BOTANIKA – DĚJINY OBORU NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ
Obnovená katedra botaniky: 1990–
 
Petr Bureš, Milan Chytrý
 

V pondělí dne 20. listopadu 1989 byla na fakultě přerušena výuka, zahájena studentská stávka a s ní započala „sametová revoluce“. Změna politické situace umožnila 16. února 1990 návrat doc. Vicherka po 15 letech na fakultu a s tím spojenou obnovu botanické katedry.
V roce 1990 došlo k výraznému kvalifikačnímu růstu botanických pracovníků, který nebyl v předchozí době možný z politických důvodů: M. Smejkal a J. Vicherek byli jmenováni profesory, J. Špaček získal docenturu a J. Unar s M. Dvořákovou získali vědeckou hodnost CSc. V roce 1991 bylo personální obsazení botaniky posíleno o další dva učitele: Petra Bureše (RNDr., nar. 1963, převeden z místa odborného pracovníka katedry biologie rostlin, které zastával od r. 1987 v rámci biotechnologického směru rozvíjeného prof. Sladkým) a Víta Grulicha (RNDr., nar. 1956, působícího do té doby ve funkci botanika v Regionálním muzeu v Mikulově).
Areál Přírodovědecké fakulty s pavilonem č. 5 (uprostřed), v němž sídlí katedra botaniky; únor 2000K obnovení botanické katedry došlo 1. května 1991 rozdělením původní katedry biologie rostlin na katedru fyziologie a anatomie rostlin a katedru systematické botaniky a geobotaniky. Vedoucím katedry systematické botaniky a geobotaniky se stal prof. J. Vicherek a její personální obsazení tvořili: prof. M. Smejkal, doc. J. Špaček a odborní asistenti M. Dvořáková, J. Unar, P. Bureš a V. Grulich spolu s odbornou pracovnicí B. Dadákovou, knihovnicí I. Gottvaldovou, konservátory herbáře S. Blechou a M. Holčákovou; s polovičním úvazkem začala na nové katedře pracovat sekretářka Eliška Karasová.
Obnovilo se také odborné studium botaniky, v první fázi převedením zájemců z řad studujících obecné biologie; celkem v letech 1993 až 2001 úspěšně absolvovalo odborné studium botaniky 50 posluchačů. Vedle magisterského studia začalo na katedře probíhat také studium doktorské, které do roku 2001 ukončilo pět absolventů.
Katedra ochrany a tvorby životního prostředí postupně uvolnila všech 11 místností zabraných v osmdesátých letech (4 pracovny, 7 laboratoří a skladových prostor), dále se uvolnila jedna pracovna využívaná do té doby jako mikrotomová laboratoř pro výzkum fyziologie rostlin. Tím vznikly pracovny pro učitele, sekretářku, vybudovaly se tři místnosti pro doktorandy, později také malé suterénní výukové praktikum, laboratoře molekulární taxonomie a proudové cytometrie, zastřešením anglického dvorku vznikl prostor pro rozšíření herbáře a přebudováním skladu chemikálií vzniklo separátové oddělení knihovny.
Personální obsazení a kvalifikační růst pracovníků katedry se dále v devadesátých letech vyvíjel následovně: V roce 1992 přišla Olga Rotreklová (Mgr., nar. 1964, na místo vědecké pracovnice po B. Dadákové, která odešla do důchodu), na částečný úvazek vědeckého pracovníka přišel na katedru také Vladimír Vacek (RNDr., CSc., působící dříve ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu pícninářském v Troubsku), který v letech 1992–1995 zpracoval dějiny katedry. V roce 1993 přišel na katedru jako odborný pracovník Milan Chytrý (RNDr., nar. 1967, předtím interní doktorand katedry). Vladimír Řehořek s preparačním mikroskopem v herbáři katedry; říjen 2001Prof. Smejkal a doc. Špaček, kteří v roce 1992 dosáhli 65 let, přešli na zkrácený úvazek. V roce 1995 na katedru přišel Vladimír Řehořek (RNDr., CSc., nar. 1933, působící předtím na katedře botaniky a v botanické zahradě Vysoké školy poľnohospodárské v Nitře), který se současně v tomto roce na katedře habilitoval. M. Chytrý v roce 1995 dosáhl vědecké hodnosti PhD. a byl převeden na místo odborného asistenta. V roce 1996 se vedoucím katedry stal doc. Řehořek a prof. Vicherek přešel na částečný úvazek. Petr Hrouda (Mgr., nar. 1969, od r. 1992 doktorand katedry) přešel v r. 1997 na místo odborného pracovníka. V roce 1997 se habilitoval J. Unar. Dne 24. května 1997 zemřel ve věku nedožitých 70 let prof. Smejkal. V roce 1998 dosáhl vědecké hodnosti CSc. V. Grulich a následujícího roku dosáhli titulu PhD. L. Tichý a P. Bureš. V roce 1999 se habilitoval M. Chytrý a v témže roce přišli na katedru v rámci mzdových prostředků z výzkumného záměru a z grantů noví vědečtí pracovníci: Lubomír Tichý (Mgr., PhD. nar. 1972), Lucie Horová (Mgr., nar. 1973) a Marie Rafajová (Mgr., nar. 1975), o rok později Michal Hájek (Mgr., nar. 1974). Titulu PhD. dosáhli v r. 2000 Jiří Danihelka (Ing., nar. 1968) a P. Hrouda, který byl v tomto roce převeden na místo odborného asistenta. V roce 2000 se habilitovala M. Dvořáková; doc. Špaček odešel do důchodu a prof. Vicherek se stal emeritním profesorem. Na poloviční úvazek odborného asistenta začali v r. 2000 na katedře pracovat J. Danihelka a L. Tichý. V roce 2000 se vedoucím katedry stal M. Chytrý a katedra změnila svůj název na „Katedra botaniky“. V roce 2001 odešla do důchodu knihovnice Ivana Gottvaldová, na její místo přišla Iva Kuběnová (nar. 1980, absolventka vyšší odborné školy informačních a knihovnických služeb).
Do výukových programů katedry se v devadesátých letech opět vrátila základní přednáška a cvičení z rostlinné morfologie (Grulich, Dvořáková, Danihelka aj.). Dále katedra zajišťovala výuku tradičních základních přednášek a cvičení systematiky nižších (Špaček, Řehořek, Hrouda) a vyšších (Smejkal, Bureš, Grulich) rostlin pro odborné a učitelské studium. Pro studijní obory systematické i učitelské biologie zajišťovala katedra výuku repetitoria systému vyšších (Dvořáková) a nižších (Špaček, Řehořek) rostlin. Tato základní výuka probíhala na učitelském studiu pro kombinace matematika-biologie, biologie-chemie, biologie-geologie-zeměpis a biologie-geologie-chemie (mezifakultní kombinace tělesná výchova-biologie byla ukončena v roce 1995); na odborném studiu to byly vedle obecné, molekulární a systematické biologie později také studijní obory muzeologická biologie, matematická biologie a ekotoxikologie. Další základní přednáškou byla ekologie rostlin pro obecnou, molekulární a systematickou biologii (Unar) a také didaktika biologie (Bureš, Rotreklová) a historie biologie (Bureš) pro učitelské studium. Spolu s katedrou zoologie a ekologie zajišťovala katedra přednášku ekologie pro učitelské studium (Vicherek, Chytrý, Unar). Pro odborné i učitelské studium zajišťovala katedra v první polovině devadesátých let výuku aplikace výpočetní techniky v biologii (Bureš). Studijní plán systematické botaniky zahrnoval „tradiční“ přednášky a cvičení jako fytocenologie (Vicherek, Chytrý), taxonomie (Smejkal, Dvořáková), fytogeografie a fytochorologie (Smejkal, Dvořáková, Grulich), květena ČR (Smejkal, Grulich), přehled evropské vegetace (Vicherek, Chytrý), ochrana fytogenofondu (Smejkal, Unar, Grulich), mykologie (Špaček, Hrouda), fytopatologie (Špaček, externě Nedělník), užitkové rostliny (Unar), determinační praktika algologická (externě Marvan), mykologická (Špaček, Hrouda), lichenologická (Smejkal), bryologická (Unar, externě Kubešová) a cévnatých rostlin (Smejkal, Grulich, Bureš, Dvořáková, Danihelka). Nově byly zavedeny předměty: paleoekologie (externě Rybníček), metody vegetační vědy (Chytrý), populační ekologie rostlin (externě Jakrlová), historie botaniky (Bureš), úvod do studia botanické literatury (Bureš), vědecká prezentace v botanice (Grulich), dendrologie (Řehořek), pokojové rostliny (Řehořek), okrasné zahradní rostliny (Řehořek), přehled biomů Země (Unar). Ve výuce terénních cvičení, na jejichž vedení se podíleli prakticky všichni učitelé katedry, se obnovil dřívější rozsah. Od r. 1990 se obnovilo týdenní cvičení z botaniky a zoologie pro učitelské studium na Cikháji ve Žďárských vrších (Bureš, Rotreklová, Hrouda). Na odborném studiu byly vedle dvou týdenních bloků realizovaných každoročně v ČR zavedeny pravidelné zahraniční autobusové exkurze (Grulich, Chytrý – 1996: Vysoké Taury a Dolomity, 1997: Korsika, 1998: Julské Alpy, 1999: střední a severozápadní Německo, 2000: jihozápadní Francie, 2001: severní a východní Polsko, 2002: jihozápadní Německo a Alsasko, 2003: severní Itálie a Toskánsko, 2004: západní Bulharsko).
Ke zlepšení podmínek výuky došlo modernizací přístrojového vybavení botanického praktika v r. 1995. Úprava suterénní místnosti jako malého praktika pro osm posluchačů odlehčila kritickou situaci pramenící z vysokého počtu výukových hodin v botanickém praktiku.
Od r. 1998 má katedra svoji internetovou stránku www.sci.muni.cz/botany, spravovanou nejprve M. Chytrým a později P. Hroudou.
Pracovní skupina pro výzkum vegetace se v devadesátých letech zaměřila na studium rostlinných společenstev v měřítku krajiny a na srovnávací studie vegetace velkých území. Většina výzkumných aktivit byla financována z projektů udělených Grantovou agenturou České republiky, od roku 1999 částečně také z tzv. výzkumného záměru, který pod názvem Časoprostorová dynamika biodiverzity v ekosystémech střední Evropy zahrnoval široký tým badatelů z katedry botaniky, katedry zoologie a ekologie a katedry srovnávací fyziologie živočichů a obecné zoologie, vedený zoologem prof. J. Vaňharou.
V první polovině devadesátých let byly zpracovány fytocenologické studie o vegetaci česko-rakouského Národního parku Podyjí/Thayatal a říčních údolí jihozápadní Moravy (M. Chytrý a J. Vicherek, 1995, 1996). Další regionální fytocenologické monografie publikovali M. Chytrý a J. Vicherek ve spolupráci s rakouskými a slovenskými kolegy o vegetaci západopanonských vřesovišť a acidofilních suchých trávníků (1997), M. Hájek o mokřadní vegetaci Bílých Karpat (1998), J. Vicherek, K. Šumberová a V. Řehořek o vegetaci oblasti soutoku Moravy a Dyje (2000) a doktorandka Z. Otýpková o plevelové vegetaci Bílých Karpat (2001).
Samostatnou kapitolou ve výzkumu vegetace byly expedice k jezeru Bajkal, které v letech 1991–1993 vykonali M. Chytrý a J. Danihelka, ve spolupráci s dalšími českými botaniky a zoology a také s kolegy z Biologického ústavu Ruské akademie věd v Ulan-Ude, zejména dr. Olegem A. Anenchonovem. Hlavním výsledkem bylo fytocenologické zpracování mokřadů, rašelinišť, lesů, alpínské a subalpínské vegetace a dalších vegetačních typů Zabajkalí.
Na projekty koncipované jako regionální inventarizace vegetačních typů navázaly ve druhé polovině devadesátých let studie vztahů mezi variabilitou a uspořádáním vegetace v měřítku krajiny a abiotickými faktory prostředí. Zejména šlo o projekt zaměřený na diverzitu vegetace a flóry říčních údolí jihozápadní Moravy (1996–1998), v rámci kterého M. Chytrý a L. Tichý s dalšími spolupracovníky studovali vztahy mezi topoklimatem a vegetací a zákonitosti rozmístění vegetace v krajině. Další projekt se zabýval svahovými prameništními rašeliništi ve flyšové oblasti moravsko-slovenského pomezí (1999–2001). Doktorandi M. Hájek a P. Hájková v něm ve spolupráci s V. Řehořkem, K. Rybníčkem a dalšími externími specialisty studovali vztahy mezi rašelinnou vegetací a chemismem prostředí a korelace mezi složením taxocenóz cévnatých rostlin, mechorostů, řas a měkkýšů.
Dalším směrem ve výzkumu vegetace byly srovnávací studie vegetačních typů na národní a nadnárodní úrovni. V letech 1993–1998 byli J. Vicherek a M. Chytrý zapojeni do projektu koordinovaného J. Moravcem z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, nazvaného Evropský přehled vegetace – Česká republika. Hlavním výsledkem bylo zejména fytocenologické zpracování teplomilných doubrav České republiky M. Chytrým. M. Chytrý a V. Grulich se podíleli také na projektu Mapy potenciální přirozené vegetace České republiky, který koordinovala v letech 1994–1997 Z. Neuhäuslová z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích. Shrnující příručku o vegetačních typech České republiky zpracovali s širším kolektivem spolupracovníků M. Chytrý, T. Kučera z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni a doktorand katedry M. Kočí pod názvem Katalog biotopů České republiky (2001). Tato příručka se stala hlavním podkladem rozsáhlého mapování biotopů pro projekt Evropské unie Natura 2000, jehož koordinace byla v České republice svěřena Agentuře ochrany přírody a krajiny.
Handrij Härtel, Milan Chytrý, Martin Duchoslav, Kateřina Šumberová a Luboš Tichý při kurzu fytocenologických databázových metod na univerzitě v Lancasteru; únor 1996Srovnávací studie vegetačních typů na území České republiky vyústily ve vývoj České národní fytocenologické databáze, která je na katedře budována od roku 1996. Databázi založil M. Chytrý v rámci společného projektu s prof. Johnem S. Rodwellem z Lancaster University ve Velké Británii, nazvaného Safeguarding Biodiversity of Eastern Europe (1995–1998) a ve spolupráci s autorem databázového počítačového programu Turboveg dr. Stephanem M. Hennekensem z IBN-DLO ve Wageningenu v Nizozemí. Všechny tyto aktivity byly od roku 1996 koordinovány s činností mezinárodní pracovní skupiny European Vegetation Survey při International Association for Vegetation Science. Začátkem roku 1997 bylo na katedře uspořádáno školení práce s databázovými systémy pro botaniky z České a Slovenské republiky. Od roku 1999 byla v rámci přiděleného grantu přijata M. Rafajová jako administrátorka databáze. Rozvoj databáze byl na sklonku devadesátých let doprovázen orientací výzkumu na metodologii analýzy rozsáhlých souborů fytocenologických dat a na formalizovanou klasifikaci vegetace. Spolupráce v tomto směru byla rozvíjena především s dr. H. Bruelheidem z univerzity v Göttingenu. Významným produktem tohoto výzkumu byl zejména počítačový program Juice, vyvinutý L. Tichým, který kromě funkcí pro rutinní zpracování fytocenologických tabulek zahrnul i nově vyvíjené analytické metody. Program byl demonstrován na několika mezinárodních konferencích v Evropě a v Rusku a během kurzů analýzy fytocenologických dat, které M. Chytrý a L. Tichý v roce 2001 pořádali v Brně (s účastí badatelů ze šesti evropských zemí), Praze, Plzni, Bratislavě a maďarském Vácrátótu. Program byl vystaven na Internet a v krátké době se rozšířil na větší množství botanicky nebo ekologicky zaměřených pracovišť v Evropě i v zámoří.
Taxonomická skupina pracovníků katedry pokračovala v práci na 5–8. svazku Květeny České republiky – v rámci grantového projektu GAČR se na ní podíleli M. Smejkal, M. Dvořáková, V. Grulich, P. Bureš a J. Danihelka. V. Grulich, M. Dvořáková, P. Bureš a J. Danihelka se zapojili zpracováním řady rodů nebo čeledí také do přípravy nového exkurzního klíče květeny ČR (Kubát et al.), který vyšel v roce 2002. Doktorandka katedry Sierra Dawn Stoneberg Holt u flow-boxu v laboratoři molekulární taxonomie rostlin; říjen 2001V. Grulich se podílel na přípravě Zoznamu vyšších a nižších rastlín Slovenska (editoři Marhold a Hindák, 2000). Jednou z podmínek dalšího rozvoje taxonomie a biosystematiky rostlin na katedře bylo vybudování laboratoře molekulární taxonomie (prosinec 1999) a laboratoře proudové cytometrie (květen 2001) v rámci výzkumného záměru Časoprostorová dynamika biodiverzity v ekosystémech střední Evropy, vedeném J. Vaňharou (viz výše).
Taxonomická věda přelomu 20. a 21. století se však nemůže obejít bez rozsáhlých kultivačních experimentů spojených s transferem velkých souborů vzorků přirozených populací do standardních podmínek pokusných pozemků. Pracovníci katedry shromáždili cenné kolekce živého materiálu ke kritickým skupinám rodů Eleocharis, Poa, Achillea, Hieracium a Festuca prakticky z celé Evropy a zčásti i ze severní Ameriky. Katedra však neměla žádné vlastní kultivační plochy ani vlastního zahradníka. Tyto velké série populačních vzorků bylo možné kultivovat jen díky vstřícnosti botanické zahrady a katedry fyziologie a anatomie rostlin, které na omezenou dobu poskytly katedře k dispozici část svých kultivačních ploch.
Vedle studia vegetace a taxonomie byla na katedře tradičně věnována pozornost i regionálně orientovanému výzkumu – floristice a fytogeografii. V návaznosti na ochranu přírody více příspěvků v tomto směru publikovali V. Grulich, P. Bureš a J. Unar; z rozsáhlejších knižních publikací v tomto směru vznikly např. Atlas rozšíření cévnatých rostlin Národního parku Podyjí/Thayatal od V. Grulicha (1997), Květena Železných hor (E. Hadač, J. Jirásek, P. Bureš, 1994), Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje (2000), na níž se podíleli vedle vedoucího autorského kolektivu J. Vicherka také J. Danihelka, V. Grulich, V. Řehořek a doktorandi K. Šumberová a B. Gruna a další externí spolupracovníci. Ze současně probíhajících projektů financovaných Grantovou agenturou České republiky je na floristický výzkum zaměřen projekt květeny Pálavy (J. Danihelka). Významnou příručkou je také dílo Biogeografické členění České republiky redigované M. Culkem, V. Grulichem a D. Povolným (1996).
Regionálně výzkumné aktivity pracovníků katedry se kromě publikační činnosti odrazily i v přípravě, organizaci či aktivní účasti na regionálních konferencích. V. Grulich se jako předseda floristické sekce české botanické společnosti každoročně podílel na přípravě a organizaci floristických kurzů; na vedení exkurzí floristických kurzů se často podíleli i M. Chytrý a J. Danihelka.
Tradiční pozornost věnovaná ohrožení rostlinných druhů a ochraně přírody se projevila v autorské spolupráci V. Grulicha, V. Řehořka a J. Danihelky na 5. dílu Červené knihy ČR a SR věnované cévnatým rostlinám (1999, editoři: J. Čeřovský s kolektivem). Také na Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka, 2001) se autorsky podíleli V. Grulich, J. Danihelka, V. Řehořek a P. Bureš. Na studium ohrožených druhů Národního parku Podyjí/Thayatal byl zaměřen také grant Populační dynamika a ekologie vybraných druhů chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Pálava, který obdrželi od Ministerstva životního prostředí V. Grulich a J. Danihelka. V letech 1997–2001 vydali L. Tichý s R. Řepkou a V. Šmitákem třídílnou příručku „Ohrožené rostliny města Brna“.
Alergology je využívána příručka J. Unara a M. Unarové: Atlas nejdůležitějších alergenních rostlin (1996). M. Smejkal, V. Grulich, J. Vicherek, M. Chytrý a J. Špaček se podíleli na přípravě nového vydání Vlastivědy moravské, části věnované živé přírodě (V. Novák, K. Hudec s kolektivem, 1997). Učební skripta Hlenky, houby, řasy vydal v roce 1999 J. Špaček.
Díky příznivým podmínkám pro cestování do zahraničí se v devadesátých letech silně oživily kontakty se zahraničními botanickými pracovišti. Kromě běžných výjezdů akademických pracovníků a doktorandů na konference a krátkodobé návštěvy zahraničních pracovišť byly významné zejména měsíční až semestrální stáže doktorandů, uskutečněné zejména na Institut für Pflanzenphysiologie a Institut für Botanik der Universität Wien (M. Chytrý, L. Tichý a K. Ehrenbergerová-Kočí, ve spolupráci s prof. L. Mucinou a prof. H. Niklfeldem), v Unit of Vegetation Science, Lancaster University ve Velké Británii (M. Chytrý, L. Tichý a M. Kočí), Institut für Geobotanik, Universität Freiburg i. Br. v Německu (K. Šumberová a V. Horáková, ve spolupráci s prof. U. Deilem) a na některých dalších pracovištích. Semestrální pobyty na katedře absolvovali naopak postdoktorand Oleg A. Anenchonov (1996) a magisterští studenti z Univerzity v Greifswaldu v Německu Jenny Schulz (1996/97) a Martin Theuerkauf (1998/1999). Magisterské studium na katedře vykonala v letech 1996–2001 absolventka bakalářského studia na Montana State University v USA Sierra Dawn Stoneberg Holt.
Jiří Vicherek v suchém trávníku na lokalitě Nosperk u Němčiček na Hustopečsku při společné exkurzi katedry botaniky PřF MU v Brně a Botanického ústavu vídeňské univerzity v červnu 1996V červnu 1996 uspořádala katedra společný týdenní terénní seminář s pracovníky a studenty z Institut für Botanik der Universität Wien, během kterého byly navštíveny významnější botanické lokality na Moravě. Během semináře, který za rakouskou stranu vedli profesoři Harald Niklfeld a Manfred A. Fischer, byly diskutovány především fytogeografické vazby moravské a dolnorakouské flóry. Ke kratším návštěvám, často spojeným s odbornou přednáškou, přijelo na katedru v devadesátých letech větší množství kolegů z různých botanických pracovišť, zejména ze Slovenska, Rakouska, Německa, Polska, Maďarska, Velké Británie, Itálie, Slovinska, Řecka, Ukrajiny, Ruska, Litvy, Kanady a Thajska. Přednáškové pobyty vykonali na katedře hostující profesoři Ladislav Mucina z Vídeňské univerzity a Nikolai B. Ermakov z Centrální sibiřské botanické zahrady v Novosibirsku. Na návrh katedry byl v roce 1995 udělen titul doctor honoris causa Masarykovy univerzity prof. Josefu Svobodovi z University v Torontu, rostlinnému ekologovi, který začal svoji botanickou dráhu v Brně, byl však donucen k emigraci a stal se známým zejména svými studiemi o ekologii arktických oáz.
V publikační výstupy vyústily různé více či méně formální projekty ve spolupráci zejména s kolegy z Botanického ústavu Slovenské akademie vied a Univerzity Komenského v Bratislavě, Biologického ústavu Ruské akademie věd v Ulan-Ude, Univerzity ve Vídni a Univerzity v Göttingenu, nepočítaje v to editaci sborníků z mezinárodních konferencí.
Důležité dokumentačně-informační, navenek relativně samostatné součásti katedry představují herbář, knihovna a národní fytocenologická databáze. Významné aspekty jejich vzniku a vývoje jsou proto nastíněny v samostatných přílohách.