BOTANIKA – DĚJINY OBORU NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ

Vědecké dílo Josefa Podpěry
 
Vladimír Vacek
 

Při hodnocení významu Podpěrova díla je možno vycházet z četných prací uveřejněných k Podpěrovým jubileím (celkem 53 publikované články), především pak z hodnocení R. Hendrycha (Preslia 50: 281-285), M. Smejkala (rukopisy, Universitas 1978/6: 102.), J. Šmardy (Preslia 26: 318-328), J. Špačka (Pr. z Oboru Bot. 1978-1979: 5-6, in: Věda a umění v Brně v meziválečném období (1918-1939) v evropském kontextu. p. 219-221), J. Špačka a V. Vacka (Folia Hist., Masaryk. Univ. Brno, no. 41).
Podpěra byl autorem téměř 200 původních prací různého rozsahu a uveřejnil asi 150 referátů o literatuře, povětšině velmi hodnotných. Podpěrovy vědecké práce zasahují do několika oborů botaniky, mezi nimiž převládají studie fytogeografického zaměření v nejširším smyslu (tj. vlastní fytogeografie, fytochorologie a floristika) a dále pak velmi početná díla z oboru systematiky a geografie mechorostů.
Podpěra již od vysokoškolských studií tíhl k fytogeografickým tématům. Zárodek tohoto směru se u něho vytvářel snad již na střední škole, kdy chtěl porozumět vědeckému významu floristiky a kdy jej neuspokojovala floristická faktologie. Šlo mu o to, aby vysvětlil výskyt rostlin v území: odkud sem rostlinné druhy přišly, na jakých stanovištích se objevují, v jaké pospolitosti s ostatními rostou, jaký byl vývoj květeny v území atd. Již jako posluchač přírodních věd napsal a publikoval pojednání „O vývoji botanické geografie za uplynulých sto let“ (1900). V díle se kriticky dotkl situace fytogeografie u nás a názor vyjádřil takto: „… nemáme dosud ještě geografického a vývojového zpracování své květeny, ačkoli kraje naše jsou dávno již floristicky dokonale prozkoumány…“. Veden tímto pravdivým závěrem dal se Podpěra na nesnadnou cestu vyplňování této mezery a již po několika letech se objevují jeho fytogeografické studie. K těmto průkopnickým pracím patří pojednání o fytogeografii českých zemí z r. 1904 a z téhož roku studie o termofilní vegetaci Čech. Zároveň uveřejnil studii o vlivu ledové doby na vývoj květeny českých zemí. Tato práce jako první svého druhu v české botanické literatuře vyšla, obohacená o některé další postřehy, o rok později i německy (1905).
Bezesporu nejvýznamnějším dílem z tohoto období je kniha Vývoj a zeměpisné rozšíření květeny v zemích českých ve srovnání s poměry evropskými z r. 1906. I když doba, pokračující zkoumání a nové přístupy mnohá tvrzení překonaly, zůstává toto Podpěrovo dílo, založené nejen na hlubokých analýzách fytogeografických, chorologických, chorogenetických, ale i paleogeografických a paleoklimatologických, dodnes cenným zdrojem informací. Hloubkou řešených otázek se s ní nedalo tehdy srovnat žádné naše dílo, teprve o 12 let později vyšla Schustlerova Xerotermní květena Čech.
Cenné a na svou dobu průkopnické a originální postřehy obsahují i další fytogeografické a zejména florogenetické práce, např. Úvod ke květeně na Československém Poodří (1921), Květena Moravy v minulosti a přítomnosti (1925), Vybrané kapitoly z přednášky Květena republiky Československé (1931). Značnou pozornost věnoval Podpěra také fytogeografické analýze menších územních celků. K nejvýznamnějším patří Květena Hané (1911), Vegetační poměry v území Moravského krasu (1928), Steppe und Waldsteppe des Hutberges oberhalb Pouzdřany (Pausram) (1928) a Die Vegetationsverhältnisse im Gebiete der Pollauer Berge (1928). Obě posledně jmenované práce byly připraveny v souvislosti s konáním V. kongresu I. P. E. (International Phytogeographic Excursion) v Československu v r. 1928 a vyznačují se širokým rámcem a záběrem, řešením širších epiontologických souvislostí, analýzou migroelementů, migračních cest apod. V tom všem se výrazně odlišují od mnohých deskriptivních floristicko-fytogeografických studií, které v té době u nás vycházely.
Poznání ruské přírody a studium bohaté ruské literatury při osudově příznivém pobytu v Ufě a v Tomsku Podpěru inspirovalo a umožnilo mu i vniknout do otázek dosud nedostatečně řešených. Byly to zejména Geobotanický rozbor areálů rostlinných stepí příuralských (1923) a pojednání Jak srovnati stepi středoevropské a rusko-sibiřské (1937), studie o východoruských smíšených lesích Die ostrussischen Laubmischwälder (1925) a úvahy o epiontologickém členění evropského lesa Versuch einer epiontologischen Gliederung des europäischen Waldes (1925).
Významný a stále i dnes příkladný je Podpěrův metodický postup při řešení problémů ve vztahu rozšíření nebo zastoupení některých druhů naší květeny. Podnětem k napsání první takové studie byl nález trávy Avenastrum desertorum v Čechách (1902) a později i na Moravě (1912). Byly to pak další studie o druhu Angelica palustris [= Ostericum palustre] (1904), později široký rozbor nálezu druhu Cortusa matthiolii (1920) na nepřístupných stěnách Macochy. Analogické studie pojednávají o druzích Artemisia laciniata [A. pancicii] (1924) a Carex pediformis (1928) a značně později o kotvici plovoucí Trapa natans (1946).
Mapka květenných oblastí na Moravě z první části Podpěrova díla Květena Moravy ve vztazích systematických a geobotanických (1924)Zeměpisné rozšíření rostlinstva v Evropě. Mapka č. 15 z Podpěrova díla Květena Moravy ve vztazích systematických a geobotanických, díl VI/2 (1925)Jedno z nejvýznamnějších míst ve vědecké tvorbě prof. Podpěry zaujímá práce Květena Moravy ve vztazích systematických a geobotanických (tři svazky z let 1924, 1925, 1928), bohužel nedokončená, neboť realizace tak široce a kriticky založeného díla nebyla v silách ani možnostech jedince. Jak naznačuje název, nešlo a nemělo jít o květenu běžného typu. Mělo to být dílo, které přes analýzu jednotlivostí vedlo k syntetickému, srovnávacím způsobem pojatému dílu. Jak se domnívá R. Hendrych, kdyby se bylo podařilo realizovat dokončení, neměla by Květena Moravy obdoby v botanické literatuře a Morava by patřila k nejdokonaleji prozkoumaným a popsaným územím střední a snad i celé Evropy. Podpěrovo jméno je také spojeno s druhým a přepracovaným vydáním Polívkovy příručky Klíč k úplné květeně zemí koruny české (1928). Až do vydání Dostálovy Květeny ČSR (1948–1950) to byla dlouhá léta jedinečná a dokonalá pomůcka pro široké kruhy botaniků i celé veřejnosti.
Již před první světovou válkou si Podpěra vytknul nejdůležitější cíle ochrany přírody na Moravě s důrazem na zachování zbytků přirozených porostů a jejich ochrany v rezervacích, v chráněných oblastech apod. Po dlouhá léta byl předsedou Svazu na ochranu přírody a domoviny v Brně a z jeho podnětu došlo k soubornému zpracování mohelenské hadcové rezervace v monografii Mohelno (1934–1939).
Z Podpěrovy práce Musci insulae rossicae prope Vladivostok (1929)Ústředním tématem Podpěrova díla bylo studium mechů, kterým se věnoval po celý život již od vysokoškolského studia. Doktorskou disertaci dokončil v r. 1900, tedy před začátkem svého 6. semestru studií. Práce v rozsahu 85 stran vyšla tiskem již v roce následujícím. Obsáhlému rodu Bryum se Podpěra věnoval vlastně celý život a výsledky tohoto úsilí vycházely jako Bryum generis monographiae prodromus v dlouhém rozpětí let 1942–1962 (poslední svazky vyšly posmrtně). Další významné bryologické dílo je Conspectus muscorum europaeorum, na němž Podpěra pracoval v letech 1937–1950 a jež vyšlo až v roce jeho úmrtí. Toto dílo je vůbec nejcitovanějším pramenem v dosavadní osmdesátileté historii katedry. Ani ve svých bryologických studiích Podpěra nezapřel hluboký smysl pro fytogeografii. Projevilo se to již v pojednání o zeměpisném rozšíření mechů v Čechách (1902), navkteré navázal prací Zeměpisné rozšíření mechovitých na Moravě (1909). Po dlouholetém odmlčení se Podpěra vrátil k podobnému tématu na sklonku života, a to článkem Významné zjevy vvzeměpisném rozšíření evropských mechů (1950), což zřejmě souviselo s prací na zmíněném konspektu evropských mechů.
O životě a díle prof. Podpěry vypovídá i jeho bohatá korespondence s československými a zahraničními botaniky. V archivech, kde jsou uloženy dokumenty o Podpěrově činnosti (Archiv Masarykovy university v Brně, Archiv Moravského zemského muzea v Brně – depositář v Budišově u Třebíče a Archiv Akademie věd ČR v Praze), je registrována korespondence od více než 600 osob. I když u mnoha z nich jde jen o různá blahopřání či pohlednice s pozdravy, převážná část korespondence se týká botanických záležitostí. Psaní od některých jsou sice jen „jednorázová“, týkající se různých žádostí o determinaci rostliny, upozornění na lokality, žádosti o radu (např. z oboru ochrany přírody apod.), zatímco jiní byli Podpěrovými dlouholetými korespondenty a vyměňovali s ním dopisy (i herbářový materiál) po dobu dvaceti, třiceti i více let. Z nejznámějších osobností, jejichž korespondence s Podpěrou byla nejdelší, to byli vvprvé řadě pražský prof. Karel Domin, bryologové I. Györffy z Maďarska (40 let) a L. Loeske z Berlína (30 let), F. Maloch z Plzně (40), J. Laus z Olomouce (35), Filip Kovář (30), J. Macků (20) a L. Diels z Berlína (15).