
Naše vědkyně k otázce skloubení rodinného a pracovního života
Co si o otázce skloubení pracovního a rodinného života myslí ženy, které na Přírodovědecké fakultě MU působí ve vedoucích pozicích?
Abychom inspirovali ženy, které uvažují o kariéře ve vědě, připravili jsme několik rozhovorů a zeptali se (nejen) na otázky o postavení žen ve vědě našich výzkumných pracovnic a žen ve vedoucích pozicích.
Vnímáte ve vědě v českém prostředí nějaké problémy související s genderem?
Vybavuje se mi scéna z filmu Skrytá čísla (Hidden Figures – vřele doporučuji) popisujícího strhující příběh tří Afroameričanek, které v době, kdy byla kybernetika v plenkách, dostaly možnost pracovat v NASA. Třem geniálním ženám byly svěřeny výpočty klíčové pro úspěch kosmické mise Johna Glenna, ale nikdo z kolegů si nevšiml, že na prestižním pracovišti jsou pouze toalety pro bílé a že vědkyně hrající o čas absolvují každou přestávku přespolní běh někam k plotu celého areálu. S trochou nadsázky to dobře popisuje pozici žen ve vědě. Společnost si už uvědomuje, že nemůže promarnit jejich potenciál, a dovoluje jim soutěžit ve stejné disciplíně, ale (převážně mužské) prostředí na ně není úplně připraveno. Ani v tom nemusí být úmysl nebo zlá vůle, ale nikoho prostě vůbec nenapadne, že staré vzorce chování mohou být diskriminační. Ale on se nedá úplně oddělit genderový a generační problém. Věřím, že s postupnou generační obměnou budou na vedoucí pozice přicházet lidé, kteří nebudou zatížení konzervativním myšlením a situace se zlepší. Třeba i proto, že dnes už je otázka skloubení kariéry a osobního života důležitá pro mladé lidi bez rozdílu pohlaví.
V české vědě je stále poměrně malé zastoupení žen. Jak by vědě mohlo podle Vás pomoci více žen ve výzkumných nebo vedoucích pozicích?
To je jednoduchá matematika: pokud ztratíme po cestě většinu žen, ztratíme polovinu talentů, které mohou posunout vědu kupředu. Není to o kvótách, našim cílem by nemělo být, aby někde bylo 50 % žen, mužů, Čechů, cizinců… Cílem by mělo být, aby talenty dostaly šanci, abychom je zbytečně neztráceli kvůli různým znevýhodněním. Aby ti, kdo mají schopnosti a chtějí pracovat ve výzkumu, dostali příležitost a rovné podmínky. Ženy, stejně jako muži, musí mít možnost se v každé fázi své kariéry rozhodnout o své cestě, a pokud se rozhodnou pro vědu, neměly by se cítit nevítané, trpěné a podceňované. Ale tohle všechno začíná už výchovou v rodině. Potřebujeme sebevědomé a tolerantní mladé lidi, ženy jako muže.
prof. RNDr. Jana Klánová, Ph.D.
ředitelka centra RECETOX
RECETOX
Celý rozhovor si přečtete zde.
Vnímáte nějak odlišnost postavení žen ve vědě v zahraničí oproti situaci v Česku?
Role žen v akademickém světě není jednoduchá a vynakládaná podpora je na místě. V zahraničí je situace v akademickém prostředí přímým odrazem postavení žen ve společnosti. V profesním životě jsem zažila oba extrémy, naprostou rovnoprávnost, kde ženy zastávaly pozice vedoucích a pro okolí byl tento stav naprosto přirozený, i situaci, ve které jsem jako žena, ačkoliv v roli koordinátora nebo vedoucího týmu, nebyla vpuštěna na jednání s mužskými partnery. Situace v české vědě se podobně jako v mnoha jiných oblastech nachází někde uprostřed. Žen ve vedoucích pozicích okolo sebe nevidím mnoho, ale na jednání mě vždy pustí.
doc. RNDr. Petra Urbanová, Ph.D.
ředitelka Ústavu antropologie
Ústav antropologie
Celý rozhovor si přečtete zde.
Foto: Kateřina Šejvlová / CC-BY
Na jaké problémy související s genderem jste jako žena ve vědecké profesi narazila?
Občas se takové situace vyskytnou... Když se například žena hlásí na pozice výzkumníka, dotazy na to, zda máte malé děti a zda zvládnete skloubit rodinu i děti, padají. Někdy přímo nepadají, ale jsou brány v potaz. Mužů se myslím na tyto věci nikdo neptá. Dnes se to hodně mění, např. EMBO organizace nebo EU vypisuje projekty, které se snaží ženy ve vědě podporovat.
doc. Mgr. Radka Chaloupková, Ph.D.
vedoucí výzkumu, spin off společnost Enantis
docentka, Ústav experimentální biologie
Celý rozhovor si přečtete zde.
Foto: Helena Brunnerová