1922-1939, V. Krist v letech 1933-1941, po válce J. Jedlička ve čtyřicátých letech a F. Slavoňovský v padesátých letech. Po smrti Podpěry byl po dlouhá léta předsedou Klubu přírodovědeckého zoolog prof. S. Hrabě (po něm byli předsedy zoolog prof. S. Obr, botanik a profesor Vysoké školy zemědělské F. Kühn a ekolog doc. Z. Šeda), ve výboru a jednotlivých sekcích pracovali také botanikové A. Hrabětová (již od r. 1929 náhradnice výboru, od r. 1961 vedoucí exkurzní sekce, ve výboru do r. 1981), Z. Šeda (od r. 1959 dosud, od r. 1995 předseda), J. Unar (od r. 1964 dosud) a F. Dvořák (v letech 1975-1985).
Vedle organizační práce ve výboru klubu se prof. Podpěra výrazně angažoval v přednáškové činnosti a ve vedení exkurzí. V klubu přednášeli a exkurze vedli také učitelé botanického ústavu J. Suza, F. Nábělek a V. Krist, po válce J. Jedlička, F. Slavoňovský, A. Hrabětová, J. Šmarda, Z. Šeda, M. Smejkal, J. Špaček, F. Dvořák, J. Vicherek, J. Unar a V. Řehořek. Od devadesátých let probíhají každoroční přednáškové cykly přírodovědeckého klubu v praktiku katedry botaniky.
Od poloviny šedesátých let změnil klubový časopis jméno; namísto Sborník klubu přírodovědeckého v Brně se jmenuje Práce z oboru botaniky a zoologie a nevychází již každoročně, ale jen příležitostně, značně nepravidelně.